Počátky mafie

Mafie, síť organizovaných zločineckých skupin se sídlem v Itálii a Americe, se po staletí vyvíjela na Sicílii, ostrově, který byl až do poloviny 19. století ovládán dlouhou řadou cizích nájezdníků. Sicilané se sdružovali do skupin, aby se chránili a vykonávali vlastní spravedlnost. Na Sicílii neměl výraz „mafioso“ neboli člen mafie zpočátku žádné kriminální konotace a označoval člověka, který byl podezřelý vůči centrální moci. V 19. století vznikly některé z těchto skupin jako soukromé armády neboli „mafie“, které od majitelů půdy vymáhaly peníze za ochranu a nakonec se z nich stala násilná zločinecká organizace známá dnes jako sicilská mafie. Americká mafie, která se dostala k moci ve 20. letech 20. století, je od italské mafie oddělená, i když mají společné tradice, jako je omerta, kodex chování a loajality.

Sicilské kořeny mafie

Po staletí Sicílii, ostrov ve Středozemním moři mezi severní Afrikou a italskou pevninou, ovládala dlouhá řada cizích nájezdníků, včetně Féničanů, Římanů, Arabů, Francouzů a Španělů. Obyvatelé tohoto malého ostrova vytvářeli skupiny, aby se chránili před často nepřátelskými okupačními silami i před jinými regionálními skupinami Sicilanů. Tyto skupiny, kterým se později začalo říkat klany nebo rodiny, si vytvořily vlastní systém spravedlnosti a odplaty a své akce prováděly tajně. V 19. století využívaly malé soukromé armády známé jako „mafie“ často násilných a chaotických poměrů na Sicílii a vymáhaly od majitelů půdy peníze za ochranu. Z této historie vznikla sicilská mafie jako soubor zločineckých klanů nebo rodin.

Ačkoli její přesný původ není znám, termín mafie pochází ze sicilsko-arabského slangového výrazu, který znamená „působit jako ochránce proti aroganci mocných“, jak uvádí Selwyn Raab, autor knihy „Pět rodin: Vzestup, úpadek a znovuzrození nejmocnějších mafiánských impérií v Americe. Raab poznamenává, že až do 19. století slovo „mafián“ neoznačovalo někoho, kdo je zločinec, ale spíše člověka, který je podezřívavý vůči centrální moci. V 60. letech 19. století obletěla Itálii divadelní hra „I Mafiusi della Vicaria“ („Hrdinové z věznice“) o skupině vězňů v sicilské věznici, kteří si udržovali vlastní hierarchii a rituály, a pomohla zpopularizovat pojem mafie v italském jazyce.

Mafie na vzestupu v Itálii

V roce 1861 se Sicílie stala provincií nedávno sjednocené Itálie. Na celém ostrově však panoval chaos a zločinnost, protože se rodící se italská vláda snažila prosadit. V 70. letech 19. století římští úředníci dokonce požádali sicilské mafiánské klany, aby jim pomohly tím, že půjdou po nebezpečných, nezávislých zločineckých bandách; výměnou za to úředníci přihlíželi, jak mafie pokračuje v ochranářských výpadech vůči majitelům půdy. Vláda věřila, že tato dohoda bude dočasná a bude trvat jen tak dlouho, než Řím získá kontrolu; místo toho mafiánské klany rozšířily svou trestnou činnost a ještě více se upevnily v sicilské politice a ekonomice. Mafie se zdokonalila v politické korupci a zastrašovala lidi, aby volili určité kandidáty, kteří byli zase zavázáni mafii. Podle Raaba byla v tomto období s mafiánskými klany zapletena dokonce i katolická církev, která poznamenává, že se církev spoléhala na mafiány, kteří dohlíželi na její rozsáhlé majetkové podíly na Sicílii a udržovali nájemní zemědělce na uzdě.

Aby se sicilské klany ještě více posílily, začaly pořádat iniciační obřady, při nichž noví členové skládali tajnou přísahu věrnosti. Hlavní význam pro klany měla omerta, veledůležitý kodex chování, který odrážel starobylé sicilské přesvědčení, že člověk by se nikdy neměl obracet na státní orgány, aby se domohl spravedlnosti za spáchaný zločin, a nikdy by neměl spolupracovat s úřady vyšetřujícími jakékoli pochybení.

Mafie ve 20. století a dále

Vliv mafie na Sicílii rostl až do 20. let 20. století, kdy se k moci dostal premiér Benito Mussolini a zahájil brutální zásahy proti mafiánům, které považoval za hrozbu pro svůj fašistický režim. V 50. letech 20. století však mafie opět vzrostla, když stavební společnosti podporované mafií ovládly stavební boom na Sicílii po druhé světové válce. Během několika následujících desetiletí sicilská mafie vzkvétala, rozšiřovala své zločinecké impérium a v 70. letech 20. století se stala významným hráčem v mezinárodním obchodu s narkotiky.

Americká mafie, oddělená od sicilské mafie, se dostala k moci v období prohibice ve 20. letech 20. století po úspěchu italsko-amerických sousedských gangů v prosperujícím obchodu s nelegálním alkoholem. Do 50. let 20. století se mafie (známá také jako Cosa Nostra, italsky „Naše věc“) stala nejvýznamnější sítí organizovaného zločinu ve Spojených státech a podílela se na celé řadě aktivit podsvětí, od lichvy po prostituci, a zároveň infiltrovala odbory a legální odvětví, jako je stavebnictví a newyorský oděvní průmysl. Stejně jako sicilská mafie si i americké mafiánské rodiny dokázaly udržet své utajení a úspěch díky kodexu omerty a také díky schopnosti podplácet a zastrašovat veřejné činitele, podnikatele, svědky a porotce.

Z těchto důvodů byly orgány činné v trestním řízení v první polovině 20. století při zastavování mafie značně neúčinné. V 80. a 90. letech 20. století však začali státní zástupci v Americe a Itálii úspěšně uplatňovat přísné zákony proti vydírání a usvědčovat vysoce postavené mafiány. Kromě toho někteří mafiáni, aby se vyhnuli dlouhým trestům vězení, začali porušovat kdysi posvátný kodex omerty a svědčili proti svým kolegům z mafie. Na počátku 21. století, po stovkách významných zatčení v průběhu několika desetiletí, se zdálo, že mafie je v obou zemích oslabena; nebyla však zcela zlikvidována a působí dodnes.