Mohou rodiče uzavřít dohodu o zrušení výživného na dítě?

V každém státě mají rodiče povinnost vyživovat své děti. Rodiče mohou mít dojem, že mají pravomoc určit, v jaké výši a zda vůbec je výživné nutné; konečné slovo ve věcech výživného však mají státní zákony a soudy.

Rodiče se nemohou dohodnout, že nebudou platit výživné. Abychom pochopili, proč se rodiče nemohou vzdát povinnosti platit výživné, je třeba vědět, jak a proč stát vytváří dohody o výživném.

Kdykoli jde o výživu nezletilého dítěte, může soud nařídit kterémukoli z rodičů, aby platil jakoukoli částku výživného, dokud je dítě nezletilé. Zrušení tohoto výživného nepřichází v úvahu, protože na placení výživného má ve skutečnosti právo dítě, nikoli rodiče. Každý stát vypočítává výživné podle toho, co je v nejlepším zájmu dítěte. Z tohoto důvodu nemohou rodiče odmítnout platit výživné, protože to není v nejlepším zájmu dítěte.

Podle federálního zákona o vymáhání výživného na děti má každý stát směrnice, podle nichž se vypočítává výše výživného, které je třeba platit, a které se liší v závislosti na několika ohledech. Obecně mezi faktory určující výživné patří:

• potřeby dítěte, jako je zdravotní pojištění, vzdělání, péče o dítě a další zvláštní potřeby
• příjem a potřeby rodiče, který má dítě v péči
• schopnost platícího rodiče platit výživné
• životní úroveň dítěte před rozvodem nebo rozchodem

Zde mohou soudy stanovit výživné v závislosti na faktorech ovlivňujících nejlepší zájem dítěte, jako např:

• věk a pohlaví dítěte
• citové, sociální a vzdělávací potřeby dítěte
• domácí prostředí nabízené každým z rodičů
• vzájemné vztahy mezi dítětem a každým z rodičů
• vliv narušení pravidelného životního režimu na dítě
• preference každého z dětí, pokud je dítě přiměřeného věku a vyspělosti

Úplné zřeknutí se vyživovací povinnosti ze strany rodičů nebo její zproštění je obvykle v rozporu se standardy nejlepšího zájmu dítěte a soud jej nepodpoří. Jedinou situací, kdy se rodič může vzdát povinnosti platit výživné, může být situace, kdy se rodič, který má dítě v péči, rozhodne vzdát se nedoplatku na výživném.

Pokud rodič, který platí výživné, neprovádí platby, výživné se sčítá a vzniká nedoplatek na výživném, který je třeba uhradit. Za určitých okolností může rodič, který má dítě v péči, souhlasit s prominutím dlužného výživného. K tomu může dojít proto, že rodič, který má dítě v péči, je finančně schopen dítě uživit i bez nedoplatků.

Jinou situací může být, že rodič platící výživné učinil nabídku na zaplacení části dlužného výživného výměnou za to, že se rodič, který má dítě v péči, vzdá zbývajícího nedoplatku. Vzdání se nedoplatků může být obtížně dosažitelné a bez ohledu na okolnosti k němu nemůže dojít bez souhlasu soudu.

Ačkoli se rodiče nemohou vzdát výživného úplně, mají stále velkou flexibilitu při vytváření dohody o výživném. Rodičům se doporučuje, aby se aktivně podíleli na určování podmínek výživného, nicméně soud má možnost učinit konečné rozhodnutí ve věcech výživného.