Moje normální žena

Nějak se zdá, že ji to trápí víc než mě.

Nebo je to spíš ona, kdo to pořád vytahuje.

Nejsem si jistý, co přesně ji k tomu vede.

Mám na mysli mou minulost – tedy mou minulost narkomana, alkoholika a podvodníka. S manželkou jsme se vzali před více než rokem a asi jsme si oba mysleli, že už to pro ni bude jednodušší – což se rozhodně stalo -, ale stále je nesvá, kdykoli se v nějakém filmu, na který se díváme, objeví postava narkomana nebo já náhodou začnu vyprávět příběh, který souvisí s mým užíváním – což se stává poměrně často, protože i když je mi třicet a už čtyři roky jsem střízlivý, můj život byl zhruba od 17 do 28 let víceméně pohlcen buď užíváním, nebo snahou se z užívání dostat. Faktem je, že spousta mých zkušeností pochází z dob, kdy jsem byl v léčebně, v nějakém domě na půl cesty nebo v nějaké ještě hnusnější situaci.

Sponzorovaná reklama

„Možná bys měl být s někým, jako jsi ty,“ řekne. „Možná bys byl šťastnější s jiným závislým člověkem, který se léčí. Chápali by tě a tolik by se nerozčilovali, kdyby na tyhle věci mysleli.“

Samozřejmě se snažím upravovat. Ale občas mi to vyklouzne.

V těchto chvílích se moje žena vždycky vrací na stejné místo. „Možná bys měl být s někým, jako jsi ty,“ řekne. „Možná bys byl šťastnější s jiným závislým člověkem, který se zotavuje. Chápali by tě a tolik by se nerozčilovali, kdyby na tyhle věci mysleli.“

Očividně má v některých ohledech pravdu. Být s jiným závislým by pravděpodobně tyto hádky zmírnilo. Jiný závislý by pochopil, jak jsem mohl dělat věci, když jsem byl závislý, které bych jinak nikdy neudělal. Také by pochopili, že když teď neberu, není to tak, že bych věčně bojoval s touhou a vzpomínal, jak skvělé byly staré dobré časy. Ve skutečnosti na drogy skoro vůbec nemyslím. A člověk, kterým jsem byl, když jsem byl závislý, mi připadá jako úplně jiný člověk než ten, kým jsem teď. Dokonce i mé vzpomínky připomínají spíše sledování filmu než vzpomínání na věci, které se mi skutečně staly.

Někdo jako já – závislý člověk jako já – by mohl vědět, jak skutečně strašné a děsivé byly ty staré dobré časy. Pochopili by, že bych se tam nikdy, nikdy, nikdy nechtěl vrátit.

Navíc bychom si alespoň teoreticky mohli popovídat o našich podobných zážitcích. Mohl bych se podělit o příběhy z léčeben a ona také.

Takové vztahy se dějí pořád.

Zajímalo by mě, jaké jsou statistiky, ale mám pocit, že závislí mají obecně tendenci chodit s jinými závislými. Ve skutečnosti si hned po naší svatbě blízký přítel mé ženy, který je střízlivý, vzal svou dlouholetou přítelkyni, která je také střízlivá. Seznámili se přirozeně na setkání NA.

Dává to smysl.

Ale nejen kvůli naší schopnosti navázat vztah s jinými závislými.

Ve světě, mimo školu, opravdu není mnoho příležitostí k setkávání. Možná někoho potkáte v práci, ale možnosti v pracovním prostředí jsou obvykle omezené. A protože se mnoho lidí schází v barech a klubech, jsou vaše možnosti, pokud jste střízliví, podstatně menší.

Takže hlavním zdrojem kontaktu s lidmi se pro lidi v rekonvalescenci stávají setkání ve 12 krocích (alespoň ve 12 krocích). Sakra, abych pravdu řekl, řekl bych, že velkou část mé přitažlivosti k AA tvořila možnost potkat tam holky. A taky jsem se tam nešťastně pokoušel chodit s holkama. Ale všechny mé zkušenosti s dívkami z AA se ukázaly jako katastrofální – většinou proto, že jsem se je snažil sbalit, byl jsem odmítnut a pak jsem se styděl na to setkání vrátit.

Jistěže existuje nebezpečí, že budete chodit se závislými lidmi, kteří se zotavují, když jste sami závislí. Myslím, že je to starý příběh o tom, jak se dva střízliví závisláci navzájem přemlouvají k dalšímu užívání, a je úlevou vědět, že se toho u své ženy rozhodně bát nemusím. Potenciálně jsem prožil nejhorší scénář ze všech, když mě dívka z AA, se kterou jsem chodil – která začala znovu brát, aniž bych o tom věděl -, nakonec přiměla lstí (i když to byla zatraceně moje chyba a pravděpodobně jsem věděl, o co jde, a jen jsem si lhal) znovu brát. To nakonec byla moje nejhorší recidiva ze všech, kdy jsem málem přišel o ruku a všechno ostatní. Oba jsme se prostě každý den po dobu šesti měsíců v kuse málem zabili.

Seznamování se střízlivými dívkami rozhodně nebylo všechno, co se za to vydávalo.

Na někoho to samozřejmě funguje.

Ti kamarádi mé ženy jsou ženatí a daří se jim skvěle. Pořád vidím jejich fotky na Facebooku a je to roztomilý a v pohodě vypadající pár; mají svá setkání a společné střízlivé přátele. Možná i díky tomu to částečně funguje – chodí večer na stejná setkání, pracují se svými sponzory a mluví o takových věcech. Určitě je jim to moc příjemné. Pro spoustu lidí je to velmi příjemné.

V pokojích jsem viděl páry všeho druhu. Některé vypadaly funkčně. Některé se zdály nefunkční. Je to asi stejné jako u všeho ostatního. Jsou tu neodmyslitelné výhody. Ale jsou tu i neodmyslitelné nevýhody.

Více než cokoli jiného se mi však zdá, že pokud jde o vztahy, přílišná podobnost není vždy to nejlepší – alespoň pro mě. Už tak je pro mě dost těžké žít sám se sebou. Žít s někým, kdo je mi podobný, by bylo prostě hrozné.

A jistě, alespoň co se týče vnějších věcí, nemůžeme být s manželkou rozdílnější. Ale sdílíme stejné hodnoty a touhy do budoucna. A rád bych si myslel, že naše rozdíly se vzájemně doplňují. Moje nedostatky jsou jejími silnými stránkami a naopak (i když jejích silných stránek je rozhodně víc než mých – a mých nedostatků mnohem víc než jejích).

Jistě, to, co dělá lidi skutečně kompatibilními, je nějaký tajný, kouzelný vzorec rozdílů a podobností, který nedokážu vysvětlit, popsat, ani začít chápat. Je to mnohem složitější než jen to, že oba jsou závislí, oba jsou v AA, oba přežili rakovinu, jsou astronauti, scenáristé nebo hlavy států.

Ať už je to cokoli, je to mimo chápání.

Ale je to to, co máme my dva.

A já se jí to snažím říkat, kdykoli má pochybnosti.

Když to funguje, tak to funguje.

Je lepší se moc nevyptávat.

Nic Sheff je sloupkař časopisu The Fix a autor dvou memoárů o svém boji se závislostí, bestsellerů New York Times Tweak a We All Fall Down. Žije v Los Angeles se svou ženou, dvěma honáckými psy a kočkou a v minulosti psal mimo jiné o prodávání sebe sama za účelem sexu a o knize svého otce Davida Sheffa Beautiful Boy.