Proto vaše město každé jaro voní po spermatu a zvratcích
Jaro ve městě voní po květinách, spermatu a zvratcích. A to nemluvím o vašem sousedním baru, kde se větrá po dlouhé, sychravé zimě – mluvím o stromech.
Tyto odporné vůně jsou nechvalně známé po celé americké metropoli. Místní blogy v New Yorku a Washingtonu jsou každoročně zaplaveny stejnou otázkou: „Hmmm, co je to za příšerný zápach?“. Co to vlastně je? Trvalo mi několik let, než jsem našel jejich zdroj, a jak jsem zjistil, na vině jsou dva stromovité druhy.
Nejprve se věnujme stromu jizz. Neboli Pyrus calleryana, běžně známý jako hrušeň kališní. Tento pěkný, květnatý strom poněkud připomíná kvetoucí třešeň. Jeho pětičetné květy jsou drobné a bílé. Kdyby uměly mluvit, představuji si, že by řekly: „Pojďte si pod nás udělat piknik!“. Omyl.
Od těchto krásných květů hrušně Callery se držte dál.
Hrušeň Callery voní přímo jako sperma. Na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře chtějí, abyste věděli, že pro jistotu páchne jako lidské mužské sperma. Tolik lidí ji nazývá „stromem spermatu“, že si vysloužila heslo ve slovníku Urban Dictionary, výstižně definované jako zápach „použitých sexuálních hadrů“.
Ale proč? Podle Eloye Rodrigueze, profesora rostlinné biologie na Cornellově univerzitě, vylučuje hruška Calleryova chemické sloučeniny zvané „těkavé aminy“. Konkrétně trimetylamin a dimetylamin. Tyto sloučeniny jsou deriváty amoniaku, který je shodou okolností přítomen i ve spermatu. Některé aminy jsou spojovány s rybím zápachem nebo zápachem zkaženého masa. A když je teplé počasí a jeho květ kvete, strom je volně vylučuje.
Náš odpor ke hrušce Calleryové je však vrcholem lidského narcismu. Jejich štiplavé vůně nejsou určeny pro nás, říká John Murgel, zahradník z denverské botanické zahrady. „Obvykle si sladké vůně spojujeme se snahou přilákat včely, ale spousta rostlin po celém světě používá opravdu hrozné vůně, aby přilákaly brouky a mouchy jako opylovače,“ poznamenal.
Vědíce toto, pokračujme ke stromu, který páchne jako zvratky: Ginkgo biloba. Tento zvláštní druh je zhoubou našeho hlavního města. Jen málokterá čtvrť ve Washingtonu je vůči jeho odpornému zápachu imunní. Když jsem tam žil, často jsem si říkal, jestli jejich zápach po zvratcích nezesilují skutečné zvratky lidí, kterým se z něj udělalo špatně.
Listy jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba) mohou být jasně žluté nebo zelené.
Na rozdíl od hrušně kališní mají stromy jinanu dvoulaločného kyselinu máselnou neboli molekulu přítomnou při kvašení. Díky ní jsou hovínka cítit jako hovna a parmezán jako (chutné) nohy. Tuto nepříjemnou esenci vydávají pouze samice jinanu dvoulaločného a pochází z jejich měkkých, máslových plodů. (Kupodivu jsou tyto ořechům podobné poživatiny chutným předkrmem v japonské kuchyni.)
Ginkgo jsou zřejmě velmi staré stromy, které „existují v prakticky nezměněné podobě již více než 200 milionů let“, jak uvádí šetření serveru Slate. Existují spekulace, že zázračná vůně stromu sloužila k přilákání býložravých dinosaurů, kteří následně roznášeli jejich semena. Jsou tak neuvěřitelně odolné, že šest z nich přežilo i atomové výbuchy v japonské Hirošimě v roce 1945.
Plody ginkgo biloba na zemi. Budou nevyhnutelně rozmačkány pod botou nějaké nebohé duše.
Dnes je urbanisté rozumně vysazují po celých našich městech. Při sčítání pouličních stromů v New Yorku v letech 2005-2006 se jinan dvoulaločný dostal mezi deset nejoblíbenějších druhů.
Aby se omezil jeho zápach, některá města agresivně stříkají jinany chemickou látkou s názvem „Shield-3EC 24(C)“. Tato látka se také označuje jako „Shield potato sprout inhibitor“ a účinně reguluje plodenství jinanů, čímž zabraňuje jejich zápachu. Netuším, nakolik je bezpečná, ale okresní ministerstvo dopravy ji nasazuje pod dohledem Agentury pro ochranu životního prostředí. Je to trochu smutné, když se nad tím člověk zamyslí. Chudáci stromy.
Naštěstí pro nás se jaro pomalu stává mnohem méně smradlavým. Za posledních deset let ubylo v New Yorku galerií o 50 procent. A majitelé nemovitostí se mohou jednoduše rozhodnout pro samčí místo samičích jinanů.
Teď už si musíte dávat pozor jen na to, abyste náhodou nešlápli do toho pravého.