Po antibiotické léčbě mohou následovat střevní infekce. Proč?

Vědci z Lékařské fakulty Stanfordovy univerzity vysvětlují, proč se v zakázaném prostředí střev po léčbě antibiotiky uchytí dva potenciálně smrtící patogeny.

Vědci v časopise Nature napsali, že jejich zjištění mohou pomoci určit způsoby, jak čelit účinkům úbytku „přátelských bakterií obývajících střeva“ po léčbě antibiotiky.

Několik střevních patogenů může během léčby antibiotiky způsobit vážné problémy. Hlavní autor, doktor Justin Sonnenburg, řekl: „Antibiotika otevírají těmto patogenům dveře k tomu, aby se uchytily. Ale jak přesně k tomu dochází, jsme dosud dobře nepochopili.“

Autoři vysvětlili, že dvacet čtyři hodin po podání perorálních antibiotik dochází k výraznému zvýšení dostupnosti sacharidů ve střevě. Tento dočasný přebytek sacharidů a navíc snížení počtu „dobrých bakterií“ ve střevě umožňuje rychlé množení nejméně dvou potenciálně život ohrožujících patogenů.

Za posledních deset let učinili vědci obrovský pokrok v pochopení toho, co se děje v „komplexním mikrobiálním ekosystému“, který existuje v tlustém střevě každého zdravého savce, včetně člověka.

V typickém střevě zdravého člověka harmonicky koexistuje přibližně 1 000 různých druhů mikrobů. Tyto bakteriální kmeny, které obývají tuto náročnou, ale na živiny bohatou niku, se velmi dobře přizpůsobily, dokonce tak dobře, že bychom bez nich jen těžko přežili.

Přátelské střevní bakterie syntetizují vitaminy, jsou klíčem k řízení našeho imunitního systému, podílejí se na vývoji a údržbě našich vlastních tkání – dokonce pomáhají regulovat krevní tlak.

Antibiotické léky tento střevní mikrobiální ekosystém devastují. Dobré bakterie se během několika dní začnou rychle množit a do měsíce se vrátí k normálnímu počtu. Podle autorů studie se však zdá, že „ekosystém trpí trvalou ztrátou některých svých složek – bakteriálních kmenů“.

Vědci tyto přátelské bakterie přirovnávají k jakémusi trávníku, který přebíjí plevel (patogenní bakterie) bohatým hnojivem, jež proudí naším střevem. Předchozí studie naznačovaly, že naše přátelské bakterie vylučují chemické látky, které brání patogenním bakteriím v převzetí kontroly.

Existuje teorie, že když je náš vnitřní mikrobiální ekosystém narušen, trpí reaktivita našeho imunitního systému.

Sonnenburg uvedl:

„I když se tyto hypotézy v žádném případě nevylučují, naše práce konkrétně podporuje domněnku, že naše rezidentní mikroby drží patogeny na uzdě tím, že soupeří o živiny.“

Když je tato obrana oslabena, k čemuž obvykle dochází nedlouho po zahájení léčby antibiotiky, mohou se zde uchytit loupeživé patogeny, například Clostridium difficile.

Jakmile se tito dva parazitičtí vetřelci namnoží do dostatečného počtu, vyvolávají zánět. Zatímco zánět není dobrým prostředím pro obnovu dobrých bakterií, C. difficile a salmonelám se v něm daří.

Sonnenburg a jeho kolegové se zaměřili na dvě konkrétní živiny ve střevě – fukózu a kyselinu sialovou – obě patří do skupiny cukrů. Nejsou to cukry, které většina lidí zná, ale jsou životně důležité pro zdravé přežití a jsou produkovány v každé buňce lidského těla. Nacházejí se také v mléčných výrobcích, vejcích a mase.