Patogen a životní prostředí

Původce

Giardia duodenalis je prvok bičíkovec (Diplomonadida). Tento prvok byl původně pojmenován Lamblem v roce 1859 jako Cercomonas intestinalis. V roce 1915 jej Stiles přejmenoval na Giardia lamblia na počest profesora A. Giarda z Paříže a Dr. F. Lambla z Prahy. Mnozí však za správný taxonomický název tohoto prvoka považují název Giardia duodenalis (Davaine 1875).

Životní cyklus

Cysty jsou rezistentní formy a jsou zodpovědné za přenos giardiózy. Cysty i trofozoity lze nalézt ve stolici (diagnostická stadia) (1). Cysty jsou odolné a mohou přežívat několik měsíců ve studené vodě. K nákaze dochází požitím cyst v kontaminované vodě, potravinách nebo fekálně-orální cestou (rukama nebo fomity) (2). V tenkém střevě se excystací uvolňují trofozoiti (každá cysta produkuje dva trofozoity) (3). Trofozoity se množí podélným binárním dělením a zůstávají v lumen proximálního tenkého střeva, kde mohou být volné nebo přichycené ke sliznici ventrálním sacím diskem (4). Při průchodu parazitů směrem k tlustému střevu dochází k jejich encystaci. Cysty jsou stadiem, které se nejčastěji vyskytuje ve stolici bez průjmu (5). Vzhledem k tomu, že cysty jsou infekční při předání ve stolici nebo krátce poté, je možný přenos z člověka na člověka. Zvířata jsou sice giardiemi infikována, ale jejich význam jako rezervoáru je nejasný.

Obrázek životního cyklu a informace s laskavým svolením DPDx.