Poruchy osobnosti

Úvod

Závislá porucha osobnosti je duševní onemocnění, jehož důsledkem je submisivní a lpící chování, strach z odloučení a nepřiměřená závislost na druhých.

Postižený s DPD se často cítí bezmocný nebo neschopný samostatně si poradit – a často a nepřiměřeně se snaží přenést odpovědnost za svou situaci nebo blaho na druhého.

Je neobvyklé, aby byla DPD diagnostikována u dětí, protože závislé spoléhání se na dospělé se u nezletilých považuje za vhodné. Tato porucha má význam pouze u dospělých, pro které jsou všudypřítomné sklony k závislosti nezdravé nebo nevhodné.

Lidé, kteří trpí DPD, se obvykle vyhýbají profesionálním povoláním nebo odpovědným pozicím a jsou rozrušení nebo úzkostní, když čelí určitým rutinním, někdy triviálním rozhodnutím.

Lidé, kteří trpí DPD, často udržují velmi malý počet vztahů s lidmi, kteří jim poskytují takové prostředí, které je chrání před nutností převzít odpovědnost sami za sebe.
Lidé, kteří trpí DPD, mohou vykazovat také příznaky jiných poruch osobnosti, jako je BPD, HPD nebo vyhýbavá porucha osobnosti. Jsou také vystaveni zvýšenému riziku: deprese, zneužívání návykových látek a zneužívání ze strany druhých.

Předpokládá se, že závislá porucha osobnosti se vyskytuje přibližně u 1 z 200 dospělých. Obecně je častěji diagnostikována u žen než u mužů. Nejčastěji je diagnostikována u mladých dospělých.

DPD je zřídka, pokud vůbec, diagnostikována u dětí, u kterých je takové závislé chování obecně považováno za vhodné. V dětství je závislé chování považováno za normální, ale u některých toto závislé chování přetrvává a zintenzivňuje se i v dospělosti; proto jim je tato porucha diagnostikována.

Chronické fyzické onemocnění, Münchhausenův syndrom nebo intenzivní separační úzkost v pozdním dětství mohou svědčit o časném nástupu DPD.

Život s člověkem, který trpí závislou poruchou osobnosti, může být frustrující, děsivou a destruktivní zkušeností. Přestože je však tak častá, jen málokdo o ní slyšel.

Jako osoba pečující o člověka, který trpí závislou poruchou osobnosti (DPD), se můžete setkat se stále rostoucím pocitem hněvu a nespravedlnosti, když se schopný dospělý člověk chová jako bezmocné dítě.

Ačkoli se může zdát, že z krátkodobého hlediska je snazší poskytovat péči, kterou osoba s DPD vyžaduje, z dlouhodobého hlediska můžete sobě i osobě, o kterou pečujete, způsobit více škody než užitku.

Jsou i další lidé, kteří čelili nebo čelí podobným okolnostem. Někteří z nich jsou zde na těchto stránkách. Důrazně vás žádáme, abyste si přečetli některé z příběhů, dozvěděli se o tom, jak se s touto zničující nemocí vyrovnat, a položili své vlastní otázky na našem diskusním fóru.

Kritéria pro závislou poruchu osobnosti

Závislá porucha osobnosti (DPD) je uvedena v Diagnostickém & statistickém manuálu (DSM) Americké psychiatrické asociace jako porucha osobnosti typu C (úzkostná nebo strachová).

Závislá porucha osobnosti (DPD) je v DSM-IV-TR uvedena jako „cluster C“ (úzkostná nebo strachová) porucha osobnosti. Je definována jako:

Všudypřítomná a nadměrná potřeba být opečováván, která vede k submisivnímu a lpícímu chování a obavám z odloučení, začínající v rané dospělosti a přítomná v různých kontextech, což je indikováno pěti (nebo více) z následujících znaků:

  1. Má potíže s každodenním rozhodováním bez nadměrného množství rad a ujišťování ze strany druhých
  2. Potřebuje, aby druzí převzali odpovědnost za většinu hlavních oblastí jeho života
  3. Má potíže vyjádřit nesouhlas s druhými, protože se obává ztráty podpory nebo souhlasu. Poznámka: Nezahrnujte reálné obavy z odplaty.
  4. Má potíže iniciovat projekty nebo dělat věci sám (spíše kvůli nedostatku sebedůvěry v úsudek nebo schopnosti než kvůli nedostatku motivace nebo energie)
  5. Vynakládá nadměrné úsilí, aby získal péči a podporu od druhých, až do té míry, že dobrovolně dělá věci, které jsou mu nepříjemné
  6. Cítí se nesvůj nebo bezmocný, když je sám, kvůli přehnaným obavám, že se o sebe nedokáže postarat
  7. Úporně vyhledává další vztah jako zdroj péče a podpory, když blízký vztah skončí
  8. Je nerealisticky zaujatý obavami z toho, že bude odkázán sám na sebe

Formální diagnóza DPD vyžaduje, aby odborník na duševní zdraví identifikoval 5 z výše uvedených 8 kritérií jako pozitivní. Někteří lidé vykazují všech 8 kritérií. Většina jich vykazuje pouze několik.
Většina lidí čas od času vykazuje jedno nebo více z výše uvedených kritérií. To ještě neznamená, že se jedná o osobu s DPD. Pro diagnózu poruchy osobnosti je nutný všudypřítomný vzorec několika z výše uvedených kritérií a diagnózu může stanovit pouze kvalifikovaný odborník na duševní zdraví.

Poznat klinická kritéria DPD je užitečné, ale naučit se, jak se vyrovnat s blízkým člověkem, který trpí DPD, je něco zcela jiného a psychologická literatura se tím nezabývá.

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se s tím vypořádat, je získat podporu lidí, kteří chápou, jaké to je, když se snažíte přesvědčit partnera, aby převzal odpovědnost sám za sebe, nebo se snažíte nestát se „rodičem“ vlastního rodiče či se snažíte uniknout nepřiměřenému břemenu odpovědnosti za rozhodnutí někoho jiného.

Vlastnosti závislé poruchy osobnosti

Následující seznam je souborem některých nejčastěji pozorovaných projevů chování a vlastností lidí, kteří trpí závislou poruchou osobnosti (DPD). Všimněte si, že nejsou určeny pro stanovení diagnózy. Lidé, kteří trpí DPD, jsou všichni jedineční, a tak se u každého člověka projevuje jiná podmnožina rysů. Všimněte si také, že každý člověk čas od času vykazuje „závislé“ chování. Pokud tedy člověk vykazuje jeden nebo některé z těchto rysů, nemusí to nutně znamenat, že se jedná o diagnózu závislé poruchy osobnosti. Diagnostická kritéria naleznete v kritériích DSM na této stránce.

Kliknutím na odkazy u jednotlivých rysů získáte mnohem více informací o daném rysu nebo chování a několik nápadů, jak se s nimi vyrovnat.

Katastrofizace – Zvyk automaticky předpokládat „nejhorší možný scénář“ a nepřiměřeně charakterizovat menší nebo středně závažné problémy či záležitosti jako katastrofické události.

Závislost – Nepřiměřená a chronická závislost dospělého jedince na jiném jedinci, pokud jde o jeho zdraví, obživu, rozhodování nebo osobní a emocionální pohodu.

Deprese – U lidí, kteří trpí poruchami osobnosti, jsou často diagnostikovány také příznaky deprese.

Naplnění – Nezdravá a ohromující míra pozornosti a závislosti na druhé osobě, která vychází z představy nebo přesvědčení, že člověk existuje pouze v rámci tohoto vztahu.

Obava z opuštění – iracionální přesvědčení, že člověku bezprostředně hrozí, že bude osobně odmítnut, zavržen nebo nahrazen.

Pocit prázdnoty – akutní, chronický pocit, že každodenní život má malou hodnotu nebo význam, což vede k impulzivní touze po silných fyzických pocitech a dramatických zážitcích ve vztazích.

Nedostatek stálosti objektů – Neschopnost zapamatovat si, že lidé nebo objekty jsou stálí, důvěryhodní a spolehliví, zejména když jsou mimo vaše bezprostřední zorné pole.

Nízké sebehodnocení – Běžný název pro negativně zkreslený pohled na sebe sama, který neodpovídá realitě.

Zvěr – Napodobování nebo kopírování vlastností, chování nebo rysů jiné osoby.

Záchvaty paniky – Krátké intenzivní epizody strachu nebo úzkosti, často doprovázené fyzickými příznaky, jako je hyperventilace, třes, pocení a zimnice.

Parentifikace – Forma převrácení rolí, kdy je dítěti nevhodně svěřena role uspokojování citových nebo fyzických potřeb rodiče nebo ostatních dětí v rodině.

Selektivní kompetence – Projevování různé úrovně inteligence, paměti, vynalézavosti, síly nebo kompetence v závislosti na situaci nebo prostředí.

Sebenenávist – Extrémní nenávist k sobě samému, ke svému jednání nebo ke svému etnickému či demografickému původu.

Sebaviktimizace – Stavění se do role oběti.

Pocit nároku – Nerealistické, nezasloužené nebo nepřiměřené očekávání příznivých životních podmínek a příznivého zacházení ze strany druhých.

Stalking – Jakýkoli všudypřítomný a nežádoucí vzorec pronásledování kontaktu s jiným jedincem.

Testování – Opakované nucení jiného jedince, aby prokázal nebo dokázal svou lásku nebo oddanost vztahu.

Filmy zobrazující rysy závislé poruchy osobnosti

Single White Female – Single White Female je film společnosti Columbia Pictures z roku 1992 s Bridget Fondou a Jennifer Jason Leigh v hlavních rolích, který zachycuje události poté, co se mladá žena ujme spolubydlící, která vykazuje některé příznaky hraniční poruchy osobnosti (BPD) a závislé poruchy osobnosti (DPD), včetně zrcadlení, impulzivity a strachu z opuštění.