Po stopách příušnic: časová osa

Virus příušnic je vysoce nakažlivý, rychle se šíří a může vést ke komplikacím, mezi něž patří například meningitida, pankreatitida, zánět srdce a otok vaječníků a varlat.

Po zachycení je jedinou možností léčba příznaků a vzhledem k tomu, že jako vzácné, ale možné následky jsou uvedeny sterilita, hluchota a dokonce riziko úmrtí v důsledku komplikací ledvin a slinivky břišní, je vhodnějším řešením onemocnění především předcházet. Jsou tedy při slábnoucí imunitě proti očkování léky, které dnes používáme, stále dostatečně dobré? Sledujeme historii vývoje léků proti příušnicím.

5. století př. n. l. – první písemný popis příušnic

První písemný popis příušnic jako onemocnění lze nalézt již v 5. století př. n. l.. Otec medicíny Hippokrates popsal přibližně v roce 410 př. n. l. vypuknutí příušnic na řeckém ostrově Thasos, k čemuž se moderní lékaři dodnes vracejí jako k mistrovské dokumentaci tohoto onemocnění.

„Kolem uší se objevily otoky, u mnohých na obou stranách a v největším počtu na obou stranách,“ stojí v pasáži. „Byly laxní, rozsáhlé, rozptýlené, bez zánětu a bolesti a zmizely bez jakýchkoli kritických příznaků.“

Úplný popis, obsažený v rámci Corpus Hippocraticum v první knize „Epidemik“, je často uváděn jako příklad hodnoty pozorování v procesu léčby nemocí.

1934 – objevena etiologie příušnic

Přestože byly v průběhu 19. a 20. století prováděny různé studie tohoto onemocnění, virovou etiologii příušnic nakonec objevil a zdokumentoval Claud D. Johnson a Ernest W. Goodpasture v roce 1934.

Johnson a Goodpasture zjistili, že opice rhesus nakažené virem nalezeným ve vzorcích slin odebraných pacientům trpícím raným stadiem příušnic samy onemocněly. Usoudili proto, že tento virus je příčinou příušnic, což umožnilo otevřít nové cesty výzkumu v oblasti vývoje vakcíny, která by zastavila další šíření nemoci.

1945 – izolace viru příušnic

V roce 1945 byl poprvé izolován virus příušnic a v roce 1948 byla vyvinuta inaktivovaná vakcína. Tato verze vakcíny proti příušnicím však měla pouze krátkodobou účinnost, v pozdějších přípravcích se místo inaktivované varianty používal živý oslabený virus.

Tato verze vakcíny měla poměrně krátkou životnost a v polovině 70. let 20. století se přestala používat, protože byly vyvinuty účinnější možnosti.

1967 – Mumpsvax: vakcína Jeryl Lynn

30. března 1967 udělil americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) licenci vakcíně Mumpsvax, kterou vyvinul Maurice Hilleman a kterou vytvořil z viru příušnic infikujícího jeho pětiletou dceru Jeryl Lynn Hillemanovou. Vakcína Mumpsvax byla v USA doporučena k rutinnímu používání v roce 1977.

Živé kmeny viru příušnic byly vyvinuty v embryonálních slepičích vejcích a v buněčných kulturách kuřecích embryí. To znamenalo, že kmeny viru byly oslabené, a proto trpěly sníženou vhodností při použití s lidskými buňkami, ačkoli to nebránilo tomu, aby byl tento kmen živého oslabeného viru příušnic dále vyvíjen do funkční vakcíny. Kmen „Jeryl Lynn“ se ve vakcínách v USA používá dodnes.

1971 – Vývoj vakcíny MMR

Imunizační vakcínu MMR vyvinul Hilleman při práci v Merckově ústavu pro terapeutický výzkum v Pensylvánii v USA a smíchal v ní živé oslabené viry spalniček, příušnic a zarděnek. Hilleman byl také tvůrcem vakcíny proti spalničkám v roce 1963 a její vylepšené verze v roce 1968.

Ačkoli Hilleman vytvořil také vakcínu proti zarděnkám, pro vakcínu MMR použil verzi vyvinutou Stanley Plotkinem ve Wistar Institute. Plotkin při vývoji své vakcíny proti zarděnkám použil lidské buňky, což znamená, že dokázala lépe chránit před onemocněním než Hillemanova varianta založená na zvířecích buňkách. Vakcína MMR byla licencována v roce 1971 a druhá dávka byla zavedena v roce 1989.

1998 – Spor o autismus v souvislosti s vakcínou MMR

V roce 1998 byl Andrew Wakefield, v té době britský lékařský výzkumník, autorem výzkumné práce publikované v lékařském časopise Lancet, ve které tvrdil, že existuje souvislost mezi vakcínou MMR a vznikem autismu a také střevními problémy.

Wakefieldova studie byla pouhou kazuistikou, nikoli podrobným výzkumem, a zúčastnilo se jí vždy pouze 12 dětí, což je neuvěřitelně malý vzorek. Studie je dnes považována za nesprávnou a podvodnou, ale v té době o ní široce informovala média, což vedlo k prudkému poklesu proočkovanosti ve Velké Británii a Irsku a stalo se katalyzátorem hnutí proti očkování. Počet úmrtí a dlouhodobých zranění způsobených příušnicemi a spalničkami výrazně vzrostl.

Studie byla označena za jednu z nejznámějších a nejškodlivějších literárních prací v dějinách moderní medicíny.

2009 – americký soud vyvrací tvrzení o autismu

Úřad zvláštních mistrů amerického Federálního soudu pro nároky, známý pod hovorovým názvem „vakcinační soud“, byl zřízen v roce 1986 na základě Národního zákona o poškození dětí očkováním, aby se zabýval nároky na odškodnění v souvislosti s očkováním.

V roce 2009 soud rozhodl, že nebyly nalezeny žádné důkazy potvrzující souvislost mezi poruchami autistického spektra a vakcínami, a zamítl žaloby podané více než 5 300 rodiči, kteří tvrdili, že vakcína MMR způsobila u jejich dětí autismus.

2010 – Wakefieldův výzkum autismu odmítnut jako „nečestný“

Několik vědců nebylo schopno reprodukovat Wakefieldovy výsledky a v roce 2004 odhalil reportér Sunday Times Brian Deer manipulaci s daty studie a finanční střet zájmů. Většina spoluautorů stáhla podporu výsledků studie a britská Všeobecná lékařská rada (GMC) provedla důkladné vyšetřování obvinění proti Wakefieldovi.

28. ledna 2010 shledala GMC Wakefielda vinným z více než 30 obvinění, včetně nečestného jednání a zneužívání dětí s opožděným vývojem. Komise GMC rozhodla, že „nesplnil své povinnosti odpovědného konzultanta“ a jednal „nečestně a nezodpovědně“. Časopis Lancet Wakefieldovu studii z roku 1998 v plném rozsahu stáhl, přičemž tehdejší šéfredaktor uvedl, že publikace byla „podvedena“. O tři měsíce později byl Wakefield vyškrtnut z britského lékařského registru.

2013 – Nejvyšší míra očkování MMR ve Velké Británii

Ve Velké Británii se všeobecné očkování MMR stalo standardem v roce 1988 a v roce 2013 britské Informační centrum pro zdravotnictví a sociální péči (HSCIC) uvedlo, že v období 2012-2013 bylo 92,3 % dětí očkováno vakcínou MMR do svých druhých narozenin. Toto číslo bylo nejvyšší zaznamenanou hodnotou od jejího zavedení ve Velké Británii.

Vedoucí oddělení imunizace v Public Health England Mary Ramsayová tehdy uvedla, že „výsledky zprávy HSCIC jsou dobrým důkazem toho, že rodiče a děti mají stále větší možnost přístupu k primární péči, aby mohli podstoupit toto očkování a chránit své zdraví pro další roky.“

2018 – Obnovení příušnic v USA

V roce 2016 se v USA vyskytlo několik ohnisek příušnic mezi populací, která již byla proti tomuto onemocnění vysoce proočkovaná, včetně Harvardské univerzity, kde se virem nakazilo více než 40 osob.

Na obnovení nákazy na Harvardu upozornili Yonatan Grad, odborný asistent imunologie a infekčních chorob na Harvardově univerzitě, a Joseph Lewnard, postdoktorský výzkumný pracovník, kteří v březnu letošního roku informovali o obnovení nákazy příušnicemi mezi očkovanými mladými dospělými v USA. Studie, kterou provedla univerzitní T. H. Chan School of Public Health, dospěla k závěru, že tento opětovný výskyt je pravděpodobně způsoben slábnoucí imunitou získanou očkováním.

Výzkumníci zjistili, že imunita získaná očkováním trvá v průměru 27 let po podání poslední dávky, což znamená, že kromě dvou dávek podaných jedincům v dětství může být k udržení imunity do pozdní dospělosti nutná případná třetí dávka ve věku 18 let.