Novinky a články

Byl to ten typ rána, kdy šedé mraky nahradí celou oblohu a kouřové zlato javorových listů jako by nahradilo slunce. Po celodenním vydatném dešti se v lese rozhostil vlhký klid. Nic se nehýbalo, až na občasné pomačkané listy, které se konečně pustily. Když jsem scénu obdivoval z okna ve druhém patře, zaujaly mě větší pohyby.
Nerovnoměrné třepotání malého hnědého tvora bylo zprvu matoucí. Pak letělo přímo k mému oknu a teprve v posledním okamžiku uhýbalo pryč. V tu chvíli jsem jasně viděl jeho velké uši, drobnou hlavu, chlupaté tělo a hnědá křídla – netopýr! Celé léto jsem netopýra téměř neviděla – ne kvůli jejich vzácnosti, ale kvůli našemu rozdílnému rozvrhu. Teď jsem viděl netopýry za tmy, netopýry za svítání a tohoto netopýra ve dne, a to vše během jednoho týdne.
V některých případech může být aktivita zvířat v „nesprávnou“ denní dobu známkou problémů. Jedním z příznaků syndromu bílého nosu je, že netopýři se během zimy vydávají ven, aby doplnili zásoby potravy a vody, které spotřebovali častým oblékáním v boji s plísní. Tyto netopýry je třeba nahlásit DNR. Někteří lidé se také obávají, že netopýři venku během dne jsou známkou toho, že mají vzteklinu. To je možné, ale vzácné. Vzteklina netopýry poměrně rychle srazí k zemi, mají problémy s létáním a obecně odcházejí umírat někam do tmy a ticha. Navíc pouze 6 % nemocných netopýrů tuto nemoc vůbec přenáší.
Tento netopýr létal docela akrobaticky, bez jakýchkoli známek špatného zdravotního stavu. V sérii náletů, střemhlavých letů, šipek a rychlých otoček jako by načrtával trasu nové vzrušující horské dráhy – takové, na které bych se NEchtěl svézt. Kolem dokola mýtinou prolétával a chytal hmyz, který jsem neviděl.
Hlad musí být jeho motivací, usoudil jsem. Vzhledem k tomu, že už několik nocí po sobě klesají minima ke čtyřicítce a občas vydatně prší, mnoho nočního létajícího hmyzu má zaracha. Navíc energie potřebná jen k udržení dostatečně vysoké tělesné teploty tohoto malého savce by vyrovnala všechny noční kalorie, které by mohl ulovit. V jednom kaňonu v Itálii přešel druh netopýra zvaný píďalka sopránová z těchto důvodů téměř výhradně na denní lov. Našli si oblast pod korunami lesů s větším množstvím denního hmyzu a bez predátorů.
Tenhle prcek se zřejmě rozhodl, že mu to riziko stojí za to, protože potřebuje (nebo potřebuje) rychle nabrat hmotu pro migraci a hibernaci. Netopýři také mohou brzy na jaře přejít na denní lov, když jsou po dlouhé zimě hladoví a v noci je pro ně a hmyz příliš chladno na to, aby mohli létat.
Přestože mi tlumené sluneční světlo umožnilo netopýra vidět, nedokázal jsem si ani představit, jak vidí svět. Netopýři nejsou slepí a vidí zhruba stejně dobře jako lidé, zejména při slabém osvětlení. Netopýři používají oči k orientaci kolem velkých objektů a v krajině. Nejpřesněji ovšem „vidí“ svět díky svým úžasným schopnostem echolokace.
Netopýři, kteří se živí hmyzem, vykřikují krátké dávky zvuku, které jsou načasovány podle úderů jejich křídel, aby šetřili energii. (Ovocní a jiní netopýři echolokaci v takové míře nepoužívají, ale ti zde nežijí). Krátká ticha mezi zvuky umožňují netopýrům slyšet ozvěnu informací, které se vracejí zpět. Jejich mozek – vyspělejší než nejvýkonnější superpočítač – využívá zvuky k vytváření velmi přesných obrazů letícího hmyzu. Ačkoli zvuky musí být hlasité jako tryskové letadlo, aby se dostatečně odrazily od malého, měkkého hmyzu, jsou příliš vysoké na to, abychom je slyšeli. Netopýři si při křiku zacpávají uši drobnými svaly, aby se neohluchli.
Tyto vysoké frekvence dávají netopýrům velmi přesný obraz o jejich kořisti: o velikosti, o tom, zda je hmyz tvrdý nebo měkký, o jeho rychlosti a směru pohybu a o mnoha dalších věcech. Zvuky však nedoletí dál než několik metrů. Proto mohou netopýři v noci přilétat do vaší blízkosti, ale v poslední vteřině vždy uhnou. (Mohou také lovit otravného komára, který vám bzučí v uchu.) Netopýři „vidí“ předměty tenké jako lidský vlas, takže určitě vidí i vás. Zvuky s nižší frekvencí by umožnily větší dosah, ale na úkor přesnosti. Navíc kdyby netopýři křičeli na frekvenci, kterou slyšíme, noc by byla mnohem hlučnější!
Netopýři nejen křičí, ale mají několik typů vokalizace. Večer, těsně před tím, než vylétnou na lov, si netopýři „povídají“ ve svých společných úkrytech. Některé z těchto hovorů jsou dostatečně tiché, abychom je mohli slyšet, ale většina z nich je stále nad naším slyšitelným rozsahem. Samci některých druhů netopýrů zpívají, aby přilákali samice nebo odehnali jiné samce. Netopýři na sebe „troubí“ ve vzduchu, aby se vyhnuli srážkám, a mláďata volají své matky.
Echolokační volání má také několik podob. Existuje „volání ve fázi hledání“, které se skládá z pomalejších zvuků používaných při hledání kořisti. Během pronásledování následuje „stopovací fáze“. A nakonec, když se netopýr přiblíží k hmyzu, zrychlí zvuky do „krmného bzučení“, které může téměř nepřetržitě předávat informace o poloze a směru kořisti.
Tyto zvuky jsem poprvé objevil při přípravě výstavy „Superhrdinové přírody“ v muzeu. Biolog USFS Brian Heeringa mi poslal několik nahrávek netopýřích echolokačních volání, upravených tak, aby byly částečně v dosahu lidského sluchu. Z počítače se rozléhaly chytlavé rytmy hodné noční taneční party. Náš výbor pro výstavu si skladby několikrát dychtivě poslechl a nakonec vybral nejživější volání pro „stěnu netopýřích písní“ na výstavě. Můžete si je přijít poslechnout i vy!
Během hodiny denní netopýr zmizel. Snad si našel bezpečné místo ke spánku. Místo něj vtrhlo na dvůr hejno pěnic žlutobřichých. Stříleli kolem sebe stejnými střemhlavými lety. Na rozdíl od netopýra však mezi svačinami krátce posedávali. Co všichni jedli?
Když jsem vyšel ven, brzy jsem dostal odpověď. Kolem se vznášela malá chmýříčka – mšice vlnatka olšová v pohybu. (Přečtěte si o nich na blogu NC.) Na krku mi bzučel komár. (Vrať se, netopýrku!) I za pošmourného podzimního dne je vzduch plný života.
WI! Aktuální výstava „Superhrdinové přírody – dobrodružství s adaptacemi“ se otevírá v květnu 2014 a bude otevřena do března 2015.
Najdete nás na webu www.cablemuseum.org, kde se dozvíte více o našich výstavách a programech. Objevte nás na Facebooku nebo na našem blogspotu, http://cablemuseumnaturalconnections.blogspot.com.