Nepříjemný důvod, proč si stále necháváte každý rok doručovat telefonní seznam

Poslední měsíc jste pravděpodobně dostali nový tlustý telefonní seznam se žlutými stránkami (seznam všech podniků ve vašem okolí), který vám byl doručen až domů. Možná jste dostali také bílé stránky (obsahující seznam adres obytných domů), buď jako samostatný svazek, nebo spojené do jedné knihy.

A pokud jste jako 70 procent Američanů, pravděpodobně telefonní seznam ani jednou neotevřete, než vám přijde další roční várka.

Fonní seznamy byly kdysi nesmírně užitečné: před internetem to byl hlavní způsob, jak jsme mohli vyhledávat telefonní čísla a adresy místních podniků nebo známých. Pro většinu lidí se však staly zbytečnými – a pouhá recyklace nebo vyhození 650 000 tun telefonních seznamů distribuovaných každoročně po celé zemi stojí obce něco mezi 45 a 62 miliony dolarů.

Proč jsou tedy telefonní seznamy stále pravidelně každý rok dodávány do většiny amerických domácností? Především proto, že společnosti ze svého vlastního zájmu bojovaly proti předpisům, které se snažily žluté stránky postupně vyřadit – jsou plné reklam a vydělávají těmto společnostem peníze.

Mimochodem, mnoho států ze zákona vyžaduje, aby telefonní společnosti dodávaly bílé stránky jako veřejnou službu, i když tyto zákony postupem času mizí.

Nyní, pokud telefonní seznam nepoužíváte, vytvořili výrobci systém, který vám umožní se z něj odhlásit online. Kritici však tvrdí, že není spolehlivý – a že pokud se z něj odhlásíte, je dost pravděpodobné, že telefonní seznam stejně dostanete.

Proč stále dostáváte žluté stránky

Žluté stránky jsou reklama převlečená za adresář. Přestože jsou v nich drobným písmem uvedeny všechny podniky v dané oblasti, část podniků platí za reklamu nebo za větší písmo.

A přestože příjmy z reklamy v telefonních seznamech klesají – a přesouvají se do digitálních adresářů – hrstka společností (především Dex Media, AT&T, Hibu a Verizon) má ze žlutých stránek distribuovaných v USA stále zdravý zisk. Částečně je to proto, že sazby za reklamu jsou často vypočítávány podle počtu distribuovaných telefonních seznamů, nikoli podle skutečného využití telefonních seznamů.

V důsledku toho tyto společnosti na každém kroku bojují proti snahám o omezení distribuce telefonních seznamů – i když je používá stále méně lidí. V roce 2010 město Seattle přijalo první vyhlášku, podle které musely společnosti vydávající telefonní seznamy umožnit obyvatelům odhlásit se z odběru žlutých stránek, a přidělilo společnostem pokuty za každý dodaný nechtěný sešit.

Asociace místních vyhledávačů (LSA) – průmyslová skupina zastupující největší společnosti vydávající telefonní seznamy – zažalovala město s tím, že vyhláška porušuje jejich práva na svobodu projevu. Skupina nakonec soudní spor vyhrála a zákon zrušila.

Zajímavé je, že v průběhu soudního sporu Asociace místního vyhledávání spustila vlastní celostátní systém opt-out. „Snažíme se zde udělat správnou věc, a to jak pro naše zákazníky, tak pro ochránce životního prostředí,“ řekl tehdy prezident LSA Neg Norton serveru TreeHugger a vysvětlil, že jednotná celostátní stránka bude lepší než mozaika městských systémů opt-out.

Na jejich strategii se však můžete podívat i cyničtěji: LSA zažalovala Seattle, aby eliminovala precedens, kdy mají obce pravomoc regulovat distribuci telefonních seznamů. Navíc opt-out společnosti LSA nemá takovou odpovědnost ani transparentnost jako systém Seattlu – neexistuje žádná sankce, která by společnostem bránila v tom, aby lidem, kteří se odhlásili, knihy prostě doručily. Nemusí systém opt-out aktivně propagovat, což seattleská vyhláška vyžadovala. A co je nejdůležitější, neochotně přijaly systém opt-out, aby se vyhnuly ještě horšímu osudu: opt-in.

Pokud to skutečně byla strategie, rychle se vyplatila: San Francisco přijalo první nařízení o opt-in v roce 2011, ale poté, co byl Seattle nucen urovnat soudní spor zaplacením 500 000 dolarů asociaci Local Search Association a tato skupina pokračovala v žalobě na San Francisco, město od svého plánu upustilo.

V důsledku toho je pro každou domácnost v zemi stále výchozím nastavením dostávat každý rok žluté stránky. Můžete se sice odhlásit, ale málokdo o této možnosti ví a někteří kritici tvrdí, že díky nedostatečné odpovědnosti je systém dost neefektivní. Například můj bratr, který žije v Charlottesvillu ve Virginii, se odhlásil online, a přesto si minulý měsíc nechal doručovat žluté stránky od společnosti Hibu.

Proč můžete stále dostávat bílé stránky

Bílé stránky – které obsahují nabídky bytů – jsou zcela jiný příběh. Jejich tisk a distribuce stojí peníze a nepřinášejí v podstatě žádné příjmy. Státy po léta vyžadovaly, aby poskytovatelé pevných linek distribuovali bílé stránky jako veřejnou službu.

Postupně se to však mění. V roce 2010 společnost Verizon předložila regulačním orgánům v několika státech žádost, aby jí umožnily vytvořit systém opt-in pro bílé stránky, a v New Yorku, na Floridě a v Pensylvánii povolení dostala.

Od té doby dalo různým společnostem povolení nejméně dalších 12 států – Alabama, Delaware, Georgia, Indiana, Missouri, New Jersey, Severní Karolína, Ohio, Oklahoma, Texas, Virginie a Wisconsin, ačkoli v některých z nich se bílé stránky stále distribuují. Zákonodárci jiných států, například Marylandu, žádosti zamítli a požadují pádné důkazy o tom, že lidé bílé stránky skutečně nepoužívají. V reakci na to si společnost Verizon nechala zpracovat průzkum veřejného mínění, podle něhož se na bílé stránky při vyhledávání spoléhá jen 11 % domácností.

Vtipné však je, že zástupci některých stejných společností uvádějí přesně opačné argumenty ve prospěch zachování žlutých stránek. Tam společnosti tvrdí, že nízká čísla ve skutečnosti podhodnocují skutečný počet lidí, kteří žluté stránky používají. Možná je to jen náhoda, že žluté stránky jsou ziskové, zatímco bílé stránky jsou nákladem.

Proč je třeba zastavit automatické doručování telefonních seznamů

Existuje jeden dobrý argument proti opt-in systémům pro žluté i bílé stránky: mohly by neúměrně poškodit starší a chudé lidi, u nichž je nejméně pravděpodobné, že budou mít přístup k internetu, aby mohli vyhledávat adresy a telefonní čísla. Pokud by se dodávky telefonních seznamů náhle zastavily, někteří lidé by zůstali se zastaralými informacemi.

Přesto je automatický tisk telefonních seznamů pro miliony domácností v celé zemi obrovským plýtváním. Všechen tento nešetrný tisk produkuje zhruba 3,57 milionu tun skleníkových plynů a spotřebuje miliardy galonů vody, a to i přesto, že se zpravidla používá recyklovaný papír. Obce navíc platí miliony dolarů za vyhození nebo recyklaci stohů knih, které ani nebyly vyjmuty ze smršťovacího obalu. Musí existovat lepší způsob.

A není nijak zvlášť těžké vymyslet několik možných náprav, které by zajistily, že programy opt-in budou spravedlivější. Společnosti by mohly distribuovat telefonní seznamy s dopisem vysvětlujícím nový systém a lístkem, který je třeba zaslat, pokud chce někdo knihy dostávat i příští rok. Mohly by posílat následné dopisy lidem nebo oblastem, u kterých si spočítaly, že je nejpravděpodobnější, že budou knihy skutečně používat, nebo pouze zavést systém opt-in pro městské oblasti – které mají s největší pravděpodobností dobrý přístup k internetu – a zachovat současný systém opt-out ve venkovských oblastech, jako je tomu v Missouri.

Ať už jsou prostředky jakékoli, je jasné, že je čas ukončit plošné dodávání telefonních seznamů do všech domácností v zemi. Tento systém prospívá pouze jedné skupině: lidem, kteří v nich prodávají reklamu.

.