Migrace keporkaků

Píseň keporkaků

Courtesy of Thomas L.Conlin.

Akustika je pro výzkumníky velryb významnou oblastí studia. Zpěv keporkaků je pravděpodobně nejsložitější v celé živočišné říši. Vědci jejich zpěv studují a tyto informace využívají v mnoha oblastech mořského výzkumu a technologií.

Zpěv keporkaků, který se skládá z opakujících se motivů, může trvat až 30 minut a někteří keporkaci zpívají i několik hodin v kuse! Zpívají pouze samci a všichni samci keporkaků ve stejné oblasti zpívají stejnou píseň. Samotná píseň se v průběhu času mění, takže se rok od roku liší. Zpěv se obvykle objevuje v období rozmnožování, což naznačuje, že souvisí s rozmnožováním. Vědci se však stále ptají, proč samci keporkaků zpívají?

Sluch keporkaků
Kromě zpěvu keporkaci také dobře slyší. Zvuk je pro mořské savce žijící v oceánu (velmi hlučném místě) mimořádně důležitý. Sluch je u všech kytovců dobře vyvinutý smysl, a to především díky citlivému příjmu vibrací vody prostřednictvím kostí v hlavě. Podívejte se na velikost velrybí hlavy v porovnání s celou její kostrou. Všimněte si, že hlava tvoří až třetinu celkové délky těla. Velrybí ucho je malý otvor, který se pod vodou uzavírá. Stavba kostí středního a vnitřního ucha je oproti suchozemským (suchozemským) savcům upravena tak, aby umožňovala slyšení pod vodou.

Prozkoumejme zpěv
Kytovci hrbatí vydávají sténání, vrčení, výbuchy a skřeky. Každá část jejich písně se skládá ze zvukových vln. Některé z těchto zvukových vln mají vysokou frekvenci. Kdybyste tyto zvuky mohli vidět, vypadaly by jako vysoké špičaté hory. Velryby vydávají také nízkofrekvenční zvukové vlny. Tyto vlny připomínají kopce, které jsou široce rozprostřené. Tyto zvukové vlny se mohou ve vodě šířit velmi daleko, aniž by ztrácely energii. Vědci se domnívají, že některé z těchto nízkofrekvenčních zvuků mohou v některých hladinách oceánu urazit více než 10 000 kilometrů!
Frekvence zvuku se měří v jednotkách zvaných Hertz. Rozsah frekvencí, které velryby používají, se pohybuje od 30 hertzů (Hz) do přibližně 8 000 Hz, (8 kHZ). Lidé mohou slyšet jen část velrybích písní. Nejnižší z velrybích frekvencí nejsme schopni slyšet. Lidé slyší nízkofrekvenční zvuky začínající přibližně na 100 Hz.

Písně velryb jsou podobné písním jiných zvířat
Výzkumníci si všimli, že velrybí písně znějí velmi podobně jako písně kopytníků, např. Losů (troubení), skotu (bučení), a více než vzdáleně se podobají některým zvukům slonů. Jedna z předních výzkumnic zvuků keporkaků, Katy Payneová, studuje také zvuky slonů a zjistila podobnosti mezi těmito dvěma druhy.

Kde vznikají zvuky?
Původně se předpokládalo, že místem produkce zvuků u kytovců je hrtan, ale pokusy na živých fonujících delfínech ukázaly, že hrtan se během vokalizace nepohybuje. Místo toho existují struktury v nosním systému včetně nosní zátky a propracovaného systému nosních váčků, které se při tvorbě zvuku pohybují, ačkoli o přesném místě tvorby zvuku se stále diskutuje. Více se o tomto fascinujícím tématu dočtete v knize BIOLOGIE MOŘSKÝCH ŽIVOČICHŮ, kterou napsali Reynolds a Rommel.

Zkuste si poslechnout sami

Klikněte na rámeček a poslechněte si
(Pozn: Na stažení zvukových souborů můžete čekat)

Zpětné zhlédnutí Písně A

Humpback Song B

Humpback Song C

Try This!

• Listen to the humpback songs. Can you tell which parts of the songs are the higher frequencies (short and high pitched) and which are the lower frequencies? How would you describe these songs in words? What do the songs remind you of? How are the three songs similar and how are they different?
• A whale’s low frequency sounds can travel up to 10,000 miles. Take out your globe, and using the scale of miles on the key, explore how far this distance is. Imagine you are a whale; how far can you sing?