Rizikové faktory SIDS se liší u starších a mladších dětí

Je to nejhorší obava nových rodičů: uložit zdravé dítě ke spánku a po návratu zjistit, že nedýchá.

V průběhu let vědci zjistili některé faktory, které přispívají k úmrtí kojenců ve spánku, jako je společné spaní a ukládání dítěte ke spánku na břicho. Pokud smrt dítěte zůstane nevysvětlena, říká se, že je způsobena syndromem náhlého úmrtí kojenců (SIDS).

Nová studie, která byla dnes (14. července) zveřejněna v časopise Pediatrics, nyní ukazuje, že rizikové faktory, které přispívají ke vzniku SIDS, se liší podle věku dítěte.

Většina kojenců ve studii mladších než 4 měsíce, kteří zemřeli během spánku, byla v posteli, zatímco starší kojenci, kteří zemřeli, byli častěji nalezeni na břiše nebo s dekami, plyšáky či polštáři kolem sebe, uvedl spoluautor studie dr. Jeffrey Colvin, pediatr z nemocnice Children’s Mercy Hospital v Missouri.

Rizikové faktory

SIDS a neúmyslná poranění, jako je udušení, se podle Národního centra pro zdravotní statistiku vyskytují u 81 z každých 100 000 živě narozených dětí. Lékaři nyní znají mnoho rizikových faktorů, které přispívají k dříve zcela nevysvětlitelným úmrtím kojenců.

Většina případů zřejmě nastává, když spící dítě z nějakého důvodu přestane dýchat, ale neprobudí se, aby změnilo polohu. Úmrtí ve spánku jsou také častější u velmi malých dětí, přičemž riziko prudce klesá v době, kdy je dětem 6 měsíců, uvedl Colvin.

Spaní na břiše je spojeno s úmrtími souvisejícími se spánkem, možná proto, že kojenci naklonění ke spánku mají tendenci spát hlouběji, což může snížit pravděpodobnost, že se probudí, pokud se jim ucpou dýchací cesty nebo pokud přestanou dýchat, uvedl Colvin. A riziko SIDS je až 19krát vyšší u dětí, které jsou zvyklé spát na zádech, ale z nějakého důvodu skončí na břiše, napsali vědci v článku.

Dalším častým rizikovým faktorem je společné spaní. Velká část kojenců se SIDS spí vedle dospělého, ať už na posteli, pohovce nebo jiném povrchu. Mnoho kojenců je také nalezeno s polštáři, plyšovými zvířaty, přikrývkami a nárazníky ve svém spacím prostoru.

Děti, které zemřou, bývají také již dříve zranitelné, například mají problémy s rychlým probuzením, možná proto, že v jejich mozku je méně receptorů, které reagují na běžné chemické látky způsobující vzrušení, uvedl James McKenna, antropolog z Laboratoře pro behaviorální spánek matky a dítěte na univerzitě Notre Dame v Indianě, který se na nové studii nepodílel.

Rozdíly ve vývoji

Méně se však vědělo o tom, jak se rizikové faktory mění s věkem. Colvin a jeho kolegové proto zkoumali 8 207 nevysvětlitelných úmrtí kojenců ve 24 státech v letech 2004-2012.

Výzkumníci zjistili, že přibližně 70 % dětí, které zemřely, byly tři měsíce staré nebo mladší.

Přibližně 75 % dětí, které byly v době úmrtí mladší než 3 měsíce, sdílelo v té době lůžko s jinou osobou, ve srovnání s přibližně 60 % dětí starších 4 měsíců.

Starší kojenci, kteří zemřeli, byli častěji nalezeni na břiše s přikrývkou, polštářem nebo plyšákem v blízkosti – a asi 18 procent starších kojenců se otočilo ze zad nebo boku na břicho.

Zjištění ukazují, že rizikové faktory se liší v závislosti na vývojovém stupni, uvedli vědci.

Výsledky zdůrazňují důležitost ukládání dětí ke spánku na záda, do spacího prostoru odděleného od ostatních lidí, bez předmětů v postýlce s nimi, uvedl Colvin. Jakmile se děti dokážou přetočit ze zad na přední stranu – obvykle kolem 4. měsíce věku – hrozí, že skončí na bříšku.

„O to více je nutné udržovat prostředí pro spánek v čistotě,“ řekl Colvin.

Rodiče by navíc měli svým dětem dopřát dostatek času na bříšku, když jsou vzhůru, aby jim umožnili rozvíjet svaly, a jakmile se dítě dokáže přetočit ze zad na přední stranu, rodiče, kteří své děti zavinují, by jim měli nechat volné ruce, řekl Colvin.

Tímto způsobem, „když se otočí, mohou ty ruce trochu vytlačit nahoru, aby mohly otočit hlavičku na stranu,“ řekla Colvinová.

Sdílení postele a kojení

Spát s novorozencem v posteli s jinou osobou je nebezpečné, řekla Colvinová. Dodal však, že počet rodin, které sdílejí postel, zůstává v posledním desetiletí stabilní.

To není překvapivé, vzhledem k tomu, že děti a pečovatelé jsou biologicky uzpůsobeni k tomu, aby chtěli spát vedle sebe, uvedl McKenna.

„Lidské děti od přírody vyhledávají kontakt, a to zejména v prvních měsících, kdy jsou děti tak zranitelné a křehké,“ řekl McKenna v rozhovoru pro Live Science.

Ale protože kojící matky často musí své děti kojit několikrát za noc, mohou se tato doporučení zdát obzvláště nereálná, řekl McKenna. Poznamenal, že mnoho žen, které kojí, tak může činit bez úplného probuzení, ale ne v případě, že je dítě v odděleném spacím prostoru.

Vzhledem k tomu, že již více než milion dětí narozených každý rok spí ve společné posteli a tento počet nevykazuje žádné známky poklesu, měli by zdravotníci dát rodinám pokyny, které pomohou minimalizovat rizika spojená se společným spaním, například odstraněním přikrývek, polštářů a měkkých spacích ploch, řekl McKenna.

Ale i u matek, které kojí a nepijí ani nekouří, zvyšuje společné spaní riziko SIDS pětinásobně, jak zjistila studie z roku 2013.

Dále platí, že doporučení týkající se kojení a bezpečného spaní se nemusí křížit. Podle Colvina mohou rodiče například nechat děti v postýlce přímo u postele nebo v kolébce pro společné spaní, která se připevní k posteli.

„Vytváří to pro dítě bezpečný prostor,“ řekl Colvin.

Sledujte Tiu Ghose na Twitteru a Google+. Sledujte Live Science @livescience, Facebook & Google+. Původní článek na Live Science.