Puerperální horečka

Puerperální horečka, nazývaná také horečka dětského lůžka, infekce některé části ženských reprodukčních orgánů po porodu nebo potratu. Případy horečky 100,4 °F (38 °C) a vyšší během prvních 10 dnů po porodu nebo potratu jsou ve většině vyspělých zemí hlášeny civilnímu úřadu a oznamující lékař později, pokud je to možné, diagnózu upřesní. Puerperální infekce se nejčastěji týká nezpracovaného povrchu vnitřku dělohy po odloučení placenty (po porodu), ale patogenní organismy mohou postihnout i poranění kterékoli části pohlavního ústrojí. Jakoukoli cestou mohou proniknout do krevního oběhu a lymfatického systému a způsobit septikemii (otravu krve), celulitidu (zánět buněčné tkáně) a pánevní nebo generalizovanou peritonitidu (zánět břišní sliznice). Závažnost onemocnění závisí na virulenci infikujícího organismu, odolnosti napadených tkání a celkovém zdravotním stavu pacienta. Potraty prováděné v nehygienickém prostředí mají běžně za následek puerperální horečku.

Kvíz Britannica

44 otázek z nejoblíbenějších zdravotnických a lékařských kvízů Britannica

Kolik toho víte o lidské anatomii? A co lékařské stavy? O mozku? Abyste mohli odpovědět na 44 nejtěžších otázek z nejoblíbenějších kvízů o zdraví a medicíně na portálu Britannica, budete toho muset vědět hodně.

Organismy běžně vyvolávající tuto infekci jsou Streptococcus pyogenes; stafylokoky (obyvatelé kůže a pupínků, karbunkulů a mnoha dalších hnisavých vyrážek); anaerobní streptokoky, kterým se daří v devitalizovaných tkáních, jaké mohou být přítomny po dlouhých a bolestivých porodech a nekvalifikovaných instrumentálních porodech; Escherichia coli a Clostridium welchii (obyvatelé dolní části střev); a vzácně a smrtelně nebezpečný bacil tetanu.

Na konci 40. let 19. století objevil německo-maďarský lékař Ignaz Semmelweis, který tehdy pracoval na porodnické klinice ve Vídni, infekční povahu puerperální horečky a vyvinul antiseptickou techniku, která měla tomuto onemocnění zabránit. Semmelweis později publikoval knihu The Etiology, Concept, and Prophylaxis of Childbed Fever (1861). Jeho úsilí vedlo k podstatnému snížení výskytu puerperální horečky a v druhé polovině 20. století byla tato infekce ve vyspělých zemích velmi vzácná. K poklesu výskytu puerperální horečky dále přispělo zlepšení podmínek prostředí a používání sulfonamidů a antibiotik. Dalším důvodem jejího ústupu bylo zřejmě snížení virulence nebo invazivity Streptococcus pyogenes. Tento organismus je také původcem spály, jejíž závažnost a výskyt ve stejném období rovněž výrazně poklesly.