Nastartujte psaní písní pomocí těchto velmi užitečných akordů

Existují v podstatě tři názorové proudy na psaní písní. Zaprvé máte ty, kteří věří, že buď na to máte, nebo nemáte.

Jinými slovy, písničkáři se rodí, ne vznikají. Další zastávají kvazimystickou představu, že všechny písně už byly napsány a jsou tam někde v éteru, člověk jen musí být otevřený jejich přijímání.

Nakonec tu máme ty, kteří považují psaní písní za řemeslo s vlastním souborem pravidel a technik, které se může naučit i průměrný hudebník. Bylo by sice troufalé tvrdit, že některá škola má pravdu, ale my se budeme zabývat myšlenkou, že psaní písní – podobně jako basketbalu, kreslení nebo střelbě ze skeetu – se lze naučit.

Jistě, stejně jako trénink střelby z výskoku nezaručuje přijetí do NBA, ani žádné množství informací o psaní písní z někoho neudělá Paula McCartneyho nebo třeba Paula Stanleyho.

Jde o to, že pochopení základů písničkářství vám pomůže přiblížit se o tolik blíže k plnému uplatnění jakéhokoli talentu, kterým vás obdařil váš bůh nebo osud.

Akordy a jiskra

I kdybychom se omezili na zkoumání tvorby popových písní za posledních 40 let, skutečná instruktážní příručka by zabrala mnoho svazků, protože by zahrnovala seriózní studium hudební teorie. Naším cílem je poskytnout ukázku běžných akordových postupů, které můžete použít ve svých vlastních písních, a prozkoumat některé věci, které může kytarista udělat, aby svým písním dodal trochu šmrncu. Všechny populární skladby, bez ohledu na žánr, jsou založeny na akordových postupech.

I když se píseň skládá převážně z jednotónových riffů (dobrým příkladem je Black Dog od Led Zeppelin) nebo z a capella vokální linky (napadá mě Tom’s Diner od Suzanne Vega), akordy a celková harmonie jsou stále naznačeny nebo naznačeny melodií. Pochopení akordů a jejich vzájemných vztahů je v podstatě základem celého popového písničkářství.

Na svých cestách jste se bezpochyby setkali s akordy a akordovými postupy popsanými číselně, možná když hudebník říkal kolegovi z kapely, aby „přešel na pětiakord“, nebo když historie blues odkazovala na vzor I-IV-V. Vždycky jste se setkali s tím, že jste se snažili pochopit, že akordy a akordové postupy jsou popsány číselně. Terminologii v obou příkladech vysvětluje OBRÁZEK 1, který znázorňuje triády (třídobé akordové voicingy) postavené na durových stupnicích v přátelských kytarových tóninách C, D, E, G a A.

Římské číslice obsažené pod akordy označují stupně stupnic; ty, které jsou napsány velkými písmeny, představují durové tóniny, zatímco ty, které jsou napsány malými písmeny, označují moll (vii je diminished). V prvním taktu obrázku je C akordem I (jedna), takže F – čtvrtý stupeň stupnice – je jeho odpovídajícím akordem IV (čtyři). Postup I-IV-V v této tónině by tedy byl C-F-G. Pro určení I-IV-V v ostatních tóninách znázorněných na OBRÁZKU 1 jednoduše zopakujte postup, který jsme použili u C.

Abychom vám přiblížili vzorec, který zahrnuje mollové akordy, podívejme se krátce na postup I-vi-ii-V, sekvenci, která se objevuje v bezpočtu popových a rockových písní. V tónině D, jak je znázorněno na OBRÁZKU 1, budou akordy znít D-Bm-Em-A.

Podívejte se opět na obrázek a určete tento postup v ostatních tóninách. Nyní se podívejme na některé běžné popové akordové postupy a příklady známých písní, ve kterých se objevují. Jako začínajícímu skladateli by se pro vás seznámení s těmito postupy mělo ukázat jako neocenitelné.

Čtyřakordové postupy

V padesátých letech minulého století jste nemohli zapnout rádio a neslyšet v řadě písní postup I-vi-IV-V . A nemusíte být ani 75letý fanoušek doo wopu, který se rozpláče při pouhé zmínce o skladbách In the Still of the Night nebo Earth Angel, abyste znali I-vi-IV-V.

Poslechněte si skladbu The Reason od Hoobastank (tónina E: E-C#m-A-B) a uslyšíte ukázkový příklad tohoto postupu.

Celá skladba With or Without You od U2 je I-V-vi-IV postup v tónině D (D-A-Bm-G). Nadčasová skladba Let It Be od Beatles (tónina C: C-G-Am-F) je také z velké části založena na této sekvenci. Boston velmi zabodoval s postupem vi-IV-I-V v písni Peace of Mind (tónina E: C#m-A-E-B), stejně jako Avril Lavigne o více než 20 let později v refrénech svého megahitu Complicated (tónina F: Dm-Bb-F-C).

Tříakordové postupy

Postupy I-V-IV a I-IV-V jsou v popové hudbě asi nejzákladnější, oba se používají tak často, že je intuitivně rozpoznají i posluchači, kteří nejsou v hudbě příliš gramotní. Jeden z největších hitů skupiny Pearl Jam, Yellow Ledbetter, je založen na sekvenci I-V-IV v tónině E (E-B-A); Twist and Shout, obrovský hit skupiny Beatles, není nic jiného než I-IV-V v tónině D (D-G-A)

Dalšími významnými skladbami postavenými na těchto postupech jsou například Baba O’Riley od skupiny Who (tónina F: F-C-Bb), Let My Love Open the Door od Peta Townshenda (tónina C) a polosoučasné hity jako Stacy’s Mom od Fountains of Wayne (tónina E: E-A-B-A).

Co mají společného These Days Jacksona Brownea, Mr. Bojangles Jerryho Jeffa Walkera, America Paula Simona a Don’t Think Twice, It’s All Right Boba Dylana? Všechny jsou do jisté míry založeny na progresi I-V-vi-I-IV, sekvenci, která je mezi písničkáři stále oblíbená. Jedním z pravděpodobných důvodů její trvalé přitažlivosti je to, že když se hraje v tónině C (C-G-Am-C-F), zapadá – a lépe se to říct nedá – přesně na hmatník.

V tónině C je také „tak akorát“ I-VI-II-V-I (C-A7-D7-G7-C), postup, který původně zpopularizovali hráči ragtimu před více než 100 lety a který se objevuje v takových moderních hitech, jako je Daydream od Johna Sebastiana nebo Alice’s Restaurant od Arla Guthrieho.

Postup i-VII-VI zná každý, kdo zná outro část písně Stairway to Heaven od Led Zeppelin (tónina a moll: Am-G-F). Přidáme-li k tomuto tříakordovému postupu další akord VII, získáme verzi All Along the Watchtower od Jimiho Hendrixe (tónina c# moll: C#m-B-A-B) a refrén písně Dream On od Aerosmith (tónina f moll: Fm-Eb-Db-Eb). V I-bVII-IV (tónina C: C-Bb-F) se objevuje akord flat-seven.

Tento postup se objevuje v bezpočtu písní, mimo jiné ve Sweet Home Alabama od Lynyrd Skynrd (tónina D: D-C-G) a v libovolném počtu písní AC/DC, včetně Back in Black (tónina A: A-G-D). Pokud s psaním písní teprve začínáte, klidně si vypůjčte některý z výše uvedených akordů – jen si dejte pozor, abyste si nepůjčili také melodie.

George Harrison made this mistake when he wrote My Sweet Lord and wound up having to pay the composers of He’s So Fine a not-so-sweet bundle of cash.