Melissa Etheridge
1982-1992:
Etheridge byla objevena v baru Vermie’s v kalifornské Pasadeně. Našla si přátele v ženském fotbalovém týmu a tito noví přátelé se přišli podívat na její hru. Jednou z nich byla Karla Leopoldová, jejíž manžel Bill Leopold byl manažerem v hudební branži. Karla Billa přesvědčila, aby Etheridgeovou viděl naživo. Byl ohromen a stal se klíčovou součástí Etheridgeové kariéry. To, kromě jejích vystoupení v lesbických barech po celém Los Angeles, vedlo k jejímu objevení šéfem Island Records Chrisem Blackwellem. Podepsala smlouvu s vydavatelstvím a psala písně pro filmy včetně filmu Weeds z roku 1986.
Po nevydaném prvním počinu, který vydavatelství Island Records odmítlo jako příliš uhlazený a nablýskaný, dokončila za pouhé čtyři dny svůj obnažený debut s vlastním názvem. Její eponymní debutové album Melissa Etheridge (1988) se stalo undergroundovým hitem a singl „Bring Me Some Water“ si vedl dobře v rádiích a byl nominován na cenu Grammy.
V době vydání alba nebylo obecně známo, že Etheridge je lesbička. Při propagaci alba se zastavila v Memphisu ve státě Tennessee, kde poskytla rozhovor pro syndikovaný rozhlasový pořad Pulsebeat-Voice of the Heartland, a intenzitu své hudby vysvětlila slovy: „Lidé si myslí, že jsem hodně smutná nebo hodně naštvaná. Ale moje písně jsou napsány o konfliktech, které mám… Nemám žádný vztek na nikoho jiného.“ Ten večer pozvala producenta rozhlasových stanic na svůj koncert. Ten tak učinil a byl překvapen, že je jedním z mála přítomných mužů.
Etheridgeová vydala v roce 1989 druhé album Brave and Crazy. Brave and Crazy se drželo stejného hudebního vzorce jako její stejnojmenný debut; získalo také nominaci na cenu Grammy. Album se umístilo na 22. místě žebříčku Billboard (stejně jako její první album). Etheridge se poté vydala na turné, podobně jako jeden z jejích hudebních vlivů, Bruce Springsteen, a vybudovala si věrnou fanouškovskou základnu.
V roce 1992 vydala Etheridge své třetí album Never Enough. Podobně jako její předchozí dvě alba se Never Enough nedostalo na vrchol hitparád, když se umístilo na 21. místě, ale Etheridge za singl „Ain’t It Heavy“ získala svou první cenu Grammy za nejlepší ženský rockový vokální výkon. Never Enough bylo v té době považováno za osobnější a vyzrálejší album Etheridgeové. Vzhledem k fámám, které kolovaly kolem její sexuality (Etheridgeová v té době ještě nebyla venku), se zdálo, že album tyto fámy nechtěně řeší.
V roce 1992 Etheridgeová založila na Leavenworthské střední škole stipendium v oblasti múzických umění na počest svého nedávno zesnulého otce. Podle Etheridgeové jí otec koupil první kytaru a „chodil se mnou do barů v okolí, když jsem hrála, protože jsem byla nezletilá“.
1993-1995: Yes I AmEdit
V lednu 1993 se Etheridgeová veřejně přihlásila k lesbické orientaci. Dne 21. září 1993 vydala album Yes I Am, které se stalo jejím průlomovým albem v mainstreamu. Album Yes I Am, které produkovala společně s Hughem Padghamem, strávilo 138 týdnů v žebříčku Billboard 200 a umístilo se na 15. místě. Album zaznamenalo dva hity: „Come to My Window“ a její jediný singl v Top 10 Billboardu, „I’m the Only One“, který se také dostal na první místo v žebříčku Billboardu Adult Contemporary. Yes I Am získala od RIAA certifikaci 6× platinovou.
Etheridge si za singl „Come to My Window“, založený na znepokojivé scéně z Pavarottiho filmu „Yes, Giorgio“, vysloužila druhou cenu Grammy za nejlepší rockový vokální výkon, ženský. Další dvě nominace získala v kategorii Nejlepší rocková píseň za skladby „I’m the Only One“ a „Come to My Window“, kde prohrála s písní „Streets of Philadelphia“ Bruce Springsteena.
V roce 1993 Etheridge bojkotovala hraní v Coloradu kvůli přijetí dodatku č. 2.
V roce 1994 byla také oceněna televizní stanicí VH-1 za svou práci pro organizaci AIDS L.A. Shanti. Během televizního přenosu vystoupení ozvláštnila písní „I’m the Only One“ a duetem se Sammym Hagarem, který předělal píseň skupiny The Rolling Stones „Honky Tonk Woman“.
Pátý singl z alba, „If I Wanted To“, debutoval v únoru 1995 v žebříčku Billboard Hot 100 na prvním místě. 25, což byl nejvyšší debut pro singl v roce 1995.
Úspěch alba Yes I Am pomohl zvýšit prodeje předchozích alb Etheridge. V roce 1995 získala Melissa Etheridge 2× platinovou certifikaci RIAA, album Never Enough získalo platinovou certifikaci RIAA.
Následovníkem alba Yes I Am bylo mírně úspěšné album Your Little Secret (1995). Album nebylo kritikou přijato tak dobře jako předchozí Etheridgeovy nahrávky. Album Your Little Secret, obsahující stejnojmenný pilotní singl, je nejlépe umístěným albem Etheridgeovy kariéry, když se dostalo na 6. místo v žebříčku Billboard; v hitparádě však strávilo pouze 41 týdnů. Z alba vzešly dva Top 40 singly „I Want to Come Over“ (Billboard #22, RPM #1) a „Nowhere to Go“ (Billboard #40) a získalo 2× platinovou certifikaci RIAA.
1996-2003: Po svém průlomuEdit
V roce 1996 získala Etheridge cenu ASCAP Songwriter of the Year. V době, kdy se jí narodily první dvě děti Bailey (1997) a Beckett (1998), si také dala delší přestávku v hudební branži, aby se mohla věnovat rodině. Nahrála také skladbu „Sin Tener A Donde Ir (Nowhere to Go)“ pro benefiční album Silencio=Muerte: Red Hot + Latin, které produkovala organizace Red Hot.
Etheridge se vrátila na hudební žebříčky s vydáním alba Breakdown v říjnu 1999. Album Breakdown se umístilo na 12. místě žebříčku Billboard a v hitparádě strávilo 18 týdnů. Přesto bylo Breakdown jediným albem Etheridgeovy kariéry, které bylo nominováno na cenu Grammy za nejlepší rockové album (prohrálo se Santanovým Supernatural). Kromě toho byl její singl „Angels Would Fall“ nominován ve dvou kategoriích: v roce 2000 v kategorii Nejlepší ženský rockový vokální výkon (prohrála s Sheryl Crow) a Nejlepší rocková píseň (prohrála s Red Hot Chili Peppers). O rok později byl další singl z tohoto alba – „Enough of Me“ – nominován v kategorii Nejlepší rockový pěvecký výkon, žena (rovněž prohrál s Sheryl Crow). Album získalo zlatý certifikát RIAA.
V roce 2001 vydala album Skin, které popsala jako „nejbližší album, které jsem kdy natočila jako koncepční. Má začátek, prostředek i konec. Je to cesta.“ Album Skin získalo vesměs pozitivní recenze – na serveru Metacritic získalo 73/100 bodů z devíti recenzí. Album Skin, které nahrála po rozchodu s partnerkou Julií Cypher, bylo popsáno jako „trýznivá, jasně autobiografická pitva rozpadajícího se vztahu“. Navzdory pozitivním recenzím se alba Skin prodalo méně než 500 000 kopií. V žebříčku Billboardu se dostala na 9. místo, ale po pouhých 12 týdnech vypadla z první dvoustovky. Singl „I Want to Be in Love“ byl nominován na cenu za nejlepší ženský rockový vokální výkon (prohrál s Lucindou Williams). Ve videoklipu k této písni si zahrála Jennifer Aniston.
V roce 2002 vydala Etheridge autobiografii s názvem „The Truth Is: My Life in Love and Music.“
2004-2008:
Etheridge zahájila rok 2004 vydáním svého osmého alba Lucky, které vyšlo 10. února. Etheridge byla nyní v novém vztahu s herečkou Tammy Lynn Michaels, se kterou začala chodit v roce 2001. Album Lucky si vedlo podobně jako Skin, prodalo se ho necelých 500 000 kusů, v žebříčku Billboard se umístilo na 15. místě a v hitparádě strávilo 13 týdnů. Za coververzi písně „Breathe“ od skupiny Greenwheel získala Etheridgeová také nominaci na cenu Grammy v kategorii Nejlepší rockový vokální výkon, sólo (prohrála s Brucem Springsteenem).
V říjnu 2004 byla Etheridgeové diagnostikována rakovina prsu. Na udílení cen Grammy v roce 2005 (na stejném ceremoniálu, na který byla skladba „Breathe“ nominována) se vrátila na pódium a, ačkoli byla po chemoterapii plešatá, předvedla poctu Janis Joplin s písní „Piece of My Heart“. Výkon Etheridgeové byl pochválen v písni „I Am Not My Hair“ od India.Arie.
Dne 10. září 2005 se Etheridgeová zúčastnila koncertu ReAct Now: & Relief, telemaratonu na podporu obětí hurikánu Katrina. ReAct Now, součást probíhajícího úsilí MTV, VH1, CMT, se snaží získat finanční prostředky pro Americký červený kříž, Armádu spásy a Americkou druhou sklizeň. Etheridge představila novou píseň speciálně napsanou pro tuto příležitost s názvem „Four Days“. Píseň a cappella zahrnovala témata a obrázky, které se objevily ve zprávách během odstraňování následků hurikánu. Mezi další charitativní organizace, které podporuje, patří nadace The Dream Foundation a Love Our Children USA.
V listopadu 2005 vystoupila Etheridge v pořadu The Tonight Show with Jay Leno, kde předvedla svou píseň „I Run for Life“.
Etheridge napsala píseň „I Need to Wake Up“ pro filmový dokument An Inconvenient Truth, za kterou v roce 2006 získala Oscara za nejlepší původní píseň. Píseň vyšla pouze na rozšířené verzi jejího alba největších hitů The Road Less Traveled.
Etheridge byla také porotkyní 5. ročníku soutěže Independent Music Awards na podporu kariéry nezávislých umělců.
V srpnu 2006 Melissa také produkovala a nazpívala vokální skladby na soundtracku k filmu Brother Bear 2, včetně spolupráce s Joshem Kelleym.
7. července 2007 vystoupila Etheridge na stadionu Giants v rámci americké části Live Earth. Etheridge předvedla písně „Imagine That“ a „What Happens Tomorrow“ ze svého desátého alba The Awakening, které vyšlo 25. září 2007, a také píseň „I Need To Wake Up“, než uvedla Ala Gora. Dne 11. prosince 2007 vystoupila na koncertu k udělení Nobelovy ceny míru v norském Oslu společně s řadou umělců, koncert byl živě přenášen do více než 100 zemí. Kromě toho vystoupila 27. srpna 2008 na Národním sjezdu Demokratické strany USA 2008.
2009-2015: Fearless Love, 4th Street Feeling a This Is M.E.Edit
Etheridge se objevila v dokudramatu společnosti UniGlobe Entertainment o rakovině prsu s názvem 1 a Minute vydaném v roce 2010.
Etheridge hrála od 1. do 6. února 2011 roli svatého Jimmyho v broadwayském hitu Green Day, muzikálu American Idiot.
Etheridge vystoupila se svou novou písní „Uprising of Love“ na oslavách Silvestra 2013-2014 na newyorském náměstí Times Square spolu s interpretací písně Johna Lennona „Imagine“ předtím, než se spustí koule. Singl vyšel na iTunes 28. ledna 2014.
V roce 2014 byla jedním z účinkujících na zahajovacím ceremoniálu WorldPride v Torontu v kanadském Ontariu spolu s Tomem Robinsonem, Deborah Cox a Stevem Grandem.
1. července 2014 vydala skladbu „Take My Number“, první singl ze svého 13. studiového alba This Is M.E.. Obal alba tvoří mozaika, která obsahuje obrázky zaslané fanoušky. Melissa obal alba vysvětluje na svých oficiálních webových stránkách: „Protože moji fanoušci jsou tak velkou součástí MĚ a bez VÁS bych nebyla MNOU, vzala jsem fotografie, které mi poslali moji fanoušci, a vytvořila z nich obal alba.“ Album vyšlo 30. září 2014.
Dne 9. června 2015 vydala živé album s názvem: A Little Bit of Me: Live in L.A.. Bylo nahráno na závěrečném koncertu americké části jejího This Is M.E. Tour 12. prosince 2014 v divadle Orpheum v centru Los Angeles.
2016-současnost: Memphis Rock and Soul a The Medicine ShowEdit
6. října 2016 vydala Etheridge své třinácté studiové album s názvem Memphis Rock and Soul, album coververzí složené z bluesových skladeb původně nahraných bluesovými legendami, jako jsou Otis Redding, William Bell a Staples Singers.
12. dubna 2019 vydala Etheridge nové album s názvem The Medicine Show. První singl z alba se jmenoval „Faded by Design“.