Mad Men Režisér rozebírá Glenůvtátovy problémy

Je tu tlak, ale ne ve špatném slova smyslu. Když Marten přijde na plac, je to jeho táta. A chová se jako jeho táta. Matt tam ani tolik nebyl. říkal si: „Budu ho znervózňovat a budu nervózní.“ – ne ve špatném slova smyslu, v milujícím slova smyslu. taky ho nechtěl ztrapnit kvůli všem těm sexuálním věcem. opravdu na to prostě jde. Zvlášť se mi líbila scéna s Betty na konci. Je velmi něžný a velmi zranitelný. Je to tak nějak všechno, co jsme si mohli přát. Je to hezké. Marten mě zná už léta a myslím, že mu nevadilo, že tu epizodu dělám já.

S Kiernan jste také pracoval už od jejího dětství.

Na začátku jsem měl epizodu, kde Kiernan měla skvělou dějovou linku se svým dědečkem, kde mu ukradla peníze. Byla takové malé dítě a pořád ještě šišlala. Ale už tehdy mi Matt říkal: „Je to herečka. Můžeš s ní mluvit jako s hercem.“ A taky to tak bylo. Zkusila jsem to a měl pravdu. Ona tomu procesu rozuměla. Teď přidává do způsobu, jakým dělá věci, tolik jemnosti a tolik vrstev. Je to úžasné. Myslím, že největším tréninkem pro ni byly scény s Jonem Hammem a January Jonesovou. To je velká část toho, proč se z ní stala opravdu krásná herečka.

Sally se v minulé sezóně zdála být se svým otcem v dobrém vztahu, ale poté, co s ním její kamarádka flirtovala, udělali pár kroků zpět. Co si o jejich vztahu myslíte teď?“

Představte si, že Don Draper je váš otec. Je na něm tolik okouzlujících, milých, úžasných věcí – ale v jeho osobě je tolik destruktivních prvků. Lidé mluví o tom, jak je pro ni hrozné mít Betty za matku, ale ona má Dona za otce. Chudák dítě. Myslím, že je to zajímavé, protože Kiernan to chápe. Také jsem s ní natočila scénu ve filmu „Favors“, kde přichází k Donovi se Sylvií . To byl pro ni tak obrovský moment. Nikdy jsme ji vlastně neměli v místnosti, když byli spolu, ale věděla, o čem ta scéna je. A hodně jsme o té zradě mluvili. ‚Je to ta, která se ho vždycky zastávala, a opravdu to pochopila. Mám pocit, že při natáčení scény v čínské restauraci a v autobusovém depu nese tíhu všech věcí, které se s ní staly předtím. Také si myslím, že Jon to zahrál perfektně. Svým způsobem se chová tak trochu nevinně. Ale reaguje na to natolik, že to ospravedlňuje to, že je Sally naštvaná.

Lidé se vždy rozcházeli v názoru na to, zda seriál směřuje k tragédii, nebo k něčemu nadějnému. Přiklonil jste se někdy na jednu nebo druhou stranu?

Je to někde mezi tím. Podle mě dávkujeme nadějné momenty ve velmi malých zrníčkách. O to jsou působivější. V této epizodě se mi moc líbila dějová linka s Joan. Ještě jsme Joan neviděli v takové situaci, v nadějném okamžiku, kdy se zdá, že by její budoucnost mohla být jiná. Nikdy se jí to nepodařilo. To je to, co podle mě na seriálu tolik funguje. Tyto momenty se objevují v malých dávkách. Možná je smutné, že si myslím, že takový je spíš život. Člověk je v životě opepřen jen těmi zlatými okamžiky, a o to se snažíme i v seriálu. Určitě je tam tragédie a sebedestrukce od každého, nejen od Dona. Rozhodně bych to nenazval seriálem plným naděje. A po své epizodě jsem nečetl žádné scénáře. Chci se na to dívat jako divák, takže opravdu nevím, jak to skončí.

Jak se díváte na příliv hostujících hvězd v posledních epizodách?

Bruce je samozřejmě jediný, se kterým jsem spolupracoval. Vybrali ho velmi pečlivě. Bylo mnoho a mnoho dalších, o kterých jsme pro tuto roli uvažovali. Kdo je ten pravý pro Joan – nebo alespoň, že až ho uvidíme, mohl by to být on. Odvedl skvělou práci, ale je zvláštní, že dodává seriálu novou energii. V mnoha ohledech je to vzrušující. Christina je v této epizodě tak krásná. Viděli jste, jak kolem něj jiskří, a částečně to bylo tím, že přišla nová osoba. Je to skvělá energie. Je to něco, co jsme vždycky hodně dělali – zejména s Donem a těmito ženami. Některé vydrží celou sezónu a jiné jen jednu epizodu. Myslím, že je to spíš součást jeho nekonečného hledání. S Dianou je to pro něj zajímavý způsob, jak prozkoumat něco více uzemněného. Mezi nimi to nefungovalo, ale předtím se jen poflakuje s holkami a rozlévá si víno po koberci. Alespoň ho to donutilo zabývat se myšlenkami na život a na smrt. Něco se mi na této epizodě líbí: Jmenuje se „Předpověď“ a je celá o budoucnosti. Ale líbí se mi, že je to tak komplikovaná věc, protože každý má kvůli ní úzkost. Skoro to vypadá, že když se seriál blíží ke konci, všechny postavy se ptají: „Jaká je moje budoucnost?“. Tím si prochází spousta lidí. A zajímavé je, kolik různých pohledů na věc existuje. Peggy se snažila být nadějná a Don se stále utápí ve své ztracené duši. To, co Peggy říká ve své recenzi, je přesně to, co by Don chtěl. Je to to, co chtěl. Je to to, čeho dosáhl a na co byl hrdý.

Závěrečný záběr Dona před bytem je paralelní s rozlučkovým záběrem v bytě týden předtím. Kolik jste toho o té scéně věděl?

Přečetl jsem si ji. Věděl jsem, že v posledním díle skončil uvnitř a teď je venku. Nevěděl jsem, jak to Mike natočil nebo tak, ale věděl jsem, že to ticho a obraz jeho samoty budou podobné.

Máte v epizodě nějaký oblíbený záběr?

Mám ho moc rád, ten závěr. Je to zvláštní, miluju jednoduché věci – třeba když Bruce přinese Joan květiny. Měli jsme zrovna tenhle dvojzáběr a já si vzpomínám, jak jsem s ním hýbal a zkoušel různé věci. Prostě miluju tu jednoduchost, s jakou to končí. Cítíte, jak se kolem ní pohybuje kancelář, kterou opustila s těmi květinami. Je ve svém živlu. Mám pocit, že některé z nejlepších momentů v seriálu Mad Men jsou ty menší.