PSYCH 424 blog

Moje nejlepší kamarádky v dětství byly Madison R., Sarah T., Charlotte T. a Lauren W. Moje sestra nakonec chodila s klukem, který seděl vedle ní v dějepise. Moje nejlepší kamarádka chodila s rodinným přítelem a pak s klukem z jejího malého vysokoškolského studijního programu v zahraničí. Další blízká kamarádka si vzala muže, kterého vídala každý týden v kostele. Přestože všechny tyto události vypadají relativně izolovaně, ve skutečnosti mají některé prvky společné. Konkrétně se zdá, že každý z těchto vztahů vznikl s pomocí efektu blízkosti a efektu známosti.

Efekt blízkosti, který původně navrhl Leon Festinger a jeho kolegové v roce 1950, je myšlenka, že fyzická a/nebo psychická blízkost zvyšuje mezilidské sympatie a přitažlivost (Schneider, Gruman, & Coutts., 2012). Je zajímavé, že tento jev se ukázal jako silný při vytváření všeho možného, od přátelství až po celoživotní partnerství. Podobně Schneider et al. (2012) poznamenávají, že zvýšená expozice vůči někomu může zvýšit již existující názory na něj, ale v případě neexistence již existujících názorů vede zvýšená expozice k pozitivním pocitům v důsledku známosti a vnímané podobnosti. Ukázalo se, že známost je pro většinu lidí pozitivní a uklidňující, zatímco vnímaná podobnost vede k předpokladu, že lidé mají více společného, což usnadňuje vřelejší a příjemnější interakce (Schneider et al., 2012), což vše usnadňuje přitažlivost.

Podívejme se tedy blíže na to, jak efekt blízkosti a známosti ovlivnil vztahy podrobně popsané výše. Za prvé, máme tu nejlepší kamarády, kteří vyrůstali: Madison R., Sarah T., Charlotte T. a Lauren W. S příjmením W jsem sama často sedávala ve třídě vedle těchto dívek. Ve skutečnosti jsme s mými dvěma nejbližšími kamarádkami z této doby, Madison a Sarah, v první třídě sdílely jednu skříňku (kvůli abecednímu pořadí) a Madison, která je dodnes mou nejlepší kamarádkou, bydlí asi dvě minuty od mého domu. Tady můžeme vidět efekt blízkosti v akci. Díky našim příjmením jsme byly Madison, Sarah, Charlotte, Lauren a já často ve vzájemném kontaktu. Díky tomu jsme spolu mohly mluvit a dozvídat se jedna o druhé, což vedlo k příjemným interakcím. Pak, protože jsme spolu byly v častém kontaktu, začal působit efekt známosti. Posilovaly se pozitivní pocity a upevňovala se přátelství. Zajímavé je, že nejbližší z těchto přátelství bylo přátelství Madison, Sarah a mě, které jako „kamarádky ze skříňky“ po celý rok byly ve vzájemném kontaktu nejvíce.

Přejdeme-li ke vztahu mé sestry s chlapcem, vedle kterého seděla ve třídě, a mé kamarádky, která chodila s chlapcem v rámci svého zahraničního studijního programu, můžeme opět vidět účinky efektu blízkosti. Příklad mé sestry je velmi podobný příkladu, který uvádí Schneider a další (2012) o Chrisovi a Lee. Stejně jako Chris a Lee se moje sestra a tento chlapec ve skutečnosti neznali, ale nakonec spolu seděli ve třídě dějepisu na vysoké škole. Díky této blízkosti si začali více rozumět a dozvídat se o sobě více, což nakonec zplodilo vzájemnou přitažlivost. Podobně když moje nejlepší kamarádka studovala v Londýně, měli s jiným chlapcem naprosto stejné rozvrhy. Bydleli ve stejné budově a během tohoto semestru chodili do stejných tříd a skupin. Podobně jako u mé sestry a chlapce z její třídy dějepisu vedla tato blízkost ke snadné konverzaci a nakonec i k přitažlivosti.

Efekt známosti můžeme pozorovat také ve vztahu mé nejlepší kamarádky s rodinným přítelem a v manželství mé druhé kamarádky s mužem z jejího kostela. Rodinný přítel mé nejlepší kamarádky byl u nich doma velmi často, hrál ve stejném hokejovém týmu jako její bratr, takže byl často na kluzišti, když tam byla ona, a chodil do stejné školy jako její bratr, takže byl často i na tamních akcích. I když jejich případnému vztahu určitě pomohla jeho blízkost k rodině, zdá se, že právě častý kontakt mezi nimi byl tím, co je skutečně změnilo. Zvýšil důvěrnost a následně i jejich vzájemné sympatie. Podobně se moje kamarádka a muž z jejího kostela dostávali do častého kontaktu na církevních akcích, v nichž byli oba velmi aktivní. Opět to zvýšilo důvěrnost, protože se s ním sžila a vídala ho na nejrůznějších akcích. Také (správně) předpokládala, že mají hodně společného, což byl další dopad efektu známosti.

V podstatě se zdá, že když se do toho pořádně ponoříme, mnoho vztahů, a to jak romantických, tak přátelských, lze vysledovat zpět k nějakému typu efektu blízkosti a/nebo známosti. Jak jsme viděli u mých blízkých přátel, všichni měli příjmení v podobných oblastech abecedy, což vedlo k tomu, že jsme se často sdružovali, což zvyšovalo naši blízkost a vedlo k přátelství. Když se podíváme na romantické vztahy mých přátel a rodiny, můžeme podobné efekty pozorovat také. Moje sestra chodila s chlapcem, protože seděl blízko ní, moje nejlepší kamarádka chodila s chlapcem, protože bydleli blízko sebe a měli podobné rozvrhy, a další, protože jí byl známý, a jiná kamarádka si vzala muže, se kterým se znala, kvůli kostelu. Poznatky o tom, jak může blízkost a známost ovlivnit naše vztahy, jsou fascinující a rozhodně člověka donutí přemýšlet o vlastních vztazích. Pokud se posuneme dál, může mít zapamatování si těchto myšlenek rozhodně vliv na to, jak se díváme na druhé a jak rozvíjíme vztahy.