Publishers Clearing House
Raná historieEdit
Publishers Clearing House založil v roce 1953 v Port Washingtonu ve státě New York Harold Mertz, bývalý manažer podomního prodeje předplatného časopisů. Společnost začínala v Mertzově sklepě za pomoci jeho manželky LuEsther a dcery Joyce. Její první zásilky obsahovaly 10 000 obálek z Mertzova domu na Long Islandu ve státě New York a nabízely 20 předplatných časopisů. Přišlo 100 objednávek. Během několika let se společnost přestěhovala z Mertzova sklepa do kancelářské budovy a začala najímat zaměstnance. Když PCH v roce 1969 přestěhovala své sídlo, bylo jeho předchozí místo darováno městu a přejmenováno na Harold E. Mertz Community Center. Do roku 1981 vzrostly tržby společnosti na 50 milionů USD a do roku 1988 na 100 milionů USD.
V roce 1967 zahájila společnost PCH svou první loterii jako způsob, jak zvýšit prodej předplatného, a to na základě loterie pořádané časopisem Reader’s Digest. První ceny se pohybovaly v rozmezí od 25 centů do 10 dolarů a účastníci měli šanci na výhru 1:10. Poté, co loterie zvýšila počet odpovědí na rozesílky, byly nabídnuty ceny ve výši 5 000 USD a nakonec 250 000 USD. V roce 1974 začala společnost PCH propagovat loterii v televizi. Až do roku 1977 se jednalo o jediné velké předplatné více časopisů. Bývalý klient Time Inc. a několik dalších vydavatelů založili společnost American Family Publishers (AFP), aby konkurovali PCH poté, co společnost Time odmítla opakované žádosti o větší podíl na příjmech z prodeje předplatného časopisů.
AFP a PCH soupeřily o výhradní práva na časopisy a o lepší propagaci a nápady na ceny. Když AFP zvýšila svůj jackpot na 1 milion dolarů a poté v roce 1985 na 10 milionů dolarů, PCH zvýšila své ceny na stejnou úroveň. Do roku 1979 bylo rozděleno 7 milionů dolarů, do roku 1991 40 milionů dolarů a do roku 2000 137 milionů dolarů. V roce 1989 dva členové jejího reklamního týmu, Dave Sayer a Todd Sloane, založili Prize Patrol, propagovanou akci, při níž jsou výherci překvapeni šekem u sebe doma. Nápad byl inspirován televizním seriálem Milionář z padesátých let.
V roce 1992 byly v koši společnosti nalezeny tisíce vyřazených soutěžních příspěvků od soutěžících, kteří si nekoupili předplatné časopisů, což posílilo přesvědčení, že společnost při výběru vítěze loterie upřednostňuje ty, kteří nakoupili. Společnost PCH uvedla, že to udělal nespokojený zaměstnanec jejího dodavatele poštovních služeb. Následovala hromadná žaloba, kterou společnost PCH urovnala tím, že vyhozeným účastníkům dala druhou šanci na výhru.
Vládní regulaceEdit
V 90. letech 20. století zažila společnost PCH a její hlavní konkurent, společnost AFP, řadu právních problémů kvůli obavám, že jejich zásilky klamaly spotřebitele ohledně jejich šancí na výhru a naznačovaly, že nákupy časopisů zvyšují jejich šance. To vedlo ke vzniku zákona Deceptive Mail Prevention and Enforcement Act (Zákon o prevenci a prosazování klamavé pošty) z roku 2000, který reguluje podnikání v oblasti direct mailingu. Na senátních slyšeních týkajících se tohoto zákona společnost PCH uvedla, že většina spotřebitelů nebyla zmatena ohledně svých šancí na výhru nebo že nákupy nezvyšovaly jejich šance. Společnost uvedla, že méně než pět procent účastníků utratí více než 300 USD. Vládní úředníci z Kalifornie uvedli, že 5 000 místních spotřebitelů zaplatilo každý více než 2 500 dolarů za nákupy časopisů v mylném domnění, že zvyšují své šance na výhru v loterii.
Zdroje z odvětví odhadují, že v reakci na špatnou publicitu způsobenou žalobami se počet odpovědí společnosti PCH snížil o 7-12 procent a objem jejího prodeje o 22 až 30 procent. V roce 2000 společnost PCH propustila čtvrtinu ze svých 800 zaměstnanců.
Soudní spory a urovnáníEdit
V roce 1994 společnost PCH rozeslala příjemcům zásilky s informací, že jsou všichni „finalisté“, což vedlo k soudnímu sporu, do kterého se zapojili generální prokurátoři 14 států USA. Později téhož roku společnost PCH popřela pochybení, ale souhlasila se zaplacením vyrovnání ve výši 490 000 USD a se změnou svých praktik. V rámci dohody společnost PCH uvedla, že bude definovat pojmy jako „finalista“ a zveřejňovat šance na výhru.
V roce 1997 odletěl jeden ze soutěžících konkurenční agentury AFP do Tampy na Floridě v domnění, že vyhrál, ačkoli tomu tak nebylo. Následná publicita způsobila oběma společnostem další žaloby. Společnost PCH dosáhla v roce 1999 národního vyrovnání ve výši 30 milionů dolarů. V roce 2000 bylo dosaženo dalšího vyrovnání ve výši 18 milionů dolarů s 24 státy poté, co společnost rozesílala hromadné zásilky s nápisem „Jste vítěz!“ a používala falešné personalizované šeky. Společnost PCH souhlasila s tím, že se v budoucnu vyvaruje podobných zásilek a že do zásilek přidá „políčko s fakty o loterii“.
Právníci jednotlivých států se vyjádřili proti celostátnímu vyrovnání z roku 2000 a jednotlivé státy podaly další žaloby. Dalšího vyrovnání ve výši 34 milionů dolarů bylo dosaženo v roce 2001 v rámci žaloby zahrnující 25 států, čímž celkový objem vyrovnání od roku 1999 dosáhl 82 milionů dolarů. Součástí urovnání byla povinnost společnosti PCH vyvarovat se výrazů jako „zaručená výhra“, přidat k zásilkám prohlášení o vyloučení odpovědnosti, že příjemce nevyhrál a že zakoupením zboží se jeho šance nezvýší. Společnost PCH dosáhla vyrovnání se všemi padesáti státy a souhlasila se spoluprací s „poradcem pro dodržování předpisů“. Společnost PCH se v rámci urovnání omluvila a uvedla, že bude kontaktovat zákazníky, kteří v předchozím roce utratili za zboží více než 1 000 USD.
PCH také v roce 2007 dosáhla dohody s Iowou. V roce 2010 společnost zaplatila 3,5 milionu dolarů generálním prokurátorům 32 států a okresu Columbia, aby urovnala případná obvinění z pohrdání soudem, že porušila podmínky dohody z roku 2001. Společnost pochybení popřela, ale souhlasila, že bude spolupracovat s ombudsmanem i s poradcem pro dodržování předpisů, který bude čtvrtletně kontrolovat její zásilky.
V dubnu 2014 dospělo vyšetřování zvláštního senátního výboru pro stárnutí k závěru, že společnost PCH „posunula hranice“ předchozích dohod a že je možná zapotřebí další legislativa.
V dubnu 2018 byla u okresního soudu Spojených států amerických pro východní okres New York podána žaloba, podle níž se společnost PCH dopouštěla klamavých marketingových praktik prostřednictvím marketingových kampaní zasílaných přímou poštou a elektronickou poštou, jakož i cílení na seniory, čímž porušovala federální a státní zákony.
Online vývojEdit
PCH začala prodávat zboží v roce 1985 se dvěma produkty. Poté, co se kuchařka Hershey’s Chocolate Cookbook a dietní kuchařka prodávaly více než ostatní výrobky, začala společnost expandovat do oblasti šperků, médií, sběratelských předmětů, výrobků pro domácnost a dalších. Společnost také přesunula své zaměření na internet. V roce 1996 začala prodávat předplatné časopisů a zboží na webu PCH.com. V roce 2006 koupila společnost Blingo Inc., metavyhledávač podporovaný reklamou, který byl později přejmenován na PCH Search and Win. Společnost PCH pořádala soutěže na Twitteru, Facebooku a Myspace. Pro iPhone byly vyvinuty aplikace pro výherní automaty a trivia. Společnost vytvořila online herní a výherní stránky jako PCH Games (dříve Candystand) a PCHQuiz4Cash s hrami air-hockey a video poker.
V prosinci 2010 společnost PCH koupila společnost Funtank a její online herní stránku Candystand.com. V roce 2011 společnost PCH propagovala v televizních reklamách a na titulní straně webu AOL.com loterii „5 000 dolarů každý týden po celý život“. V následujícím roce společnost získala společnost Liquid Wireless, která se zabývala mobilním marketingem. Společnost využívala, pak přestala a poté opět začala využívat koregistrace (prostřednictvím jiných webových stránek) k rozšíření své zákaznické základny.
V roce 2008 mluvčí společnosti PCH uvedl, že digitální vlastnosti mají přilákat mladší zákazníky. Do roku 2013 se internet stal hlavním kanálem interakce společnosti PCH se spotřebiteli. Deník New York Times popsal přechod na digitální služby jako „součást celkové snahy shromažďovat informace o uživatelích webu, zobrazovat jim reklamy a využívat registrační údaje pro adresáře společnosti PCH“
.