Olympijské hry
Olympijské hry, které vznikly ve starověkém Řecku již před 3 000 lety, byly obnoveny na konci 19. století a staly se nejvýznamnější sportovní soutěží na světě. Od 8. století př. n. l. do 4. století n. l. se hry konaly každé čtyři roky v Olympii, která se nachází na západě poloostrova Peloponés, na počest boha Dia. První moderní olympijské hry se konaly v roce 1896 v Aténách a zúčastnilo se jich 280 účastníků ze 13 zemí, kteří soutěžili ve 43 disciplínách. Od roku 1994 se letní a zimní olympijské hry konají odděleně a střídají se každé dva roky.
Olympijské hry ve starověkém Řecku
První písemné zmínky o starověkých olympijských hrách pocházejí z roku 776 př. n. l., kdy kuchař jménem Coroebus zvítězil v jediné disciplíně – běhu na 192 metrů zvaném stade (původ moderního „stadion“) – a stal se prvním olympijským vítězem. Obecně se však má za to, že hry v té době probíhaly již mnoho let. Podle legendy založil hry Héraklés (římský Herkules), syn Dia a smrtelné ženy Alkmény, a ty se koncem 6. století př. n. l. staly nejslavnějším řeckým sportovním svátkem. Starověké olympijské hry se konaly každé čtyři roky mezi 6. srpnem a 19. zářím během náboženského svátku na počest Dia. Hry byly pojmenovány podle svého umístění v Olympii, posvátném místě nacházejícím se nedaleko západního pobřeží poloostrova Peloponés v jižním Řecku. Jejich vliv byl tak velký, že starověcí historikové začali měřit čas čtyřletými intervaly mezi olympijskými hrami, které se nazývaly olympiády.
Po 13 olympiádách se ke stadiónu připojily další dva závody jako olympijské disciplíny: diaulos (zhruba stejný jako dnešní běh na 400 metrů) a dolichos (závod na delší vzdálenost, pravděpodobně srovnatelný se závodem na 1 500 metrů nebo 5 000 metrů). V roce 708 př. n. l. byl zaveden pětiboj (skládající se z pěti disciplín: běhu nohou, skoku do dálky, hodu diskem a oštěpem a zápasu), v roce 688 př. n. l. box a v roce 680 př. n. l. závody vozatajů. V roce 648 př. n. l. debutoval jako olympijská disciplína pankration, kombinace boxu a zápasu prakticky bez pravidel. Účast na starověkých olympijských hrách byla zpočátku omezena na svobodně narozené řecké občany mužského pohlaví; neexistovaly žádné ženské soutěže a vdané ženy měly účast na soutěžích zakázanou.
Úpadek a oživení olympijské tradice
Po dobytí Řecka Římskou říší v polovině 2. století př. n. l. hry pokračovaly, ale jejich úroveň a kvalita poklesly. V jednom nechvalně známém příkladu z roku 67 n. l. se dekadentní císař Nero zúčastnil olympijského závodu vozatajů, aby se potupil prohlášením za vítěze i poté, co během závodu z vozu spadl. V roce 393 n. l. vyzval křesťanský císař Theodosius I. k zákazu všech „pohanských“ slavností, čímž po téměř 12 stoletích ukončil starověkou olympijskou tradici.
Potrvalo dalších 1 500 let, než hry znovu povstaly, a to především díky úsilí francouzského barona Pierra de Coubertina (1863-1937). Mladý baron, který se věnoval podpoře tělesné výchovy, se po návštěvě starověkého olympijského areálu nadchl pro myšlenku vytvoření moderních olympijských her. V listopadu 1892 na zasedání Union des Sports Athlétiques v Paříži Coubertin navrhl obnovit olympijské hry jako mezinárodní atletickou soutěž, která by se konala každé čtyři roky. O dva roky později získal souhlas potřebný k založení Mezinárodního olympijského výboru (MOV), který se stal řídicím orgánem moderních olympijských her.
Olympijské hry v průběhu let
První moderní olympijské hry se konaly v řeckých Aténách v roce 1896. Při zahajovacím ceremoniálu král Georgios I. a 60 000 diváků přivítali 280 účastníků ze 13 zemí (všichni muži), kteří měli soutěžit ve 43 disciplínách, včetně atletiky, gymnastiky, plavání, zápasu, cyklistiky, tenisu, vzpírání, střelby a šermu. Všechny následující olympiády byly očíslovány, i když se žádné hry nekonaly (jako v roce 1916 během první světové války a v letech 1940 a 1944 během druhé světové války). Oficiálním symbolem moderních her je pět vzájemně propojených barevných kruhů, které představují kontinenty Severní a Jižní Ameriku, Asii, Afriku, Evropu a Austrálii. Olympijská vlajka s tímto symbolem na bílém pozadí poprvé zavlála na hrách v Antverpách v roce 1920.
Olympijské hry se jako mezinárodní sportovní událost skutečně prosadily po roce 1924, kdy se v Paříži konaly VIII. hry. Toho roku soutěžilo přibližně 3 000 sportovců (mezi nimi více než 100 žen) ze 44 zemí a poprvé se na hrách konal závěrečný ceremoniál. V tomto roce měly premiéru zimní olympijské hry, které zahrnovaly takové disciplíny, jako je krasobruslení, lední hokej, bobování a biatlon. O osmdesát let později, když se letní olympijské hry v roce 2004 poprvé po více než sto letech vrátily do Atén, se jich zúčastnilo téměř 11 000 sportovců z rekordních 201 zemí. Gestem, které spojilo starověké i moderní olympijské tradice, byla toho roku soutěž ve vrhu koulí uspořádána na místě klasických her v Olympii.