Proč lidé koktají?

Doba čtení: 5 minut

„Do svých osmi let jsem mluvil normálně – krásně,“ řekl Dr. Seth Schwartz, profesor věd o veřejném zdraví na University of Miami Miller School of Medicine. „Jednoho dne, když jsem byl v roce 1979 na táboře, jsem najednou začal koktat. V té době moje rodina procházela nepříjemnou bitvou o opatrovnictví. Soudce se mě přede všemi zeptal, s kým chci žít. Byl to traumatický, emotivní zážitek a o devět měsíců později jsem začal mít problém s řečí.“

Co je koktavost?

Koktavost, nazývaná také koktavost, je porucha řečového vzorce, která přerušuje plynulost řeči opakováním zvuků nebo slabik (li-li-jako tohle nebo jako jako tohle), prodlužováním (llll-jako tohle) nebo momentální neschopností vytvořit hlasový zvuk. Někdy je koktavost doprovázena neobvyklými pohyby obličeje a těla způsobenými snahou mluvit.

Lidé přesným příčinám koktavosti nerozumějí. Přesto asi 3 miliony Američanů, tedy 1 % populace, mluví s koktavostí. Podle Národní asociace pro koktavost (The National Stuttering Association) ji většina vědců považuje za neurologický a/nebo fyziologický stav (nikoliv za psychickou poruchu). Postihuje více mužů než žen.

„Zjistil jsem, že nejnáročnějším druhem koktavosti je ten, se kterým se potýkám já,“ řekl Schwartz. „Je založena na dechu, což mi ztěžuje vypouštění vzduchu při mluvení. V břiše mám místo, kde cítím napětí, když se snažím mluvit.“

Někteří vědci tvrdí, že tato koktavá porucha řeči může být genetická. Přibližně 60 % těch, kteří koktají, má v rodině někoho s touto poruchou. Schwartz však žádného známého člena rodiny s podobným problémem nemá.

Profesor UM žije s touto poruchou již 40 let a o svých zkušenostech s koktavostí vydal knihu s názvem Reaching for Resilience. Již více než 20 let vede kurzy a přednáší po celém světě se zaměřením na průsečík mezi psychologií, veřejným zdravím, kulturou a imigrací.

„Moje koktavost není formou sebemrskačství, kterou bych mohl jen tak ‚překonat‘. Věřím však, že se dá léčit.“

Odpovědi odborníků: Schwartz o překonávání koktavosti

„V dětství jsem navštívil řadu logopedů, ale moc to nepomohlo. Žádali mě, abych četl slova pomalu a pečlivě je tvořil. Tyto rané přístupy se zaměřovaly na mechaniku řeči a tvar mých úst při mluvení, ale to nebylo zdrojem problému.

Byla mi brzy stanovena nesprávná diagnóza a různé druhy koktavosti reagují na různé techniky. Můj problém je v řízení vzduchu, ne v ústech. Někdy mi logopedie v ordinaci zabrala a v tomto kontrolovaném prostředí jsem dokázal mluvit skvěle, ale do reálného světa se to nepřeneslo.“

Zvládnutí proudění vzduchu

„Když mi bylo 19 let, naučil mě logoped, jak zvládat napětí v těle, které mi blokuje proudění vzduchu, když se snažím mluvit. Pomohlo mi to částečně proto, že po mně nechtěl, abych jen četl úryvky v jeho kanceláři. Postavil mě právě do situací, které mi způsobovaly úzkost. Povzbuzoval mě, abych praktikovala dechové techniky, když jsem byla v obchodě nebo telefonovala, protože odpovídání na otázky u mě vyvolávalo velkou úzkost. Když mě někdo požádal, abych zopakovala, co jsem právě řekla, moje tělo se napjalo a já nemohla ze sebe dostat slova.

„Je to behaviorální technika – snaží se formovat něčí chování tím, že ho nechává reagovat v reálných situacích. A opravdu mi to pomohlo.

„Jediná další léčba, která mi pomohla, je přístroj SpeechEasy. Nosí se jako naslouchátko a mírně zpožďuje a mění výšku mého hlasu v uších. Zařízení způsobuje, že můj hlas zní, jako by mluvil spolu se mnou, jako sbor, když mluvím. Tento sluchový zážitek pomáhá těm, kteří koktají. Když mluvím, když mám na sobě toto zařízení, trochu protáhnu slabiky, což mi pomáhá kontrolovat dýchání. Napjatý pocit v útrobách se rozptýlí a moje plynulost řeči se výrazně zlepší. Uvádí se, že přístroj dokáže okamžitě a z dlouhodobého hlediska snížit koktavost o 40 %.

„Přístroj SpeechEasy nepoužívám doma, protože se nepředpokládá, že byste ho měli používat neustále. Váš mozek si na něj zvykne, což časem snižuje jeho účinnost. Používám ho každý den do práce, při přednáškách nebo na konferencích či schůzkách. Takové zařízení nebylo k dispozici, ani když jsem byl dítě.“

Plynulost řeči

„Když jsem byl mladší, moje koktavost byla mnohem horší. Teď už skutečně dokážu v některých případech mluvit slušně. Přesto plynulost mé řeči stále stoupá a klesá bez jakéhokoli rýmu nebo důvodu. Když jsem ve stresu, někdy mluvím lépe, než když ve stresu nejsem. Když mě někdo požádá, abych zopakoval, co jsem právě řekl, podrazí mi to nohy, protože se najednou soustředím na to, co jsem řekl a co říkám. Většinou, když jen čtu slova ze stránky, je to lepší. Když mluvím před publikem, už během první minuty vím, jestli budu mít velké problémy. Pokud se na začátku cítím plynule, bude to v pořádku.

„Abych zlepšil svou plynulost, měl bych trénovat pomalé čtení slov. Měl jsem knihu plnou vět se spoustou hlásek se stejným písmenem a bylo období, kdy jsem s touto knihou cvičil každý den. Byl jsem na konferenci a v té době jsem ze sebe nedokázal dostat víc než šest slov za sebou. Byla jsem demoralizovaná, ale vytáhla jsem tu knihu a cvičila každý večer. To mi trochu pomohlo a pravděpodobně by mi to pomáhalo i nadále, kdybych v tom pokračovala. Ale nedělám to často.

„Po životě s takovým stavem se začnu cítit pohodlně. Mnoho logopedických pacientů přestane cvičit techniky nebo používat pomůcky, protože si na koktavost zvyknou.“

Znáte někoho, kdo žije s koktavostí? Klíčem je trpělivost

„Pokud máte dítě s nějakým problémem – ať už jde o poruchu řeči, ADHD, závislost nebo jiný problém – budete pravděpodobně frustrovaní a nebudete chápat, proč je to pro vaše dítě stále problém. Uklidněte se a bezpodmínečně dotyčného podpořte, i když je to nepříjemné. Vím, že je velmi frustrující poslouchat a být nablízku někomu, kdo koktá. Nesnažte se však dokončovat jejich věty, sklopit zrak nebo odvrátit zrak. To mně ani ostatním lidem s koktavostí na klidu nepřidá.

„Když se zaseknu, moje žena mě drží za ruku a říká mi, že je to v pořádku, ať se uklidním. To mi opravdu pomáhá. Neočekávám, že to budou dělat moji kolegové nebo studenti. Ale i to, že se na vás někdo dívá se soucitem a trpělivostí, že vám někdo řekne, že je to v pořádku, taková podpora pomáhá. Ve společenských situacích s lidmi, které dobře neznám, mě někteří lidé prostě dál poslouchají, jak koktám. Když se konečně dostanu přes svou výpověď, řeknou: „Dobře“. A to se snažím dělat i pro ostatní, když vidím, že se snaží mluvit plynule.

„Pokud se potýkáte s koktáním nebo jakýmkoli jiným problémem, buďte k sobě opravdu trpěliví. Je v pořádku, když uklouznete. Snaha být dokonalý je nejlepší způsob, jak udělat chybu. Každý má něco, s čím bojuje nebo co se snaží ovládat. Někdy je to zřejmější, jako například moje situace. Jindy je to soukromější.“

Dana Kantrowitzová je autorkou článků pro UMiami Health News.

Má moje dítě poruchu komunikace?“
Když je váš hlas vaší prací …