Menu

Nahoře: Adenomatózní polyp
© ISTOCK.COM, SELVANEGRA

Rachel Winegar, matka tří dětí z Colorada, měla problémy se svým trávicím systémem, co si jen pamatuje. Když se tedy blížila třicítka a její problémy se stupňovaly, rakovina tlustého střeva ji nenapadla. Její lékař usoudil, že se možná jedná o chronické onemocnění, jako je celiakie, ulcerózní kolitida nebo Crohnova choroba. Trpěla: „krvácení z konečníku i při odchodu plynů, pocit plnosti, nadýmání, nevolnost, málo energie, pocit, že na něčem sedí, stolice tenká jako tužka,“ píše v e-mailu pro The Scientist.

Když konečně zašla k lékaři, byla Winegarová objednána na kolonoskopii. Ale místo toho, aby lékař našel důkazy o některém z těchto stavů, objevil v jejím konečníku útvar o velikosti Winegarovy dlaně, vzpomíná. Byla to rakovina ve čtvrtém stadiu. „Kvůli diagnóze rakoviny se nám s manželem a třemi dětmi obrátil život vzhůru nohama.“

Ačkoli je kolorektální karcinom podle Národního institutu pro rakovinu stále vzácný a postihuje zhruba 4 % dospělých během jejich života, stále častěji se vyskytuje u mladých lidí, i když jeho výskyt u starších lidí klesá. První zprávy o nárůstu výskytu mezi mladšími pacienty se objevily před deseti lety. „Mysleli jsme, že se to s novějšími údaji vyrovná, ale ono to stále stoupá,“ říká Darren Brenner, molekulární epidemiolog rakoviny na univerzitě v Calgary.

Jistě se setkávám s pacienty, kteří jsou vegetariáni, běhají maratony, jsou hubení, takže to není výlučné.

-Nancy You, MD Anderson Cancer Center

Brenner a jeho kolegové při nedávné analýze údajů kanadského národního onkologického registru zjistili, že výskyt diagnóz kolorektálního karcinomu u žen mladších 50 let se v letech 2010 až 2015 každoročně zvyšoval o téměř 4,5 %. U kanadských mužů mladších 50 let došlo v letech 2006 až 2015 k průměrnému ročnímu nárůstu o téměř 3,5 procenta. „Mezi muži i ženami jsme svědky historicky nejvyššího zaznamenaného výskytu u nejnovějších kohort narozených dětí,“ říká. Podle údajů Kanadské onkologické společnosti bylo v roce 2017 z 37 milionů obyvatel země diagnostikováno téměř 12 000 žen a téměř 15 000 mužů všech věkových kategorií s kolorektálním karcinomem.

Nedávná studie v časopise Cancer popisuje podobný trend u Američanů, přičemž čísla jsou o něco vyšší u rakoviny konečníku než u rakoviny tlustého střeva. V roce 2004 bylo 10 % diagnóz diagnostikováno u osob mladších 50 let, zatímco v roce 2015 to bylo 12 %. Nárůst se neomezuje pouze na Severní Ameriku: v květnu jedna z analýz zjistila, že v Dánsku, na Novém Zélandu a ve Velké Británii došlo v posledním desetiletí k významnému nárůstu výskytu rakoviny tlustého střeva a konečníku u lidí mladších 50 let. Podobně studie 20 evropských zemí zjistila, že za posledních deset let se výskyt kolorektálního karcinomu zvýšil o téměř 8 procent ročně u lidí ve věku 20 let, o 5 procent u lidí ve věku 30 let a o 1,6 procenta u lidí ve věku 40 let.

Podle Nancy Youové, tamní chirurgické onkoložky, se v současné době na University of Texas MD Anderson Cancer Center každá třetí nově diagnostikovaná kolorektální rakovina týká pacientů ve věku 18 až 50 let. Znepokojuje ji zejména to, že mladí dospělí jsou neúměrně postiženi rakovinou konečníku, která vyžaduje složitější léčbu než rakovina tlustého střeva, píše v e-mailu pro The Scientist. Kromě toho jsou již v době stanovení diagnózy neúměrně často ve stádiu 3 nebo 4 – pravděpodobně kvůli nedostatečnému porozumění této nemoci u mladých lidí mezi pacienty a lékaři, říká. Tyto trendy vybízejí k naléhavé potřebě zvýšit povědomí o tomto problému a pochopit jeho základní příčiny. „Je to opravdu těžká otázka,“ říká.

Mnoho faktorů, které přispívají ke vzniku kolorektálního karcinomu

Všeobecně lze říci, že malá část kolorektálního karcinomu – přibližně 5 % – je dědičná, včetně stavů, jako je Lynchův syndrom, který je způsoben mutacemi v genech zodpovědných za opravy chyb v replikaci DNA. Dalších přibližně 20 procent má kolorektální karcinom v rodinné anamnéze, ačkoli není jasné, zda jde převážně o genetické faktory nebo faktory prostředí, které způsobují, že se onemocnění v některých rodinách hromadí.

Většina kolorektálních karcinomů se vyskytuje u lidí, kteří nemají rodinnou anamnézu ani známé genetické predispozice, jako je tomu v případě Winegara. U těchto sporadických případů se objevily různé teorie příčin, včetně změn střevního mikrobiomu a sedavého způsobu života. Například důkazy zveřejněné na začátku tohoto roku dávají do souvislosti dlouhodobé sezení u televize se zvýšeným rizikem vzniku tohoto onemocnění u mladých Američanů. Mezi obecné rizikové faktory vzniku kolorektálního karcinomu patří také kouření a vysoká konzumace alkoholu.

Nádor může právě přímo požírat cukr, který jíte. To je u kolorektálního karcinomu unikátní.

-Marcus Goncalves, Weill Cornell Medical College

Vzhledem k tomu, že k nárůstu počtu případů u mladých dospělých došlo v relativně krátkém časovém horizontu, je podle Brennera nejspíše způsoben spíše rizikovými faktory prostředí než genetickými změnami v populaci. „Pravděpodobným viníkem je pravděpodobně kombinace hlavních trendů životního stylu a expozice, které se změnily během posledních čtyřiceti let,“ říká.

Někteří vědci dávají vinu změnám souvisejícím se stravováním v posledních desetiletích. „Víme, že lidé v těchto mladších skupinách konzumují méně vlákniny a jedí více zpracovaných potravin než předchozí generace,“ říká Brenner. To jsou známé rizikové faktory vzniku rakoviny tlustého střeva a konečníku, stejně jako zpracované maso a červené maso. Kromě toho v mladé populaci stoupá počet obézních lidí, což několik studií spojuje s nárůstem kolorektálního karcinomu u mladých dospělých.

„Kolorektální karcinom je jedním z nejcitlivějších na stravu,“ upozorňuje endokrinolog Marcus Goncalves z Weill Cornell Medical College v New Yorku, jehož výzkum se zaměřuje na vliv stravy na rakovinu.

Ačkoli přesné souvislosti mezi obezitou a kolorektálním karcinomem nejsou jasné, vidí několik způsobů, jak by obezita mohla podporovat růst nádorů. Tím, že obezita zvyšuje zásoby tuku v celém těle a v blízkosti nádoru, by mohla poskytovat rakovinným buňkám palivo k růstu. Obezita může také předurčovat člověka k hormonálním změnám, jako je vysoké množství inzulínu a estrogenu, které mohou zvýšit rychlost růstu buněk. Tento stav také vede k systémovému zánětu tělesných tkání a uvolňování cytokinů, které dále podporují růst nádorů. Dodává, že stravovací návyky mohou také změnit populaci bakterií ve střevech, což by mohlo mít vliv na růst nádorů změnou hladiny metabolitů a hormonů.

Viz „Breaking the Cancer-Obesity Link“

Důležitým faktorem může být také příjem cukru. „Nádor prostě může přímo konzumovat cukr, který jíte. To je u kolorektálního karcinomu unikátní,“ říká Goncalves. Nedávno se svými kolegy provedl studii na myších, které měly genetickou predispozici ke kolorektálnímu karcinomu, a krmil je kukuřičným sirupem s vysokým obsahem fruktózy. U léčených zvířat se tyto nádory mnohem zvětšily a byly agresivnější než u kontrolních zvířat, která sirup nedostávala. „Nebyla však obézní, takže se dá vliv cukru oddělit,“ vysvětluje.

Kolorektální rakovina vzniká z nezhoubných polypů neboli adenomů, které se mohou stát rakovinnými, pokud nejsou odstraněny. Fruktóza kromě glukózy působí jako katalyzátor metabolismu glukózy, kterou buňky využívají jako palivo pro stavbu makromolekul, jako jsou bílkoviny, DNA a lipidy. V nadbytku mohou tyto cukry způsobit, že se z nezhoubných polypů stanou rakovinné. Protože buňky rychle rostou a množí se, mohlo by to zvýšit pravděpodobnost vzniku nových mutací, například v genech regulujících buněčný cyklus. „Naše práce by naznačovala, že pokud byste měli nezhoubný polyp a pak byste ho krmili větším množstvím cukru, mohl by se tento polyp rychleji stát rakovinným,“ dodává Goncalves.

You, onkolog z MD Anderson, je opatrný v tom, aby se příliš soustředil na konkrétní rizikové faktory. „Určitě se setkávám s pacienty, kteří jsou vegetariáni, běhají maratony, jsou hubení, takže se to nevylučuje,“ říká. „Nešťastnou realitou je, že jsou diagnostikováni i mnozí mladí lidé, kteří ‚dělali všechno správně‘,“ dodává.

Uvědomění si potřeby kolorektálního karcinomu u mladých

Kolorektální karcinom u mladších pacientů je v době diagnózy často v pokročilém stadiu. Podle nedávných výsledků průzkumu na sociálních sítích, kterého se zúčastnilo 1 195 pacientů s kolorektálním karcinomem a těch, kteří přežili, mladších 50 let, 71 % z nich uvedlo, že byli diagnostikováni ve 3. nebo 4. stadiu. „U nich existuje skutečný rozdíl ve včasné diagnóze,“ říká Ronit Yardenová, hlavní autorka výzkumu a ředitelka pro lékařské záležitosti ve washingtonské skupině na podporu pacientů Colorectal Cancer Alliance (CCA), která průzkum provedla.

„Na kolorektálním karcinomu je nejničivější to, že kdyby byl zachycen včas, dalo by se mu předejít nebo by se alespoň výrazně zvýšila míra přežití,“ říká Yardenová. Mladí dospělí však mají několik zásadních překážek, které jim brání ve včasné diagnostice.

Nepojištění mladí lidé s příznaky kolorektálního karcinomu obvykle nemají přístup ke včasné kolonoskopii, která je považována za zlatý standard diagnostiky kolorektálního karcinomu. Ale i pro ty, kteří pojištění mají, může být obtížné kolonoskopii podstoupit kvůli způsobu, jakým americké pojišťovny tento zákrok klasifikují: Pokud lékař nenajde v tlustém střevě žádné polypy, které by bylo nutné odstranit, většina pojišťoven to považuje za preventivní zákrok pro osoby mladší 50 let s příznaky, vysvětluje Yarden. Jakmile je však polyp nalezen a odstraněn, i když je nezhoubný, plátci jej obvykle považují za diagnostický test, a jako takový často podléhá různým spoluúčastem a pojistnému. „Někteří lidé, kteří jsou třeba nedostatečně pojištěni, možná nechtějí jít na kontrolu, protože se bojí, že se jim zvýší náklady, pokud se něco najde,“ říká. „To je mezera, kterou máme tady v USA.“

V rámci lékařské komunity v USA probíhají debaty o tom, jak přizpůsobit pokyny pro screening nárůstu případů u mladých lidí, říká You. V loňském roce snížila Americká onkologická společnost (ACS) doporučený věk pro screening kolorektálního karcinomu z 50 na 45 let, protože většina případů rakoviny, které se objevují před padesátkou, vzniká právě během čtyřicítky. Některé státy tuto normu přijaly, ale jiné čekají, až Americká pracovní skupina pro preventivní služby (American Preventive Services Task Force) přijme pokyny ACS, říká Yarden.

Od návštěvy lékaře může lidi odrazovat také strach kolem kolonoskopie, která je invazivním zákrokem. Existují i jiné, neinvazivní screeningové metody – například fekální imunochemické testy – ale kolonoskopie je považována za nejúčinnější, protože polypy mohou být během návštěvy okamžitě odstraněny, říká You.

Mnoho mladých lidí si možná jednoduše neuvědomuje, že příznaky, jako je krvácení z konečníku v mladém věku, mohou být způsobeny rakovinou tlustého střeva, dodává Yarden. To byl i případ Rachel Winegarové. Ve skutečnosti 41 % respondentů průzkumu CCA uvedlo, že po výskytu příznaků čekali nejméně šest měsíců, než se obrátili na lékaře.

To může být způsobeno i nedostatečnou informovaností lékařů. Podle průzkumu 67 procent respondentů navštívilo nejméně dva lékaře, než jim byla stanovena správná diagnóza. „Moji lékaři po rakovině tlustého střeva nepátrali,“ napsal jeden z respondentů. „Moje příznaky byly při zpětném pohledu zcela zřejmé, ale myslím, že nejsou zvyklí se s touto diagnózou u mladých lidí setkávat.“

„I když se jedná pouze o deset procent případů rakoviny tlustého střeva a konečníku u mladých lidí, je to stále významné,“ říká Yarden. „Pacienti si musí uvědomit příznaky a naslouchat svému tělu a někdy trvat na tom, aby si nechali udělat druhý názor, dokud se nenechají důkladně vyšetřit.“

Winegarová, která říká, že po absolvování kurzu protirakovinného léku Stivarga v léčebném centru v Mexiku zaznamenala předběžné pozitivní výsledky, souhlasí. „Lidé musí vědět, co je ‚normální‘ a co je důvodem k obavám.“

Katarina Zimmerová je newyorská novinářka na volné noze. Najdete ji na Twitteru @katarinazimmer.