Pythia: Delfská věštkyně a velekněžka

Možná jedno z nejslavnějších proroctví, které pronesla Pýthie, věštkyně z Delf, je proroctví o porážce Krésa Perskou říší. Podle Hérodota chtěl lýdský král Krétos vědět, zda má vést válku s rodící se Perskou říší. Dostalo se mu odpovědi, že pokud zaútočí na Persii, zničí velkou říši.

Spokojený s touto odpovědí se Krétos chystal Persii napadnout. Krétos netušil, že „velká říše“, o níž se věštkyně zmiňuje, není říše perská, ale jeho vlastní. Zbytek je, jak se říká, historie. I když pravost tohoto příběhu může být sporná, jisté je, že delfská věštírna skutečně existovala.

„Alexandr se radí s Apollónovou věštírnou“ (1789), Louis-Jean-François Lagrenée. ( Public Domain )

Delfská věštírna

Delfy, které se nacházely na jihozápadním výběžku hory Parnas v údolí Fokis, byly spojovány s řeckým bohem Apollónem. Podle legendy byl kopec po stovky let střežen obřím hadem jménem Python, který byl stoupencem kultu Gaii (Země). Po zabití Pythona prohlásil Apollón Delfy za svou vlastní svatyni.

Možná byla tato legenda odrazem skutečných událostí. V mykénském období (14.-11. století př. n. l.) existovaly v Delfách malé osady zasvěcené božstvu Matky Země. Následně mezi 11. a 9. stoletím př. n. l. vzniklo uctívání Apollóna. V 8. století př. n. l. již byly Delfy mezinárodně proslulé díky věšteckým schopnostem Pýthie. Teprve v následujícím století se však věštírna stala panhelénskou institucí, když řecká města žádala Apollóna o radu v důležitých státních záležitostech.

• Čína nabízí 15 000 dolarů za každý rozluštěný znak tajuplného textu na kostech starověké věštírny
• Vyživovatel mysli a chaosu:
• Magie ve starověkém Řecku: Trofoniova věštírna a jeskyně nočních můr
• Magie ve starověkém Řecku: Vědmy: nekromantie, kletby, milostná kouzla a věštírny

Kdo byla Pýthie?

Pythia bylo jméno, kterým se v průběhu dějin Apollónova chrámu v Delfách označovaly všechny kněžky. Kněžka byla žena starší 50 let, která žila odděleně od svého manžela a oblékala se do dívčích šatů. Podle Plútarcha, který kdysi sloužil jako kněz v Delfách, Pýthie nejprve vstupuje do vnitřní komory chrámu ( Adyton). Pak si sedne na trojnožku a vdechuje lehké uhlovodíkové plyny, které unikají z propasti na porézní zemi.

Tento jev zkoumali moderní geologové. Jak uvádí Ashley Cowie pro časopis Ancient Origins:

„V roce 2001 geolog Jelle Z. de Boer obvinil „etylen unikající z křižovatky zlomů pod chrámem“ jako plynného viníka věšteckých vizí, ale poté v roce 2006 profesor Giuseppe Etiope z Národního institutu geofyziky a vulkanologie v Římě oznámil, že „jednoduchý koktejl oxidu uhličitého smíchaného s metanem mohl vyvolat psychické transy, které Pýthie používala ke spojení s bohy“. Etiope se domníval, že je možné, že „problémy s toxicitou způsoboval právě nedostatek kyslíku v chrámové místnosti, kde byla slabá ventilace vzduchu a silné uvolňování plynů z půdy“.“

Etiope a jeho tým dále zjistili, že v pramenitých vodách v okolí Delf se nachází metan. Pro časopis LiveScience v roce 2006 uvedl: „Toto prostředí je náchylné k tvorbě metanu… jediným pravděpodobným vysvětlením je, že v minulosti zde docházelo k větší emisi metanu (s malým množstvím oxidu uhličitého).“ „Sladký zápach“, který prý Pythia vdechovala, „mohl pocházet ze stop benzenu, dalšího toxického uhlovodíku, který se v oblasti vyskytuje,“ řekl Etiope.

Vědec de Boer nicméně Etiopovo tvrzení zpochybňuje: „Benzen je nebezpečná látka a po několika sezeních by se Pythii udělalo špatně a možná by zemřela.“ A dále: „Častá úmrtí Pýthie nebyla zaznamenána žádným z klasických autorů. Naopak se zdá, že žili dlouhý a zdravý život.“

Po upadnutí do transu mumlala Pýthie slova, která prý byla pro obyčejné smrtelníky nesrozumitelná. Tato slova pak kněží svatyně přetlumočili do běžného jazyka a doručili je těm, kteří si je vyžádali. Nicméně tato proroctví byla vždy otevřená výkladu a často znamenala dvojí a protichůdný význam. Zřetelně je to vidět na případu Kréta. Existuje mnoho dalších případů, kdy byla Pýthiina proroctví dvojznačná.

„Delfská kněžka“, autor John Collier. ( Public Domain )

Pythie často poskytovaly nejednoznačná poselství

Například podle Hérodota jedna z Pýthií sdělená Athéňanům během perské invaze v roce 480 př. n. l. zněla: „Dalekozraký Zeus ti dává, Tritogeneie (Athéno), zeď ze dřeva, / jen ta vydrží neporušená a pomůže tobě i tvým dětem .“ (Hérodotos, Dějiny , 7.141). Zatímco někteří Athéňané si to vykládali doslovně a došli k závěru, že proroctví se týká přežití athénské Akropole (v minulosti byla obehnána ochranným valem), jiní považovali „dřevěnou zeď“ za lodě.

• Ignorace věšteb a hledání pomsty: Řecko-perská „válka věků“ byla katastrofou pro všechny
• Místo v Athénách odhalené jako starověký chrám dvojčat bohů Apollóna a Artemidy
• Perské věštírny házely kameny a hole na obyčejné lidi v rámci rituálního násilí

Však, druhý výklad nedokázal dát smysl posledním dvěma řádkům proroctví: „Požehnaná Salamíno, budeš smrtí synů matek / buď když se semeno rozptýlí, nebo když se shromáždí.“ Podle oficiálního výkladu, pokud by Athéňané svedli s Peršany námořní bitvu, byli odsouzeni k prohře.

I přes toto zdánlivě nepříznivé znamení se athénský vojevůdce jménem Themistoklés rozhodl věštbu zpochybnit tvrzením, že pokud by Athéňané byli odsouzeni k záhubě, tón věštby by byl tvrdší. Athéňany přesvědčil nikoliv snad Themistoklův výklad, ale skutečnost, že by bylo lepší s Peršany bojovat, než nedělat nic, jak zdánlivě naznačovala Pýthie. Jak už asi tušíte, Athéňané získali nad Peršany rozhodující vítězství a to byl zlomový okamžik druhé perské invaze do Řecka.

„Bitva u Salamíny“ (1868) od Wilhelma von Kaulbacha. ( Public Domain )

Příště, až budete v pokušení věřit proroctvím, vzpomeňte si na příběh o Krézovi a athénské „dřevěné zdi“. V druhém případě chybná interpretace proroctví způsobila Krézův pád a ukazuje, jak náročná je interpretace prorockých výroků. V druhém případě se Řekové vzepřeli proroctví věštírny a vzali svůj osud do vlastních rukou, čímž dokázali zvrátit vývoj proti Peršanům a zachránili se před zkázou.

Horní obrázek: Vyobrazení nejvyšší delfské kněžky Pýthie – „Věštkyně“ (1880) od Camilla Miola. Zdroj: Miloš Dvořák, Miloš Dvořák, Miloš Dvořák: Public Domain

By Ḏḥwty