Quakeři ve světě
William Penn
1644 – 1718
William Penn se narodil 14. října 1644 nedaleko Tower Hillu v Londýně, uprostřed občanské války. Jeho otcem byl viceadmirál sir William Penn, významný námořní kapitán. v 50. letech 16. století, v době protektorátu Olivera Cromwella, zažil Penn starší velké úspěchy v námořních bitvách s Nizozemci, za což byl jmenován admirálem a získal panství Shannagarry v Irsku. Pak byl ale vyslán na pomoc s kolonizací Západní Indie, což pro něj nedopadlo dobře, a tak se s rodinou stáhl do Irska.
Mladý William Penn už v té době hodně četl a ve vzduchu viselo mnoho radikálních politických a náboženských myšlenek. V této době vyslechl projev kvakerského misionáře Thomase Loea, který na něj zjevně zapůsobil. V šestnácti letech pak odešel do Christ Church v Oxfordu. Anglikánská církev byla v té době jedinou legální formou bohoslužeb a od studentů se očekávalo, že budou navštěvovat bohoslužby. Penn to považoval za nepřijatelné a začal organizovat shromáždění a vyzývat úřady. V roce 1662 už to nemohli vydržet a vyloučili ho.
Jeho otec byl velmi rozladěn a poslal ho do Francie v naději, že rozptýlí jeho vzpurné myšlenky. Ve skutečnosti Penn využil příležitosti, aby své myšlenky dále rozvíjel, zapsal se na hugenotskou akademii a učil se u Moise Amyrauta, silného zastánce náboženské svobody. Vrátil se domů studovat práva, dokud v roce 1666 nevypukl v Londýně velký mor, kdy ho otec poslal daleko do Irska, aby spravoval Shanagarry. Zde se opět setkal s Thomasem Loem a stal se přesvědčeným kvakerem.
V roce 1668 byl pro své náboženské přesvědčení sedm měsíců vězněn. Během pobytu ve vězení napsal knihu Žádný kříž, žádná koruna, jednu ze svých nejvlivnějších knih. Přibližně v této době se také seznámil s Gulielmou Springettovou, dcerou Mary Peningtonové a nevlastní dcerou Isaaca Peningtona, oba angažovaní kvakeři. V roce 1672 se William a Gulielma vzali a měli spolu sedm dětí, z nichž pět zemřelo v dětském věku.
V roce 1670 zakázal nový zákon Conventicle Act veřejná shromáždění více než 5 osob ve snaze potlačit všechny bohoslužby kromě anglikánských. William Penn a jeho přítel William Mead promluvili k velkému davu na londýnské Gracechurch Street a byli zatčeni a souzeni v Old Bailey. Proces Penn-Mead se zapsal do dějin práva díky Pennovým kvalifikovaným argumentům a odvaze poroty. Vytvořil precedens pro právo porotců dospět k nezávislým závěrům a dodnes se na něj odkazuje. Je velmi důležitou součástí Pennova odkazu jak ve Spojeném království, tak v USA.
V roce 1682 odjel do Ameriky a strávil tam dva roky zakládáním kolonie. Nazval ji svým Svatým experimentem, protože to mělo být místo, kde se kvakerské ideály rovnosti, náboženské svobody a otevřených demokratických procesů mohly uplatnit způsobem, který se v Evropě zdál nemožný. K indiánům kmene Lenape se choval s velkou úctou a uzavřel s nimi smlouvu o užívání jejich půdy. Voltaire o této smlouvě řekl, že je to jediná smlouva, „která nebyla ratifikována přísahou a která nebyla nikdy porušena.“
Penn také vypracoval pozoruhodně pokrokovou ústavu pro Pensylvánii. Věřil, že pokud budou mít lidé svobodu, vzdělání a rovná práva podle morálních zákonů, které sami pomohli vytvořit, věci se sice čas od času pokazí, ale dají se do pořádku. Sloužila jako vzor pro několik dalších států a měla zásadní vliv na americkou ústavu vypracovanou ve Filadelfii téměř o sto let později.
Měl brzkou příležitost ukázat, že to s rovnými právy a morálními zákony myslí opravdu vážně, když před něj byla v roce 1683 předvedena Margaret Mattsonová na základě obvinění z čarodějnictví. Taková obvinění byla tehdy až příliš častá, ale Pennův verdikt nad Margaret zněl, že je „vinna z obecné pověsti, že je čarodějnice“, což byla nepochybně pravda, ale nešlo o trestný čin, a byla propuštěna na svobodu. K dalším čarodějnickým procesům v Pensylvánii již nedošlo.
Brzy po Pennově návratu do Anglie v roce 1684 král zemřel a jeho nástupcem se stal Jakub II. Jako blízký přítel nového krále Penn udělal mnoho pro podporu náboženské svobody. Jejím vyvrcholením byl zákon o toleranci z roku 1689, který kvakerům a všem ostatním náboženským skupinám umožnil otevřené uctívání.
V roce 1694 Gulielma zemřela. O dva roky později se oženil s Hannah Callowhillovou, která byla mnohem mladší než on. Měli spolu sedm dětí, z nichž čtyři se dožily dospělosti. V roce 1699 odešli do Ameriky, kde žili v Pennsbury nedaleko Filadelfie. V roce 1701 se Penn musel vrátit do Anglie, aby vyřešil finanční problémy, a ke svému svatému experimentu se už nikdy nevrátil. Jeho zdraví se zhoršilo a v roce 1712 dostal mrtvici a trpěl ztrátou paměti. Zemřel v roce 1718 a je pohřben na pozemku Jordans Quaker Meeting House v hrabství Buckinghamshire spolu se svými manželkami a několika dětmi.