MR. MURRAY’S LITERATURE PAGE

PROHLÉDNĚTE SI NÁSLEDUJÍCÍ POETICKÉ PROSTŘEDKY. POZNAMENEJTE SI DEFINICE A KLIKNĚTE NA TERMÍNY, ABYSTE SE PODÍVALI NA PŘÍKLADY A DOSTALI PODROBNĚJŠÍ VYSVĚTLENÍ.

PO DOKONČENÍ SI VYZKOUŠEJTE JEDEN Z KVÍZŮ, KTERÉ NAJDETE V DOLNÍ ČÁSTI STRÁNKY.

ALITERACE – je opakování počátečních souhlásek.

ALLUSION – je přímý nebo nepřímý odkaz na známou postavu, místo nebo událost z historie, literatury, mytologie neboBible.

APOZICE – řečnická figura, v níž je oslovena osoba, která není přítomna.

ASONANCE – je těsné opakování podobných hlásek, obvykle ve zdůrazněných slabikách.

ATMOSFÉRA / NÁLADA – je převládající pocit, který je vytvořen v příběhu nebo básni.

KACOFONIE – ostré zvuky zavedené pro básnický efekt -někdy slova, která se obtížně vyslovují.

CLICHE – nadužívaný výraz, který ztratil svou zamýšlenou sílu nebo novost.

KONOTACE – citové podněty připojené ke slovůmnad rámec jejich striktní definice.

KONSONANCE – těsné opakování stejných souhlásek před a po různých samohláskách.

KONTRAST – porovnávání nebo srovnávání věcí, kterése liší

DENOTACE – slovníkový význam slov.

DISONANCE – souběh ostrých drásavých zvuků v jednom nebo více řádcích.

EUPHONIE – příjemné zvuky, které se snadno artikulují.

EXTENDOVANÝ METAFOR – naznačené srovnání dvou věcí, které si v podstatě nejsou podobné. Tato přirovnání se v celém výběru opakují.

FIGURATIVNÍ JAZYK – jazyk používaný takovým způsobem, který vytrhuje slova z jejich doslovného významu zdůrazněním jejich konotací, aby přinesl nový vhled a pocit do tématu.

HYPERBOLE – přehánění ve službách pravdy – nadsázka.

IDIOM – je výraz nebo slovní spojení, které nelze pochopit doslovným překladem, ale odkazuje na přenesený význam, který jepochopen běžným používáním.

IMAGERIE – je zobrazení smyslové zkušenosti prostřednictvím jazyka. Obraz nejčastěji naznačuje mentální obraz, ale animage může představovat také zvuk, vůni, chuť nebo hmatový zážitek.

IRONIE – je literární prostředek, který odhaluje skryté nebo protichůdné významy.

JARGON – jazyk vlastní určitému řemeslu,profesi nebo skupině.

JUXTAPOSICE – je překrývání nebo mísení protikladných nebo rozdílných situací, postav, prostředí, nálad nebo úhlů pohledu za účelem objasnění významu, účelu nebo charakteru, nebo za účelem zesílení určitých nálad,zejména humoru, hororu a napětí. také kontrast

LITERÁRNÍ JAZYK – to, co je řečeno, vychází z realitybez přirovnání používaných v obrazném jazyce.

LITOTÉZA – forma zlehčování, při níž je něco řečeno popřením opaku.

Metafora – přirovnání dvou věcí, které jsou v podstatě nepodobné. Srovnání je spíše naznačeno než přímo uvedeno.

METR – jakýkoli pravidelný rytmický vzorec založený na přízvučných a nepřízvučných slabikách.

METONYMIE – použití blízce příbuzné myšlenky pro myšlenku samotnou.

MÓDA – viz atmosféra

ONOMATOPOEIA – používání slov, která znějí jako to, co znamenají.

OXYMORON – dvě slova umístěná blízko sebe, která si protiřečí, a přesto je v nich pravda.

PARADOX – výrok, v němž je zdánlivýrozpor, který je ve skutečnosti pravdivý.

PERSONIFIKACE – přisuzování lidských vlastností zvířeti,předmětu nebo myšlence.

RÝM – slova, která znějí podobně

RÝMOVÁ SCHÉMA – jakýkoli vzorec rýmů v poezii. Každému novotvaru je přiřazeno další písmeno abecedy.

RÝM – řada zdůrazněných nebo přízvučných slabik ve skupině slov uspořádaná tak, že čtenář očekává, že bude následovat podobná řada

SIMIL – srovnání dvou věcí, které jsou v podstatě nepodobné. Srovnání je přímo vyjádřeno pomocí slov jako like, as, than nebo resembles.

Mluvčí – „hlas“, který jako by báseň vyprávěl. Není totožný s básníkem; je to něco jako vypravěč.

SYMBOL – symbol má dvě významové roviny, doslovnou a přenesenou. Postavy, předměty, události a prostředí mohou být symbolické v tom smyslu, že představují něco jiného než sebe sama.

SYNEDOCHA – použití části pro celou myšlenku.

TÉMA – je ústřední myšlenka příběhu, obvykle spíše naznačená než přímo vyslovená. Je to spisovatelova představa o životě a může být naznačena nebo přímo vyslovena prostřednictvím hlasu mluvčího. Neměla by být zaměňována s morálkou nebo zápletkou.

TÓN – je básníkův postoj ke svému subjektu nebo čtenáři. je podobný tónu hlasu, ale neměl by se zaměňovat s náladou nebo atmosférou. Autorův tón může být sarkastický, upřímný, humorný…

TROPE – řečnická figura, při níž je slovo použito mimo svůj doslovný význam. Přirovnání a metafora jsou dva nejčastější tropy.

UNDERSTATEMENT – to je říkat méně, než co myslíteve službách pravdy.

HLAS – tvůrčí a umělecká inteligence, která se skrývá za každým mluvčím.