MacTutor

Biografie

Albrecht Dürer byl třetím synem Albrechta Dürera a Barbary Holferové. Byl jedním z jejich osmnácti dětí. Rodina Dürerů pocházela z Uher, Albrecht Dürer starší se tam narodil, a v této době se rodina jmenovala Ajtos. Jméno Ajtos znamená v maďarštině „dveře“, a když Dürer starší a jeho bratři přišli do Německa, zvolili si jméno Türer, které zní jako německé „Tür“, což znamená dveře. Jméno se změnilo na Dürer, ale Albrecht Dürer starší se vždy podepisoval spíše Türer než Dürer.
Portréty jeho otce a matky najdete na TOMTO ODKAZU.
Albrecht Dürer starší byl klenotník, který se vyučil u Hieronyma Holfera a poté se oženil s Holferovou dcerou. Albrecht Dürer mladší o svém otci a jeho výchově napsal (viz například ):-

Můj otec celý život mnoho trpěl a bolestně se lopotil, protože neměl jiné prostředky než příjmy ze svého řemesla, z nichž by mohl živit sebe, svou ženu a rodinu. Vedl poctivý a bohabojný život. Jeho povaha byla mírná a trpělivá. Ke všem byl přátelský a plný vděčnosti ke svému Stvořiteli. Málo se zajímal o společnost a o světské zábavy. Jako málomluvný a hluboce zbožný muž věnoval velkou pozornost náboženské výchově svých dětí. Jeho nejvroucnější nadějí bylo, že vysoké zásady, které jim vštěpoval do mysli, je učiní stále hodnějšími Boží ochrany a sympatií lidstva. Každý den nám říkal, že musíme milovat Boha a být čestní v jednání s bližními.

Jako malý chlapec se Dürer vzdělával na Lateinschule ve Svatém Lorenci a pracoval také v dílně svého otce, kde se učil zlatnickému a klenotnickému řemeslu. Ve svých 13 letech byl již zručným malířem, jak je patrné z autoportrétu, který v té době namaloval.
Tento autoportrét si můžete prohlédnout na TOMTO ODKAZU
Tento autoportrét byl prvním z mnoha autoportrétů, které Dürer namaloval, a poskytuje nádherný záznam. Naši sbírku těchto autoportrétů najdete na TOMTO ODKAZU.
V roce 1486 se Dürer stal malířským učněm a tvůrcem dřevorytů u Michaela Wolgemuta, předního výrobce oltářních obrazů. Po čtyřletém učednictví se Dürer od Wolgemuta naučil vše, co uměl, a dosáhl umělecké kvality převyšující úroveň svého slavného učitele. Wolgemut Dürerovi poradil, aby cestoval, rozšířil své zkušenosti a seznámil se s dalšími umělci. Na Wolgemutovu radu Dürer odložil návštěvu Itálie (kterou sám Wolgemut nikdy nenavštívil), kde panovaly velmi odlišné umělecké styly, dokud plně nerozvinul svůj vlastní styl a nenaučil se více technik od jiných německých umělců.
Volgemutův portrét najdete na TOMTO ODKAZU.
Dürer nejprve odcestoval do Nördlingenu, kde se setkal s umělci švábské školy. Švábský styl byl ovlivněn nizozemským uměleckým designem, se kterým se Dürer dosud nesetkal. Jeho další návštěva směřovala do Ulmu, kde se setkal s dalšími umělci švábské školy. Dürer :-

… se s nadšením účastnil diskusí mezi umělci svého věku v krčmách s nízkými stropy u pěnivého piva. Tito mladí nadšenci, stejně jako nadšenci všech národů v dějinách, usilovali o omlazení světového umění. Byli nadšeni Dürerovými kresbami, jeho prvními rytinami i malými obrázky, které již namaloval, nezávisle na Wolgemutových pokynech či názorech.

Odjel z Ulmu a zamířil do Kostnice, která ho okouzlila svým pohádkovým vzhledem. Dalším městem, které Dürer navštívil, byla Basilej, která mu připadala dosti podobná jeho rodnému Norimberku. Nakonec se Dürer vrátil domů a cestou navštívil Colmar a Štrasburk.
Byla to dlouhá a pro Dürera velmi důležitá cesta, která trvala téměř čtyři roky, ale po návratu do Norimberka v roce 1494 cítil zklamání, že nenavštívil Itálii. Byl také přesvědčen, že :-

… nové umění musí být založeno na vědě – zejména na matematice, jakožto nejpřesnější, nejlogičtější a graficky nejkonstruktivnější z věd.

Itálie byla nejen zemí, která mohla Dürerovi nabídnout nové myšlenky v umění, ale v té době také vedla svět v oživení matematiky. Než se však Dürer vydal do Itálie, oženil se s Agnes Freyovou, dcerou učence Hanse Freye, který si vydělal poměrně hodně peněz výrobou šperků, hudebních nástrojů a mechanických přístrojů.
Portréty Agnes najdete na TOMTO ODKAZU.
Sňatek byl zřejmě spíše nápadem rodičů Agnes a Albrechta a pár byl oddán 7. července 1494. Byl to sňatek, který pomohl zvýšit Dürerovo postavení v Norimberku a také mu poskytl peníze, které mu pomohly založit vlastní ateliér.
Před koncem roku 1494 se Dürer opět vydal na cesty a nechal Agnes v Norimberku. Nejprve navštívil Augsburg, kde se poprvé setkal se silnými italskými uměleckými vlivy. Cestou přes Tyrolsko dorazil do Trenta a poprvé spatřil Itálii.
Jeden z jeho obrazů Trenta je na TOMTO ODKAZU.
Pokračoval do Verony a pak dorazil do Benátek, které byly jeho hlavním cílem. V Benátkách si Dürer, stejně jako po celou dobu svých cest, skicoval výjevy, navštěvoval galerie a kostely a setkával se s místními umělci. Jeden z umělců, s nimiž se v Benátkách setkal, Giovanni Bellini, měl na Dürera významný vliv, neboť :-

… vše, co ho mohlo naučit, našel na Giovanniho obrazech. Pěstoval proto umělcovu společnost s oddaností vášnivou i uctivou a po celý život choval celým svým srdcem a duší bezmezné pocity vděčnosti vůči muži, jehož obrazy mu odhalily tak nádherný svět.

Dürer se v roce 1495 vrátil do Norimberka, a přestože se nezdá, že by se na svých cestách setkal s některým z významných italských matematiků, setkal se s Jacopem de Barbari, který mu vyprávěl o Pacioliho matematickém díle a jeho významu pro teorii krásy a umění. Během pobytu v Itálii se Dürer nesetkal ani s Leonardem da Vincim, ale dozvěděl se o významu, který tento umělec přikládal matematice. Po návratu do Norimberku se Dürer začal vážně zabývat matematikou. Četl Euklidovy Elementy a významné pojednání De architectura Ⓣ od Vitruvia (1. století př. n. l.), slavného římského architekta a inženýra. Seznámil se také s Albertiho a Pacioliho díly o matematice a umění, zejména s pracemi o proporcích.

Nejen tento vědecký přístup k umění ovlivnil Dürera na počátku jeho umělecké kariéry v Norimberku, ale prospěl mu také pohled na různé umělecké styly a na různé scenérie, které si prohlédl :-

Různorodost krajů, kterými Dürer během svých cest procházel, a pečlivost, s jakou kreslil a akvareloval ty nejatraktivnější či neznámější z nich, mu poskytly velkou škálu obrazových motivů vycházejících z nejrůznějších zdrojů.

V roce 1495 nebyl Dürer jako umělec v nejvyšších kruzích ještě příliš známý, ale zpráva o jeho schopnostech se dostala k saskému kurfiřtovi Fridrichu Moudrému a Dürer byl pověřen namalováním jeho portrétu. Fridrichovi se portrét líbil a Dürer jej namaloval v dubnu 1496, kdy Fridrich navštívil Norimberk. Přestože se Fridrich snažil Dürera přesvědčit, aby se přestěhoval do Výmaru a stal se dvorním malířem, umělec nechtěl Norimberk opustit.
Tento portrét si můžete prohlédnout na TOMTO ODKAZU.
Dürer byl s Norimberkem hluboce spjat a v roce 1497 namaloval pohledy na město, které si můžete prohlédnout na TOMTO ODKAZU.
Od roku 1500 se v Dürerově umění projevoval vliv matematické teorie proporcí, jejímuž studiu věnoval i nadále mnoho času. Tvrdí se, že jeho autoportrét v paruce z roku 1500 má proporčně konstruované rozměry hlavy. Viz TENTO ODKAZ.
U rytiny Adam a Eva z roku 1504 Dürer popsal složité konstrukce podle pravítka a kružítka, které provedl při konstrukci postav. Viz TENTO ODKAZ.
Na Dürerovo umění v tomto období měla vliv nejen matematická teorie proporcí, ale také zvládnutí perspektivy díky studiu geometrie. To je nejzřetelněji vidět na jeho dřevorytech Život Panny Marie vytvořených v letech 1502-1505. Viz TENTO ODKAZ.
Během deseti let po roce 1496 se Dürer z relativně neznámého umělce stal člověkem s širokou pověstí umělce i matematika. Jeho osobní poměry se výrazně změnily. V roce 1502 mu zemřel otec a Dürer se musel starat o svou invalidní a téměř slepou matku. Založil si vlastní tiskárnu a svá díla prodával kupcům na místních jarmarcích on nebo často jeho žena. Byl to těžký život, při kterém se Dürerovo zdraví začalo zhoršovat. Ve skutečnosti se mu do konce života už nikdy nevrátilo plné zdraví.
V letech 1505-1507 Dürer podruhé navštívil Itálii a opět strávil mnoho času v Benátkách. Byla to zcela jiná návštěva než ta první, Dürer se nyní více zajímal o svou mezinárodní slávu než o poznávání umění. Byl si natolik vědom své slávy a hrozby, kterou vnímal pro místní umělce, že :-

… odmítal pozvání na večeři pro případ, že by se ho někdo pokusil otrávit.

Dürer se nyní nechtěl od Italů učit o umění, ale spíše o matematice. Navštívil Bolognu, aby se setkal s Paciolim, o němž se domníval, že ovládá matematická tajemství umění. Navštívil také Jacopa de Barbariho a velké úsilí, které Dürer vynaložil na setkání s de Barbarim, ukazuje, jakou důležitost Dürer stále více přikládal matematickým znalostem. Z této druhé návštěvy Itálie se Dürer vrátil do Norimberku s pocitem, že se musí do studia matematiky ponořit ještě hlouběji.
Přibližně v roce 1508 začal Dürer shromažďovat materiál pro rozsáhlé dílo o matematice a jejím využití v umění. Toto dílo nebylo nikdy dokončeno, ale Dürer některé části materiálu použil v později vydaném díle. I nadále vytvářel umělecká díla vynikající kvality a v roce 1514 vytvořil jednu ze svých nejslavnějších rytin Melancholia.
Tuto rytinu si můžete prohlédnout na TOMTO ODKAZU
Obsahuje první magický čtverec, který byl v Evropě k vidění, a chytře obsahuje datum 1514 jako dvě položky uprostřed spodní řady. Matematickou zajímavostí Melancholie je také mnohostěn na obrázku. Zdá se, že stěny mnohostěnu se skládají ze dvou rovnostranných trojúhelníků a šesti poněkud nepravidelných pětiúhelníků. Zajímavá rekonstrukce mnohostěnu je uvedena v , viz také další podrobnosti.
Dürer pracoval pro Maxmiliána I., císaře Svaté říše římské, přibližně od roku 1512. Maxmilián však neměl mnoho majetku, aby mohl za Dürerovu práci zaplatit, a proto požádal norimberské radní, aby Dürera jako kompenzaci osvobodili od daní. Poté požádal radní, aby Dürerovi jeho jménem vypláceli důchod, což je jistě nepotěšilo. Přibližně od roku 1515 se radní snažili vyplácení této renty vyhnout. Dürer se s Maxmiliánem poprvé osobně setkal v roce 1518 a pravděpodobně z jednoho sezení v Augsburgu namaloval Maxmiliánův portrét. Viz TENTO ODKAZ. Následujícího roku Maxmilián zemřel a to byla poslední záminka, aby radní odmítli další výplatu s tím, že s důchodem musí souhlasit nový císař Karel.
Ačkoli byl Dürer v té době již poměrně dobře zajištěn a důchod pro něj nebyl nezbytný, šlo mu spíše o prestiž, aby mu byl důchod obnoven. Dne 15. července 1520 se vydal se svou ženou a služebnou do Antverp, aby navštívil císaře Karla V. Při průjezdu Cáchami si Dürer načrtl dóm v Cáchách. Viz TENTO ODKAZ
Dürer měl k této návštěvě Nizozemí ještě druhý důvod, neboť se domníval, že Maxmiliánova dcera má knihu Jacopa de Barbari o aplikacích matematiky v umění, a Dürer dlouho hledal pravdy, které podle něj toto dílo obsahuje. Při setkání s Maxmiliánovou dcerou jí nabídl portrét jejího otce, který namaloval, ale s lítostí zjistil, že o portrét nestojí. Knihu Jacopa de Barbariho již darovala jinému umělci, takže Dürerovo pátrání bylo marné. Přesvědčil však Karla V., aby mu obnovil důchod, což bylo formálně odsouhlaseno 12. listopadu 1520.

Po návratu do Norimberka se Dürerův zdravotní stav ještě zhoršil. V práci na matematice ani na malířství nepolevil, ale nejvíce úsilí věnoval svému dílu Pojednání o proporcích. Ačkoli bylo dokončeno v roce 1523, Dürer si uvědomil, že vyžaduje matematické znalosti, které dalece přesahují to, co lze očekávat od každého čtenáře, a proto se rozhodl napsat elementárnější text. Toto elementárnější pojednání vydal ve čtyřech knihách v roce 1525 a dílo vydal prostřednictvím své vlastní nakladatelské společnosti.
Toto pojednání, Unterweisung der Messung mit dem Zirkel und Richtscheit Ⓣ, je první matematickou knihou vydanou v němčině (pokud nepočítáme starší komerční aritmetickou knihu) a řadí Dürera mezi nejvýznamnější renesanční matematiky. Dürerovy zdroje pro toto dílo jsou diskutovány v části, kde jsou naznačeny tři hlavní zdroje (i) praktické recepty řemeslníků, (ii) klasická matematika z tištěných děl a rukopisů a (iii) příručky italských umělců. Článek uvádí mnoho podrobností o matematice obsažené v pojednání.
První ze čtyř knih popisuje konstrukci velkého množství křivek, včetně Archimédovy spirály, rovnoramenné nebo logaritmické spirály, konchoidy, Dürerových skořepinových křivek, epicykloidy, epitrochoidy, hypocykloidy, hypotrochoidy a Pascalova Limaçonu (i když tento název Dürer samozřejmě nepoužil!). Podrobnosti o Dürerových popisech křivek, zejména jedné, kterou nazývá „muschellini“, jsou uvedeny v .
V druhé knize uvedl přesné a přibližné metody konstrukce pravidelných mnohoúhelníků. Dürerovy konstrukce pravidelných mnohoúhelníků se stranami 5, 7, 9, 11 a 13 jsou rozebrány v . Dürer v této knize také uvedl přibližné metody pro kvadraturu kruhu pomocí konstrukcí podle pravítka a kružítka. Je zde také uvedena metoda, jak získat dobrou aproximaci trojsektoru úhlu pomocí euklidovské konstrukce.
Třetí kniha se zabývá jehlany, válci a dalšími tělesy. Druhá část této knihy se zabývá slunečními hodinami a dalšími astronomickými přístroji. Závěrečná kniha studuje pět platónských těles a také polopravidelná archimédovská tělesa. V této knize je také Dürerova teorie stínů a úvod do teorie perspektivy.
V roce 1527 vydal Dürer další dílo, tentokrát o opevnění. Existovaly pádné důvody, proč v této době vytvořil dílo o opevnění, neboť obyvatelé Německa se obávali invaze Turků. Mnoho měst, včetně Norimberku, chtělo vylepšit své opevnění pomocí metod, které Dürer v této knize uvedl. Dürerovým posledním mistrovským dílem bylo pojednání o proporcích, které bylo v době jeho smrti ve fázi důkazu.
Deskriptivní geometrie vznikla u Dürera v tomto díle, ačkoli na pevný matematický základ byla postavena až v pozdějším Mongeově díle. Jednou z metod, jak překonat problémy promítání a popsat pohyb těles v prostoru, je deskriptivní geometrie. Dürerovým pozoruhodným úspěchem bylo, že aplikací matematiky na umění rozvinul tak zásadně nové a důležité myšlenky v rámci samotné matematiky.