Proč sikhové neházejí muslimům klacky pod nohy

(RNS) – Začátkem tohoto měsíce jsem publikoval sloupek o tom, co jsem se naučil při výuce islámských studií v Texasu. Jak jsem zvyklý očekávat od všech svých sloupků, i tento se setkal s docela pozitivním ohlasem – a také s docela nenávistnou poštou. Někteří mě obviňovali, že jsem zaprodal své sikhské kořeny, jiní mě označovali za sympatizanta teroristů, další mi říkali velmi nepěkné věci. Řekněme, že mé tlačítko blokování bylo minulý týden na Twitteru ještě aktivnější než obvykle.

V reakci na zavádějící zprávy bych se rád podělil o několik myšlenek o protimuslimské nenávisti, kterou sikhové snášejí, a o tom, proč já a mnoho dalších sikhů, které znám, nadále stojíme jako spojenci našich muslimských sester a bratrů.

Nejprve poznamenám, že ačkoli sikhové nejsou muslimové, zůstáváme častým terčem protimuslimského násilí. Proces, který vyvolává negativní pocity oživující toto násilí, označujeme spolu s jinými vědci jako „rasizaci“. Tento proces přímo souvisí s tím, jak lidé vnímají naši viditelnou identitu, včetně našich vousů, turbanů a snědé pleti.

Většina lidí na světě o sikzích nic neví nebo ví jen málo, přestože sikhismus je pátým největším náboženstvím na světě. Tato obecná neznalost je obrovským problémem, zejména ve spojení s islamofobním rasismem.

RELEVANTNÍ:

V průběhu let se mnozí ptali, proč lidem prostě neřekneme, že sikhové nejsou muslimové, a necháme to být. „Proč nenecháte muslimy, aby se se svými problémy vypořádali sami?“ zní typický dotaz. Nebo: „Nebylo by pro vás všechny jednodušší a bezpečnější prostě říct lidem, kteří na vás útočí, že si spletli člověka?“

Problémem této odpovědi je, že jen odvádí nenávist na jinou komunitu. To není správné ani spravedlivé.

Není to ani sikhismus. Moje víra mě učí zapojit se do autentické solidarity, vnímat útlak druhých jako náš vlastní. Prostě nepřipadá v úvahu házet jiné komunitě klacky pod nohy – i kdyby nám to mohlo usnadnit život nebo ho učinit bezpečnějším.

Na setkání s voliči v roce 2017 byl Jagmeet Singh, lídr kanadské Nové demokratické strany a sikh, vystaven rasistické a islamofobní tirádě a slavně reagoval s láskou a odvahou. Poté napsal: „Jakmile je nenávisti dovoleno růst, nevybírá si, šíří se jako oheň. Jakmile řekneme, že je v pořádku nenávidět někoho na základě jeho náboženství, otevíráme tím dveře také nenávisti na základě rasy, pohlaví, sexuality a dalších. Je důležité, abychom se proti všem formám nenávisti postavili jednotně.“

Jagmeet na to navázal podobným názorem, jaký jsem uvedl výše: „Mnoho lidí poznamenalo, že jsem mohl prostě říct: ‚Nejsem muslim‘. Ve skutečnosti mnozí upřesnili, že jsem ve skutečnosti sikh,“ řekl. „I když jsem hrdý na to, kdo jsem, záměrně jsem se touto cestou nevydal, protože to naznačuje, že jejich nenávist by byla v pořádku, kdybych byl muslim. Všichni víme, že tomu tak není. Na otázku jsem neodpověděl, protože moje odpověď na islamofobii nikdy nebyla ‚nejsem muslim‘. Vždycky byla a bude taková, že ‚nenávist je špatná‘.“

Autentická solidarita je etická i strategická. Je etická, protože stát na straně utlačovaných bez ohledu na následky je správné. Je strategická, protože čelit nenávisti průřezově (a ne ji odrážet) je jediná cesta vpřed.

Protimuslimský rasismus není problémem jen v takzvaném západním světě. Je to globální fenomén s nedozírnými a násilnými důsledky. Vidíme to v Číně na příkladu genocidního zabíjení ujgurských muslimů. Vidíme to v Myanmaru při etnických čistkách muslimů Rohingů. Islamofobie je obzvláště zlá v současné jižní Asii, kde pravicoví nacionalisté prosazují protimuslimskou propagandu a vytvářejí falešné historické narativy.

Například je stále populárnější zobrazovat všechny vládce z období Mughalů (raně novověká dynastie, která si nárokovala rozsáhlé území jižní Asie) jako tyranské muslimské fundamentalisty, kteří démonizovali a pronásledovali všechny hinduisty. To je zjevně nepravdivé, přesto to zůstává standardním příběhem moderní Indie, šířeným dětem prostřednictvím učitelů ve školách a učebnic „dějepisu“.

Tato propaganda nejenže zkresluje pravdu o tom, co víme o historii těchto komunit – ohrožuje také životy nevinných muslimů.

Denně dostávám nenávistné zprávy od pravicových nacionalistů, kteří tuto propagandu prosazují, a to jak sikhů, tak hinduistů. Nazývají mě zrádcem a falešným Sikhem. Říkají, že pravý sikh by nenáviděl islám, protože to učí sikhismus. Říkají, že sikhští guruové by se za mě styděli, protože se stavím proti muslimské nenávisti.

Jako historik náboženství v jižní Asii vím, že to není pravda. Existuje dostatek důkazů, na které bych mohl poukázat, abych doložil svůj názor, v neposlední řadě silné vztahy mezi ranými sikhskými guruy z 15. a 16. století a tehdejšími muslimskými vůdci. Zakladatel sikhské víry guru Nanak Sahib si byl tak blízký se svým muslimským přítelem Bhai Mardanou, že spolu dlouhá léta cestovali po jižní a střední Asii.

Guru Ardžan Sahíb, pátý sikhský guru, si byl tak blízký se Sainem Mianem Mírem, významným súfíjem z Láhauru, že ho guru Ardžan Sahíb pozval, aby položil základní kámen k Darbar Sahíbu v Amritsaru, historicky nejvýznamnější gurdváře (modlitebně) v sikhské tradici.

Šestý guru v linii zakladatele Nanáka, guru Hargobind Sahib, založil ve svém městě mešitu pro muslimy, kteří neměli jiné místo k modlitbě. Mešita, příznačně nazvaná „Guru Ki Maseet“ (Guruova mešita), stojí v Paňdžábu dodnes.

Sikhští guruové začlenili do svých sepsaných písem, Guru Granth Sahib, spisy dalšího významného jihoasijského súfíje – Baby Farida. I po staletích sikhové nadále pravidelně zpívají, recitují a uctívají dílo Baby Farida.

Každý z výše uvedených příkladů jasně ukazuje, že sikhští guruové nenáviděli muslimy – ani nepovažovali přátelství s muslimy a respektování islámu za protikladné svému učení. Ukazují nám to jejich životy. Ukazují nám to i dějiny.

Vybavení se takovými znalostmi je důležitým nástrojem ochrany před propagandou, která je nám předhazována. V době, kdy jsou protimuslimské tropy stále častěji využívány k politickým machinacím (zejména ze strany našeho úřadujícího prezidenta), je pro nás stále důležitější zamyslet se nad vlastními hodnotami a vědět, za čím si stojíme.

Je také nesmírně důležité, abychom se ponořili do své vlastní historie a zamysleli se nad tím, jaká ponaučení si z ní můžeme vzít, protože pokud to neuděláme, často to znamená, že budeme klamáni a manipulováni jinými lidmi s postranními úmysly.

V konečném důsledku věřím, že ve svém srdci víme, co je správné a co je spravedlivé. Myslím, že také intelektuálně víme, jak těžké může být udělat správnou věc, když jsou v sázce vysoké částky a výsledky nejisté. Proto se Jagmeetu Singhovi dostalo tolik lásky za jeho soucitnou reakci na nenávist. Všichni jsme ho obdivovali za to, že se držel svých hodnot a projevil autentickou solidaritu v těch nejtěžších chvílích.

A když to dokázal on, když byla v sázce jeho kariéra a osobní bezpečnost, možná to můžeme zkusit i my, když jsou sázky o něco nižší. Pojďme se zavázat, že se postavíme na stranu našich sester a bratrů, kteří jsou démonizováni a marginalizováni. Není to to nejmenší, co můžeme udělat?