PMC
DISKUSE
Loa loa je omezena na Afriku, jejíž rozšíření sahá od jihovýchodního Beninu na západě po jižní Súdán a Ugandu na východě a od 10° s. š. až třeba po Zambii na jihu (4). Dospělí červi žijí a migrují v podkoží a hlubokých pojivových tkáních a mikrofilárie se nacházejí v krvi, kde je mohou pozřít mouchy mango nebo jelenky (Chrysops spp.). Po pozření mouchou se mikrofilárie stávají infekčními přibližně za 10 až 12 dní. Člověk se nakazí, když se larvy dostanou do kůže kousnutím infikovanou mouchou. Vývoj v dospělé červy trvá přibližně 6 až 12 měsíců a mohou přežívat až 17 let. První klinické příznaky se mohou objevit již 5 měsíců po infekci (5), ale klinická prepatence může trvat až 13 let (6). V tomto případě není země původu pacienta, Mauricius, hlášena jako endemická oblast. V minulosti však před příjezdem do Koreje pobývala čtyři roky v Kamerunu, kde se pravděpodobně červem nakazila.
Dospělí Loa aktivně migrují po celé podkožní tkáni těla a svůj lidový název (oční červ) odvozují od skutečnosti, že jsou nejvíce nápadní a dráždiví při přechodu přes spojivku. Kalabarské otoky, pojmenované podle pobřežního nigerijského města, kde byly poprvé zaznamenány, mohou mít v průměru několik centimetrů a jedná se o typ alergické reakce na metabolické produkty červů nebo na mrtvé červy. Tyto otoky se mohou vyskytnout kdekoli, ale častěji se vyskytují na končetinách, zejména na předloktí. U tohoto pacienta byl pozorován nebolestivý otok (oválný, 5 × 3,5 cm) na pravém předloktí.
Jednou z hlavních charakteristik lidské infekce Loa je, že určitá část osob se zaznamenanou anamnézou očního červa zůstává amikrofilaremická (7, 8). Na loiázu proto může poukazovat přítomnost prchavého otoku ve spojení s vysokou eozinofilií u osob, které navštívily endemické oblasti nebo v nich žily (9). Dva korejští pacienti, kteří byli dříve hlášeni v Koreji, žili v minulosti buď v Nigérii, nebo cestovali do Kamerunu a měli kalabarské otoky na předloktí nebo noze, vysokou eozinofilii a vysoký titr protilátek bez mikrofilaremie (2, 3).
Měření specifického IgG4 pro Loa pomocí enzymatické imunosorbční analýzy (ELISA) k detekci okultní infekce není údajně příliš citlivé (10, 11). Nejlepší technikou, která je v současné době k dispozici pro diagnostiku loiázy, zejména okultní infekce, je PCR pro detekci druhově specifických sekvencí oblasti repeat-3 genu kódujícího 15-kDa protein (12-14).
Pro detekci mikrofilárií jsme použili Knottovu koncentrační techniku, která hemolyzuje červené krvinky a koncentruje leukocyty a mikrofilárie (15), což nám umožňuje pozorovat pohyblivé mikrofilárie na krevním nátěru.
Loiózu lze účinně léčit chirurgickým odstraněním červů, což vede k úplnému uzdravení. Nejpříznivější doba odstranění je v době, kdy červi migrují přes rohovkovou spojivku nebo přes nosní můstek. V tomto případě odstranění očního červa zmírnilo kalabarský otok pravého předloktí. K odstranění mikrofilárií byl rovněž podán ivermektin. Kalabarský otok zcela vymizel do tří dnů po podání léku.
Je třeba poznamenat, že léčba ivermektinem podávaným ve standardní dávce (150 µg/kg) může u pacientů s velmi vysokou mikrofilaremií Loa loa vyvolat závažné nežádoucí účinky včetně encefalopatie, která může být smrtelná (16, 17).
Náš pacient nevykazoval vysokou mikrofilaremii ani jiné nežádoucí účinky kromě horečky a zimnice. Dlouhodobé sledování této pacientky nebylo k dispozici, protože z Koreje odcestovala kvůli nevyhnutelným okolnostem.
Jelikož mezinárodní výměna (včetně cestování) činí rozdíl mezi endemickými a neendemickými oblastmi méně významným, měla by být infekce Loa loa zvažována v diferenciální diagnóze u pacientů s eozinofilií a kalabarským otokem v Koreji.
V souhrnu jsme popsali případ se subkonjunktivální loaou a kalabarským otokem na končetinách, který byl léčen chirurgickou excizí červa a perorální léčbou ivermektinem.