Obezita dospělých

20 dubna, 2021admin

Globální pohled na rostoucí míru obezity

Obezita se skutečně stala celosvětovým problémem, který postihuje bohaté i chudé země. Kolik mužů, žen a dětí tedy trpí nadváhou nebo obezitou? To je přirozená otázka – a pro vědce překvapivě těžko zodpověditelná. Problém je rozsáhlý. Údaje z některých regionů jsou poměrně kusé. Takže prognózy jedné skupiny se trochu liší od odhadů jiné. Všechny však poukazují na obrovský nárůst celosvětové míry obezity v posledních třech desetiletích – a konstatují, že epidemie nevykazuje žádné známky zmírnění, aniž by se proti ní vyvinulo zvláštní úsilí. (1-5)

Jeden z nejnovějších a nejpečlivějších globálních odhadů uvádí, že zhruba 500 milionů dospělých je obézních (definováno jako index tělesné hmotnosti (BMI) 30 a více). (1) To je téměř 10 % mužů a 14 % žen – a je to téměř dvojnásobek míry obezity v roce 1980. Téměř 1,5 miliardy dospělých trpělo nadváhou nebo obezitou (definovanou jako BMI 25 nebo vyšší). Údaje o obezitě u dětí jsou vzácnější, ale podle jednoho celosvětového odhadu mělo v roce 2010 podle nejnovějších mezinárodních měřítek stanovených pro děti nadváhu nebo obezitu 43 milionů předškolních dětí, přičemž míra obezity u předškolních dětí od 90. let 20. století neustále roste. (5) Pokud se nepodaří tuto epidemii zvrátit, předpokládá se, že do roku 2030 bude obézní více než 1 miliarda dospělých. (2)

Ještě nedávno byla obezita převážně problémem bohatých, především v bohatých zemích. Globalizace však způsobila, že svět je bohatší. A jak se chudé země posouvají na příjmové stupnici a lidé se přeorientovávají z tradiční stravy na přejídání se západní stravou, stává se obezita nemocí chudých. Výsledek: V posledních několika desetiletích se obezita v rozvojových zemích nenápadně stala „pandemií“. (4)

Jedním z paradoxů tohoto takzvaného „přechodu ve výživě“ je, že i když míra obezity stoupá, přetrvává podváha, někdy i v rámci jedné domácnosti. (6) Země s nízkými a středními příjmy často čelí dvojí zátěži – infekčním nemocem, které doprovázejí podvýživu, a stále častěji i vysilujícím chronickým onemocněním spojeným s obezitou a západním životním stylem.

Tento článek přináší stručný přehled celosvětových trendů obezity u dospělých. Nadváhou se rozumí BMI 25 až 29,9, obezitou BMI 30 a více. Kombinovaná kategorie „nadváha a obezita“ označuje BMI 25 nebo vyšší. Vzhledem k tomu, že Asiaté mají vyšší riziko onemocnění souvisejících s nadváhou při nižších hodnotách BMI, používají některé asijské země nižší prahové hodnoty pro nadváhu a obezitu. Pro účely tohoto článku však předpokládejte, že studie použila standardní mezinárodní hraniční hodnoty BMI pro dospělé, tedy 25 pro nadváhu a 30 pro obezitu, pokud není uvedeno jinak.

Související článek se zabývá celosvětovými trendy obezity u dětí.

Rychlé odkazy:

Severní Amerika

Přečtěte si, jak média informují o nejnovějších údajích o obezitě v USA, a mohli byste si myslet, že tato země se s epidemií vypořádala: „American Obesity Rates Have Hit Plateau, CDC Data Suggest“(7) a „Good News: Tyto optimistické titulky však vypovídají jen o části příběhu. Zatímco od roku 2003 se míra obezity v USA celkově udržuje na stejné úrovni, od roku 1980 se více než zdvojnásobila. Zůstává znepokojivě vysoká – nejvyšší ze všech zemí světa s vysokými příjmy. (1) Některé etnické a rasové skupiny v USA trpí obezitou více než jiné a jejich počet stále roste. (9) Bližší pohled na čísla v USA u dospělých:

Přibližně dva ze tří dospělých Američanů mají nadváhu nebo jsou obézní (69 %) a jeden ze tří je obézní (36 %). (9)
Míra obezity je vyšší u dospělých černochů, Hispánců a Mexičanů než u dospělých bělochů. (9)
Nejvyšší míru obezity v USA mají černošské ženy nehispánského původu – téměř 59 procent, ve srovnání se 44 procenty u mexických Američanek, 41 procenty u hispánských žen a 33 procenty u bílých nehispánských žen. (9)
Ačkoli celková míra obezity v USA zůstává od roku 2003 stabilní, míra obezity stále stoupá u mužů, hispánských černošek a mexických Američanek. (9)
Pokud se trendy v USA nezmění, bude podle odhadů do roku 2030 obézní zhruba polovina všech mužů a žen. (10)

Míra obezity v Kanadě není tak vysoká jako v USA, ale Kanada zaznamenala v posledních třech desetiletích podobně dramatický nárůst. V roce 1979 bylo obézních 14 % dospělých Kanaďanů. V roce 2008 bylo obézních 25 % dospělých a 62 % mělo nadváhu nebo obezitu. (11) Obezita je také častější u domorodého obyvatelstva Kanady než u jiných skupin: Průzkumy z let 2007-2008 zjistily, že míra obezity mezi domorodými skupinami, které žijí mimo rezervace, dosahuje 25 procent, zatímco u nedomorodých skupin je to 17 procent. (11)

Střední a Jižní Amerika

Ve Střední a Jižní Americe je nedostatek dlouhodobých údajů o míře obezity. Na rozdíl od USA, kde se v rámci mnoha celostátních průzkumů pravidelně vyhodnocuje BMI ve všech věkových skupinách, se v mnoha zemích Střední a Jižní Ameriky provádějí spíše menší průzkumy, například o vzorcích BMI u obyvatel měst nebo v rámci určitých věkových skupin, které nemusí poskytovat tak přesný obraz o celkových trendech obezity. Dohromady však tyto průzkumy ukazují, že ve Střední a Jižní Americe dochází v posledních třech desetiletích k neustálému nárůstu BMI a že současná míra obezity se vyrovná míře obezity v USA a Kanadě. (1) Bližší pohled na údaje z tohoto regionu:

Podle odhadu Finucaneho a jeho kolegů se mezi lety 1980 a 2008 průměrný BMI u žen ve střední a jižní Latinské Americe zvýšil o 1,3 a 1,4 jednotky za desetiletí. (1) U mužů v těchto regionech došlo k podobnému nárůstu obezity, i když ne tak prudkému jako u žen. (1)
V roce 2008 bylo podle Finucaneových odhadů obézních více než 30 % žen ve střední a jižní Latinské Americe a přibližně 25 % mužů v jižní Latinské Americe a 20 % mužů ve střední Latinské Americe. (1)
V Mexiku je podle nedávné zprávy založené na údajích z roku 2006 shromážděných v celém Mexiku zhruba 30 procent dospělých Mexičanů obézních a 70 procent trpí nadváhou nebo obezitou, což je o 12 procent více než v roce 2000. (12) Tři ze čtyř dospělých Mexičanů trpí abdominální obezitou a ženy mají vyšší míru obezity a abdominální obezity než muži.

Existují důkazy, že v Mexiku a dalších zemích Střední a Jižní Ameriky již dochází k přesunu zátěže obezity z bohatých na chudé. Například v Mexiku mají bohatší skupiny stále vyšší míru obezity než nižší socioekonomické skupiny. (12) Rozdíly v průměrném BMI mezi více rozvinutými oblastmi na severu Mexika a méně rozvinutými oblastmi na jihu jsou však malé. (12) V Brazílii mezitím v letech 1975 až 2003 rostla míra obezity mezi lidmi s nižšími příjmy mnohem rychleji než mezi nejbohatšími Brazilci; do roku 2003 se rozdíl v míře obezity mezi bohatými muži a muži s nižšími příjmy zmenšil a rozdíly mezi ženami téměř vymizely. (13)

Evropa a střední Asie

Evropská epidemie obezity není zdaleka jednotná, což možná odráží rozmanitost evropské ekonomické a kulturní krajiny. Je však zřejmé, že míra obezity na celém kontinentu stoupá, i když ne tak rychle nebo tak vysoko jako v USA (1,14)

Jedním z problémů při sledování trendů vývoje hmotnosti v Evropě je skutečnost, že některé země, zejména země bývalého sovětského bloku, mají k dispozici pouze kusé údaje. Z nejlepších dostupných odhadů však vyplývá, že za posledních 30 let se průměrný BMI u mužů zvyšoval o něco rychleji v západní a střední Evropě než ve východní Evropě a střední Asii (0,6, 0,4, 0,2, resp. 0,2 jednotky za desetiletí). (1) Průměrný BMI u žen zůstal ve východní a střední Evropě a ve střední Asii relativně stabilní – je to jedno z mála míst na světě, kde je takový trend zaznamenán – a v západní Evropě se zvyšoval o 0,4 jednotky za desetiletí. (1)

V roce 2008 měli muži v západní a střední Evropě vyšší míru obezity než muži ve východní Evropě (20 až 25 % oproti 15 až 20 %). (1) U žen byla míra obezity vyšší ve východní Evropě (25 až 30 procent) než v západní Evropě (15 až 20 procent) nebo ve střední Evropě (20 až 25 procent). (1) Ne všichni výzkumníci však zjistili tento vzorec u východoevropských žen; mít k dispozici více údajů z tohoto regionu by pomohlo tyto trendy rozklíčovat. (14)

V rámci západní Evropy existují výrazné rozdíly v míře obezity v jednotlivých zemích. Například v roce 2008 patřil průměrný BMI ve Velké Británii k nejvyšším v západní Evropě – 27,4 u mužů a 26,9 u žen. Ve Francii a Švýcarsku byly průměrné hodnoty BMI mnohem nižší – 25,9 a 26,2 u mužů a 24,8 a 24,1 u žen. (1) Ve Spojeném království se od poloviny 90. let 20. století míra obezity zvyšovala přibližně o jeden procentní bod ročně a v roce 2009 bylo přibližně 25 % dospělých Britů obézních a 57 % mělo nadváhu. (14)

Severní Afrika a Blízký východ

Údajů z mnoha zemí severní Afriky a Blízkého východu je málo, ale i tak existují přesvědčivé důkazy, že míra obezity roste. (1,15) Vědci se blíže zaměřili na trendy obezity v šesti státech Arabského zálivu (Omán, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie, Katar a Kuvajt), protože v těchto zemích došlo od objevení zásob ropy v 60. letech 20. století k obrovskému nárůstu bohatství – a také hmotnosti. (16)

Dnes míra obezity v některých zemích Arabského zálivu konkuruje nebo převyšuje míru obezity v USA: V Saúdské Arábii například nedávné průzkumy zjistily, že 28 % mužů a 44 % žen je obézních a 66 % mužů a 71 % žen trpí nadváhou nebo obezitou. V Kuvajtu je obézních 36 procent mužů a 48 procent žen a 74 procent mužů a 77 procent žen má nadváhu nebo je obézních. (16) Ačkoli je míra obezity v tomto regionu vyšší u žen než u mužů, zdá se, že u mužů roste rychleji než u žen.

Subsaharská Afrika

Podvýživě se v subsaharské Africe historicky věnovalo více pozornosti veřejného zdravotnictví než nadvýživě. Přesto se dnes obezita a chronická onemocnění, která ji provázejí, stávají rostoucím problémem na celém tomto obrovském a rozmanitém kontinentu. Někteří ji označují za „tichou epidemii“ (17), která zasahuje země, jež se stále potýkají se zdravotní a ekonomickou zátěží spojenou s podvýživou, pomalým růstem, infekčními chorobami a vysokou dětskou úmrtností.

Stejně jako v jiných rozvojových regionech je i v subsaharské Africe málo celostátně reprezentativních studií o obezitě. Studie, které jsou k dispozici, však naznačují, že míra obezity se v jednotlivých zemích značně liší.

Například v roce 2008 byl průměrný BMI u mužů v Demokratické republice Kongo 19,9 – nejnižší na světě. (1) Přesto v Jihoafrické republice dosahoval průměrný BMI mužů 26,9 – tedy stejně jako v Kanadě (27,5) a USA (28,5). (1)

Některé studie v městském prostředí zjistily, že míra obezity roste rychleji u chudých než u bohatých. (18) K získání úplnějšího obrazu o trendech obezity na celém kontinentu je zapotřebí dalšího výzkumu.

Asijsko-pacifický region

Ačkoli v Asii žije jedna z nejštíhlejších populací na světě, (1) není pochyb o tom, že obezita se v posledních dvou desetiletích stala vážným a rostoucím problémem v celém regionu. Míra obezity v „Australasii“ (Austrálii a Novém Zélandu) nezaostává za mírou obezity v USA a Kanadě – u mužů a žen se pohybuje kolem 25 %. (1) V Oceánii se průměrný BMI v posledních třech desetiletích zvyšoval o 1,3 jednotky za desetiletí; obézních je zde 15 až 20 procent mužů a 25 až 30 procent žen. (1)

V některých zemích jižní, jihovýchodní a východní Asie patří průměrné hodnoty BMI k nejnižším na světě. Například v Bangladéši byl v roce 2008 odhadovaný průměrný BMI nižší než 21, a to jak u mužů (20,4), tak u žen (20,5). Ale i v Bangladéši a dalších zemích, kde je podvýživa stále významnou hrozbou – Kambodži, Číně, Indii, Nepálu a Vietnamu – se výskyt nadváhy a obezity u žen od 90. let 20. století do poloviny roku 2000 zvyšoval, a to o 3,5 až 38,5 % ročně. (4)

Nejnovější trendy v Číně a Indii jsou obzvláště znepokojivé. Ačkoli je míra obezity celkově stále poměrně nízká, Čína a Indie jsou nejlidnatějšími státy planety – dohromady mají více než 2,5 miliardy obyvatel, takže i malé procentuální zvýšení míry obezity znamená miliony dalších případů chronických onemocnění.

V Číně se od roku 1993 do roku 2009 zvýšila obezita (definovaná jako BMI 27,5 nebo vyšší) u mužů z přibližně 3 % na 11 % a u žen z přibližně 5 % na 10 %. Abdominální obezita (definovaná jako obvod pasu 90 cm nebo vyšší u mužů a 80 cm nebo vyšší u žen) se v tomto období také zvýšila, a to z 8 % na 28 % u mužů a z 28 % na 46 % u žen. (19) To je znepokojivé, protože abdominální obezita může mít závažnější metabolické důsledky než celková obezita.

V Indii mezitím podle nejnovějších údajů trpělo v roce 2005 nadváhou nebo obezitou téměř 14 procent žen ve věku 18 až 49 let, přičemž vyšší podíl byl u městských žen (25 procent) než u venkovských (8 procent). Míra nadváhy a obezity u žen celkově vzrostla v letech 1998 až 2005 o 3,5 procenta ročně. (4)

Podtrženo a sečteno:

Celosvětový nárůst obezity v posledních třech desetiletích již vedl k nárůstu chronických onemocnění souvisejících s obezitou, což je trend, který ohrožuje systémy zdravotní péče, ekonomiky i životy jednotlivců. Vzhledem k obrovským veřejným i osobním nákladům spojeným s obezitou – a vzhledem k tomu, jak nesmírně obtížné je zhubnout, když už někdo obezitou trpí – je klíčová prevence. Zpomalení nárůstu obezity a zvrácení epidemie bude vyžadovat rozsáhlé a mnohostranné úsilí v jednotlivých zemích i na celém světě, aby si lidé lépe vybírali potraviny a zvýšili svou fyzickou aktivitu. Toto úsilí nemůže začít dostatečně brzy.

Přečtěte si více: doporučení pro prevenci obezity | zdravotní rizika obezity | ekonomické náklady obezity

1. Finucane MM, Stevens GA, Cowan MJ, et al. National, regional, and global trends in body-mass index since 1980: systematic analysis of health examination surveys and epidemiological studies with 960 country-years and 9.1 million participants. Lancet. 2011;377:557-67.

2. Kelly T, Yang W, Chen CS, Reynolds K, He J. Globální zátěž obezitou v roce 2005 a prognózy do roku 2030. Int J Obes (Lond). 2008;32:1431-7.

3. International Obesity Task Force. Globální epidemie obezity. 2010. Dostupné 29. února 2011.

4. Popkin BM, Adair LS, Ng SW. Globální přechod ve výživě a pandemie obezity v rozvojových zemích. Nutr Rev. 2012;70:3-21.

5. de Onis M, Blossner M, Borghi E. Global prevalence and trends of overweight and obesity among preschool children. Am J Clin Nutr. 2010;92:1257-64.

6. Doak CM, Adair LS, Bentley M, Monteiro C, Popkin BM. Dvojí zátěž domácnosti a paradox přechodu k výživě. Int J Obes (Lond). 2005;29:129-36.

7. Belluck P. American Obesity Rates Have Hit Plateau, CDC Data Suggest. The New York Times. January 14, 2012.

8. Nestle M. Dobrá zpráva: míra obezity se vyrovnává. Ale jak k tomu došlo? In: Zprávy o zdravotních problémech, které se objevily v roce 2012: Food Politics; 22. ledna 2012.

9. Flegal KM, Carroll MD, Kit BK, Ogden CL. Prevalence obezity a trendy v rozložení indexu tělesné hmotnosti mezi dospělými v USA, 1999-2010. JAMA. 2012;307:491-7.

10. Wang YC, McPherson K, Marsh T, Gortmaker SL, Brown M. Health and economic burden of the projected obesity trends in the USA and the UK. Lancet. 2011;378:815-25.

11. Kanadská agentura pro veřejné zdraví. Obezita v Kanadě: A Joint Report from the Public Health Agency of Canada and the Canadian Institute for Health Information; 2011. In; 2011:12-6.

12. Zpráva o zdravotním stavu obyvatelstva v Kanadě. Barquera S, Campos-Nonato I, Hernandez-Barrera L, et al. Obesity and central adiposity in Mexican adults: results from the Mexican National Health and Nutrition Survey 2006. Salud publica de Mexico. 2009;51 Suppl 4:S595-603.

13. Monteiro CA, Conde WL, Popkin BM. Příjmově specifické trendy obezity v Brazílii: 1975-2003. Am J Public Health. 2007;97:1808-12.

14. Doak CM, Wijnhoven TM, Schokker DF, Visscher TL, Seidell JC. Věková standardizace při mapování trendů nadváhy a obezity dospělých v evropském regionu WHO. Obes Rev. 2012;13:174-91.

15. Musaiger AO. Nadváha a obezita ve východním Středomoří: prevalence a možné příčiny. J Obes. 2011;2011:407237.

16. Ng SW, Zaghloul S, Ali HI, Harrison G, Popkin BM. Prevalence a trendy nadváhy, obezity a neinfekčních onemocnění souvisejících s výživou ve státech Arabského zálivu. Obes Rev. 2011;12:1-13.

17. Dalal S, Beunza JJ, Volmink J, et al. Non-communicable diseases in sub-Saharan Africa: what we know now. Int J Epidemiol. 2011;40:885-901.

18. Ziraba AK, Fotso JC, Ochako R. Nadváha a obezita v městské Africe: Problém bohatých, nebo chudých? BMC Public Health. 2009;9:465.

19. Xi B, Liang Y, He T, et al. Secular trends in the prevalence of general and abdominal obesity among Chinese adults, 1993-2009. Obes Rev. 2011.