Myxomatózní degenerace mitrální chlopně – Petcardia – Veterinární kardiologie v Coloradu

Zvířata se středně těžkou až těžkou MMVD často dostávají inhibitor ACE a pimobendan (Vetmedin). Nedávná studie léků ukázala, že předepisování pimobendanu psům se středně těžkou až těžkou MMVD může oddálit dobu do rozvoje městnavého srdečního selhání o medián 15 měsíců.
Inhibitory ACE a diuretika působí na ledviny a mohou zvýšit jejich hodnoty. Je důležité kontrolovat hodnoty ledvin před a po nasazení těchto léků, aby se zajistilo, že ledviny fungují správně a dokáží se s léky náležitě vypořádat.
V dřívějších stádiích MMVD se doporučuje překontrolovat každých 6 až 12 měsíců, aby se posoudila rychlost progrese onemocnění a určilo se, kdy je třeba nasadit léky. Jakmile se u zvířete začnou projevovat příznaky městnavého srdečního selhání, přidají se diuretika a opakované kontroly by se měly provádět každých 3 až 6 měsíců. Sériová opakovaná vyšetření umožní kardiologovi provést úpravu léků, která snad udrží zvíře mimo CHF a mimo nemocnici co nejdéle.
Ve snaze zachytit městnavé srdeční selhání v jeho počátečních stádiích je důležité seznámit se doma s normální frekvencí dýchání a dechovou námahou zvířete ve spánku. Spící zvíře by mělo mít dechovou frekvenci 30 dechů za minutu nebo méně. Pokud si všimnete, že se toto číslo trvale zvyšuje, nebo si všimnete zvýšené námahy, kterou potřebuje k dýchání, ihned kontaktujte svého kardiologa nebo rodinného veterinárního lékaře. Zvýšení dechové frekvence nebo námahy je signálem, že se v plicích hromadí tekutina a zvíře se dostává do městnavého srdečního selhání.
Může být užitečné vést si denní záznam o dechové frekvenci zvířete, abyste si všimli zvýšení nebo změn oproti normálnímu dýchání.