Makroekonomie

Chleba za 550 milionů dolarů?

Pokud jste se narodili v posledních třech desetiletích ve Spojených státech, Kanadě nebo mnoha dalších zemích vyspělého světa, pravděpodobně nemáte s vysokou mírou inflace žádné reálné zkušenosti. Inflace je stav, kdy roste většina cen v celé ekonomice. Existuje však extrémní forma inflace, která se nazývá hyperinflace. K té došlo v Německu v letech 1921-1928 a nedávno v Zimbabwe v letech 2008-2009. V listopadu 2008 dosáhla míra inflace v Zimbabwe 79,6 miliard procent. Naproti tomu ve Spojených státech činila v roce 2012 průměrná roční míra inflace 2,1 %.

Obrázek 1. Inflace v Zimbabwe. Velké bankovky v Zimbabwe. Tato bankovka měla při vydání v roce 2008 hodnotu 100 miliard zimbabwských dolarů. Byly vydány i bankovky s nominální hodnotou 100 bilionů zimbabwských dolarů. Na bankovkách bylo napsáno 100 000 000 000 000 dolarů. Bohužel byly téměř bezcenné. Nakonec se země vzdala vlastní měny a povolila používat k nákupům cizí měnu. (Kredit: úprava díla Samantha Marx/Flickr Creative Commons)

Inflace v Zimbabwe byla tak vysoká, že je to těžko pochopitelné. Uveďme si ji tedy v souvislostech. Odpovídá nárůstu cen o 98 % denně. To znamená, že ze dne na den se ceny v podstatě zdvojnásobí. Jaký je život v ekonomice postižené hyperinflací? Nepodobá se ničemu, co znáte. Ceny zboží v zimbabwských dolarech byly každý den několikrát upravovány. Nebyla žádná touha držet měnu, protože ztrácela hodnotu každou minutou. Lidé tam trávili spoustu času tím, že se zbavovali veškeré získané hotovosti nákupem jakýchkoli potravin nebo jiného zboží, které se jim podařilo sehnat. V jednu chvíli stál bochník chleba 550 milionů zimbabwských dolarů. Učitelé dostávali měsíční plat v bilionech; to však odpovídalo pouze jednomu americkému dolaru denně. V době největšího rozmachu bylo na nákup jednoho amerického dolaru potřeba 621 984 228 zimbabwských dolarů.

Vládní úřady neměly peníze na výplaty svých zaměstnanců, a tak místo zvyšování daní začaly tisknout peníze, aby zaplatily své účty. Rostoucí ceny způsobily, že vláda zavedla cenové kontroly soukromých podniků, což vedlo k nedostatku zboží a vzniku černých trhů. V roce 2009 se země vzdala své měny a povolila používat k nákupům cizí měny.

Jak k tomu dochází? Jak je možné, že vláda i ekonomika nefungují na té nejzákladnější úrovni? Než se budeme zabývat těmito extrémními případy hyperinflace, podívejme se nejprve na inflaci samotnou.

Inflace má důsledky pro ekonomické subjekty v celé ekonomice. Mohou být postiženi věřitelé a dlužníci, zaměstnanci, daňoví poplatníci i spotřebitelé. Než se však dostaneme k podrobnostem, musíme nejprve pochopit, jak se inflace měří.

Sledování inflace

Rozhovory u večeře, při kterých jste mohli slyšet o inflaci, obvykle zahrnují vzpomínky na dobu, kdy „se zdálo, že všechno stojí mnohem méně. Kdysi jste si mohli koupit tři galony benzínu za dolar a pak jít na odpolední film za další dolar“. Tabulka 1 porovnává některé ceny běžného zboží v letech 1970 a 2014. Průměrné ceny uvedené v této tabulce samozřejmě nemusí odrážet ceny v místě, kde žijete. Například životní náklady v New Yorku jsou mnohem vyšší než v texaském Houstonu. Kromě toho se ceny mnoha výrobků v posledních desetiletích zlepšily. Nový automobil v roce 2014, vybavený zařízením proti znečištění, bezpečnostní výbavou, počítačovým řízením motoru a mnoha dalšími technologickými vymoženostmi, je vyspělejší stroj (a úspornější) než typický automobil ze 70. let, takže starší a novější výrobky nelze zcela srovnávat. However, put details like these to one side for the moment, and look at the overall pattern. The primary reason behind the price rises in Table 1—and all the price increases for the other products in the economy—is not specific to the market for housing or cars or gasoline or movie tickets. Instead, it is part of a general rise in the level of all prices. In 2014, $1 had about the same purchasing power in overall terms of goods and services as 18 cents did in 1972, because of the amount of inflation that has occurred over that time period.

Moreover, the power of inflation does not affect just goods and services, but wages and income levels, too. The second-to-last row of Table 1 shows that the average hourly wage for a manufacturing worker increased nearly six-fold from 1970 to 2012. Sure, the average worker in 2012 was better educated and more productive than the average worker in 1970—but not six times more productive. Sure, per capita GDP increased substantially from 1970 to 2012, but is the average person in the U.S. economy really more than eight times better off in just 42 years? Nepravděpodobně.

Moderní ekonomika obsahuje miliony zboží a služeb, jejichž ceny se neustále chvějí ve větru nabídky a poptávky. Jak lze všechny tyto cenové posuny shrnout do jediné míry inflace? Stejně jako u mnoha jiných problémů v ekonomickém měření je koncepční odpověď poměrně jednoduchá: Míra inflace je jednoduše procentní změna cenové hladiny. Aplikace tohoto konceptu však s sebou nese určité praktické obtíže, ke kterým se nyní vrátíme.