Přírodní historie
PŘÍRODNÍ HISTORIE
Slon savanový } Loxodonta africana
Rodina: Slonovití
POPIS: Slon savanový je větší ze dvou druhů afrických slonů. Mají také silnější, více zahnuté kly, trojúhelníkovitější uši a jinak tvarované lebky. Oba druhy slonů však vykazují pohlavní dimorfismus, kdy samci jsou větší než samice, mají šířeji nasazené kly, zaoblenější čelo a méně zakřivenou páteř.
HABITAT: Sloni savanoví obývají savanové, travnaté a pouštní ekosystémy subsaharské Afriky.
Rozšíření: Sloni savanoví žijí v subsaharské Africe vyskytují se v malých populacích v západní a střední Africe, včetně zemí: Senegal, Mauritánie, Mali, Guinea, Burkina Faso, Ghana, Togo, Benin, Niger, Nigérie, Kamerun, Čad a Středoafrická republika. Ve větších populacích se vyskytují ve východní a jižní Africe, zejména v Keni, Rwandě, Tanzanii, Ugandě, Angole, Botswaně, Mosambiku, Namibii, Jihoafrické republice, Zambii a Zimbabwe, a v menších populacích v Súdánu, Jižním Súdánu, Eritreji, Etiopii, Somálsku, Jižním Súdánu, Malawi a Svazijsku.
VÝSKYT: Předpokládá se, že strategie chovu lesních a savanových slonů jsou většinou stejné. Reprodukční rychlost je u obou druhů považována za jednu z nejpomalejších a energeticky nejnáročnějších. V optimálních podmínkách se sloni mohou rozmnožovat rychlostí 6 %. Sloni mají nejdelší dobu březosti ze všech zvířat, která činí 22 měsíců, a dvojčata jsou vzácná, i když k nim dochází. Sloni dosahují pohlavní dospělosti až ve věku 14 až 17 let, většina samců se však většinou neúspěšně páří, dokud nejsou mnohem starší, a samice mohou otěhotnět pouze jednou za tři až devět let.
Životní cyklus:
KRMENÍ: Sloni savanoví se mohou dožít až 70 let: Sloni savanoví jsou generalisté, kteří se živí stromy, keři, travinami, bylinami a ovocem v závislosti na svých schopnostech. Potravou mohou strávit 70 až 90 procent svých dní, přičemž spotřebují 100 až 300 kilogramů potravy. Rozmanitost potravy je u slonů savanových nižší než u slonů lesních, ale většinou je to dáno dostupností. To je patrné zejména u pouštních slonů v Namibii a Mali. Podobně jako u slona lesního udržuje rozptyl semen a mýcení křovin u savanových slonů savanovou krajinu a podporuje rozmanitost rostlin a živočichů v jejich areálu.
HROZBY: Savanoví sloni jsou ohroženi rychle se šířící pytláckou krizí, konflikty mezi lidmi a slony a ztrátou životního prostředí, klimatickými změnami, které mají za následek vyčerpání vodních zdrojů, a překážkami v jejich pohybu.
TENDENCE K POPULACI: U savanových slonů byl zaznamenán pokles populace v celém areálu, přičemž v některých regionech je úbytek větší než v jiných. Za přibližně 30 let se populace savanových slonů snížila v západní Africe o 33 % a ve střední Africe o 76 %. Populace ve východní Africe poklesly nejméně o 20 procent a populace v jižní Africe se udržely na vysoké úrovni až do nedávné doby, kdy v roce 2010 začala míra pytláctví převyšovat porodnost. Předpokládá se, že jich zbývá asi 400 000, i když mnozí ochránci přírody se domnívají, že jich je méně. S tím, jak se pytlácký tlak šíří na východ a na jih a vesničané se nadále potýkají s následky konfliktů mezi lidmi a slony, jsou i ty nejsilnější populace stále více ohroženy, což dokazuje Tanzanie, země s jednou z největších populací slonů čítající více než 109 000 jedinců, která se za pouhých pět let snížila o 60 procent na 43 000.