Poranění chrupavky
Přehled
Kolenní kloub se skládá ze tří kostí – stehenní kosti (femur), holenní kosti (tibia) a čéšky (patella). Konce kostí jsou pokryty tvrdou, bílou, teflonu podobnou tkání známou jako „kloubní chrupavka“, která pomáhá kostem hladce klouzat při pohybu kloubu. Když se kloubní chrupavka s věkem opotřebovává, nazývá se to osteoartróza. K poškození kloubní chrupavky může dojít také při úrazu při kroucení nebo otáčení nebo přímým nárazem do kolena. Tato poranění se označují jako chondrální poranění.
Mechanismy poranění jsou nejčastěji pády, sportovní úrazy nebo dopravní nehody. K poranění kloubní chrupavky může dojít také v souvislosti s poraněním kolenních vazů, jako je přetržení ACL nebo poranění menisku. Malé kousky chrupavky se mohou příležitostně odlomit a plavat po koleni jako „volná tělesa“. Příležitostně však není jasná anamnéza jednoho poranění. Stav může být důsledkem řady drobných poranění, ke kterým došlo v průběhu času.
Příznaky
Příznaky poranění kloubní chrupavky často zahrnují bolest, která se obvykle zhoršuje při aktivitě. V závislosti na umístění poranění chondry v koleni může bolest zhoršovat hluboké ohýbání kolene. Pokud je postižen čéškový konec stehenní kosti, může být bolest horší při chůzi do schodů nebo při dřepu. V souvislosti s určitými činnostmi se může objevit stálý nebo občasný otok kolena. V neposlední řadě se mohou objevit příznaky jako zablokování, zachycení nebo bolestivé praskání. U pacientů s uvolněnými tělesy se může vyskytovat nepravidelné blokování kolene nebo pocit něčeho uvolněného, co se pohybuje po koleni.
Diagnostika
Diagnostika poranění chondry se provádí na základě anamnézy příznaků pacienta v kombinaci s nálezy z fyzikálního vyšetření. Při stanovení diagnózy může pomoci rentgenové vyšetření, které je však často normální. Magnetická rezonance obvykle odhalí poranění kloubní chrupavky ; definitivní diagnózu velikosti a rozsahu chondrálního poškození však lze stanovit až při operaci s přímou vizualizací povrchu kloubu.
Léčba
Možnosti léčby poranění kloubní chrupavky závisí na příznacích pacienta, velikosti a umístění léze, věku a úrovni aktivity pacienta, přítomnosti volného tělesa a přítomnosti či nepřítomnosti generalizované artritidy ve zbytku kolena. Vzhledem k nedostatečnému prokrvení kloubní chrupavky se chondrální poranění nehojí podobně jako řezné rány na kůži nebo zlomeniny kostí. Léčba je zaměřena na zvládnutí příznaků poškození chondry, vyhlazení zbývajícího povrchu kloubu, aby se zabránilo opětovnému zhoršení, nebo obnovení povrchu chrupavky pomocí štěpů nebo vrůstání „chrupavce podobné“ jizevnaté tkáně do poškozeného povrchu chrupavky.
U starších pacientů s nižšími nároky na aktivitu a minimálními příznaky se obvykle doporučuje neoperační léčba. Neoperační léčba zahrnuje úpravu odpočinku a aktivity, snížení hmotnosti za účelem snížení zátěže kolene, protizánětlivé léky, injekce kortizonu a případně injekce viskosuplementace (umělé kloubní tekutiny).
U mladších, aktivních pacientů nebo u těch, u nichž se nepodaří dosáhnout trvalé úlevy při neoperační léčbě, může být doporučena operace. Typ chirurgického zákroku závisí na mnoha faktorech včetně věku pacienta, velikosti a umístění léze a předchozích chirurgických zákroků. Při jednom z běžně prováděných zákroků, nazývaném „chondroplastika“, chirurg artroskopicky vyhladí roztřepenou nebo roztřepenou kloubní chrupavku, aby odstranil volné pláty, které mohou dráždit a zanícovat kloub. Další náročnější zákrok zvaný mikrofraktura spočívá ve vytvoření několika malých otvorů v kosti na bázi chondrálního poškození, aby se podpořil růst chrupavce podobné zjizvené tkáně, která vyplní poškozené místo.
V určitých případech může být indikováno transplantování chrupavkových zátek do oblasti chondrálního poškození. Tyto štěpy mohou být odebrány z nenosné části vlastního kolene pacienta (tzv. autotransplantáty) nebo mohou být u větších poškození použity zátky z dárcovské chrupavky (tzv. alotransplantáty). U větších lézí lze využít postupný zákrok známý jako „implantace autologních chondrocytů“, kdy se artroskopicky odebere vzorek pacientovy chrupavky a odešle se do laboratoře, kde se chrupavkové buňky pěstují v buněčné kultuře po dobu 3-6 týdnů. Tyto buňky jsou poté reimplantovány během druhého chirurgického zákroku.
Další informace
Další informace naleznete na http://orthoinfo.aaos.org/topic.cfm?topic=A00422.