Najala jsem si trenéra přátelství, aby mi pomohl najít přátele. Tady'je, co se stalo.

V roce, kdy mi bylo třicet, jsem si uvědomil, že nemám přátele. Vstupovala jsem do nového desetiletí svého života s pocitem, že jsem silná, pokud jde o mou kariéru, životní úspěchy a vztah s partnerem. Ale když se mě zeptal, koho chci pozvat na oslavu svých narozenin, otevřela se mi ústa a já ze sebe vypustila dlouhou řadu „hm“.

Ve svých dvaceti letech jsem byla stroj na získávání přátel. Na vysoké škole jsem byla prezidentkou svého 120členného spolku a sama jsem strávila jen velmi málo hodin z každého dne. Když jsem se po promoci přestěhovala do New Yorku, přidala jsem se ke sportovním týmům, chodila na setkání a měla něco, čemu se říká kruhy přátelství, různé skupiny lidí, se kterými jsem se mohla scházet, kdykoli jsem chtěla mít plný společenský kalendář.

Ale pak se něco změnilo. Spousta mých kamarádek se vdala a měla děti, zatímco já jsem byla stále na cestě prvního rande. Někteří z mých přátel se přestěhovali o státy dál a naše konverzace ustrnuly a vídali jsme se jen zřídka. Dostala jsem výpověď z práce na plný úvazek a začala pracovat sama na sebe, ze svého bytu, bez klábosení u vody a happy hours, kterých bych se mohla účastnit. Pak mě naprosto šokovalo, když mi moje nejlepší kamarádka, se kterou jsem byla sedm let, náhle oznámila, že už nechce být kamarádkou.

Po překročení třicítky jsem se cítila smutná a osamělá a velkou část viny jsem přičítala sobě. Neměla jsem pocit, že bych investovala čas do pěstování přátelství. Často jsem rušila plány na víkendy kvůli práci. Celé dny jsem zapomínala odpovídat na textové zprávy. Mohla jsem projevovat větší zájem o své přátele a jejich rozrůstající se rodiny než o hledání někoho, s kým bych mohla chodit. Místo toho jsem trávila spoustu volného času sama a trucovala nad tím, že nemám nikoho, komu bych mohla říkat nejlepší kamarádka, a že nemám dost velký seznam hostů, abych si na narozeniny mohla rezervovat víc než stůl pro dva.

Christy Pennisonová, licencovaná profesionální poradkyně a majitelka poradenské společnosti Be Inspired & Consulting, říká, že navazování přátelství, zejména v dnešní době, není snadné.

„Vzhledem k tomu, že životy mnoha lidí běží na plné obrátky a různými směry, je těžké zpomalit na dostatečně dlouhou dobu, aby bylo možné najít a rozvinout nová přátelství,“ říká Pennisonová. „Jsme více než kdy jindy propojeni prostřednictvím svých zařízení nebo sociálních médií, ale najít někoho v reálném životě, s kým bychom se mohli spojit, může být problém.“

Jak tedy v roce 2020 navázat nová přátelství? Pennison říká, že to začíná slovem záměr, protože přátelství se jen tak neobjeví. Musíme se o ně snažit záměrně.“

Jako dárek pro sebe, abych se připravila na novou věkovou i životní dekádu, jsem se obrátila na kouče přátelství v naději, že mi profesionální rady pomohou navázat více skutečných vztahů.

Zkusila jsem to: Před sezením s koučem přátelství jsem byla nervózní z toho, že budu čelit bláznivým výzvám, které mě vyvedou z komfortní zóny a zavedou do světa trapných interakcí s lidmi, kteří mi nebudou chtít věnovat čas. Myslela jsem si, že mě bude nutit dělat takové věci, jako jít sama do restaurace, sednout si k baru a najít si cizího člověka, který by se mnou povečeřel, nebo ještě hůř, nosit po městě tričko s nápisem „Budeš můj přítel?“. Málem jsem hovor zrušila, ale uvědomila jsem si, že pokud si nepromluvím s koučem přátelství, mohla bych strávit další rok s pocitem, že mám v životě málo blízkých vztahů. Rozhodla jsem se, že naši schůzku dodržím.

Když Danielle Bayardová, koučka přátelství a autorka knihy „Dej tomu pokoj: The Case for Tough-Love Friendships“, jsem se okamžitě svěřila se všemi svými obavami z přátelství:

• Mít přátele ve třiceti letech je těžké.
• Všichni moji přátelé jsou ženatí a mají děti.
• Cítím se osamělá, což se bojím přiznat ostatním.

Bayardová byla trpělivá a vyslechla si, jak jsem se odreagovala. Řekla jsem jí, že jsem naše sezení málem zrušila z čirého studu. Většina lidí, pomyslela jsem si, si získává přátele bez strategie nebo herního plánu. Proč to pro mě nebylo přirozené?“

Ulevilo se mi, když mi řekla, že nejsem sama.

„Všichni tím procházíme,“ řekla Bayard. „Výzkumy říkají, že po dvacítce se okruh přátel výrazně zmenšuje, protože se mění naše priority.“

S Bayardovou jsme si také povídaly o tom, že lidé s různými povahami mohou mít při navazování přátelství své vlastní jedinečné potíže.

„Extroverti mají potíže s navazováním přátelství, protože ačkoli působí upovídaně, nemusí jít s lidmi do hloubky,“ řekla Bayardová. „Introverti mají potíže, protože jejich energie pochází z toho, že jsou sami. Ti, kteří trpí sociální úzkostí, s tím bojují, protože jsou ve své hlavě a odhadují sami sebe.“

Zatímco lidé, kteří mě znají, by mě označili za extroverta, já se tiše potýkám s neustálou sociální úzkostí, a to až do té míry, že někdy skončím na záchodě a mám úplné záchvaty paniky. Proto je pro mě navazování přátelství na večírcích mimořádně náročné a při networkingových akcích se držím telefonu.

Cítila jsem se připravená vyslechnout si, co si pro mě Bayardová připravila, a byla jsem ráda, když jsem se dozvěděla, že má jen tři úkoly, které po mně chce, abych během následujícího měsíce zvládla a pomohla si najít přátele. Každou z výzev jsem si zapsal a věnoval alespoň jeden týden jejich plnění. Takhle to dopadlo, když jsem se vydal do světa s herním plánem, jak se seznámit s novými lidmi a navázat dlouhodobé vztahy.

Výzva č. 1: Využijte síť přátel svých přátel

První výzva, kterou mi dal můj kouč pro přátelství, nevyžadovala, abych opustil dům. Byl jsem za to rád, protože představa, že budu chodit na veřejná místa a nutit se mluvit s cizími lidmi, nebyla něco, na co bych byl zpočátku připraven.

První věc, kterou mi Bayard poradil, bylo udělat si soupis lidí, které znám, a koho znají oni.

Kdo jsou lidé, se kterými se občas vídáte na stejných večírcích a máte společné přátele, ale nikdy s nimi nevedete rozhovor mezi čtyřma očima? Začněte tam.

„Prozkoumejte sousední přátele. Kdo jsou lidé, se kterými se občas vídáte na stejných večírcích a máte společné přátele, ale nikdy s nimi nevedete rozhovory mezi čtyřma očima?“

Bayard řekl. „Začněte nejprve tam. Tolikrát si myslíme, že navazování nových přátel je o tom začít od nuly, ale někdy je to o tom jít hlouběji s lidmi, které už znáte.“

Rozhodl jsem se najít jednoho sousedního přítele a oslovit tohoto člověka. Než jsem to však udělal, požádal jsem Bayarda o radu, co mu mám říct. Poradila mi, abych tomu člověku poslal na Instagram zprávu s pozváním na kávu.

„Když nabízíte, dejte lidem možnost,“ řekla Bayardová. „Řekněte něco jako např: „

Prvním člověkem, kterému jsem poslala zprávu, byl kamarád z kurzu jógy mé kamarádky z vysoké školy. V průběhu let jsme se několikrát potkaly a ona mě vždycky nenuceně pozvala, abych se k nim přidala na hodinu jógy.

Udělala jsem přesně to, co mi Bayard poradil, a napsala jí na Instagram. Dva dny jsem čekala na odpověď (a rostla ve mně nervozita a úzkost) a ta osoba mi řekla, že až se vrátí z dovolené, ráda se sejde. Ulevilo se mi, že mi tato metoda přilehlých přátel připadala snadná a nevyžadovala mnoho úsilí, a rozhodl jsem se vytvořit seznam dalších pěti lidí, které bych mohl v příštím měsíci oslovit.

Výzva č. 2: Odložit telefon a navázat konverzaci s lidmi na veřejnosti

Po splnění první výzvy jsme přešli k výzvě druhé, která však vyžadovala, abych opustil dům.

Bayard mi doporučil, abych týden odložil telefon, když jsem na veřejnosti.

Když jste na cestách, ve frontě nebo u pokladny a telefonujete, dochází ke spoustě zmeškaných spojení.

„Když jste na cestách, ve frontě nebo u pokladny a telefonujete, dochází ke spoustě zmeškaných spojení,“ řekl Bayard. „Také se každý den potkáváte se stejnými lidmi (baristka v kavárně apod.), a pokud se každý den pozdravíte nebo vedete minikonverzaci, je to živná půda pro navázání vztahu.“

Tato výzva se zpočátku zdála být těžká. Když žijete v New Yorku, lidé se obvykle vyhýbají očnímu kontaktu a konverzaci s cizími lidmi. Rozhodl jsem se však, že kdykoli budu mimo svou kancelář, odložím telefon, navážu s lidmi oční kontakt a donutím se s nimi mluvit, i když budu nervózní.

První den výzvy jsem se přistihl, že jsem vedl dva rozhovory s lidmi ve frontě na oběd nebo při společné cestě domů. „Jaký jsi měl den?“ „Dobrý?“ I když tím mnoho rozhovorů skončilo, pomohlo mi to usnadnit si umění navazovat konverzaci s lidmi kolem sebe.

Třetí den jsem se ocitl ve dvacetiminutovém rozhovoru s někým, kdo seděl vedle mě v kavárně. Poslední den tohoto týdne jsem se ocitla na procházce po knihkupectví s cizím člověkem a ukazovala mu své oblíbené knihy.

Ačkoli tato výzva neskončila seznamem nových přátel (nebo, abych byla upřímná, dokonce ani kontaktem na jednoho člověka), byla důkazem toho, že když se odpojíme od scrollování na telefonech, je kolem nás spousta lidí, se kterými se můžeme spojit.

„Tato výzva nemusí vést k tomu, že si najdete svého nejlepšího kamaráda,“ řekl Bayard.“ Ale je to nutnost. Generaci mileniálů se říká generace osamělosti. Musíme se zbavit vyhýbavého chování a trénovat navazování kontaktů s lidmi.“

Výzva č. 3: Najděte si skupinu a třikrát do ní zajděte

Čerstvě po výzvě, kdy bylo mluvení s cizími lidmi hlavní položkou na mém seznamu úkolů, mi poslední výzva, kterou mi dal Bayard, připadala méně děsivá, než by tomu bylo před několika týdny.

Dostal jsem pokyn, abych se připojil ke skupině pro setkávání nebo k opakující se skupině pro koníček nebo odvětví, které mě zajímá. Háček? Musel jsem tam jít alespoň 2-3krát.

Musíte se s lidmi vídat stále dokola, konkrétně každý týden … Tak se budují vztahy.

„Často si myslíme, že se připojíme k nějaké meetupové skupině, a když tam jdeme a nenajdeme svého nového nejlepšího přítele, tak to vzdáme,“ řekl Bayard. „S lidmi se musíte vídat znovu a znovu, konkrétně každý týden. Tak si můžete vzpomenout, o čem jste mluvili před týdnem, a znovu to nadhodit. Tak si vybudujeme vztah.“

Rozhodl jsem se chodit na týdenní setkání skupiny lidí v New Yorku, kteří se zajímají o digitální marketing. Šel jsem sám s jediným cílem – promluvit si s pěti lidmi, ani jsem neměl v úmyslu navázat přátelství. Druhý týden jsem tam šel znovu a mým cílem bylo promluvit opět s těmi samými pěti lidmi a oslovit tři nové. S každým dalším týdnem jsem si s lidmi v místnosti budoval pevné vztahy. Ve třetím týdnu jsem měla dvanáct nových kontaktů na LinkedIn a telefonní číslo pěti lidí s úmyslem oslovit je a zajít s nimi na kávu.

Ačkoli tam nikdo nekřičí „Jenina nejlepší kamarádka navždy“, Bayardová mi připomněla, že takhle to nefunguje.

„Je důležité se neustále prezentovat, chce to čas,“ řekla. „Neodstřihávejte člověka jen proto, že vám není stoprocentně podobný. Mějte otevřenou mysl a buďte odvážní.“

Práce s koučem přátelství ve mně nevyvolala pocit zoufalství nebo hlouposti kvůli tomu, že jsem toužila navázat nová přátelství. Dala mi pocit, že mám sílu bojovat s osamělostí pomocí těchto tří výzev, které používám i po několika měsících. Sice jsem nepotkala nikoho, o kom bych si myslela, že se stane mým celoživotním přítelem, ale navázala jsem smysluplná spojení s lidmi, se kterými mě baví být.

Navíc jsem se naučila odložit telefon a mluvit s lidmi kolem sebe. Většina z nich mi odpoví, nejprve s překvapením a pak s radostí, protože přiznejme si, je pravděpodobné, že se cítí stejně osaměle jako já.

VÍCE Z LEPŠÍHO

• Jak se vyrovnat s tím, když se s vámi rozejde kamarád
• Tajemství silnějšího přátelství: Zkuste to, abyste si vybudovali lepší pouto
• Jak poznat, kdy je čas se s kamarádem rozejít
• Jak říct kamarádovi, že vás naštval, aniž by to bylo trapné

Chcete více takových tipů? Zpravodajství NBC BETTER je posedlé hledáním jednodušších, zdravějších a chytřejších způsobů života. Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a sledujte nás na Facebooku, Twitteru a Instagramu.