Polycytemia Vera do fáze výbuchu: Nové poznatky

Polycytemie vera se transformuje do akutní leukemie (blastické fáze) 10 let po stanovení diagnózy přibližně v 10 % případů. Pacienti, kteří přejdou do blastické fáze, špatně reagují na léčbu a mají medián přežití pouze 3 až 6 měsíců od začátku blastické fáze.1 Přestože Světová zdravotnická organizace (WHO) nedávno upravila diagnostická kritéria pro polycytemii vera snížením prahových hodnot hemoglobinu a hematokritu a povýšením morfologie kostní dřeně z vedlejšího na hlavní kritérium, klinicko-patologické, cytogenetické a molekulárně genetické charakteristiky blastické fáze polycytemie vera zůstávají nejasné.1,2

Aby pomohli objasnit některé z těchto rysů, vědci nedávno provedli retrospektivní přehled údajů ze zdravotních karet 422 pacientů s polycytemií vera, z nichž se u 58 (14 %) vyvinula akutní myeloidní leukemie (AML; blastická fáze), definovaná jako ≥ 20 % myeloblastů v periferní krvi nebo kostní dřeni nebo v obou. Vícenásobné vyšetření kostní dřeně z polycytemické fáze do blastické fáze od 11 pacientů umožnilo také studium dynamických změn během transformace.1

Někteří pacienti přeskakují fáze

Z 58 pacientů, kteří přešli do blastické fáze, bylo 30 mužů, 28 žen a jejich průměrný věk v době nástupu blastické fáze byl 67 let (rozmezí 32 až 82 let). Myelofibróza byla hodnocena na základě vzorků biopsie kostní dřeně 45 (78 %) pacientů. Zatímco 33 (73 %) z těchto 45 pacientů mělo středně těžkou až těžkou myelofibrózu (MF-2 nebo MF-3), 7 (16 %) pacientů mělo MF-1 a 5 (11 %) pacientů mělo MF-0. Z pacientů s mírnou nebo žádnou myelofibrózou vykazovali všichni zjevnou dysplazii v době blastické fáze, ale někteří pacienti postupovali v odlišných fázích – polycytemická fáze, myelofibróza po polycytemii vera a blastická fáze – zatímco někteří přešli do blastické fáze přímo z polycytemické fáze.

Při hodnocení souvislosti mezi rozvojem myelodysplazie v polycytemické fázi a rizikem transformace do blastické fáze byla pozorována významně vyšší míra transformace do blastické fáze u pacientů s dysplazií (20 %) oproti pacientům bez ní (5,6 %; P=,0453). Navíc, přestože měli podobné hodnoty hemoglobinu, bílých krvinek a krevních destiček jako pacienti bez dysplazie, pacienti s dysplazií měli vyšší frekvenci abnormálního karyotypu (9/20 oproti 28/126; P=,0492) a horší medián celkového přežití (126 oproti 169 měsícům od první diagnózy v kostní dřeni; P=,0332).

Overtní dysplazie je známkou progrese onemocnění

Na základě sekvenčních biopsií kostní dřeně od 11 pacientů vědci zjistili, že během polycytemické fáze nemělo 5 pacientů žádné známky dysplazie nebo myelofibrózy, zatímco ostatní měli různý stupeň dysplazie nebo myelofibrózy nebo obojí. U všech 4 pacientů, u nichž se během polycytemické fáze projevila zjevná dysplazie, byl při první analýze zaznamenán abnormální karyotyp a 3 z těchto 4 pacientů přešli přímo do blastické fáze bez zřetelné fáze myelofibrózy po polycytemii vera.

„Ačkoli výrazné dysplastické změny ve fázi post-polycythemia vera myelofibrózy jsou již uznávány jako známka progrese onemocnění, zjistili jsme, že dysplastické změny se mohou objevit již v polycytemické fázi a že pacienti s dysplastickými změnami v polycytemické fázi mohou přejít do blastické fáze bez „střední fáze“ post-polycythemia vera myelofibrózy. Vývoj zjevné dysplazie je tedy známkou progrese onemocnění bez ohledu na fázi onemocnění,“ vysvětlil spoluautor Guilin Tang, MD, PhD, odborný asistent, hematopatolog a cytogenetik na The University of Texas MD Anderson Cancer Center v Houstonu.

Společně se zjištěním, že dysplastické změny byly často spojeny s abnormálním karyotypem, tyto výsledky upozorňují na nová kritéria, která by měli kliničtí lékaři u pacientů s polycytemií vera pečlivě vyhodnocovat.

Publikováno: Publikováno 24. dubna 2018