Pre.1.1 Preambule: Přehled

Preambule:

My, lid Spojených států amerických, abychom vytvořili dokonalejší Unii, nastolili spravedlnost, zajistili vnitřní klid, zajistili společnou obranu, podporovali obecné blaho a zabezpečili požehnání svobody sobě i svým potomkům, ustanovujeme a zřizujeme tuto Ústavu Spojených států amerických.

Preambule uvádí americkou ústavu.1Poznámka pod čarou
Viz U.S. Const. pmbl. Její majestátní slova jsou prvními slovy, která lidé při čtení Ústavy vidí, a je běžným rituálem, že se školáci po celé zemi při výuce o zakládajícím dokumentu národa Preambuli učí nazpaměť.2Footnote
Viz Henry Conserva, Understanding the Constitution 7 (2011). Samotná preambule vštěpuje čtenáři tři ústřední pojmy: (1) zdroj moci k přijetí Ústavy (tj. lid Spojených států); (2) široké cíle, k nimž je Ústava ustanovena a zřízena; a (3) záměr autorů, aby Ústava byla právním nástrojem trvalého potomstva.3Poznámka pod čarou
U.S. Const. pmbl Jak je však podrobněji uvedeno níže, původ preambule a její další význam v ústavním právu jsou nejasné a pro mnoho lidí neznámé.

Nejistota kolem preambule může být překvapivá, neboť úvod Ústavy by se zdál být ústředním bodem jakékoli debaty o smyslu dokumentu. A ve skutečnosti se zdá, že přinejmenším dva z Otců zakladatelů považovali preambuli za důležitý prvek dokumentu, který má zásadní význam pro právní rámec, který vytvořil. James Monroe jako delegát virginského ratifikačního konventu označil preambuli za klíč k ústavě,4Poznámka
Viz James Monroe, The Writings of James Monroe: 1778-1794, na str. 356 (Stanislaus Murray Hamilton ed., 1898). a Alexander Hamilton ve Federalistovi č. 84 tvrdil, že existence preambule vylučuje potřebu zákona o právech.5Footnote
Viz The Federalist No. 84, at 481 (Alexander Hamilton) (Clinton Rossiter ed., 1999). Nicméně preambule nebyla předmětem žádné rozsáhlé debaty na Ústavodárném shromáždění ve Filadelfii, neboť byla do Ústavy přidána zjevně dodatečně během závěrečného procesu jejího vypracování.6Footnote
Viz Dennis J. Mahoney, Preamble , in 3 Encyclopedia of the American Constitution 1435 (Leonard W. Levy et al. eds., 1986) (kde se uvádí, že neexistuje žádný záznam o námitkách proti preambuli, jak byla podána výborem).

V letech následujících po přijetí Ústavy Nejvyšší soud Spojených států citoval preambuli v několika důležitých soudních rozhodnutích,7Footnote
viz např, M’Culloch v. Maryland, 17 U.S. (4 Wheat.) 316, 403-05 (1819) ; Martin v. Hunter’s Lessee, 14 U.S. (1 Wheat.) 304, 324-25 (1816) ; Chisholm v. Georgia, 2 U.S. (Dall.) 419, 463 (1793) (Wilson, J., (souhlasně); id. 474-75 (Jay, C.J., souhlasně). ale právní váha preambule byla z velké části odmítnuta. Jak poznamenal soudce Joseph Story ve svých komentářích, k preambuli se nikdy nelze uchýlit, aby rozšířila pravomoci svěřené obecné vládě nebo některému z jejích oddělení.8Poznámka pod čarou
Viz I Joseph Story, Commentaries on the Constitution of the United States § 462 (1833). Nejvyšší soud následně podpořil názor soudce Storyho na preambuli, když ve věci Jacobson v. Massachusetts rozhodl, že ačkoli úvodní odstavec Ústavy uvádí obecné cíle, pro které lid Ústavu ustanovil a zřídil, nikdy nebyl Soudem považován za zdroj jakékoli podstatné pravomoci svěřené federální vládě.9Footnote
197 U.S. 11, 22 (1905) . Nicméně i když Soud nepovažoval preambuli za dokument, který by měl přímý hmotněprávní účinek, odkazoval na široké preambule v úvodu Ústavy, aby potvrdil a posílil svůj výklad dalších ustanovení v rámci dokumentu.10Footnote
Viz např. rozsudek ve věci Ariz. State Legis. v. Ariz. Indep. Redistricting Comm’n, 135 S. Ct. 2652, 2675 (2015) (zdůvodnění ústavní legitimity moderního procesu iniciativy konstatováním, že tento základní nástroj vlády odvozuje svou autoritu od We the People ); Holder v. Humanitarian Law Project, 561 U.S. 1, 40 (2010) (potvrzení zákona kriminalizujícího poskytování určitých forem materiální podpory teroristickým organizacím proti napadení prvního a pátého dodatku a konstatování, že Preambule Ústavy prohlašuje, že lid Spojených států ustanovil a zřídil tuto listinu vlády zčásti proto, aby „zajistil společnou obranu“); U.S. Term Limits v. Thornton, 514 U.S. 779, 838 (1995) (umožnění jednotlivým státům vytvářet vlastní kvalifikace pro Kongres by tak narušilo strukturu, kterou si představovali tvůrci ústavy, strukturu, která byla slovy preambule naší ústavy určena k vytvoření „dokonalejší Unie“); M’Culloch, 17 U.S. (4 Wheat.)na 403 (odmítnutí argumentu, že pravomoci federální vlády musí být vykonávány v podřízenosti vůči státům, protože federální vláda vychází přímo z lidu; je „ustanovena a zřízena“ jménem lidu; a je prohlášena za ustanovenou, „aby vytvořila dokonalejší unii, zavedla spravedlnost, zajistila vnitřní klid a zabezpečila požehnání svobody sobě i svým potomkům“). Preambule jako taková sice nemá žádný zvláštní právní status, ale zdá se, že její význam vystihuje poznámka soudce Storyho, že skutečným úkolem preambule je vyložit povahu a rozsah a použití pravomocí skutečně svěřených Ústavou.11Poznámka pod čarou
Viz Story, pozn. 8 , § 462. Obecněji řečeno, ačkoli preambule může mít u soudu malý význam, preambule Ústavy zůstává důležitou součástí ústavního dialogu národa, neboť inspiruje a podporuje širší chápání amerického systému vlády. V tomto duchu se tento esej zabývá původem preambule, zkoumá její historické kořeny a to, jak se stala součástí Ústavy, a poté se zabývá právním a praktickým významem úvodních slov Ústavy v době od její ratifikace.