National Public Radio

635 Massachusetts Avenue NW
Washington, D.C. 20001-3753
U.S.A.
(202) 414-2000
Fax: (204) 414-3329
Webové stránky: http://www.npr.org

Soukromá nezisková společnost
Inkorporovaná: 1970
Zaměstnanci: Provozní výnosy: 70 let: 459
Provozní výnosy: USD (1994)
SIC: Národní veřejnoprávní rozhlas je první nekomerční rozhlasový systém na světě, který je šířen satelitem

. Jako organizace složená z členských rozhlasových stanic slouží NPR každý týden více než 17 milionům Američanů prostřednictvím více než 555 veřejnoprávních rozhlasových stanic ve Spojených státech a na Guamu, a to šířením kulturních a zpravodajských pořadů, poskytováním vzdělávacích a propagačních služeb a zastupováním zájmů veřejnoprávního rozhlasu před Federální komunikační komisí (FCC) a Kongresem.

Veřejnoprávní vysílání vzniká

Veřejnoprávní vysílání dostalo první impuls rozhodnutím FCC ve 40. letech 20. století vyhradit část rozhlasového spektra FM pro vzdělávací stanice. Přestože již ve 20. letech 20. století vznikaly po celé zemi různé nekomerční vzdělávací stanice, mnohé z nich na amerických univerzitách, jejich finanční prosperitu a integritu ohrožovala nejprve Velká hospodářská krize a později komerční tlaky. První neziskovou komunitní skupinou, která založila veřejnoprávní rozhlasovou stanici v pásmu FM, byla nadace Pacifica, která v roce 1949 zřídila veřejnoprávní stanici v kalifornském Berkeley.

Podnětem k tomu byla především ostrá kritika kvality televizního vysílání, a proto prezident Lyndon B. Johnson a Kongres v roce 1967 přijali zákon o veřejnoprávním vysílání, jehož cílem bylo poskytnout národu nekomerční rozhlasové programy vzdělávacího charakteru. Brzy poté byla založena Společnost pro veřejné vysílání (Corporation for Public Broadcasting, CPB) jako vládou sponzorovaná společnost, která získávala finanční prostředky prostřednictvím amerického ministerstva pro bydlení, vzdělávání a sociální péči.

NPR vzniká v roce 1970

V rámci pomoci mnoha malým vzdělávacím rozhlasovým a televizním stanicím při vytváření profesionálních standardů CPB okamžitě vytvořila dvě organizace: Public Broadcasting Service (PBS) vyráběla a distribuovala televizní programy, zatímco National Public Radio (NPR) dělalo totéž pro rozhlas. Finanční prostředky získané od Kongresu rozdělovala CPB mezi PBS, NPR a kreativní externisty, kteří pomáhali zavádět a realizovat nové programy. Původním posláním NPR bylo sloužit jako lídr v oblasti shromažďování a produkce celostátních zpráv a také zajišťovat celostátní propojení mezi místními nekomerčními rozhlasovými stanicemi. NPR byla založena 26. února 1970 a brzy se mohla pochlubit více než 90 členskými stanicemi.

Prvním programovým počinem NPR byl přímý přenos ze senátních slyšení o Vietnamu, který se poprvé vysílal v dubnu 1971. Brzy poté následoval debut denního zpravodajského pořadu „All Things Considered“, jehož poslechovost neustále rostla a který nakonec zaznamenal obrovský úspěch při poskytování zpráv a informací posluchačům ve všední dny. V roce 1973 získal pořad „All Things Considered“ svou první Peabodyho cenu pro NPR, která pak na úspěch tohoto pořadu navázala jeho rozšířením na víkendy s pořadem Weekend All Things Considered v roce 1974, na rána s pořadem Morning Edition v roce 1979 a s pořady Weekend Edition a Weekend Edition Sunday v roce 1985, resp. 1987. Tím byla zajištěna přítomnost zpravodajství NPR sedm dní v týdnu. V průběhu let poskytovaly zpravodajské pořady NPR členským stanicím přímé přenosy ze slyšení Watergate v roce 1973, stejně jako rozsáhlé zpravodajství z prezidentských voleb a voleb do Kongresu a z nominačních procedur Nejvyššího soudu, včetně senátních slyšení o soudci Clarenci Thomasovi na počátku 90. let.

Během prvních pěti let své existence se NPR zaměřovala na produkci a distribuci pro své členské stanice. Veřejnoprávnímu rozhlasu dále prospělo, když po fúzi NPR s Associationof Public Radio Stations v roce 1977 začal NPR poskytovat členským stanicím školicí programy, management a lobbistické aktivity ve Washingtonu, D.C. V roce 1979 vyvinul NPR první celostátní rozhlasovou distribuční síť se satelitním přenosem. To umožnilo menším stanicím ve venkovských oblastech přijímat program stejně snadno jako jejich městské protějšky. NPR díky tomu získala také větší počet posluchačů.

Financování:

Od svého vzniku se NPR a veřejnoprávní vysílání obecně potýkaly s vnitřním i vnějším tlakem na financování. Na počátku 70. let vyjádřili prezident Nixon, viceprezident Agnew a jejich administrativa nesouhlas s pořady, které považovali za politicky kontroverzní a neobjektivní. V roce 1973 Nixon vetoval plánovanou dotaci pro CPB a povzbuzoval členské stanice k větší autonomii v domnění, že místní stanice budou přirozeně konzervativnější ve svých programech.

Zatímco CPB se potýkala s rozpočtovými škrty a byrokracií, které se během Carterovy administrativy poněkud zmírnily, ale během Reaganova prezidentství byly obnoveny, NPR se potýkala s vážnými finančními problémy a rok 1983 zakončila s dluhem někde mezi 7 a 9 miliony dolarů. V této době navíc odstoupil generální ředitel NPR na základě obvinění ze špatného hospodaření s finančními prostředky a Kongres začal na NPR tlačit, aby stabilizovala svou finanční situaci. Kromě propouštění zaměstnanců a omezování programové nabídky se NPR snažila získat půjčku od CPB, aby mohla umořit svůj dluh a restrukturalizovat své finanční zázemí.

V červenci 1983 byla situace skutečně neutěšená; CPB poskytla NPR zálohu 500 000 dolarů, aby mohla pokrýt své mzdové náklady. Následovaly další půjčky s tím, že vlastnictví zařízení NPR bude převedeno na skupinu nezávislých správců, aby se zabránilo zabavení zařízení věřiteli. NPR rovněž souhlasila se snížením nákladů, zvýšením poplatků účtovaných členským stanicím a snahou o zvýšení příspěvků od posluchačů. Restrukturalizace zahrnovala také změnu provozních ujednání s členskými stanicemi NPR. Konkrétně se NPR snažila získat peníze z veřejného a soukromého sektoru, zatímco její členské stanice dostávaly prostředky přímo od CPB.

Devadesátá léta a dále

V roce 1995 podle Marca Gunthera z New York Times platila členská rozhlasová stanice přijímající veškerý program NPR 10,2 % svých příjmů NPR. To znamenalo, že když klíčové stanice měly neúspěšné kampaně na získání finančních prostředků nebo když Kongres odhlasoval snížení ročního rozpočtu pro veřejnoprávní vysílání, utrpěla tím i NPR.

Takový scénář se naplnil v roce 1995, kdy Kongres v horlivosti snížit deficit federálního rozpočtu souhlasil se snížením dolarů pro veřejnoprávní vysílání z 285 milionů dolarů na 275 milionů dolarů v roce 1996 a na 260 milionů dolarů v roce 1997. V důsledku toho byl nový generální ředitel NPR Delano Lewis nucen zrušit 20 pracovních míst a zrušit několik programů včetně zpravodajského pořadu Horizonty zaměřeného na menšiny a dalších kulturních pořadů.

Delano Lewis byl do funkce prezidenta a generálního ředitele NPR přijat v roce 1994. Jako bývalý šéf společnosti Chesapeake & Potomac Telephone s dvacetiletou praxí v tomto odvětví neměl Lewis žádné předchozí zkušenosti s vysíláním. Jeho firemní zkušenosti však byly považovány za klíčové pro úspěch NPR v konkurenčním prostředí vysílání. Kromě toho Lewis působil také jako právník na ministerstvu spravedlnosti Roberta Kennedyho, což vedlo k pozicím v Komisi pro rovné pracovní příležitosti, v Mírových sborech, u bývalého senátora Edwarda Brooka a kongresmana Waltera Fauntroye. Takové kontakty na Kapitolu mohly organizaci, která byla závislá na přízni Kongresu, jen pomoci. V neposlední řadě byl Lewis prvním afroamerickým vedoucím pracovníkem NPR a očekávalo se, že povede organizaci ke kulturnějšímu programování a rozšíří její záběr na širší okruh posluchačů. Od konce 90. let však bylo Lewisovým hlavním úspěchem udržet NPR solventní. Pomohl k tomu tím, že rozšířil působnost NPR na různé trhy a usiloval o podporu firem a nadací, aby posílil ubývající veřejné peníze.

Některé výpady na nové trhy již byly zahájeny, protože v říjnu 1993 začala NPR vysílat každý den šest hodin v Evropě prostřednictvím satelitu. Později téhož roku NPR spolupracovalo s CPB a Public Radio International na projektu známém jako „America One“, který rozšířil vysílání NPR v Evropě na 24 hodin denně prostřednictvím satelitu s přímým přenosem do domácností.

Perspektivy společnosti:

„Nejsme rozhlasová stanice. Je to běžná mylná představa, že NPR je rozhlasová stanice, ale ve skutečnosti jsme dodavatelem programů pro veřejnoprávní rozhlasové stanice, které se k NPR připojily jako členové. Vyrábíme a distribuujeme program více než 550 členským stanicím po celé zemi prostřednictvím satelitu. Právě tyto stanice ve skutečnosti vysílají programy NPR pro posluchače. Každá členská stanice navrhuje svůj vlastní formát, který kombinuje místní program s nabídkou NPR a dalších zdrojů tak, aby sloužil jejímu konkrétnímu posluchačskému publiku.

Kromě rozšiřování svých trhů usilovalo NPR pod Lewisovým vedením se zvýšenou vervou o firemní a nadační dolary. To mělo několik podob, včetně „rozšířeného upisování“. V prvních letech veřejnoprávního vysílání měly veřejnoprávní stanice ze zákona zakázáno přijímat reklamy; s rostoucím komerčním tlakem FCC uvolnila pravidla týkající se toho, co mohou veřejnoprávní stanice vysílat. Kathy Scottová, mluvčí NPR, řekla v roce 1995 Davidu Barbozovi v New York Times, že cílem organizace bylo stát se soběstačnější a že nové směrnice byly změněny „s ohledem na to, aby se nepromarnily příležitosti“. NPR sice nepřerušila program, nepovolila „výzvy k akci“ ani srovnávací či kvalitativní výrazy, ale zmírnila svá pravidla týkající se uvádění telefonních čísel v poděkováních sponzorů a vysílacích sloganech. Přijímala také granty určené na pokrytí konkrétních témat. Například v roce 1994 začala dceřiná společnost automobilky General Motors, Saturn, sponzorovat Car Talk, pořad NPR o autech a jejich opravách. Koncem devadesátých let se také přezkoumávaly koncepty jako „brand leveraging“ a generování příjmů v podobě nahrávací společnosti s názvem „NPR Classics“, služby objednávání hudby a iniciativ jednotlivých stanic na získávání finančních prostředků.

V rámci udržování kroku s technologiemi byly v roce 1994 založeny webové stránky NPR na adrese http://www.npr.org, které od roku 1995 průkopnicky využívaly technologii známou jako audio streaming nebo RealAudio a umožňovaly uživatelům poslouchat předem nahrané zvukové soubory pořadů NPR. V roce 1996 zahájila NPR 24hodinový servis pro rozhlasovou a televizní službu ozbrojených sil, která nabízí pořady vojenským rozhlasovým stanicím v zahraničí. V té době NPR vysílala ve více než 140 zemích světa.

Lewis se také snažil zbavit NPR určité negativní publicity spojené s několika žalobami za diskriminaci, které se vracely do poloviny 70. let, kdy byla CPB kritizována za to, že nezaměstnává dostatek menšin, aby splnila požadavky legislativy o občanských právech. Řada těchto žalob, které se týkaly sexuální diskriminace žen, byla urovnána mimosoudně. V roce 1997 podal afroamerický muslimský reportér z Káhiry žalobu na rasovou a náboženskou diskriminaci. Po vydání článku shrnujícího obvinění v časopise Time v dubnu 1997 reagoval generální ředitel Delano Lewis dopisem, v němž uvedl procento zaměstnanců 29,2 % menšin a 48 % žen a upozornil na zastoupení menšin i žen ve vyšších manažerských pozicích. Lewis uvedl: „Zlepšování postavení menšin a žen je trvalým závazkem a naše výsledky jsou příznivé ve srovnání s jinými vysílacími společnostmi. Za svůj cíl jsem si stanovil zajistit, aby se s našimi zaměstnanci zacházelo důstojně a s respektem.“

Od svého vzniku se NPR proslavila vysokou zvukovou kvalitou svých pořadů a poutavými rozhlasovými osobnostmi. Profesionálové, jako je moderátor pořadu Morning Edition Bob Edwards, tazatel Terry Gross z pořadu Fresh Air, bývalá moderátorka pořadu All Things Considered Susan Stambergová, reportérka Nina Totenbergová a mnoho dalších, získali za svou práci pro NPR několik ocenění. NPR je také známá svými „bizarními“ příspěvky, jako je například Stambergové věčné představování receptu na brusinkovou pochoutku její tchyně na Den díkůvzdání nebo vyprávění Davida Sedarise o jeho působení v roli vánočního skřítka v obchodním domě Macy. Kromě toho NPR kultivuje charakteristický zvuk svého vysílání v rubrikách, jako je Radio Expeditions, která posluchače bere na „zvukové cesty“ do odlehlých oblastí a zahrnuje nahrávky divoké přírody.

Koncem 90. let 20. století pocházelo přibližně 60 % provozních příjmů NPR z poplatků a odměn členských stanic, dvě až tři procenta z CPB a dalších vládních zdrojů a zbývající finanční prostředky pocházely z příspěvků firem a nadací. Obavy o financování nadále trápily NPR a veřejnoprávní vysílání obecně. Ironií osudu je, že v rozporu se svým původním účelem sloužit jako odbytiště alternativních pořadů, které nemohly přežít na komerční bázi, se NPR musela stát více komerční, aby mohla tyto pořady i nadále poskytovat

. Liberty Media, dceřiná společnost společnosti Tele-Communications Inc. (TCI), která již v roce 1996 vlastnila dvoutřetinový podíl ve veřejnoprávní televizi Macneill/Lehrer Productions, projevila vážný zájem o podobné financování programů veřejnoprávního rozhlasu výměnou za „obsah“. Takové nabídky vedly k otázkám ohledně míry kontroly, kterou by firemní sponzoři měli nad redakčním a zpravodajským zpravodajstvím, a také k obavám z možného odporu posluchačů v podobě snížení příspěvků.

V rámci konvergence elektronických médií (kabel, počítač, rozhlas, televize) se na veřejnoprávní rozhlas pohlíželo také jako na možný výchozí bod pro národní informační infrastrukturu (Nil), a to díky jeho existující síti, posluchačské základně (podle Mitche Ratcliffa v Digital Media může veřejnoprávní rozhlas přijímat 85 % amerických domácností) a osvědčeným schopnostem při budování komunit. Ačkoli by se Nil jistě mohl ukázat jako podpora pro NPR, mnozí pozorovatelé z oboru to považovali za nepravděpodobný scénář vzhledem k pravděpodobnému zapojení mediálních konglomerátů, které mají více dolarů a moci než veřejnoprávní rozhlas. Vzhledem ke konkurenčnímu mediálnímu klimatu konce 90. let je však jisté, že NPR bude muset i nadále hledat možnosti ve svém nekonečném boji o financování.

Další čtení

Auderheide, Pat, „Will Public Broadcasting Survive?“ The Progressive, 20. března 1995, s. 19-21.

Barboza, David, „The ‚Enhanced Underwriting‘ of Public Broadcasting is Taking a More Commercial Flair,“ New York Times, 27. prosince 1995, s. D2.

De Witt, Karen, „New Chief Wants to Widen NPR’s Financial Base,“ New York Times, 28. března 1994, s. D6.

Duhart, Bill, „First Black Director Increases NPR Base,“ The Philadelphia Tribune, 19. dubna 1994.

Gleick, Elizabeth, „Static on Public Radio: „Seven Discrimination Cases in Two Years Have Taken Their Toll on NPR’s Warm-and-Fuzzy Image,“ Time, 7. dubna 1997, str. 55.

Gunther, Marc, „At NPR, All Things Reconsidered,“ New York Times, 13. srpna 1995, s. H1.

Husseini, Sam, „The Broken Promise of Public Radio,“ The Humanist, září/říjen 1994, s. 26-29.

Lewis, Delano, „Letters: Time, 28. dubna 1997, s. 8.

Ratcliffe, Mitch, „Public Radio on the Digital Edge,“ Digital Edge, 16. května 1994, s. 3.

Speer, Tibbett L., „Public Radio: Marketing bez reklam,“ American Demographics, 1. září 1996, s. 62.

Tolan, Sandy, „Must NPR Sell Itself,“ New York Times, 16. července 1996, s. A17.

-Karen Troshynski-Thomas