Peptidový hormon

Peptidové hormony nebo proteinové hormony jsou hormony, jejichž molekuly jsou peptidy, respektive proteiny. Ty druhé mají delší řetězce aminokyselin než ty první. Tyto hormony působí na endokrinní systém živočichů, včetně člověka. Většinu hormonů lze klasifikovat buď jako hormony na bázi aminokyselin (aminové, peptidové nebo proteinové), nebo jako steroidní hormony. První z nich jsou rozpustné ve vodě a působí na povrchu cílových buněk prostřednictvím druhých poslů; druhé, protože jsou rozpustné v lipidech, procházejí plazmatickými membránami cílových buněk (cytoplazmatickými i jadernými) a působí v jejich jádrech.

Stejně jako všechny peptidy a bílkoviny jsou i peptidové a bílkovinné hormony syntetizovány v buňkách z aminokyselin podle transkriptů mRNA, které jsou syntetizovány z předloh DNA uvnitř buněčného jádra. Preprohormony, prekurzory peptidových hormonů, jsou pak zpracovávány v několika fázích, obvykle v endoplazmatickém retikulu, včetně odstranění N-koncové signální sekvence a někdy i glykosylace, čímž vznikají prohormony. Prohormony jsou poté zabaleny do membránově vázaných sekrečních vezikul, které mohou být vylučovány z buňky exocytózou v reakci na specifické podněty (např. zvýšení koncentrace Ca2+ a cAMP v cytoplazmě).

Tyto prohormony často obsahují nadbytečné aminokyselinové zbytky, které byly potřebné k usměrnění skládání molekuly hormonu do aktivní konfigurace, ale po složení hormonu nemají žádnou funkci. Specifické endopeptidázy v buňce štěpí prohormon těsně před jeho uvolněním do krevního oběhu, čímž vzniká zralá hormonální forma molekuly. Zralé peptidové hormony pak putují krví ke všem buňkám těla, kde interagují se specifickým receptorem na povrchu cílových buněk.

Některé neurotransmitery jsou vylučovány a uvolňovány podobným způsobem jako peptidové hormony a některé „neuropeptidy“ mohou být kromě toho, že po uvolnění do krve působí jako hormony, využívány jako neurotransmitery v nervovém systému.

Když se peptidový hormon naváže na receptor na povrchu buňky, objeví se v cytoplazmě druhý posel, který spustí přenos signálu vedoucí k buněčným reakcím.

Některé peptidové/proteinové hormony (angiotenzin II, základní fibroblastový růstový faktor-2, protein související s parathormonem) také interagují s intracelulárními receptory umístěnými v cytoplazmě nebo jádře intrakrinním mechanismem.