Paul McCartney

Paul McCartney měl ze všech bývalých členů Beatles zdaleka nejúspěšnější sólovou kariéru a v 70. a 80. letech se neustále držel v britských a amerických hitparádách. Jen v Americe měl během prvních dvanácti let své sólové kariéry devět singlů na prvním místě a sedm alb na prvním místě a v rodné Velké Británii byla jeho bilance téměř stejně působivá. McCartneyho horká série začala v roce 1970, kdy se stal prvním členem Beatles, který skupinu opustil. O něco více než rok po rozpadu Beatles založil McCartney se svou ženou Lindou a kytaristou Moody Blues Dennym Lainem skupinu Wings, která byla aktivní dalších deset let a za tu dobu nasbírala řadu hitů, singlů a turné. Wings se rozpadli v roce 1980, ale McCartney se v následujících pěti letech držel na vrcholu hitparád, mimo jiné díky několika velkým duetům s Michaelem Jacksonem. McCartney oživil svou sólovou kariéru v roce 1989 prostřednictvím alba Flowers in the Dirt a doprovodného mezinárodního turné, čímž nastavil šablonu, které se držel i v novém tisíciletí, kdy své desky podporoval koncerty po celém světě. Mezi těmito masivními aktivitami se McCartney věnoval dalším projektům, včetně skládání klasické hudby, elektroniky s kapelou Youth s názvem Fireman a dohledu nad archivními projekty, jako byla série Anthology Beatles. S nástupem 21. století McCartney nadále riskoval, mimo jiné nahrál album standardů z Great American Songbook a spolupracoval s rapperem Kanye Westem, čímž dokázal, že neexistuje oblast populární hudby, které by se nemohl dotknout.

Stejně jako John Lennon a George Harrison začal McCartney koncem 60. let zkoumat tvůrčí cesty mimo Beatles, ale tam, kde jeho kolegové z kapely vydávali vlastní experimentální nahrávky, se McCartney omezil na psaní a produkci pro jiné umělce, s výjimkou soundtracku k filmu The Family Way z roku 1966. Po svatbě s Lindou Eastmanovou 12. března 1969 začal McCartney pracovat ve svém domácím studiu na svém prvním sólovém albu. Album McCartney vydal v dubnu 1970, dva týdny před plánovaným uvedením alba Let It Be skupiny Beatles do prodeje. Ještě před vydáním alba oznámil, že se Beatles proti vůli ostatních členů rozpadají. V důsledku toho se zvýšilo napětí mezi ním a zbylými třemi členy, zejména Harrisonem a Lennonem, a vysloužil si nelibost mnoha kritiků. Přesto se McCartneyho album stalo hitem a strávilo tři týdny na vrcholu americké hitparády. Počátkem roku 1971 se vrátil s písní „Another Day“, která se stala jeho prvním sólovým hitem. O několik měsíců později následovala další domácí kolekce Ram, na které se tentokrát podílela i jeho manželka Linda.

Koncem roku 1971 McCartneyovi založili skupinu Wings, která měla být plnohodnotnou nahrávací a koncertní skupinou. Dalšími členy skupiny se stali bývalý kytarista Moody Blues Denny Laine a bubeník Denny Seiwell a v prosinci 1971 vydali Wings své první album Wild Life. Album Wild Life se setkalo se špatnými recenzemi a bylo relativním propadákem. Rok 1972 strávili McCartney a Wings, ve kterých nyní působil bývalý kytarista kapely Grease Band Henry McCullough, jako pracovní skupina a vydali tři singly – protestní „Give Ireland Back to the Irish“, reggae upravenou „Mary Had a Little Lamb“ a rockovou „Hi Hi Hi“. Na jaře 1973 následovala deska „Red Rose Speedway“, která sice měla slabé recenze, ale stala se jeho druhým americkým albem číslo jedna. Později v roce 1973 se Wings vydali na své první britské turné, na jehož konci McCullough a Seiwell skupinu opustili. Před jejich odchodem se McCartneyho znělka k filmu o Jamesi Bondovi Live and Let Die stala v USA a Velké Británii hitem Top 10. Toho léta zbývající členové Wings pokračovali v nahrávání nového alba v Nigérii. Album Band on the Run, vydané koncem roku 1973, bylo zároveň nejlépe hodnoceným a nejúspěšnějším McCartneyho albem, které strávilo čtyři týdny na vrcholu americké hitparády a nakonec se stalo trojnásobně platinovým.

Po úspěchu Band on the Run založil McCartney s kytaristou Jimmym McCullochem a bubeníkem Geoffem Brittonem novou verzi skupiny Wings. Nová sestava se představila v roce 1974 na britském singlu „Junior’s Farm“ a v roce 1975 na hitovém albu Venus and Mars. V roce 1976 následovalo album At the Speed of Sound; byla to první deska Wings, na které se autorsky podíleli ostatní členové kapely. Přesto se album stalo monstrózním úspěchem na základě dvou McCartneyho písní „Silly Love Songs“ a „Let ‚Em In“. Wings album podpořili svým prvním mezinárodním turné, které překonalo mnoho rekordů v návštěvnosti a bylo zachyceno na živém trojalbu Wings Over America (1976). Po skončení turné si Wings během roku 1977 trochu odpočinuli, protože McCartney vydal instrumentální verzi Ram pod názvem Thrillington a produkoval sólové album Dennyho Lainea Holly Days. Později téhož roku Wings vydali skladbu „Mull of Kintyre“, která se stala nejprodávanějším britským singlem všech dob, prodalo se jí přes dva miliony kopií. Po „Mull of Kintyre“ vydali Wings v roce 1978 album London Town, které se stalo další platinovou deskou. Po jejím vydání McCulloch kapelu opustil a připojil se ke znovu zformovaným Small Faces a Wings v roce 1979 vydali album Back to the Egg. Ačkoli se deska stala platinovou, nepřinesla žádný velký hit. Počátkem roku 1980 byl McCartney na začátku japonského turné zatčen za držení marihuany; byl na deset dní uvězněn a poté propuštěn, aniž by bylo vzneseno jakékoli obvinění.

Po McCartneyho zatčení v Japonsku se skupina Wings fakticky rozpadla, i když její oficiální rozpuštění bylo oznámeno až 27. dubna 1981, kdy ji opustil Denny Laine. Po návratu do Anglie McCartney nahrál album McCartney II, které bylo stejně jako jeho sólový debut dílem jedné kapely. Ironií osudu se hitovým singlem spojeným s tímto albem stal živý záznam písně „Coming Up“, který byl natočen v Glasgow s Wings v prosinci 1979 a měl být B stranou pětačtyřicítky, přičemž A stranou byla sólová studiová nahrávka. DJové však dali přednost živé verzi a ta se dostala na první místo. Později v roce 1980 vstoupil McCartney do studia s producentem Beatles Georgem Martinem, aby natočili skladbu Tug of War.

Album Tug of War vyšlo na jaře 1982, získalo nejlepší recenze ze všech McCartneyho nahrávek od dob Band on the Run a zrodil se z něj singl číslo jedna s písní „Ebony and Ivory“, duet se Steviem Wonderem, který se stal McCartneyho největším americkým hitem. V roce 1983 McCartney zpíval v písni „The Girl Is Mine“, prvním singlu z hitového alba Thriller Michaela Jacksona. Na oplátku si Jackson s McCartneym zazpíval duet v písni „Say Say Say Say“, prvním singlu z McCartneyho alba Pipes of Peace z roku 1983 a posledním singlem číslo jedna v jeho kariéře. Vztahy mezi Jacksonem a McCartneym se výrazně zhoršily, když Jackson v roce 1985 od McCartneyho odkoupil vydavatelská práva na písně Beatles.

Svůj první celovečerní film režíroval McCartney v roce 1984 ve snímku Give My Regards to Broad Street. Zatímco soundtrack, který obsahoval nové písně a znovu nahrané skladby Beatles, byl hitem a vygeneroval hitový singl „No More Lonely Nights“, film byl propadákem a vysloužil si hrozné recenze. Následujícího roku se naposledy dostal do americké Top Ten s tématem ke komedii Chevyho Chase a Dana Aykroyda Špióni jako my. Film Press to Play (1986) získal několik dobrých recenzí, ale byl to další propadák. V roce 1988 nahrál pro vydání v USA kolekci rockových & rollových oldies s názvem Choba B CCCP; v USA a Velké Británii byla oficiálně vydána v roce 1991. Pro album Flowers in the Dirt z roku 1989 napsal McCartney několik písní společně s Elvisem Costellem; dvojice napsala také písně pro Costellův Spike, včetně hitu „Veronica“. Flowers in the Dirt získalo nejsilnější recenze ze všech McCartneyho vydaných desek od Tug of War a bylo podpořeno rozsáhlým mezinárodním turné, které bylo zachyceno na živém dvojalbu Tripping the Live Fantastic (1990). Pro toto turné McCartney najal kytaristu Robbieho McIntoshe a baskytaristu Hamishe Stuarta, kteří tvořili jádro jeho kapely po zbytek 90. let.

Počátkem roku 1991 vydal McCartney další živé album v podobě Unplugged, které pocházelo z jeho vystoupení ve stejnojmenném akustickém koncertním pořadu MTV; jednalo se o první vydané album Unplugged. Později téhož roku představil Liverpool Oratorio, své první klasické dílo. V roce 1993 následovalo další popové album Off the Ground, které však navzdory McCartneyho úspěšnému doprovodnému turné nepřineslo žádný velký hit. Po skončení turné New World vydal v prosinci 1993 další živé album Paul Is Live. V roce 1994 vydal pod pseudonymem Fireman ambientní techno album. Počátkem roku 1995 McCartney premiéroval svou druhou klasickou skladbu The Leaf a poté začal moderovat rozhlasový seriál Westwood One s názvem Oobu Joobu. Jeho hlavní aktivitou v roce 1995, stejně jako v roce 1996, však byla Antologie Beatles, která zahrnovala dlouhý videodokument o skupině a několikasvazkové vydání beatlesovských výstupů a rarit. Po dokončení Anthology vydal v létě 1997 album Flaming Pie. Nenápadná, převážně akustická záležitost, která měla stejné kouzlo jako jeho debut, Flaming Pie se dočkala nejsilnějších recenzí za poslední roky a byla mírně komerčně úspěšná, když debutovala na druhém místě amerického a britského žebříčku; bylo to jeho nejvyšší umístění v americkém žebříčku od doby, kdy opustil Beatles. Flaming Pie z úspěchu Anthology jistě těžili, stejně jako sám McCartney – jen několik měsíců před vydáním alba v roce 1997 obdržel rytířský titul.

17. dubna 1998 zemřela Linda McCartney po tříletém boji s rakovinou prsu. Truchlící Paul se v následujících měsících držel v ústraní, ale nakonec se na podzim 1999 vrátil s kolekcí Run Devil Run, která obsahovala především coververze. O rok později následovalo elektronicky laděné album Liverpool Sound Collage a rok nato popové album Driving Rain – jakýsi nástupce Flaming Pie. V roce 2002 se v Americe objevilo živé album Back in the U.S. a brzy poté následovalo mírně odlišné mezinárodní vydání Back in the World.

Další McCartneyho studiový projekt zahrnoval sezení se superproducentem Nigelem Godrichem, jehož výsledky se objevily na mírném albu Chaos and Creation in the Back Yard, vydaném koncem roku 2005. Album se dostalo do první desítky ve více než tuctu zemí včetně USA a Velké Británie. McCartney hrál na všechny nástroje (smyčce nevyjímaje) na albu Memory Almost Full z roku 2007, produkovaném Davidem Kahnem, odvážné, ale rozmarné kolekci nových písní, z nichž některé byly nahrány ještě před sessions Chaos and Creation in the Back Yard. I ta se dostala do Top Ten po celém světě. V roce 2009 vyšel živý CD/DVD set Good Evening New York City. Následující rok McCartney odstartoval rozsáhlou kampaň na reedici box setu Band on the Run a v létě 2011 podpořil reedici americkým turné.

Později v roce 2011 vydal McCartney svůj první balet Ocean’s Kingdom a o necelý rok později následovala další prvotina – jeho první sbírka standardů z doby před druhou světovou válkou. Druhé jmenované dílo s názvem Kisses on the Bottom se dostalo na vrchol amerického jazzového žebříčku a do první pětky v sedmi různých zemích. Jeho nabitý rok pokračoval i v létě, kdy zakončil zahajovací ceremoniál olympijských her v Londýně v roce 2012 setem, který obsahoval obvyklou prodlouženou verzi písně „Hey Jude“. Překvapivou tečku za rokem 2012 udělal v prosinci, kdy se objevil na pódiu s přeživšími bývalými členy Nirvany v rámci benefičního koncertu pro oběti hurikánu Sandy.

Rok 2013 přinesl nahrávání se čtyřmi McCartneyho oblíbenými producenty: Paul Epworth, Ethan Johns, Giles Martin a Mark Ronson. Jeho původním záměrem bylo uspořádat zkušební sezení s každým z producentů s cílem vybrat jednoho z nich, který by dohlížel na celé jeho další album. Každý z nich se však podílel na produkci New, jeho prvního alba s původním materiálem po šesti letech, které vyšlo v říjnu toho roku. New debutovalo v první desítce ve více než tuctu zemí a McCartney album v následujících dvou letech podpořil řadou mezinárodních turné. V roce 2015 pokračoval ve své pokračující kolekci Paul McCartney Archive Collection deluxe reedicemi alb Tug of War a Pipes of Peace. V létě následujícího roku vydal Pure McCartney, osobně sestavený přehled své sólové kariéry, který byl k dispozici ve dvou samostatných inkarnacích: jako dvoudiskový set a čtyřdiskový box. Flowers in the Dirt se objevil na začátku roku 2017 jako součást zpěvákovy archivní kolekce. V září 2018 přinesl Gregem Kurstinem produkované album Egypt Station, své sedmnácté sólové album; předcházely mu singly „I Don’t Know“, „Come on to Me“ a „Fuh You“. Egypt Station se stalo McCartneyho prvním albem na prvním místě ve Spojených státech od vydání alba Tug of War; ve Velké Británii debutovalo na třetím místě.

V roce 2019 se objevilo několik neLP skladeb ze sessions Egypt Station, v červenci 2020 pak McCartney vydal archivní edici Flaming Pie. Větší novinkou roku 2020 bylo nahrávání a vydání alba McCartney III, které McCartney napsal a nahrál na vlastní pěst během globální výluky v roce 2020. McCartney III se objevilo 18. prosince 2020 a zajistilo McCartneymu první číslo jedna v Británii od dob Flowers in the Dirt; v USA debutovalo na druhém místě a dalo vzniknout albu „reinterpretací, remixů a coververzí“ z roku 2021 s názvem McCartney III Imagined.