Pochopení veterána s posttraumatickou stresovou poruchou

Vojáci a ženy často čelí jedinečným výzvám, když opouštějí aktivní službu a znovu se přizpůsobují civilnímu životu.

Jak vysvětluje U.S. Veterans Magazine, k těmto výzvám patří

• objevování způsobů, jak obnovit své role v rodině,
• nutnost najít a získat civilní práci (někdy vůbec poprvé, například při nástupu do armády po absolvování střední školy),
• a přizpůsobení se životu, který zahrnuje jejich vlastní rozhodnutí oproti tomu, když jim někdo říká, co mají dělat, jak to mají dělat a kdy.

Někdy se však vojáci vracejí domů také s problémy souvisejícími s jejich duševní pohodou v důsledku toho, čeho byli svědky během aktivní služby. A jedním z nejčastějších psychických problémů je posttraumatická stresová porucha (obecně známá jako PTSD).

PTSD a armáda

Národní ústav duševního zdraví (NIMH) vysvětluje, že PTSD je „porucha, která se rozvíjí u některých lidí, kteří zažili šokující, děsivou nebo nebezpečnou událost“. Konkrétně v případě vojenského personálu k těmto událostem obvykle dochází v době války, kdy se vojáci ocitají tváří v tvář nejen své vlastní smrtelnosti, ale i smrtelnosti svých spolubojovníků.

Ve skutečnosti je PTSD u vojenského personálu častější než u běžné populace. Podle amerického ministerstva pro záležitosti veteránů se s PTSD někdy v životě setká přibližně 7 až 8 % populace. Přesto je tato míra u vojenských veteránů mnohem vyšší a její přesné množství do značné míry závisí na tom, jaký konflikt prožili.

Například u těch, kteří sloužili v operacích Irácká svoboda a Trvalá svoboda, se riziko vzniku PTSD pohybuje někde mezi 11 a 20 procenty. Odhaduje se však, že přibližně u 30 procent veteránů vietnamské války se vyvinulo nebo vyvine toto specifické duševní onemocnění. Jaké je to tedy pro veterány, kteří žijí s PTSD?

Život s PTSD

NIMH uvádí, že jedinci trpící PTSD mají často vzpomínky na traumatickou událost, zlé sny a další děsivé myšlenky. Mohou se u nich také objevit vyhýbavé příznaky, kdy se záměrně vyhýbají všemu, co jim zážitek připomíná. To může znamenat vyhýbání se určitým místům a předmětům, které jim připomínají to, co prožili.

S PTSD se také často objevují příznaky, které NIMH označuje jako příznaky vzrušení a reaktivity. Mezi ně patří snadné vyděšení, pocit nervozity a projevy výbuchů hněvu. U PTSD jsou také časté problémy se spánkem. Podle Národní nadace pro spánek (National Sleep Foundation) je to obvykle způsobeno pocitem, že jedinec musí být ve střehu, což je důsledek úzkosti, která někdy přichází s noční dobou a následnou tmou, nebo nočních můr, kterým se člověk snaží vyhnout.

Veteráni s PTSD mohou zaznamenat také kognitivní změny a změny nálady. Mohou mít například potíže vzpomenout si na celou traumatickou událost nebo cítit vinu spojenou s jejich podílem na ní. Někdy mají negativní pocity vůči sobě samým nebo celému světu nebo ztrácejí zájem o činnosti, které je dříve bavily.

To vše jsou znaky PTSD a všechny tyto typy reakcí musí být na určité úrovni přítomny, aby odborník mohl stanovit diagnózu. Proč se však u některých vojáků PTSD rozvine, zatímco u jiných ne, i když byli svědky naprosto stejné události?

Rizikové faktory PTSD

Právě na toto téma bylo provedeno mnoho studií. Jedna metaanalýza publikovaná v časopise PLOS One uvádí, že po přezkoumání 32 různých výzkumů (21 retrospektivních studií, 4 prospektivní studie a 7 průřezových studií) existuje mnoho faktorů, které vystupují jako silné prediktory toho, zda se u vojáků zapojených do bojů rozvine PTSD.

Mezi ně patří:

• Předchozí vystavení nepříznivým životním událostem:
• Vystavení znepokojivým životním zážitkům (např. sexuálnímu zneužívání nebo napadení) před vstupem do armády může zvýšit riziko vzniku PTSD, částečně proto, že negativní dopad události vyvolává další psychické problémy.
• Svědectví o zranění nebo smrti: Pokud je voják svědkem zranění nebo úmrtí nebo pokud během aktivní služby vystřelil ze své zbraně, existuje vyšší riziko vzniku PTSD než u vojáka, který tyto okolnosti nezažil.
• Různé vojenské charakteristiky: Bylo zjištěno, že vojenská hodnost a povolání, obor služby, délka a počet nasazení přispívají k riziku PTSD, protože každý z těchto faktorů určuje, jaká je pravděpodobnost, že se voják zúčastní aktivního boje.
• Stresory spojené s nasazením: Vystavení nadměrným teplotám, nedostatek soukromí v jednotce a obavy o rodinu mohou zvýšit riziko PTSD.
• Pohlaví: U veteránů ženského pohlaví se PTSD rozvíjí častěji než u jejich mužských protějšků, pravděpodobně z důvodů spojených s větší náchylností k depresím, menší soudržností ve vojenské jednotce a větší citlivostí na hrozby.
• Rasa: Bylo zjištěno, že příslušníci menšin jsou náchylnější k PTSD než vojáci bez menšin. Není však jasné, zda je to proto, že tato demografická skupina má tendenci mít více jiných rizikových faktorů, nebo zda jsou zařazeni do vojenských rolí, kde se častěji setkávají s bojem.
• Úroveň vzdělání: Čím nižší je úroveň vzdělání vojáka nebo vojákyně, tím vyšší je riziko PTSD, což může být způsobeno tím, že se nenaučili účinným dovednostem pro zvládání stresu nebo mají omezený přístup k užitečným zdrojům.

Riziko PTSD a po nasazení

Výzkum společnostiPLOS One také zjistil, že riziko PTSD se může po návratu domů zvýšit a často vychází z různých faktorů po nasazení.

Jedním z faktorů je sociální podpora a jejich studie zjistila, že „pozitivní prostředí pro zotavení po vystavení traumatu může sloužit jako ochranný faktor“ pro PTSD. Jinými slovy, čím více je vojákovi po skončení služby k dispozici rodina a přátelé, kteří mu nabízejí podporu, tím menší je pravděpodobnost vzniku PTSD. Je to proto, že tato úroveň podpory poskytuje vojákovi sebedůvěru a sebejistotu potřebnou k odvrácení tohoto stavu.

Potenciálním rizikovým faktorem je také pracovní status po skončení zaměstnání. Konkrétně pokud se veterán vrátí a je nezaměstnaný, a tudíž není schopen finančně zabezpečit rodinnou jednotku, může to podnítit vznik posttraumatické stresové poruchy.

Tyto typy situací mohou nastat i dlouho po skončení bojové činnosti, ale stále mohou vojáka psychicky ovlivňovat, takže PTSD hrozí i po návratu domů. Když toto všechno víte, jak můžete veteránovi s PTSD nejlépe pomoci?

Pomoc veteránům s PTSD

Prvním krokem je poučit se o tom, jak člověk s PTSD obvykle reaguje. Podle Národního centra pro PTSD může člověk s tímto duševním onemocněním působit rozzlobeně, napjatě nebo ustaraně. Může také působit otupěle, odtažitě nebo odtažitě.

Veteráni s PTSD mohou být také snadno podráždění, nervózní nebo nervózní a zároveň náročnější nebo ochranitelští. U PTSD nejsou neobvyklé ani problémy s intimitou.

Všechny tyto reakce mohou ovlivnit rodinu a přátele, kteří se mohou cítit zranění, sklíčení, rozzlobení nebo smutní, zejména pokud tyto vzorce nepovažují za normální reakce na PTSD. Vytvoření pozitivní reakce tedy nejprve vyžaduje, abyste těmto reakcím rozuměli natolik, abyste věděli, že jde o normální způsob vyrovnávání se s tímto stavem.

Druhým krokem je zajistit veteránovi vnější pomoc, kterou potřebuje. Ta může zahrnovat terapeutická sezení poradenského typu (buď individuální, skupinová, nebo obojí), nebo dokonce rodinnou terapii, aby se všichni zúčastnění mohli společně vypořádat s PTSD. V tomto případě pomůže najít odborníka, který se na tuto poruchu specializuje.

Pokud je to možné, požádejte místní vojenské veterány o doporučení. Případně můžete provést vyhledávání na internetu. Například server Psychology Today nabízí možnost rychlého vyhledávání na základě vaší zeměpisné polohy. Stačí zadat město nebo poštovní směrovací číslo a zobrazí se vám všichni místní terapeuti s touto specializací. Tato stránka dokonce poskytuje další potřebné informace, které vám pomohou učinit informovanější rozhodnutí, zda si je najmout, jako např:

• stručný životopis spolu s kvalifikací a pověřením
• specializace, pokrytá problematika, a přístupy k léčbě
• cena za sezení a přijímané pojistné plány
• kontaktní informace pro sjednání úvodního setkání

Specifické služby VA

Národní centrum pro PTSD nabízí také Průvodce službami duševního zdraví VA pro veterány a rodiny, v němž se dozvíte, jaké typy léčby jsou k dispozici prostřednictvím ministerstva pro záležitosti veteránů (VA) a co se stane, když požádáte o pomoc.

Například konkrétně pro PTSD existují různé léky, které mohou někdy pomoci při léčbě deprese, úzkosti, poruch nálady a poruch spánku souvisejících s PTSD. Existují také různé terapie rozhovorem a ústavní péče, pokud je zapotřebí dlouhodobá a intenzivní léčba.

Způsobilost k těmto typům služeb je založena na řadě faktorů, ale obecně zahrnuje absolvování aktivní vojenské služby v jedné z armádních složek USA, čestné propuštění nebo členství v Národní gardě či záloze, který sloužil v bojové zóně. Pokud určí, že splňujete podmínky, budete pravděpodobně odesláni do místního zařízení VA, kde bude zahájena léčba.

Existuje téměř 2 000 zařízení, a pokud chcete najít to, které je vám nejblíže, můžete použít online vyhledávač. Stačí zadat vaši polohu (buď celou adresu, nebo poštovní směrovací číslo), jaký typ zařízení hledáte a jak blízko se zařízení nachází (můžete vyhledávat na základě určitého okruhu kilometrů nebo si vyžádat 5, 10 nebo 25 nejbližších center k vám). Výsledky vám poskytnou název zařízení, jeho adresu a telefonní číslo a kolik mil je vzdáleno od vašeho bydliště.

Program Vet Center je jednou z možností, která je k dispozici všem aktivním vojákům nebo vojenským veteránům, kteří sloužili v bojové zóně nebo v nepřátelské oblasti, zažili vojenské sexuální trauma nebo poskytovali neodkladnou zdravotní péči či pohřební služby. Služby nabízené v těchto zařízeních zahrnují poradenství, osvětu a vzdělávání, posouzení a doporučení v oblasti zneužívání návykových látek, posouzení a doporučení v oblasti zaměstnání, vysvětlení dávek VBA a vyšetření a doporučení v oblasti dalších problémů, jako je traumatické poškození mozku (TBI) a deprese.

Čím více víte o posttraumatické stresové poruše a čím více jí rozumíte, tím snadněji pochopíte, jaký dopad může mít tento stav na vojenského veterána individuálně i na rodinnou jednotku jako celek. Pomůže vám také vzdělání o možnostech léčby, které vám poskytne nástroje potřebné k tomu, abyste sobě nebo svému blízkému pomohli překonat tento někdy vysilující stav.