Příměří z Cassibile

Ještě po podpisu byl Castellano informován o dodatečných klauzulích, které generál Campbell předložil dalšímu italskému generálovi Zanussimu, jenž byl od 31. srpna rovněž v Cassibile. Zanussi o nich Castellana z nejasných důvodů neinformoval. Bedell Smith nicméně Castellanovi vysvětlil, že další podmínky měly vstoupit v platnost pouze v případě, že Itálie nepřevezme bojovou roli ve válce po boku Spojenců.

Odpoledne téhož dne měl vévoda z Addis Abeby poradu s vrchními veliteli Regia Marina (italského královského námořnictva), Regia Aeronautica (italského královského letectva) a s ministry války, jakož i se zástupci krále. Vynechal však jakoukoli zmínku o podpisu příměří a zmínil se pouze o probíhajících jednáních.

Den vstupu příměří v platnost byl spojen s plánovaným vyloděním ve střední Itálii a byl ponechán na rozhodnutí Spojenců. Castellano přesto pochopil, že tímto datem má být 12. září, a vévoda z Addis Abeby začal přesouvat vojska do Říma.

7. září dorazila do Říma malá spojenecká delegace, aby informovala vévodu z Addis Abeby, že následující den by mělo platit příměří. Byl také informován o očekávaném příjezdu americké 82. výsadkové divize na letiště v okolí města. Addis Abeba delegaci sdělil, že jeho armáda není připravena toto vylodění podpořit a že většina letišť v oblasti je pod německou kontrolou. Požádal o odklad příměří o několik dní. Když se to generál Eisenhower dozvěděl, bylo vylodění amerických jednotek v Římě zrušeno, ale den příměří byl potvrzen, protože další jednotky již byly na cestě po moři k vylodění v jižní Itálii.

Když bylo příměří 8. září odpoledne oznámeno spojeneckým rozhlasem, německé síly okamžitě zaútočily na italské jednotky provedením operace Achse. Většina italské královské armády (Regio Esercito) nebyla o příměří informována a nebyly vydány jasné rozkazy, jak se má tváří v tvář německým ozbrojeným silám chovat. Některé italské divize, které měly bránit Řím, byly stále na cestě z jižní Francie. Král spolu s královskou rodinou a vévodou z Addis Abeby uprchl z Říma časně ráno 9. září a ukryl se v Brindisi v jižní Itálii. Původním záměrem bylo přesunout armádní velitelství z Říma spolu s králem a ministerským předsedou, ale do Brindisi dorazilo jen několik štábních důstojníků. Mezitím se italské jednotky bez instrukcí zhroutily a brzy byly přemoženy; některé malé jednotky se rozhodly zůstat věrné německému spojenci. Od 8. do 12. září obsadily německé jednotky celé italské území, které ještě nebylo pod spojeneckou kontrolou, s výjimkou Sardinie a části Apulie, aniž by narazily na větší organizovaný odpor. V Římě vládl nominálně až do 23. září italský guvernér s podporou italské pěší divize, ale prakticky bylo město pod německou kontrolou od 11. září.

3. září překročily britské a kanadské jednotky Messinskou úžinu a začaly se vyloďovat v nejjižnějším cípu Kalábrie v rámci operace Baytown. Den po zveřejnění příměří, 9. září, provedli Spojenci vylodění u Salerna a u Taranta.

Spojenci nedokázali plně využít výhod italského příměří a byli rychle kontrolováni německými jednotkami. V terénu příznivém pro obranu trvalo spojeneckým jednotkám 20 měsíců, než dosáhly severních hranic Itálie.

Některé italské jednotky umístěné mimo Itálii, na okupovaném Balkáně a řeckých ostrovech, byly schopny vydržet několik týdnů po uzavření příměří, ale bez rozhodné podpory Spojenců byly všechny do konce září 1943 přemoženy Němci. Na ostrově Kefalonie byla zmasakrována italská divize Acqui, která se postavila na odpor německým silám. Pouze na ostrovech Leros a Samos s britskými posilami vydrží odpor až do listopadu 1943 a na Korsice donutily italské jednotky německé jednotky opustit ostrov.

V ostatních případech zůstaly jednotlivé italské jednotky různé velikosti na straně Osy. Mnohé z těchto jednotek vytvořily jádro ozbrojených sil Italské sociální republiky.