Marie Antoinetta

Kdo byla Marie Antoinetta?

Maria Antonia Josepha Joanna, známější jako Marie Antoinetta, byla poslední francouzskou královnou, která pomohla vyvolat lidové nepokoje, jež vedly k Velké francouzské revoluci a svržení monarchie v srpnu 1792. Stala se symbolem excesů monarchie a často se jí připisuje slavný citát „Ať jedí koláče“, ačkoli neexistuje žádný důkaz, že by ho skutečně řekla. Jako choť Ludvíka XVI. byla Marie Antoinetta devět měsíců po svém manželovi na příkaz revolučního tribunálu sťata. Bylo jí 37 let.

Rodina a raný život

Marie Antoinetta se narodila 2. listopadu 1755 ve Vídni v Rakousku.

Marie Antoinetta byla patnáctým a předposledním dítětem rakouské císařovny Marie Terezie a císaře Svaté říše římské Františka I. Prožila poměrně bezstarostné dětství. Vzdělání Marie Antoinetty bylo typické pro šlechtické dívky 18. století a zaměřovalo se především na náboženské a morální zásady, zatímco její bratři studovali spíše akademické předměty.

Po skončení sedmileté války v roce 1763 se pro císařovnu Marii Terezii stalo prioritou zachování křehkého spojenectví mezi Rakouskem a Francií; upevňování spojenectví prostřednictvím manželských svazků bylo v té době běžnou praxí evropských královských rodin.

Marie Antoinetta a Ludvík XVI

V roce 1765 zemřel Ludvík, dauphin de France (známý také jako Ludvík Ferdinand), syn francouzského panovníka Ludvíka XV. Po jeho smrti se dědicem francouzského trůnu stal králův jedenáctiletý vnuk Ludvík August. Během několika měsíců byli Marie Antoinetta a Ludvík-August, budoucí král Ludvík XVI. zaslíbeni sňatku.

V roce 1768 vyslal francouzský král Ludvík XV. do Rakouska vychovatele, aby budoucí manželku svého vnuka poučil. Vychovatel shledal Marii Antoinettu „inteligentnější, než se obecně předpokládalo“, ale dodal, že vzhledem k tomu, že „je spíše líná a nesmírně lehkomyslná, je těžké ji učit“. Marie Antoinetta byla teprve čtrnáctileté dítě, jemně krásné, s šedomodrýma očima a popelavě blond vlasy. V květnu 1770 se vydala na cestu do Francie, aby se provdala, v doprovodu 57 kočárů, 117 lokajů a 376 koní. Marie Antoinetta a Ludvík August se vzali 16. května 1770.

Mladá žena se špatně přizpůsobovala manželskému životu, na který zjevně nebyla připravena, a její časté dopisy domů prozrazovaly silný stesk po domově. „Paní, má velmi drahá matko,“ napsala v jednom dopise, „nedostala jsem ani jeden z Vašich drahých dopisů, aniž by se mi do očí nedraly slzy.“ Také ji štvaly některé rituály, které se od ní jako od dámy francouzské královské rodiny očekávaly. „Nalíčila jsem se a umyla si ruce před celým světem,“ stěžovala si s odkazem na rituál, při němž se musela nalíčit před desítkami dvořanů.

Luis XV. zemřel v roce 1774 a Ludvík August po něm nastoupil na francouzský trůn jako Ludvík XVI. a Marie Antoinetta se tak ve svých 19 letech stala francouzskou královnou.

Osobnosti Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty nemohly být rozdílnější. On byl introvertní, plachý a nerozhodný, milovník samotářských radovánek, jako byla četba a práce s kovem; ona byla temperamentní, společenská a odvážná, společenský motýl, který miloval hazardní hry, večírky a extravagantní módu. Když šel král před půlnocí spát, Marie Antoinetta měla ještě před sebou noci plné večírků a zábavy. Když se těsně před polednem probudila, byl již několik hodin v práci.

Od roku 1780 začala Marie Antoinetta trávit stále více času v Petit Trianonu, svém soukromém zámku v areálu Versailleského paláce, téměř vždy bez krále. Přibližně v této době se objevily první zvěsti o jejím vztahu se švédským diplomatem hrabětem Axelem von Fersenem.

Dcera Marie Antoinetty

V roce 1778 se Marii Antoinettě narodila dcera Marie-Thérèse-Charlotte. Předchozího roku se k matce Marie Antoinetty donesla zpráva, že její dcera a Ludvík XVI. dosud neuzavřeli manželství. Císařovna Marie Terezie proto okamžitě vyslala do Francie svého syna, staršího bratra Marie Antoinetty Josefa II., aby působil jako jakýsi manželský poradce. Ať už byly jeho rady jakékoli, zřejmě zafungovaly.

STÁHNOUT FAKTA O MARII ANTOINETTE Z BIOGRAFIE

Přezdívka Marie Antoinetty

V 80. letech 17. století, nespočet pamfletů obviňovalo Marii Antoinettu z nevědomosti, rozmařilosti a cizoložství, některé obsahovaly chlípné karikatury a jiné ji přezdívaly „Madame Deficit“.“

V té době se francouzská vláda propadala do finančních potíží a špatná úroda zvyšovala ceny obilí v celé zemi, takže se pohádkově extravagantní životní styl Marie Antoinetty stal předmětem lidového hněvu. V roce 1785 nechvalně proslulý skandál s diamantovým náhrdelníkem trvale pošramotil královninu pověst. Zloděj, který se vydával za Marii Antoinettu, získal náhrdelník s 647 diamanty a propašoval ho do Londýna, kde byl po částech rozprodán. Ačkoli byla Marie Antoinetta nevinná, v očích lidu se přesto provinila.

Marie Antoinetta nechtěla dopustit, aby kritika veřejnosti změnila její chování, a proto v roce 1786 začala stavět Hameau de la Reine, extravagantní útočiště poblíž Petit Trianon ve Versailles.

„Ať jedí koláče“

Marie Antoinetta je asi nejznámější díky citátu „Ať jedí koláče“. Jak se vypráví, když se královna kolem začátku Francouzské revoluce v roce 1789 dozvěděla, že lidé nemají co jíst, poznamenala: „qu’ils mangent de la brioche“ – brioche je druh luxusního francouzského chleba.

Neexistuje však žádný důkaz, že by Marie Antoinetta tato slova skutečně pronesla, a historici se obecně shodují, že taková bezcitná poznámka by byla pro francouzskou královnu velmi netypická. Navzdory svému okázalému životnímu stylu Marie Antoinetta přispívala na charitu a měla soucit s prostými vrstvami své země. Obecně se tato poznámka odvozuje o několik desetiletí zpět od verze zahrnující „la croûte de pâté“ (jiný druh francouzského pečiva). Údajně ji pronesla Marie Terezie, španělská princezna, která se v roce 1660 provdala za krále Ludvíka XIV.

Francouzská revoluce

Dne 14. července 1789 vtrhlo 900 francouzských dělníků a rolníků do vězení Bastily, aby se zmocnili zbraní a munice, což znamenalo začátek Francouzské revoluce. Dne 6. října téhož roku se před Versailleským palácem shromáždil dav, jehož počet se odhadoval na 10 000, a požadoval přivezení krále a královny do Paříže. V pařížském Tuilerijském paláci se vždy nerozhodný Ludvík XVI. choval téměř paralyzovaně a na jeho místo okamžitě nastoupila Marie Antoinetta, která se sešla s poradci a velvyslanci a rozeslala naléhavé dopisy ostatním evropským panovníkům s prosbou o pomoc při záchraně francouzské monarchie.

Ve spiknutí, které zosnovala především Marie Antoinetta a její milenec hrabě Axel von Fersen, se královská rodina v červnu 1791 pokusila z Francie uprchnout, ale byla zajata a vrácena do Paříže. V září téhož roku král Ludvík XVI. souhlasil s dodržováním nové ústavy vypracované Ústavodárným národním shromážděním výměnou za zachování alespoň symbolické moci.

V létě 1792, kdy byla Francie ve válce s Rakouskem a Pruskem, však stále silnější radikální jakobínský vůdce Maximilien de Robespierre vyzval k odstranění krále. V září 1792, po měsíci strašlivých masakrů v Paříži, Národní konvent zrušil monarchii, vyhlásil vznik Francouzské republiky a zatkl krále a královnu.

Syndrom Marie Antoinetty

Syndrom Marie Antoinetty je onemocnění, při kterém náhle zbělají všechny vlasy na hlavě. Traduje se, že poslední francouzské královně zbělely vlasy noc před plánovanou popravou na gilotině, což propůjčilo název tomuto vzácnému, ale skutečnému lékařskému jevu.

Smrt

Marie Antoinetta byla poslána na gilotinu 16. října 1793. Několik měsíců předtím, v lednu 1793, postavila radikální nová republika krále Ludvíka XVI. před soud, usvědčila ho z velezrady a odsoudila k smrti. Dne 21. ledna 1793 byl odvlečen ke gilotině a popraven.

V říjnu, měsíc po nechvalně proslulé a krvavé hrůzovládě, která si vyžádala desítky tisíc francouzských obětí, byla Marie Antoinetta postavena před soud za velezradu a krádež a také za falešné a znepokojivé obvinění ze sexuálního zneužívání vlastního syna. Po dvoudenním procesu shledala porota složená výhradně z mužů Marii Antoinettu vinnou ve všech bodech obžaloby.

Noc před popravou napsala poslední dopis své švagrové Alžbětě. „Jsem klidná,“ napsala královna, „jako lidé, kteří mají čisté svědomí.“ Když jí pak ve chvílích před popravou přítomný kněz řekl, aby měla odvahu, Marie Antoinetta odpověděla: „Odvahu? Okamžik, kdy skončí mé neduhy, není okamžikem, kdy mě opustí odvaha.“

Dědictví Marie Antoinetty

Poslední francouzská královna byla očerňována jako zosobnění zla monarchie. Zároveň byla Marie Antoinetta vyzdvihována jako vrchol módy a krásy, přičemž se obsesivně zkoumá její výběr šatníku a šperků a nekonečně se spekuluje o jejím mimomanželském milostném životě. Oba tyto pohledy na postavu Marie Antoinetty ukazují tendenci, která je dnes stejně rozšířená jako v její době, líčit její život a smrt jako symbol pádu evropských monarchií tváří v tvář globální revoluci.

Jak kdysi řekl Thomas Jefferson, když předpovídal, jak bude Marie Antoinetta vnímána potomky: „Vždy jsem věřil, že kdyby nebylo královny, nebylo by revoluce.“

Filmy o Marii Antoinettě

O Marii Antoinettě byly natočeny dva životopisné filmy. První vyšel v roce 1938 a v titulní roli se představila Norma Shearer, krále hrál Robert Morley a královnina milence Tyrone Power. Druhý film, který vyšel v roce 2006, režírovala Sofia Coppola a v hlavních rolích se představili Kirsten Dunst jako Marie Antoinetta a Jason Schwartzman jako král Ludvík XVI. Coppola byla za své dílo nominována na Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes a film získal v roce 2007 Oscara za nejlepší počin v oblasti kostýmů.