Příběh písně „Ain’t No Mountain High Enough“

Valerie Simpson: S Nickem Ashfordem jsem se poprvé setkala v kostele v roce 1962. Právě dokončil střední školu v Michiganu a přijel do New Yorku, aby se stal tanečníkem. Konkurz mu ale nevyšel a skončil jako bezdomovec. Bydlel u kamaráda v bytě na manhattanské Upper West Side.

Tenkrát jsem ještě chodila do posledního ročníku střední školy a zpívala jsem ve sboru baptistického kostela White Rock v Harlemu. Zpíval jsem také v gospelové vokální skupině Followers. Jednoho dne jsem uviděla Nicka, jak stojí vzadu v našem kostele, když jsme zpívali. Hledal tam teplé jídlo.

V té době už Nick zpíval s newyorskou gospelovou skupinou Monarchs. Poté, co nás seznámil jeho kamarád, jsem ho přemluvil, aby se přidal ke skupině Followers.

Na začátku roku 63 vystupovali Followers v klubu Sweet Chariot na Západní 46. ulici. Měli jsme tam pěknou šňůru až do května, kdy byl gospelový klub piketován harlemskou církví. Farář se domníval, že gospel nemá v klubu co dělat.

Tato zkušenost nám s Nickem napověděla, abychom jako autoři písní zůstali spolu. Nick byl dokonalým mluvčím mých melodií a můj klavír inspiroval jeho texty. Byl to snadný vztah.

Náš první hit, „Let’s Go Get Stoned“, jsme napsali s Joshiem Armsteadem pro skupinu Coasters v roce 1965. Ray Charles píseň nahrál o rok později a měl z ní hit č. 1 R&B . Úspěch písně nás upozornil na skladatele Eddieho Hollanda ze společnosti Motown.

Aby se nám tam dařilo, věděli jsme s Nickem, že potřebujeme skvělou píseň. Nick mi řekl o textu, který napsal při procházce po Central Parku West. Během procházky se obával, zda bude schopen ve městě zůstat. Tehdy si všiml, že budovy podél parku vypadají jako hory.

Slova ho napadla: „Žádná hora není dost vysoká / žádné údolí není dost nízké / žádná řeka není dost široká / aby mi zabránila dostat se k tobě.“ To „ty“ zde znamenalo úspěch.

Ty verše se mi líbily a použili jsme je k napsání milostné písně. Když jsme byli hotovi, nahráli jsme demo, kde jsem hrál na klavír a Nick zpíval. Motownu se to líbilo a chtěl tu píseň pro zpěvačku Tammi Terrell. Ta ještě neměla velký hit.

Paul Riser: Poprvé jsem demo slyšel v kanceláři Motownu na konci roku 66. Líbila se mi. Ta píseň měla citlivost a sílu.

První věc, kterou jsem udělal, bylo nahrání rytmické stopy s Funk Brothers, domácí kapelou vydavatelství.“

Ten slavný chřestivý zvuk v úvodu – tik-tak-tak-tak – byl úder Uriela Jonese paličkami do kovového ráfku virblu. Chtěl jsem je tam mít, aby budovaly napětí, než se ozve Tammin hlavní vokál.

Poté, co Tammi nahrála svůj vokál, se producenti rozhodli, že singl bude silnější jako duet. Měsíce předtím měl Marvin hit s Kim Westonovou „It Takes Two“. Marvin byl tedy přidán k Tammiině nahrávce, aby pomohl jejím šancím v hitparádách.

Marvin byl úžasný. Přebíjel svůj vokál tak, že se obtáčel kolem jejího, jako by byli zamilovaní a zpívali si ve studiu.

Mary Wilson: Tammi měla skvělou desku s „Ain’t No Mountain High Enough“. Ale v říjnu 67 při vystoupení s Marvinem zkolabovala na pódiu. Lékaři jí později diagnostikovali nádor na mozku, což jí znemožnilo koncertovat.

Na jaře následujícího roku nahrály Supremes – Diana Rossová, já a Cindy Birdsongová, která o několik měsíců dříve nahradila Florence Ballardovou – píseň „Ain’t No Mountain High Enough“ na album duetů s Temptations.

Diana v písni nazpívala vokál s Dennisem Edwardsem, který se právě připojil k Temps.

Nevzpomínám si, že bychom tento duet hráli na turné. Byl příliš složitý na to, aby ho Supremes a Temps zpívali společně na pódiu. Kromě toho nemělo smysl ho nacvičovat. Kolovaly zvěsti, že se Diana chystá opustit Supremes a stát se sólovou umělkyní.

Paní Simpsonová: Když Diana na podzim roku 69 opustila Supremes, (zakladatel Motownu) Berry Gordy požádal Nicka a mě, abychom produkovali její první album.

Nick a já jsme chtěli, aby jedna z našich písní trvala déle než obvyklé tři minuty. V té době to dělali umělci jako Isaac Hayes. Rozhodli jsme se to zkusit s písní „Mountain“. Potřebovali jsme ale jiný přístup, aby to znělo nově.

Nick navrhl, abychom nechali Dianu vyprávět prodlouženou sloku. Myslel si, že má skvělý mluvený hlas, a tak napsal nový text.

Když byl jeho monolog pro Dianu hotový, pracoval jsem na nové struktuře písně. Vytvořil jsem úvod, který začínal jako instrumentálka a přešel do sboru, který připravil Dianin mluvený hlas.

Známý refrén písně – „Ain’t no mountain high enough / ain’t no valley low enough“ – jsme odložili asi na 4 minuty písně a považovali ho za vrchol. Zdržovali jsme refrén, protože posluchači ho už znali a očekávali, že nakonec přijde.

Pan Riser: Když mi Valerie a Nick dali své nové klavírně-vokální demo, mělo přesnou strukturu.

Při poslechu Valeriina klavíru jsem cítil, že píseň si žádá majestátní, symfonický přístup.

Protože refrén přišel až později, chtěl jsem, aby sbor v úvodu zpíval refrén jako „Ahhhs“. Fungovalo to jako předehra k broadwayskému muzikálu, která dráždila, co přijde později v písni.

Paní Simpsonová: Když jsme začali nahrávat, udělali jsme v Motownu nejprve rytmickou stopu. Hrála jsem na klavír se skupinou Funk Brothers. To jsem na celé nahrávce já.

Eddie Willis: Valeriino piano bylo chladnokrevné. Člověče, ona opravdu uměla hrát. Každému z nás říkala, co má dělat, a my jsme se drželi toho, co chtěla ona.

I když jsme na kytaru hráli tři, nikdy jsme si nepřekáželi.

Pan Riser: Po dokončení rytmické stopy jsme odletěli do New Yorku nahrát smyčce a dechy.

Paní Simpsonová:

Přijeli jsme na koncert, kde jsme hráli s kapelou: Po New Yorku jsme v Motownu nazpívali sborové party a doprovodné vokály. Ve sboru zpíval Joshie Armstead horní tóny, já jsem zpívala uprostřed a Nick byl dole. Na desce můžete slyšet Joshie, jak zpívá, jako by na tom závisel její život. Pak jsem nadaboval vokální skupinu Andantes, která nás obklopovala.

Když byla všechna hudba a doprovodné vokály nahrané, přišla k nám Diana, aby nahrála svůj vokál. Chtěl jsem všechno udělat tak, aby to všechno slyšela ve sluchátkách. Dostali jsme z ní opravdu to nejlepší. Při produkci jde o to, dostat z umělce něco výjimečného. Dianu jsme napínali. Dokázala to a nevadilo jí jít do toho.

Když jsme ale dali Berrymu finální mix písně v délce 6:18, měl pocit, že trvá příliš dlouho, než se dostane k refrénu. S Nickem jsme o tom přemýšleli a několikrát si ji poslechli. Shodli jsme se, že nechceme nic posouvat. Nick Berrymu řekl: „Je to jako orgasmus. Nemáš ho hned. Buduje se to.“

Pro album to bylo v pořádku, ale Berry trval na tom, abychom to pro singl alespoň zkrátili. Nick a já jsme nejdřív odolávali, takže Berry pozdržel vydání jako prvního singlu alba. Místo toho vydal Dianinu „Reach Out and Touch (Somebody’s Hand)“

Nakonec jsem píseň upravil na 3:32, abychom ji mohli vydat. Mnoho rozhlasových dýdžejů však místo toho hrálo verzi z alba. S Nickem jsme se cítili ospravedlněni.

Když dnes slyším Dianinu verzi, jsem hrdý na to, jak dopadla. Také mě baví, kolik lidí si myslí, že originál a Dianina sólová verze jsou dvě různé písně se stejným názvem. Je to důkaz, že jsme s Nickem dosáhli svého cíle – vytvořili jsme zcela novou verzi pro Dianin sólový debut.

V následujících letech se mezi mnou a Nickem něco stalo. Řeknu jen, že když s někým celý den píšete milostné písně, můžete se nakonec zamilovat. To se stalo. V roce 1974 jsme se s Nickem vzali.