Příběh Peytona Hillise:
V úterý byla vydána populární videohra Madden NFL 16, jejíž obálku zdobí blýskavý hráč Pro Bowler Odell Beckham Jr..
V předchozích letech se na slavné obálce objevili další blýskaví hráči Pro Bowler, například Eddie George (2001), Daunte Culpepper (2002), Marshall Faulk (2003), Michael Vick (2004), Ray Lewis (2005), Donovan McNabb (2006), Shaun Alexander (2007), Vince Young (2008), Brett Favre (2009), Troy Polamalu (2010), Larry Fitzgerald (rovněž 2010), Drew Brees (2011), Calvin Johnson (2013), Adrian Peterson (2014) a Richard Sherman (2015).
Ale jeden konkrétní sportovec z obálky Maddenu – muž, který byl v čele vydání z roku 2012 – vyniká tím, že není ani okázalý, ani hráčem Pro Bowler.
Pamatujete si na Peytona Hillise? Sedmý hráč draftu s pouhými 26 touchdowny v kariéře, jednou sezónou s 1000 yardy a nulovou účastí v každoročním Utkání hvězd ligy?
Jedna horká sezóna a vydatná pomoc hlasujících fanoušků stačila Hillisovi k tomu, aby se v tom roce stal pravděpodobně nejbizarnější hvězdou obálky v historii sportovních videoher.
Abychom si udělali představu o tom, jak rychle mohou hráči v této lize stoupat a padat, uvědomme si, že pouhé čtyři roky předtím, než se stal chlapcem z obálky Maddenu, byl Hillis poměrně anonymním obráncem, který v Arkansasu působil ve stínu amerického reprezentanta Darrena McFaddena. A nyní, čtyři roky poté, je úplně mimo fotbal a dobrovolně pracuje na střední škole v arkansaském městečku Siloam Springs s 15 000 obyvateli.
Nikdo, ani sám Hillis, nedokáže s jistotou vysvětlit, proč se nečekaně proslavil a proč se vrátil do anonymity dřív, než někdo usoudil, že jeho 15 minut vypršelo. Ale stalo se to takhle.
Tvář v davech ve Fayetteville a Denveru
Hillis, který dostal jméno po běžci ze Síně slávy Walteru Paytonovi, byl vysoce ceněný jako tak trochu mytologická postava arkansaského středoškolského sportu. Na střední škole Conway ve stejnojmenném městečku severně od Little Rocku byl hvězdou třetí ligy i bestiálním běžcem a vysloužil si nabídky na fotbalové stipendium od škol jako Alabama, Florida, Oklahoma a nedaleká Arkansaská univerzita.
Vybral si Razorbacks, což vedlo k šestiletému období, během něhož si Hillis začal uvědomovat, že na něj bude vždy nahlíženo jinak než na ostatní hráče na jeho pozici. Ve stínu amerických beků McFaddena a Felixe Jonese v Arkansasu se cítil být odstrčen na okraj společnosti.
„Vážím 250 liber a nejsem nijak zvlášť rychlý,“ řekl Hillis nedávno v ojedinělém rozhovoru pro Bleacher Report. „Myslím, že když se na mě trenéři podívají, nevidí prototyp běžce. Vždycky jsem s tím musel bojovat a po nějaké době mě to přestalo bavit.“
Při možnosti vyniknout jako hlavní bek ve Fayetteville byl Hillis i nadále v pozadí, když v roce 2008 proklouzl do sedmého kola draftu. Denver Broncos ho smetli z 227. místa, ale využívali ho hlavně jako obránce.
Bývalý trenér Broncos Mike Shanahan řekl Stevu Wulfovi z ESPN, že Hillis nebyl od začátku ani v týmové tabulce běžců, ale pak přišlo zranění. V 5. týdnu se zranil Selvin Young, v 9. týdnu Michael Pittman a Andre Hall, v 10. týdnu Ryan Torain.
Teprve když Broncos oslovili Tatuma Bella – který předchozí tři měsíce pracoval v maloobchodě v místním obchodním centru – dostal Hillis šanci. Ve 13. týdnu zápasu proti New York Jets, kdy byl standardně zařazen do role spot-startéra, předvedl výkon 129 yardů a během své nováčkovské sezóny dokázal dosáhnout průměru 5,0 yardů na přenesení.
„Byl to rozhodně jeden z nejfyzickyjších jedinců, které jsem měl během své kariéry v NFL kolem sebe,“ řekl Chris Simms, který byl s Hillisem spoluhráčem v roce 2009. „Prostě kombinace velikosti a rychlosti. Takových kluků vidíte hodně, ale měl i další dovednostní rysy – uměl házet míč, uměl běhat po trase tak dobře jako kterýkoli jiný receiver v týmu. Byl to prostě dobrý všestranný atlet.“
Když však měli Broncos v roce 2009 opět zdravou zálohu, Hillis se vrátil do pozadí.
„Nikdy jsem nebyl ‚tím pravým‘,“ řekl. „Vždycky jsem byl tím, kdo měl zaplnit místo, dokud nepřišel někdo jiný.“
Ale Simms v Hillisovi viděl něco výjimečného, když spolu hráli a trénovali v Denveru, a podobný pocit měl i quarterback Arkansasu Casey Dick, když s přehlíženým bruiserem pracoval v SEC.
„Byl to pravděpodobně jeden z nejlepších receiverů v našem týmu,“ řekl Dick. „Měl super jemné ruce, skvělé dovednosti s míčem a dokázal s míčem udělat všechno, co jste po něm chtěli. Věděli jsme, že pokud se dostane do systému, ve kterém se mu bude dařit, bude ve skvělé formě.“
Zachránili ho Browns
Když byl Hillis v sezoně 2010 vyměněn do Clevelandu Browns, měl se ocitnout přesně v systému, o kterém mluvil Dick. He showed up in Cleveland expecting to play fullback, but then Jerome Harrison and James Davis got hurt and Hillis was starting at tailback Week 3.
Cue the coming-out party.
| Player | Team | Total |
| 1. Arian Foster | Texans | 2,220 |
| 2. Jamaal Charles | Chiefs | 1,935 |
| 3. Ray Rice | Ravens | 1,776 |
| 4. LeSean McCoy | Eagles | 1,672 |
| 5. Darren McFadden | Raiders | 1,664 |
| 6. Peyton Hillis | Browns | 1,654 |
| 7. Maurice Jones-Drew | Jaguars | 1,641 |
| 8. Adrian Peterson | Vikings | 1 639 |
Hillis, beranidlo v podobě figuríny pro crash-testy, nadchl fanoušky, spoluhráče i trenéry tím, že obránce spíše řešil, než aby se jim vyhýbal. Právě ty vlastnosti, které podle něj snižovaly jeho šance na úspěch v Arkansasu i u Broncos, nyní pracovaly v jeho prospěch. Přestože měl tělo a mentalitu linebackera, pohyboval se s výjimečnou grácií a zároveň se blýskl hladkýma rukama a záludnou rychlostí.
Hillis v onom třetím týdnu zápasu proti Baltimore Ravens nasbíral 180 yardů ze hry a v následujících deseti zápasech se ještě šestkrát dostal na trojcifernou hranici. Rok zakončil na 11. místě ve fotbalovém žebříčku s 1 177 naběhanými yardy. A protože byl tak hvězdným příjemcem, skončil s 1 654 yardy ze hry, což bylo šesté místo ve fotbale, 10 yardů za jeho bývalým spoluhráčem z Arkansasu Darrenem McFaddenem.
„It was a dream come true,“ said Hillis. „I finally felt like I had a home at that point.“
| Player | Pro Bowls | All-Pros |
| Ray Lewis | 13 | 7 |
| Brett Favre | 11 | 3 |
| Barry Sanders | 10 | 6 |
| Drew Brees | 9 | 1 |
| Troy Polamalu | 8 | 4 |
| Larry Fitzgerald | 8 | 1 |
| Marshall Faulk | 7 | 3 |
| Adrian Peterson | 6 | 3 |
| Donovan McNabb | 6 | 0 |
| Calvin Johnson | 5 | 3 |
| Eddie George | 4 | 1 |
| Michael Vick | 4 | 0 |
| Daunte Culpepper | 3 | 0 |
| Shaun Alexander | 3 | 1 |
| Richard Sherman | 2 | 3 |
| Vince Young | 2 | 0 |
| Odell Beckham | 1 | 0 |
| Peyton Hillis | 0 | 0 |
The following March, Electronic Arts, which produces Madden, kicked off its first-ever fan-voting campaign for the game’s cover, with Hillis—a 10th seed on one side of a split 32-seed bracket—shocking the sports gaming world with an electronic Cinderella run.
Pomocí online kampaní Browns a jejich fanoušků porazil větší hvězdy, jako jsou Ray Rice, Matt Ryan, Jamaal Charles, Aaron Rodgers a Vick, aby se dostal na obálku. Ve finále rozdrtil Vicka s 66 procenty hlasů.
Pád v Clevelandu
Kleveland se však ve světě fotbalu nestal nijak zvlášť stabilním místem a Browns v Hillisově průlomové sezoně vyhráli jen pět zápasů. To vedlo k propuštění hlavního trenéra Erica Manginiho, který Hillisovi podle všeho opravdu věřil.
Změna znamenala nového trenéra Pata Shurmura a také nový systém West Coast.
Změna nebyla to, co Peyton Hillis potřeboval, ale to samo o sobě nevysvětluje, proč se rok 2011 stal noční můrou přídavku k onomu snu z roku 2010.
Hillis tvrdí, že na konci roku, který nazývá svým „dobrým rokem“, Browns oslovili jeho agenta ohledně nové smlouvy, ale nic se neuskutečnilo. Následně došlo k velkým personálním změnám a výluka v roce 2011 zabránila oběma stranám jednat o nové smlouvě mimo sezónu.
V posledním roce své nováčkovské smlouvy si měl vydělat pouhých 550 000 dolarů, ale měl za sebou pouze jednu monstrózní sezónu. To by mohlo vysvětlovat, proč nastoupil do kampaně 2011 bez nové smlouvy a s oběma stranami „dost vzdálenými“, podle NFL.com.
Ukázalo se, že to byl katalyzátor sezony, která Hillisovi zničila kariéru a změnila mu život.
Při zpětném pohledu Hillis nevěří, že by to Browns někdy mysleli s podpisem lukrativní dlouhodobé smlouvy vážně. Namísto toho naznačil, že se ho tým snažil uchlácholit.
„V každém zápase, který jsem odehrál, zpívali tu samou písničku a tančili: ‚Dohodneme ti smlouvu, dohodneme ti smlouvu, dohodneme ti smlouvu,'“ řekl s tím, že jednání o smlouvě během celého pozdního léta tým vždy předznamenával potřebou mít ho na hřišti, zatímco probíhala jednání. „Po nějaké době mě přestalo bavit, jak mi lžou, a tak jsem jim prostě řekl: ‚Poslyšte, když mi nechcete nabídnout smlouvu, tak prostě řekněte, že mi ji nenabídnete.'“
Všechno se začalo zpochybňovat, když Hillis vynechal třetí zápas sezony kvůli angíně, což se u tak tvrdého chlapa, jako je on, zdálo trochu zvláštní. Přestože trvá na tom, že neseděl, aby udělal prohlášení, později přiznal, že se rozhodl nehrát na radu svého agenta Kennarda McGuira.
Když se pak vrátil, poranil si podkolenní šlachu. A pak si toto zranění ještě zhoršil. Od konce září do konce listopadu byl buď mimo sestavu, nebo výrazně omezen, což bylo vzhledem k okolním faktorům podezřelé.
„Byl to jeden z nejtvrdších chlapů, jaké jsem kdy zažil, co se týče schopnosti hrát přes zranění a určité situace, kterým musel čelit,“ řekl Dick. „Byly chvíle, kdy jsem se na něj díval a nevěděl, jak to, že hraje přes různé věci.“
Proč tedy vynechával zápasy kvůli něčemu tak neškodnému (alespoň z fotbalového hlediska), jako je angína? A proč bolavý stehenní sval trápil mohutného Peytona Hillise?
Hillis si tehdy myslel, že nejlepší bude mlčet. Často je to výstižná cesta. V tomto případě si však nikdy nedal práci s vysvětlováním, protože si myslel, že by vedl předem prohranou bitvu s Browns a mediálními partnery, kteří podle něj proti němu poštvali fanoušky.
Nyní nám sdělil, že v týdnu onoho zápasu v Miami zhubl až 20 kilogramů kvůli „opravdu ošklivému žaludečnímu viru“, který trval asi 10 dní. A domnívá se, že stres způsobený jednáním o smlouvě, virem a kritikou plynoucí z obojího způsobil, že se dostal na sestupnou spirálu.
„Hodně z toho byl stres a hodně z toho bylo přemýšlení, proč nepřicházejí, a já jsem byl příliš nemocný na to, abych hrál,“ řekl Hillis. „A v tu chvíli si lidé začali myslet, že Peyton vyčkává kvůli smlouvě. Jakmile se to rozkřiklo, nechtěl jsem zklamat fanoušky, takže jsem se po tom týdnu hned vrátil na trénink s tím, že se cítím tak, jak jsem se cítil, a jak jsem se cítil, skončilo to tím, že jsem si natáhl podkolenní šlachu.
„Takže lidé v tu chvíli opravdu začali přemýšlet. Myslím, že Browns a média, všichni jsou propojení, říkali, že vyčkávám se smlouvou. Takže jsem zase víc vystresovaný a frustrovaný, protože s tím nemůžu nic dělat. A pořád se nutím zpátky s nataženou šlachou a pořád si ji znovu natahuju. Prostě jsem si pořád ubližoval a lidi si pořád mysleli, že si vydržuju smlouvu.“
Hillis se nakonec vrátil a předvedl několik solidních výkonů, včetně 112 yardů v 16. týdnu proti Ravens. V šatně, ve vedení klubu i v myslích mnoha fanoušků však byla škoda napáchána.
„Myslím, že Browns se na mě nikdy nedívali jako na skutečného running backa,“ řekl Hillis. „Protože rok poté mě samozřejmě nepodepsali zpátky, ale odvedli dobrou práci, když proti mně poštvali fanoušky.“
Browns, kteří jsou pod novým vlastníkem a už nezaměstnávají žádného z vedoucích pracovníků, kteří by s Hillisem a jeho zástupci jednali, se odmítli vyjádřit. Tom Heckert, který byl v té době v Clevelandu generálním manažerem a nyní pracuje pro Denver Broncos, odmítl žádost o reakci prostřednictvím pracovníků týmu pro styk s médii.
„Fanoušci Clevelandu Browns jsou opravdu ti nejlepší fanoušci,“ dodal Hillis. „S manželkou o tom pořád mluvíme, opravdu si sedneme a říkáme si, že to byly ty nejlepší dny právě tam. Bylo to opravdu těžké, protože fanoušci se na mě dívali svrchu, ale uvnitř nebyli. Kdyby byli uvnitř, asi by si to mysleli jinak.
„Myslím, že mě chtěli jen dostat z Clevelandu. Když se na to podíváte opravdu důkladně, tak to tak opravdu bylo.“
Přijetí částečné odpovědnosti
Špatná optika však přesahovala oprávněnost Hillisovy nemoci a zranění. V jízlivém článku Michaela Silvera z Yahoo Sports to schytal od několika veteránských spoluhráčů, z nichž někteří se vyjádřili přímo na záznamu. Byl také kritizován za to, že se na hřišti poflakoval před zápasem, na který zjevně nebyl dost zdravý, aby mohl hrát, že bez vysvětlení vynechal charitativní akci, že se v říjnu oženil, zatímco byl zraněný, a že hrál agentskou ruletu (když Hillis na začátku následující sezóny vyhodil McGuirea, přecházel ke svému čtvrtému agentovi během necelého roku).
O rok později se neudržel bývalý spoluhráč z Browns Joe Thomas:
Bylo to strašné rozptýlení. Ochromil náš útok. Po všech těch zraněních, která jsme měli, jsme se snažili najít někoho, kdo by mohl nosit míč. Když Peyton procházel sporem o smlouvu a v podstatě odmítal hrát, bylo to velké rozptýlení. Ale víc než cokoli jiného to byl náš začínající running back, který byl dobrým hráčem, jenž nám měl pomoci být úspěšným útokem. Když tam není a nemáte se na koho obrátit, je těžké vyhrávat. A to je to rozptýlení, že nejsme úspěšní.
K jeho cti je třeba říct, že Hillis ví, že v roce 2011 nebyl úplný břídil.
„Nechápejte mě špatně, jsou věci, které jsem mohl udělat jinak,“ řekl, „párkrát jsem mohl udržet nervy na uzdě, hlavně s vyšším personálem.“ „Nevím, jestli jsem to mohl udělat jinak,“ řekl.
Veřejně se omluvil za to, že zmeškal onu halloweenskou charitativní akci, a také přiznává, že neměl neustále vyhazovat agenty.
„Spousta věcí se nedařila, a i díky tomu jsem měl zůstat u jednoho agenta a skončit s tím,“ řekl Hillis. „Ale v tu chvíli už jsem nepřemýšlel racionálně.“
A že měl se svatbou počkat.
„Asi jsem měl se svatbou počkat, o tom není pochyb,“ řekl. „Ale v té době už bylo všechno v plném proudu. Smutné na mém manželství bylo, že jsem byl během něj zraněn a oženil jsem se, když jsem byl zraněný. Ale kdybych byl zdravý a oženil se, nikdo by si o tom nic nemyslel. Takže ano, lituji toho.“
A dokonce se prý Thomasovi omluvil.
„Kdybych dnes viděl Joea Thomase, omluvil bych se mu,“ řekl Hillis. „Ale myslím, že v té době bylo v organizaci hodně věcí špatně. Byl tam klíčovou postavou a chtěl, aby jeho hráči hráli, ale myslím, že ani on plně nechápal, co se v tu chvíli děje.“
Ale za zdravotní problémy v té sezóně se omlouvat nebude.
„Celý ten rok jsem byl opravdu zraněný,“ řekl, „a nemohl jsem s tím nic dělat.“
Je to složité
Jedním z dalších faktorů, které je zde třeba vzít v úvahu, je psychická pohoda, což samozřejmě komplikuje narativ, který staví Browns na jednu stranu a Hillise na druhou. Jeden z nejmenovaných Silverových zdrojů poznamenal, že z dříve „pozitivního a inspirativního“ beka se v roce 2011 stal „jiný člověk“.
Podle Silvera, který tvrdil, že hráči mají pocit, že Hillis je „psychicky křehký“, Hillis také v tom roce médiím řekl, že má problémy dát se „do pořádku“. A opakovaně během našeho rozhovoru narážel na stres, který ho v tom roce tížil.
Ve skutečnosti Hillis dokonce vyhledal pomoc.
„V té době jsem procházel opravdu těžkými depresemi,“ řekl. „Hledal jsem pomoc, protože jsem nemohl spát, byl jsem tak naštvaný, že se všechno děje tak, jak se děje, a nikdo to nedokázal pochopit.
„Fanoušci to nechápali a organizace byla proti mně a já nemohl hrát, protože jsem byl zraněný. Chodil jsi po ulici a lidi tě pomlouvali a říkali, že tohle neděláš a že jsi zrádce, že jsi ten a ten. A to bolelo, protože já takový nejsem. Vždycky jsem byl tvrdý chlap s modrým límečkem, stejně jako město Cleveland. A bolelo mě, že jsem tak tvrdě a rychle upadl v nemilost města, s nímž se mohu ztotožnit.“
Nic mi nezbylo
Hillis tvrdí, že sezóna 2011 způsobila, že ztratil víru ve fotbal a připravila ho o chuť dál hrát.
„V pátém roce v lize mě to prostě přestalo bavit,“ řekl. „Nikdo vám doopravdy nevěřil a nechtěl, abyste tam byli. Někteří lidé se na vás nedívali jako na borce, takže to po nějaké době začalo být opravdu únavné. A mě už opravdu nebavilo s tím bojovat.“
Nakonec se přece jen dočkal výplaty v podobě ročního úvazku ve výši 2 dolarů.8 milionů dolarů od týmu Kansas City Chiefs na jaře 2012, ale ve třetím týdnu toho roku utrpěl výron vysokého kotníku, což označuje za „začátek konce“ kariéry, která se protáhla na další tři sezóny v týmech Chiefs, Tampa Bay Buccaneers a New York Giants.
„V tu chvíli jsem opravdu hodně psychicky a emocionálně ztratil s hrou,“ řekl. „A není to tak, že bych se v následujících letech, kdy jsem hrál, nesnažil, ale něco mi chybělo. Když jsem opustil Browns, měl jsem opravdu zlomené srdce, protože tam jsem opravdu potřeboval být.“
Každá z posledních dvou sezón pro Hillise skončila otřesem mozku a podle jeho slov mu lékaři doporučili, aby s fotbalem přestal. Podle toho, jak mluví, ho však srdce brzdí stejně jako mozek.
„A po nějaké době to bylo příliš těžké,“ řekl. „Už mě to tolik nezajímalo, nebavilo mě na tom pracovat. Fotbal mě srazil na kolena. Pořád tu hru miluju a pořád v ní mám spoustu kamarádů, ale co se týče fotbalu NFL, moje srdce už do toho prostě nepatří.“
Prokletý?
Tím se dostáváme k nechvalně známé „Maddenově kletbě“. Může, ale nemusí to být náhoda, že vysoký počet sportovců z obálky Maddenu brzy po ozdobení zmíněné obálky propadl těžkým časům, ale přesto to spoustu fanoušků i hráčů vyděsí.
| Victim | Before | After |
| George (2001) | 3 Pro Bowls, 3.9 AVG | 1 Pro Bowl, 3.4 AVG |
| Culpepper (2002) | Pro Bowler in 2000 | NFL-high 23 picks in ’02 |
| Faulk (2003) | 3 straight All-Pro seasons | Never rushed for 1,000 yards again |
| Vick (2004) | Pro Bowler in 2002 | Broke fibula in preseason |
| Lewis (2005) | 6 Pro Bowls in 8 seasons | No picks, wrist injury |
| McNabb (2006) | 5 straight Pro Bowls | Torn ACL |
| Alexander (2007) | MVP | Never rushed for 1,000 yards again |
| Young (2008) | Offensive Rookie of the Year | 17 interceptions, never emerged |
| Favre (2009) | „Retired“ a Pro Bowler | League-high 22 picks after return |
| Polamalu (2010) | 5 straight Pro Bowls | Injury-riddled season |
| Brees (2011) | Super Bowl MVP | 22 interceptions |
| Hillis (2012) | 1,654 yards from scrimmage | 1,633 the rest of career |
Hillis says thoughts of the curse have crossed his mind, but he won’t go as far as to suggest he was victimized by it. Bad timing and God’s will are potential factors in his mind.
He notes, though, that even four years later, he hasn’t „fully recovered from that experience.“
„I went through a couple of years there just mad at the world,“ he said. „I put my faith in the world and the world let me down. And I should have known that. The world’s always going to let you down. Put your faith in God.“
| Breakout 2010 season | 4 years that followed | |
| Starts | 14 | 12 |
| Rushing yards | 1,177 | 1,258 |
| Scrimmage yards | 1,654 | 1,633 |
| Yards/attempt | 4.4 | 3.6 |
| Receptions | 61 | 55 |
| Touchdowns | 13 | 6 |
As Simms suggests, Hillis možná ztratil svou hvězdnou slávu stejně rychle, jako ji získal, jednoduše proto, že žil v krutém světě, kterým je zadní pole NFL.
„Taková je povaha tohoto byznysu,“ řekl Simms, „zejména na pozici running backa. Máte tak krátkou trvanlivost. Po krátkou dobu vás fyzicky týrají a málokdy se dočkáte druhé velké smlouvy.“
Ve skutečnosti, když se na to podíváte z tohoto úhlu pohledu, není sedmiletá kariéra s výdělkem, jak uvádí Spotrac, 6,3 milionu dolarů vůbec špatná, zejména pro sedmého hráče draftu, který má pocit, že byl po většinu svého fotbalového života přehlížen.
Takže Hillis byl možná od začátku prokletý.
„Vždycky jsem měl pocit, že jsem ve všem, co jsem dělal, tak trochu přeháněl,“ řekl. „Měl jsem pocit, že jsem vždycky šel proti přesile, protože přesila nikdy nebyla na mé straně. Dokud jsem hrál fotbal, nikdy nebyly.“
Zachránila Amanda?
Nakonec se zamysleme nad rozdílem mezi prokletím na hřišti a prokletím v reálném světě, protože Hillisova kontroverzní svatba uprostřed sezony byla možná to nejlepší, co ho kdy potkalo. Předtím muž, který přiznává, že měl v té době deprese, tvrdil, že fotbal byl to jediné, co měl, což je také nebezpečné.
„Když jsem se oženil, spousta věcí se změnila,“ řekl. „A fotbal už pro mě nebyl tak důležitý jako dřív.“
S omluvou všem, kteří v létě draftovali Peytona Hillise v prvním kole fantasy draftu, je to dobře.
Hillis se v létě před onou zpackanou sezónou 2011 seznámil doma v Arkansasu s Amandou Brownovou. V září se zasnoubili a v říjnu, zhruba čtyři měsíce poté, co se našli, se vzali. „Když člověk ví, tak ví,“ říká hrdě.
Když s námi mluví pozdě v bezstarostném srpnovém odpoledni z Arkansasu, kdy na něm spí jeho a Amandin dvouletý syn Orry, Hillis říká, že jeho mysl je teď na lepším místě.
„Dodnes upřímně věřím, že kdybych neměl svou ženu a rodinu, byl bych na tom mnohem hůř,“ říká. „Teď jsem v dobrém stavu, ale bez nich bych byl opravdu daleko.“
„Srdcová bolest, kterou jsem si tehdy prošel na hřišti i mimo něj, mě přiměla uvědomit si, co je opravdu důležité, a fotbal to nebyl. S fotbalem je samozřejmě konec a co mám teď? Mám svou rodinu. Je to prostě jedna z těch věcí, na které se podíváte zpět a jste zahořklí, protože víte, že jste mohli udělat víc, kdybyste prostě měli příležitost, ale spoustu věcí nemůžete ovlivnit, takže se na to snažíte dívat pozitivně. Ale jediná věc, která se mi v té době dařila, byla moje žena.“
Fotbal je teď vzpomínkou, ale Hillisovi to nebrání v tom, aby pracoval jako dobrovolný trenér na střední škole v Siloam Springs – „Chci tu být jen pro ně,“ říká o dětech, se kterými pracuje, a říká, že mu to nezabrání v tom, aby Orryho přihlásil na fotbal, pokud se pro něj jeho syn nakonec rozhodne.
A rozhodně mu to nezabrání v tom, aby jednoho dne sáhl po zastaralé verzi hry Madden – konkrétně po vydání z roku 2012 – a podělil se o svůj fotbalový odkaz se svým chlapcem.
„Jednoho dne bude chtít vědět, co dokázal táta,“ řekl Hillis, „a to je úspěch, který mu budu hrdě ukazovat.“
Brad Gagnon píše o NFL pro Bleacher Report od roku 2012.
Sledujte @Brad_Gagnon