Proč se středoasijské vlády bojí náboženství? A consideration of Christian movements

Přes svobody, které jednotlivé středoasijské státy vyhlásily po vyhlášení nezávislosti v roce 1991, vedly četné legislativní revize v 90. letech a v roce 2000 k omezení náboženské svobody. Zpřísnění legislativy a tlak proti náboženství pramení ze snahy středoasijských úřadů usměrnit rizika, která může představovat „oživení“ víry. Ačkoli pro vládnoucí režimy byly a zůstávají změny stanovené v náboženských záležitostech prostředkem, jak dodat důvěryhodnost „nové éře“ ve prospěch nezávislých států; řízení náboženství je považováno za jeden ze základních prvků nezbytných k zachování norem a pravidel, které panovaly za předchozího režimu, což odhaluje obtížnost uvažovat o vztahu státu a náboženství v jiném koncepčním rámci. S cílem poukázat na paradoxy strachu středoasijských států z náboženství se tento článek zaměřuje na křesťanská hnutí, která se musí vypořádat jak s muslimskou většinou, tak se sekulárními státy obávajícími se potenciální konkurence přicházející z náboženství.