Nobelova cena Logo Nobelovy ceny

Projev Linuse Paulinga na Nobelově banketu ve Stockholmu, 10. prosince 1954

Vaše Veličenstva, Vaše královské Výsosti, Excelence, dámy a pánové:

Je mi velkou ctí být vybrán jako nositel Nobelovy ceny; nejen velkou ctí, ale i velkým potěšením, a mluvím nejen za sebe, ale i za svou ženu a naše děti, děkuji vám všem.

Zjistil jsem, že je pro mě vždy velkým potěšením přijet do Švédska. Ve Švédsku se cítím jako doma: i když je kolem nás místo zelených (nebo někdy hnědých) kopců jižní Kalifornie zasněžená krajina, přesto cítím, že ze Švédů vyzařují sympatie, homologický charakter, a to tak silně, že se téměř považuji za Švéda.

Vzpomínám si na svůj první blízký vztah ke Švédsku. V letech 1923 až 1925 jsem se dobře seznámil s Dr. Albertem Björkesonem, který jako mladý fyzik strávil dva roky výzkumem v Norman Bridge Laboratories Kalifornského technologického institutu. Spolupracoval jsem s ním na jedné vědecké práci a jeho prostřednictvím jsem se dozvěděl něco o vaší nádherné zemi.

V roce 1947 jsme pak měli s manželkou tu čest navštívit toto krásné město Stockholm, a dokonce se zúčastnit banketu pořádaného u příležitosti Mezinárodního cytologického kongresu v této místnosti. A loni, v roce 1953, jsme byli šťastni, že jsme mohli do Švédska přijet znovu – a já jsem měl to potěšení a čest, že mi bylo dovoleno promluvit v Koncertním domě o vědeckém tématu, které mě hluboce zajímá – o stochastické metodě (tedy o tom, jak dobře hádat – slovo je z řeckého stocastikoV, výstižné věštit pravdu pomocí domněnek) a o struktuře bílkovin. Od těchto předchozích návštěv jsme s manželkou doufali, že budeme moci znovu vidět Koncertní dům a tuto nádhernou radnici, nádherný příklad toho nejlepšího z moderní architektury, a děkujeme vám za privilegium být zde při této příležitosti.

Doufám, že si nikdo nebude myslet, že jsem méně americkým občanem, když řeknu, že se od nynějška budu považovat za čestného Švéda.