Nevíte, co říct? Jak vědět, o čem mluvit

Vždycky mi bylo nepříjemné mluvit s lidmi, které dobře neznám.

V průběhu let jsem se ale naučil, co přesně mám dělat, když si říkám: „Nevím, co říct.“

Především: Pokud se ptáte: „Je normální nemít o čem mluvit?“, odpověď zní „ANO!“. Dříve jsem míval podobné starosti a domníval jsem se, že je se mnou něco v nepořádku.

Ukázalo se, že jsem se prostě potřeboval naučit nějaké strategie, jak se vypořádat s okamžiky, kdy mám v hlavě prázdno. Víte, sociální dovednosti nejsou něco, s čím se rodíme. Jsou to prostě jen dovednosti. Dají se trénovat a zdokonalovat.

Tady jsou mé triky, jak vědět, co říct, i když nevíte, co říct.

1. Jak si poradit se sociálními dovednostmi? Zapamatujte si několik univerzálních otázek

„Nevím, co mám dělat, když pozdravím. Co mám říct, abych zahájil konverzaci?“

Když jste se s někým právě seznámili, musíte navázat konverzaci. Považujte nezávaznou konverzaci za zahřívací cvičení, které připravuje půdu pro pozdější zajímavější rozhovory. Jak ale začít konverzaci?“

Tyto otázky mám vždycky vzadu v hlavě připravené, kdykoli potřebuji něco říct. (Už jen vědomí, že jsou tam jako záchranná síť, mě uklidňuje.)

Nepokoušejte se je vypálit všechny najednou. Použijte je, až téma vyšumí.

Otázky:

1. „Odkud znáte ostatní lidi tady?“
2. „Odkud jste?“
3. „Co vás sem přivádí?“
4. „Co děláte?“

(Další úvodní věty a rady, jak mít při rozhovoru s novými lidmi co říct, najdete v mém průvodci, jak začít konverzaci)

Tyto otázky jsou otevřené, což znamená, že vybízejí druhou osobu k hlubší odpovědi, než je „Ano“ nebo „Ne“.

Dejte pozor, abyste druhou osobu nezaplavili otázkami. Nechcete ho přece vyslýchat. Je důležité, abyste o sobě sdělili stejné množství informací. To mě přivádí k dalšímu tipu.

2. Jaké jsou vaše odpovědi? Přepínejte mezi sdílením a kladením otázek

„Proč nevím, co říct poté, co mi někdo odpoví na mé otázky? Je pro mě těžké udržet konverzaci v chodu, aniž bych měl pocit, že druhou osobu vyslýchám.“

Setkali jste se někdy s někým, kdo neustále klade otázky? Annoying.

Or someone who NEVER asks questions? Self-absorbed.

For years, I wondered how to find a balance between talking about myself and asking questions.

We don’t want to constantly ask questions, nor do we want to constantly talk about ourselves. The IFR method is all about finding that balance. Here it is:

Dotaz: Ask a sincere question.

Follow up: Ask a follow-up question.

Relate: Share something about yourself that relates to what the other person just said.

You can then repeat the sequence to keep the conversation going.

Here’s an example. The other day, I was talking to someone who turned out to be a filmmaker. Takto probíhala konverzace:

Ptejte se:

Ona: Jaký druh dokumentárních filmů točíte?

Pokračování: Právě teď dělám film o vinárnách v New Yorku.

Pokračování: Aha, zajímavé. Co jste si z toho zatím odnesl?“

Ona: Zdá se, že téměř všechny bodegas mají kočky!

Doplnit: Haha, toho jsem si všimla. V té vedle, kde bydlím, mají kočku, která vždycky sedí na pultu.

A pak jsem se znovu zeptala a zopakovala sekvenci IFR:

Inquire:

Snažte se, aby konverzace probíhala tam a zpět. Schéma je následující: oni mluví trochu o sobě, my mluvíme o sobě, pak je necháme mluvit znovu a tak dále.

Všimněte si, že když používáte metodu IFR, je snazší přijít na to, co říct.

1. Pokud se přistihnete, že si říkáte: „Nevím, co říct“ poté, co jste někomu položili otázku, navažte na to, na co jste se právě zeptali.
2. Pokud nevíte, co říct poté, co jste položili navazující otázku, řekněte něco, co souvisí s tím, na co jste se právě zeptali.
3. Pokud nevíte, co říct, když souvisí s něčí odpovědí, zeptejte se na to, co jste právě řekli.

3. Soustřeďte veškerou pozornost na konverzaci

„Nevím, co mám v rozhovorech říkat, protože se strašně bojím, co si o mně druhý myslí. Jak vás v takové situaci napadne něco říct?“

Když terapeuti pracují se stydlivými lidmi, lidmi trpícími sociální úzkostí a dalšími, kteří se v rozhovorech zcela uzavírají, používají techniku zvanou Posun pozornosti. Instruují své klienty, aby veškerou svou pozornost soustředili na probíhající konverzaci, místo aby přemýšleli o tom, jak působí a co by měli říct dál.

(Je to těžké, zejména na začátku, ale s trochou cviku to jde překvapivě snadno.)

Účastníci, kteří se soustředili spíše na rozhovor než na sebe, pociťovali menší úzkost.

Podívejte se, jak to provést v praxi:

Představte si, že se někoho zeptáte, jaký byl jeho týden. Odpoví: „Minulý víkend jsem byl s přáteli v Paříži. Bylo to skvělé!“

Předtím, než jsem se o této metodě dozvěděl, bych si pomyslel toto:

„Aha, ona byla v Paříži! Já jsem tam nikdy nebyla. Asi si bude myslet, že jsem nudná. Mám jí říct o tom, jak jsem byl v Thajsku? Ne, to je hloupost. NEVÍM, CO ŘÍCT!“

A tak dále.

Pokud však použijete techniku Přesun pozornosti, budete své myšlenky neustále přesouvat zpět ke konverzaci.

PRAVDU se soustřeďte na to, co právě řekla. Jaké otázky bychom mohli vymyslet, abychom konverzaci posunuli dál?

• Jaká byla Paříž?
• Jak dlouho tam byla?
• Je unavená z letadla?
• S kolika přáteli tam jela?

Nemusíte vypálit všechny tyto otázky. Jde o to, abyste druhé osobě věnovali plnou pozornost a nechali svou přirozenou zvědavost přijít na věci, na které se můžete zeptat. Můžete si pak vybrat, které otázky budou pro konverzaci nejvhodnější.

Přečtěte si znovu její výše uvedenou odpověď a zjistěte, zda vás nenapadnou ještě další otázky.

4. Zkuste si přečíst její odpověď. Udržujte konverzaci zaměřenou na druhou osobu

Další věc, kterou můžete udělat, abyste přišli na věci, které chcete říct, je přestat se snažit vymýšlet témata konverzace. Vím, že to zní divně, tak vám ukážu, co tím myslím.

Jistě, pokud už se cítíte nervózní, nemusí být tak snadné se prostě „uvolnit a přestat se tím zabývat“. Existuje však trik, který můžete vyzkoušet:

Přesměrujte konverzaci na druhou osobu tím, že jí budete klást upřímné otázky. Tím udržíte konverzaci v chodu, a jak bude postupovat, můžete přihodit drobná fakta o sobě, která je vám příjemné sdělit.

Pokud například dojde na téma práce, můžete klást základní otázky typu:

• „Je vaše práce stresující?“
• „Jak dobře se vám v práci pracuje?“
• „Co přesně ve své práci děláte?“
• „Co byste chtěl dělat za 5 let?“
• „Pracuje se ve firmě dobře?“
• „Proč jste si vybral právě tuto profesi?“

Tyto otázky Proč, Co, Jak lze použít při rozhovoru na jakékoli téma. Otázky rozdělte tak, že se občas podělíte o něco málo o sobě, jak jsem popsal v části o metodě IFR.

Tady je náš návod, jak vést konverzaci, aniž byste kladli příliš mnoho otázek.

5. Proč? Skok zpět k předchozímu tématu

„Nevím, jak reagovat, když konverzace začne vysychat. Připadá mi to opravdu trapné a trapné. Jak mluvit, když nemáte co říct?“

Jednou z mých oblíbených metod, jak vědět, co říct, je konverzační vlákno. Nejenže vám pomůže pokračovat v konverzaci, ale také ji zdynamizuje.

Krátce řečeno, Conversational Threading spočívá v tom, že vaše interakce nemusí být lineární.

Pokud jste například vyčerpali aktuální téma, můžete se vždy vrátit k něčemu, o čem jste mluvili dříve.

Pokud se váš přítel zmíní, že minulý víkend viděl film, a pak se konverzace přesune například k práci, a pak pracovní téma vyšumí, můžete říct:

„Mimochodem, říkal jsi, že jsi minulý víkend viděl film, byl dobrý?“

Tady je video, které vysvětluje konverzační vlákno na reálné konverzaci:

6. Konverzační vlákno. View silence in conversations as something good

Often, I didn’t know what to say because:

1. There was a silence in the conversation.
2. I panicked and froze up.
3. I couldn’t come up with anything to say because I was nervous.

My friend, a coach and behavioral scientist, made me realize something powerful: Silence is not necessarily awkward.

I used to think that periods of silence in a conversation was always my fault and that I had to „fix it“ somehow.

In reality, most conversations contain some silences or long pauses. Máme tendenci si toto ticho vykládat jako negativní znamení, ale neznamená to, že konverzace probíhá špatně. Místo toho, abyste předpokládali to nejhorší, využijte tento okamžik k tomu, abyste se nadechli, a pokračujte dál.

Ticho není trapné, dokud se kvůli němu nezačnete stresovat.

Působíte-li během rozhovoru uvolněně, lidé kolem vás vás budou následovat. Když se cítíte uvolněněji, je snazší vymyslet další věc, kterou chcete říct.

Kromě toho je důležité vědět, že k přestávce v konverzaci může být mnoho důvodů.

Důvody jsou například:

• Druhá osoba je také nervózní.
• Konverzaci by prospěla chvíle ticha, během které se můžete oba nadechnout, než budete pokračovat.
• Jeden z vás má zrovna den volna a nemá chuť moc mluvit, což je v pořádku!

Pamatujte si toto: Když se dva lidé lépe poznají, je pro ně příjemnější sdílet chvíle ticha.

Poučení: Cvičte se v tom, aby vám ticho vyhovovalo, místo abyste se ho snažili eliminovat. Sníží to z vás tlak a usnadní vám to vědět, co říct.

7. Vyzrajte na svůj vnitřní kritický hlas

„Mlčím, protože nevím, co říct. Mám pocit, že všichni ostatní jsou mnohem sociálně zdatnější než já.“

Jako sebevědomý introvert jsem často v duchu přeháněl a dramatizoval společenské situace.

Měl jsem pocit, že mě lidé odsuzují za to, že „neumím dobře konverzovat“, kdykoli jsem řekl něco „hloupého“. Jistě, lidé nás posuzují podle toho, co říkáme, i podle toho, jak to říkáme. Ale pravděpodobně nás nesoudí ani z poloviny tak přísně, jako soudíme sami sebe.

Nezasekávejte se tedy přemýšlením o té jedné špatné věci, kterou jste řekli před pěti minutami, protože i kdyby si toho druhý člověk všiml, pravděpodobně si o tom nic nemyslí.

Ve skutečnosti většinu našich přehmatů ostatní projdou zcela bez povšimnutí, protože jsou často stejně nervózní a mají stejné obavy jako my z toho, jak působí.

Změnou své samomluvy můžete získat větší sebedůvěru a více si věřit.

Lidé, kteří prošli školením zaměřeným na změnu způsobu, jakým se sebou mluví, si začali více věřit.

Nacvičte si realistický přístup následujícími kroky:

• Každý den si připomínejte, že každý je nervózní. Všichni máme chvíle, kdy nás ovládnou negativní myšlenky, jako například: „Argh, nemůžu mluvit s lidmi!“ nebo „Proč mám pocit, že nemám co říct?“
• Připomínejte si, že lidi zajímá vaše škytání stejně málo jako vás zajímá to jejich.
• Pamatujte, že to, že si myslíte, že vás lidé budou hodnotit negativně, neznamená, že to tak bude.
• Uvědomte si, že pokud jste od přírody tichý, je to v pořádku. Být tichý je normální osobnostní rys a není třeba se nutit do větší otevřenosti. Pokud se však chcete naučit, jak být hovornější, přečtěte si tuto příručku o tom, jak přestat být tichý.

8. Jak se stát hovornějším? Vězte, že je v pořádku dělat zjevná prohlášení

Pokud jste se někdy ptali: „Jak se vede dobrá konverzace?“, možná jste si pomysleli: „Tím, že si ostatní myslí, že jsem opravdu fascinující a vtipný!“. Když jsem se však spřátelil se sociálně zdatnými lidmi, naučili mě něco zásadního o tom, co říkat:

To, co říkáte, nemusí být promyšlené, zajímavé nebo působit chytře.

Proč?

Když se s vámi lidé baví, obvykle se chtějí dobře bavit. Chtějí se uvolnit a užít si to. Lidé NECHTĚJÍ neustálý proud přemýšlivých chytrých poznámek. Pokud se budete neustále snažit znít chytře, mohou si myslet, že se snažíte nebo jste prostě otravní.

Často je nezávazná konverzace naprosto v pořádku. Už jste někdy někoho odsoudili za to, že řekl něco příliš jednoduchého? Hádám, že ne. Tak proč by měl někdo soudit vás?

Přestaňte se neustále snažit říkat chytré věci. (Chytré věci můžete říkat, když vás přirozeně napadnou, ale nemusíte se do nich nutit.)

Například můj kamarád Andreas je ve společnosti skvělý. Je také členem Mensy a jeho IQ je 145 bodů. When he talks to people, he says things like:

• „I love the weather right now.“
• „Look at the tree over there, it’s so nice.“
• „That car looks cool!“

He doesn’t come off as smart for saying smart things, but for being socially savvy.

LESSON LEARNED: When you stop trying to say smart things, it’s easier to know what to say because you take the pressure off yourself. Say what you want to say, and don’t filter yourself too much.

9. Comment on something around you

If you want to know how to always have something to talk about, simply look around you!

Looking around my workplace right now, I can see a bunch of stuff that could inspire statements, which in turn could start a conversation.

For example:

• „I like those plants.“
• „This is nice music. What band is it?“
• „I like that painting.“

Here’s an exercise you can do right now: Look around you. What can you see? What kind of statements could you make to get a conversation started?

10. Ask follow-up questions

Dare to dig deeper into topics you find interesting. Nebojte se jít nad rámec povrchních otázek. (Nezapomeňte se mezi otázkami podělit o něco o sobě, aby si druhá osoba nemyslela, že jste špión)

Jak poznáte, kdy se máte zahloubat? Tím, že pozorně nasloucháte!

Tady je několik znamení, že byste měli přejít od otázek na povrchní úrovni k hlubšímu zkoumání:

• Druhá osoba neustále nenápadně směřuje konverzaci zpět k tématu.
• Cítíte skutečnou touhu dozvědět se o tématu více.
• Víte, že kladení otázek na dané téma by vedlo ke konverzaci, která by zahrnovala sdílení pocitů nebo názorů.

Řekněme, že vám někdo řekl, že pracuje jako golfový trenér.

Můžete jít hlouběji tím, že se zeptáte:

• „Jaké to je pracovat jako golfový trenér?“
• „Jaký typ klientů máte?“
• „Co vás přimělo k tomu, že jste se rozhodl stát se golfovým trenérem?“

Přirozeně byste si mezi otázkami udělali přestávku, abyste se podělili o něco o sobě.

Hlouběji vám také pomůže odhalit společné rysy. Když budete mluvit o tom, co máte společného, bude konverzace pro vás oba příjemnější.

11. Jaké jsou vaše společné vlastnosti? Dávejte jednoduché a upřímné odpovědi, když se s vámi někdo podělí o smutný příběh nebo nepříjemnou zprávu

Žádný návod vám neporadí, jak vždy vědět, co říct při každém typu obtížného rozhovoru.

Pomáhá však zachovat klid, projevit empatii, pozorně naslouchat a nabídnout emocionální podporu, pokud je to vhodné.

Pokud vám například někdo sdělí, že mu zemřel blízký příbuzný, můžete říci:

• „Zní to, jako byste prožili strašné chvíle.“
• „Je mi to moc líto. Je opravdu těžké ztratit někoho blízkého.“

Pokud druhou osobu dobře znáte, můžete dodat: „Jsem tu, abych vás vyslechl, pokud si budete chtít promluvit.“

Ujistěte se, že řeč vašeho těla odpovídá vašim slovům. Udržujte oční kontakt, mírně přikyvujte a mluvte vyrovnaným tónem hlasu, což signalizuje, že vám na druhé osobě záleží.

Neříkejte banální poznámky typu: „Všechno se děje z nějakého důvodu,“ protože budete působit necitlivě.

Je v pořádku říct: „Potřebuji jen chvilku, abych to zpracoval,“ pokud je její zpráva obzvlášť šokující.

12. V případě, že se druhá osoba dozvěděla něco nového, můžete ji požádat o rozhovor. Vzpomeňte si na „F.O.R.D.“, když vám dojdou slova

F.O.R.D. znamená:

• Rodina
• Povolání
• Rekreace
• Sny

Tato zkratka je užitečná, protože tato témata se týkají každého. I když někdo nemá práci nebo koníčky, můžete se ho zeptat, co by chtěl dělat.

Můžete začít několika jednoduchými, na faktech založenými otázkami a pak jít hlouběji, abyste se o člověku, se kterým mluvíte, dozvěděli více.

Například:

• „Čím se živíte?“ je povrchní otázka typu „povolání“.
• „Jaká je vaše oblíbená část vaší práce?“ je o něco smysluplnější a vybízí k poskytnutí dalších podrobností.
• „Zdá se, že jste měl dosud skvělou kariéru. Je to všechno, v co jste doufal, že to bude?“ je mnohem osobnější a může rozhovor posunout k diskusi o nadějích a snech.

13. Jaké jsou vaše představy o kariéře? Než se vydáte na společenskou událost, udělejte si průzkum informací

Přemýšlení o otázkách a tématech konverzace předem před společenskou událostí vám může usnadnit orientaci v tom, co říci.

Řekněme, že máte přítele, který pracuje v architektonické firmě. Pozval vás na večeři spolu se dvěma svými kolegy architekty, které jste nikdy předtím neviděli.

Je velmi pravděpodobné, že si tito dva lidé budou rádi povídat o designu, architektuře, budovách a umění obecně. S ohledem na to si můžete připravit otázky typu:

• „Kdo je vaší největší inspirací v oblasti designu?“
• „Které město má podle vás nejlepší architekturu?“
• „Příští rok se chystám na výlet do Itálie. Na které stavby bych si měl udělat čas?“

Zapamatování si několika otázek může konverzaci značně ulehčit.

14. Které stavby bych si měl prohlédnout? Vyzkoušejte techniku ozvěny, když konverzace začne váznout a vy nevíte, co říct

I když vám někdo odpovídá velmi stručně a minimálně, existuje rychlý trik, který můžete použít, abyste konverzaci udrželi při životě.

Zkuste to:

Příklad:

Vy:

Vy: „Jaká byla nejlepší část vaší dovolené?“

Oni: „Asi když jsem se potápěl.“

Vy: „Jaká byla nejlepší část vaší dovolené?“

Vy: „Asi když jsem se potápěl: „Super. Potápíš se často, nebo to byla nová zkušenost?“

Ty: „Byla to tak trochu nová zkušenost, ale taky ne.“

Ty : „Taky ne?“

Ty: „Jo, no, teda potápění jsem kdysi dávno zkoušel, ale to se skoro nepočítá, protože jsem byl ve vodě jen 10 minut. Stalo se to, že…“

Na této metodě je skvělé to, že ani nemusíte vymýšlet novou otázku. Už vám poskytly všechna potřebná slova. Nepoužívejte však tento trik příliš často, jinak budete působit otravně.