Marie Magdaléna – Všechny ženy Bible

Marie Magdaléna

Žena, která měla sedm ďáblů

Odkazy na Písmo – Matouš 27,56.61; 28,1; Marek 15,40.47; 16,1-19; Lukáš 8,2; 24,10; Jan 19,25; 20,1-18.

Význam jména – význam jména Marie viz předchozí studie. Přítomná Marie se od všech ostatních se stejným jménem odlišuje jako „Magdaléna“, což ji identifikuje s místem jejího narození, podobně jako byl Ježíš nazýván „Nazaretský“ kvůli svému spojení s Nazaretem. Magdala znamená „věž“ nebo „hrad“ a v Kristově době to bylo prosperující, lidnaté město na galilejském pobřeží asi tři míle od Kafarnaum. Bohatství obce zvyšovaly barvírny a primitivní textilní továrny. Je možné, že „Magdaléna“ byla spojena s průmyslem města, neboť se zdá, že nebyla bez prostředků, což jí umožňovalo sloužit Pánu svým majetkem.

Rodinné vazby – nemáme žádné záznamy o Mariině původu, jejím rodinném stavu ani věku. To, že mohla svobodně následovat Ježíše na jeho cestách, by naznačovalo, že neměla žádné domácí povinnosti.

Předtím, než nastíníme Mariin život a charakter, považujeme za nutné se distancovat od těch, kteří ji spojují s nejmenovanou ženou, „která byla hříšnice“. O této ženě píše Lukáš, který ji znal (Lk 7,37). Židovský Talmud potvrzuje, že Magdala měla nechutnou pověst a kvůli smilstvu, které se tam provozovalo, byla zničena. Nepochybně právě z této tradice a ze skutečnosti, že první Lukášova zmínka o ní následuje po příběhu o hříšné ženě, se vyvinula myšlenka, že Marie byla prostitutka, ale pro takovou špatnou pověst neexistuje jediný skutečný důkaz. Ti teologové, kteří ji popisují jako prostopášnici, jí křivdí, stejně jako nazývají instituce pro péči o padlé ženy „magdalénskými domovy“. Jeden autor definuje Magdalénu jako „chovanku ženské káznice“, ale Bible líčí Marii jako čistou, i když hluboce ztrápenou ženu, než se setkala s Ježíšem. Naznačovat, že byla zhýralá, protože byla posedlá sedmi ďábly, znamená tvrdit, že každý šílený člověk je zhýralý. Ve spisech křesťanských otců, jejichž autorita stojí vedle apoštolů, není ani slovo o tom, že by Marie měla zkaženou pověst.

Římskokatolická církev se provinila tím, že na Máří Magdalénu uvalil tuto pomluvu, když v Neapoli v roce 1324 založila svůj první „Magdalénský dům“ pro záchranu a zaopatření padlých žen. Velcí mistři, zaujatí myšlenkou, že Marie byla dříve kurtizánou, opatřili umělecké galerie jejími obrazy jako smyslné ženy. Jméno ženy zajaté při cizoložství bylo milostivě zamlčeno, ale při každé zmínce o „Magdaléně“ je uvedeno její jméno a po osvobození z démonického vlivu se objevuje jako jedna z nejvěrnějších a nejkrásnějších postav Bible. Široké přijetí tradice, že byla napravenou prostitutkou, je naprosto neopodstatněné. Marie byla pouze hříšnicí v tom smyslu, jako jsme my všichni, kteří jsme se narodili v hříchu a byli utvořeni v nepravosti. „Všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva“. Poté, co jsme se pokusili zbavit Mariino jméno špinavého stigmatu, které je s ním spojeno, nastíníme nyní její kariéru.

V evangeliích je zmíněna čtrnáctkrát a ze zmínek o ní jasně vyplývá, co a jak dělala. Nápadným rysem osmi ze čtrnácti míst je, že Marie je jmenována v souvislosti s jinými ženami, ale vždy stojí v čele seznamu, což naznačuje, že zaujímala přední místo ve službě, kterou vykonávaly zbožné ženy. V pěti případech, kdy je zmíněna sama, se jedná o souvislost s Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním (Mk 16,9; Jan 20,1.11.16.18). V jednom případě se její jméno objevuje po jménu Ježíšovy matky a tety. Stála s těmito ženami v blízkosti kříže, ale vzhledem k jejich vztahu k Ježíši by nebylo vhodné uvádět její jméno před jejich (Jan 19,25). Žádná žena však Marii nenahradila v její naprosté oddanosti Mistrovi.

V démonickém zajetí

Ačkoli byla Marie ženou vysokého postavení a pohodlných poměrů, trpěla nemocí periodického šílenství. Za „sedm ďáblů“ bychom měli číst sedm démonů. Ďábel je jen jeden – a jeden je víc než dost – ale existují legie démonů neboli potulných padlých andělů, kteří posedli muže a ženy – a stále posedají! Sedm je mystické číslo naznačující „úplnost“, což znamená, že když zlí duchové ovládli Marii, utrpení bylo nesmírně kruté. Trpěla nervozitou, mohla být obětí prudké epilepsie, a když ji Ježíš spatřil se zničeným klidem mysli a kontrolou vůle, musel být pohled na ni s jejími rozcuchanými vlasy, lesknoucíma se očima a propadlými tvářemi odpudivý. Její posedlost démony neovlivnila její morálku, pouze její mysl. Nedošlo ke špatné povaze, pouze k vyšinutí jejích duševních schopností. Někdy „láska – nemístná a provinilá láska – zničila mnoho žen, vedla nejprve k šílenství a pak k sebevraždě…. Někdy se také ženy stávají obětí šílenství dědičně“. Jakou slabostí mohla Marie trpět, díky níž do ní mohli snadno vstoupit démoni, se nedozvídáme. To víme jistě, že se setkali se svým Mistrem v tom, který přišel zničit ďáblovy skutky.

Osvobozená duše

Lukáš spojuje Marii s Johankou a Zuzanou a „mnoha dalšími“ jako těmi, které Ježíš uzdravil od zlých duchů a neduhů. Vzhledem k tomu, že se o Marii hovoří jako o osobě, která měla „sedm démonů“, musel být její stav horší než u ostatních. Ale ve chvíli, kdy Ježíšovy soucitné oči spatřily divoce vyhlížející a krčící se ženu z Magdaly, spatřil v ní služebného anděla, který bude požehnáním pro jeho vlastní srdce i pro ostatní. Svým autoritativním hlasem přikázal mučícím démonům, aby vyšli – a zůstali mimo ni. „Zpátky! zpátky! do svého rodného pekla, vy odporní duchové z jámy!“ A stal se zázrak. Její pomatená a nervy zmítaná mysl se uklidnila jako rozbouřené jezero, které Ježíš uklidnil. Vrátil se jí zdravý rozum, do tváří se jí vrátil růžový odstín a byla zdravá. Nyní, „oblečená a se zdravou myslí“, byla připravena stát se jednou z nejoddanějších učednic Toho, jemuž za mnohé vděčila. O tom, že byla hluboce vděčná za tělesné i duševní uzdravení, svědčí to, co se snažila udělat pro svého Vysvoboditele a Jeho věc. Zachráněna z hrozné moci pekla dávala ze sebe to nejlepší Tomu, který ji plně osvobodil od démonické posedlosti. Když ji Kristus zachránil, osvobodil v ní nejvyšší ctnosti oběti, statečnosti a odvahy.

Na cestách často

Vysvobozená Marie se stala učednicí. Osvobozena ze satanského otroctví se zapřáhla do Pánova vozu a její osobní služby spolu se službami dalších uzdravených žen významně pomáhaly Ježíšovi v jeho misijní činnosti, když putoval z místa na místo a kázal a učil své poselství. Vděčné ženy se staly štědrými a sloužily mu ze svého majetku. Marie opustila svůj domov v Magdale, aby následovala Ježíše. Protože byli Ježíš a jeho učedníci neustále na cestách, bylo v souvislosti s jejich osobním pohodlím a blahobytem mnoho detailů, které vyžadovaly pozornost a na které tyto ženy mohly dohlédnout. Marie tiše a účinně dělala to, o čem věděla, že je třeba udělat. Dále byly pro Mistrovu kampaňovou činnost nezbytné peníze. Nikdy nečteme o tom, že by On nebo Jeho učedníci žádali o peníze, přesto byly finanční prostředky nezbytné. Velká část z nich pocházela od Marie a dalších jí podobných žen, které byly Pánem tak bohatě obdarovány. Bohužel ne všichni, kteří z toho měli prospěch, jsou vděční! Kristus jednou uzdravil deset malomocných, ale jen jeden se vrátil, aby mu poděkoval za jeho milost a moc. Emancipovaná Marie pomáhala Ježíši evangelizovat, když ochotně dávala ze svého majetku, aby pomohla uspokojit jeho potřeby. Jak mnoho musela její osobní přítomnost a služba pro Ježíše znamenat.

Na kříži

Marie šla se svým Pánem do stínu, a proto je zobrazena jako jedna z těch, kteří Ježíše následovali na jeho poslední smutné cestě z Galileje do Jeruzaléma. A když ho následovali, stále mu „sloužili“. Maria byla spolu s ostatními svatými ženami přítomna posměšnému soudnímu procesu s Ježíšem. Už není na cestě, kde se shromažďují zástupy a visí na jeho slovech. Nebojácný ve svých prohlášeních a odsouzeních je zatčen a souzen kvůli svému životu. Někteří z Jeho důvěrných přátel Ho opustili, ale Maria a její skupina Ho neopustili. Básník připomíná –

Ne ona zrádným polibkem svého Mistra uštkla,

ne ona nevěrným jazykem Ho zapřela;

ona, když apoštolové prchali, dokázala nebezpečí odvážit,

poslední u kříže a nejdříve u hrobu.

Marie byla přítomna v Pilátově síni a viděla a slyšela náboženské vůdce, jak se dožadují krve Toho, který byl jejímu srdci tak drahý. Poslouchala, jak Pilát Pontský vynáší rozsudek smrti ukřižováním, ačkoli na Něm neshledal žádnou vinu. Byla svědkem a plakala, když Ježíš opouštěl síň, aby byl popliváván a týrán davem toužícím po Jeho krvi. Pak ho viděla vyvést na osudnou horu Kalvárie, aby byl přibit na strom.

Marie byla jednou z truchlící skupiny svatých žen, které stály co nejblíže, aby Ježíše svou přítomností utěšily v závěrečných mukách ukřižování (Lk 23,49). Marie se zlomeným srdcem naslouchala Jeho hořkým výkřikům a přihlížela těm strašlivým hodinám, dokud nakonec římský voják nevrazil své kopí do Spasitelova boku a neprohlásil Ho za mrtvého. V proslulé obrazárně v Louvru je obraz plný zoufalství, beznaděje a lásky. Umělec na něm zachytil noc ukřižování. „Svět je zahalen do stínu, hvězdy jsou mrtvé, a přesto je ve tmě vidět klečící postava. Je to Máří Magdaléna s milujícími rty a rukama tisknoucími se ke krvácejícím nohám Krista.“ Ano, byla u toho, když ukřižovali jejího Pána.

Sotva Ježíš vypustil svého ducha, vyvstala mezi Mariemi u kříže otázka: „Jak mohli zajistit to zakrvácené tělo a připravit je k pohřbu?“

„Jak se to stalo?“ odpověděla. Josef z Arimatie a Nikodém k úlevě zarmoucených truchlících přišli právě za tímto účelem. Malíř Rubens ve svém mistrovském díle Sestoupení z kříže představuje Marii Magdalénu a Marii, manželku Kleofášovu, jak pomáhají Josefovi a Nikodémovi sundat potlučené tělo ze stromu, připravit je k pohřbení a poté uložit vzácné ostatky do nového hrobu v zahradě. Marie Magdaléna zůstala „sedět naproti hrobu“ a „hleděla“, dokud Josef neuložil Pánovo tělo (Mt 27,61; Mk 15,47; Lk 23,55).

V zahradě

Marie Magdaléna byla u kříže, kde Ježíš zemřel jako Beránek Boží, také první u zahradního hrobu, která byla svědkem nejdůležitější události světových dějin a stěžejní pravdy křesťanství, totiž vzkříšení Ježíše Krista. Jak velkou poctu Bůh věřící Marii Magdaléně prokázal, když jí dovolil být prvním svědkem tohoto vzkříšení! Toho prvního velikonočního rána byla brzy u hrobu, a když světlo prvního dne proniklo do Jeruzaléma, nahlédla do jeskyně. Když viděla, že je prázdná, rozplakala se. Pak Jan, inspirovaný génius, který psal neobvykle stručnou řečtinou, popisuje, co se stalo, způsobem, který nemá ve vyprávěcí literatuře obdoby. Když Marie zjistila, že hrob je prázdný, spěchala k Petrovi a Janovi a nanejvýš vzrušeně řekla: „Odnesli Pána z hrobu a my nevíme, kam ho položili“. Tito učedníci se vrátili s Marií Magdalenou ke hrobu a zjistili, že to, co jim řekla, je pravda, a pak odešli „do svých domovů“. Ale ne Marie! Stála u dveří hrobu a plakala, a když plakala, objevili se dva andělé, jeden u hlavy a druhý u nohou, kde leželo Ježíšovo tělo. Když viděli, jak se trápí a bojí, něžně se jí zeptali: „Ženo, proč pláčeš?“ „Proč pláčeš?“ zeptal se Ježíš. Rozechvěle odpověděla: „Protože odnesli mého Pána a já nevím, kam ho položili.“

Jaký patos je ve slově „můj Pán“ – můj vlastní Pán, ten, který toho pro mě tolik udělal a kterému jsem ráda sloužila. Když se otočila, uviděla nějakou postavu a v domnění, že je to zahradník, odpověděla na otázku: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ – slovy nanejvýš odvážnými &–; „Pane, jestliže jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já ho odnesu.“

Maria, tak plná svého Pána, cítila, že všichni ostatní musí znát Toho, jehož tělo v hrobě chybí. „Nikdy se nepozastavila nad svou vlastní ženskou slabostí: milostné nervy musely považovat za samozřejmost, že je schopna požehnaného úkolu odnést posvátné tělo.“

Ještě předtím, než se jí podařilo odnést posvátné tělo, se na něj podívala. Pak jediné slovo z Hlasu, který nyní poznala, vyslovilo její jméno: „Marie“! Ten starý známý tón jí sevřel srdce a ona okamžitě vykřikla „Rabboni!“, což byl její nejsilnější projev uctivé lásky. Vrhla se před vzkříšeného Pána a chtěla mu sevřít nohy, ale On řekl: „Nedotýkej se mě!“. Mariina láska, nadšená z toho, že Ježíš opět žije, byla takové povahy, že se opírala o Ježíšovu lidskou přítomnost. Spolu s ostatními učedníky se i Maria musela naučit, jak se „povznést k vyššímu a zároveň bližšímu, ale duchovnímu společenství s Ním….. Její pozemská náklonnost musela být povýšena na nebeskou lásku“ (Jan 20,25-29).

Poté Ježíš pověřil Marii, aby se stala první zvěstovatelkou jeho vzkříšení. Měla jít a zvěstovat největší radostnou zprávu, jaká kdy byla vyhlášena: „Jdi k mým bratřím a řekni jim: Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci a k mému Bohu a k vašemu Bohu“. Můžeme si představit, s jakou rychlostí Maria běžela zpět branami Jeruzaléma, aby učedníkům oznámila, že jejich Pán, který zemřel, je navždy živý. Marie zůstávala v Kristově blízkosti na jeho cestách a starala se o mnohé jeho lidské potřeby, dokud nebylo jeho tělo uloženo do hrobu. Nyní ji odměnil bližším poznáním božských věcí a dostalo se jí cti, kterou jí nelze odejmout, totiž že jako první z mužů a žen uviděla Vzkříšeného Pána a přijala první poselství z jeho úst (Jan 20,18). Ačkoli se jedná o poslední pohled na Marii Magdalénu, neváháme předpokládat, že byla přítomna mezi ženami (Sk 1,14), které se spolu s apoštoly shromáždily v horní místnosti k modlitbám a prosbám a k očekávání příchodu zaslíbeného Ducha. V onen historický den, o Letnicích, kdy přišel odkázaný Průvodce a Utěšitel, musela být Marie uchvácena jeho mocí a vydat účinné svědectví o svém vzkříšeném a nyní nanebevstoupeném Pánu.

Od Marie z Magdaly si můžeme vzít jedno nebo dvě důležitá ponaučení. Především na ní vidíme, co je Kristus schopen udělat pro ženu. Když se s ní poprvé setkal, byla to ztrápená a utrápená duše, ale Ježíš ji uzdravil z šílenství i z neduhů její duše a učinil ji svou věrnou a obětavou následovnicí. Byli jsme očištěni od hříchů podobných démonům? To je aplikace, kterou Alexander Whyte činí ve své studii o této Marii: „Nevíme přesně, jakých bylo sedm jizev Marie Magdalény. Ale pro naše poučení je sedm Dantových vlastních jizev napsáno po celé jeho vynikající autobiografické knize.“

Sedmkrát

Písmeno, které označuje vnitřní skvrnu,

Je na mém čele, s pravdivým hrotem

Na svém taseném meči napsáno. A „Hleď,“ zvolal,

když vstoupil, „abys ty jizvy smyl.“

John Bunyan má stejné číslo na konci své Rozhojněné milosti –

Těchto sedm ohavností nacházím dodnes ve svém srdci. Pýcha, závist, hněv, nestřídmost, prostopášnost, lakomství, duchovní lenost – to bylo sedm Dantových jizev na jeho posvěcené hlavě….. Je lepší vstoupit do nebe se sedmi ďábly vydlabanými ze srdce jako nožem, než je nechat hlodat v srdci po celou věčnost.

Další poučení se týká toho, co může žena udělat pro toho, kdo pro ni tolik udělal. Jakmile byla Marie uzdravena a zachráněna, praktikovala svou víru tím, že následovala Ježíše a sloužila jemu a jeho učedníkům ze své podstaty a svědčila o jeho smrti a vzkříšení ostatním. Není snad tisíc způsobů, jak mohou obrácené a zasvěcené ženy přijatelně sloužit Mistrovi. Mariina vděčnost a láska se projevila v oddanosti Kristu. Mnoho dlužila, mnoho dávala, mnoho milovala, mnoho sloužila. Vyhnal z našeho života satana? Pokud ano, milujeme ho a sloužíme mu až do krajnosti svých možností a denně svědčíme o moci jeho vzkříšení?

?