ROSTLINNÉ STEROLY SNIŽUJÍ CHOLESTEROL, ALE ZVYŠUJÍ RIZIKO KORONÁRNÍCH SRDEČNÍCH CHOROB

Editorial

Je všeobecně známo, že snižování hladiny cholesterolu je samo o sobě zdraví prospěšné. Tento názor zpochybňujeme, a to zejména s ohledem na rostlinné steroly. Snižování cholesterolu by nemělo být samoúčelné. Cílem musí být snížení zdravotních následků, například výskytu ischemické choroby srdeční (ICHS). Předpokládali jsme, že rostlinné steroly mohou snižovat hladinu cholesterolu, ale ne CHD. Zjistili jsme, že výsledek na CHD je ve skutečnosti škodlivý.

Snižování hladiny cholesterolu se stalo národní posedlostí vyspělých zemí od Ameriky po Nový Zéland. Statiny jsou preferovaným a nejlukrativnějším mechanismem (Johnson and odds, 2011) snižování hladiny cholesterolu v séru. Rostlinné steroly nabízejí další možnost. Poprvé byly přidány do margarínu a v Evropě byly uvedeny na trh v roce 1997 (Patch et al., 2006). Evropský trh s látkami s přídavkem rostlinných sterolů zůstává nejvyspělejší, přičemž bylo dosaženo tržeb ve výši 400 milionů USD (Frost and Sullivan, 2006). Rostlinné steroly je souhrnné označení pro volné a esterifikované fytosteroly a fytostanoly bez ohledu na biologický zdroj. Fytosteroly jsou molekuly podobné cholesterolu, které se nacházejí ve všech rostlinných potravinách, přičemž nejvyšší koncentrace se vyskytují v rostlinných olejích. Vstřebávají se pouze ve stopovém množství, ale inhibují vstřebávání střevního cholesterolu (Ostlund, Jr., 2002). Nejčastěji se vyskytujícími fytosteroly v lidské stravě jsou β-sitosterol, kampesterol a stigmasterol, které tvoří přibližně 65 %, 30 % a 3 % obsahu stravy (Weihrauch a Gardner, 1978). Schopnost fytosterolů inhibovat vstřebávání cholesterolu byla poprvé zjištěna v roce 1953 (Pollak, 1953).

Fytosteroly účinně konkurují cholesterolu vytvářenému lidským organismem a do určité míry jej nahrazují, čímž snižují hladinu cholesterolu v séru. Je na místě se ptát, zda je nahrazení lidského cholesterolu cholesterolem rostlinným pozitivním zdravotním zásahem.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin reagoval na žádost společnosti Unilever PLC, aby mohla na svých výrobcích obohacených rostlinnými steroly uvádět tvrzení o snižování cholesterolu (Bresson, 2008). Kontrolní orgán dospěl k závěru, že „rostlinné steroly prokazatelně snižují/snižovaly hladinu cholesterolu v krvi“. Dále uvedli: „Neexistují však žádné intervenční studie na lidech, které by prokázaly, že rostlinné steroly snižují riziko ischemické choroby srdeční.“

Rajaratnam et al. (2000) studovali souvislost fytosterolů a ischemické choroby srdeční (ICHS) u žen po menopauze. Došli k závěru, že „ženy se zvýšeným poměrem sérového skvalenu, kampesterolu a sitosterolu k cholesterolu a nízkými příslušnými hodnotami lathosterolu mají zvýšené riziko CAD. Zvýšená absorpce a snížená syntéza cholesterolu tedy může souviset s koronární aterosklerózou.“

Rostlinné steroly jako potenciální rizikový faktor pro CHD přezkoumali Sudhop et al (2002). Došli k závěru: „Tato zjištění podporují hypotézu, že rostlinné steroly mohou být dalším rizikovým faktorem pro CHD.“

Assmann et al. (2006) ve svém článku uvádějí, že: „Rostlinné steroly mohou být dalším rizikovým faktorem pro CHD: „Zdá se, že zvýšení koncentrací sitosterolu a poměru sitosterol/cholesterol je spojeno se zvýšeným výskytem závažných koronárních příhod u mužů s vysokým globálním rizikem ischemické choroby srdeční.“

Nejnověji Silbernagel et al. (2010) studovali 1 257 osob ve studii Ludwigshafen Risk and Cardiovascular health (LURIC). Zjistili, že vysoká absorpce fytosterolů a současná nízká syntéza cholesterolu předpovídaly u účastníků studie LURIC zvýšenou úmrtnost ze všech příčin a kardiovaskulární úmrtnost.

Nejlepší důkazy na podporu rostlinných sterolů pro srdeční onemocnění jsou: pravděpodobně ochranné; neutrální; nebo se nezdá, že by měly nepříznivý vliv. V nizozemské kohortě osob starších 65 let Fassbender et al (2008) zjistili, že „rostlinné steroly by mohly mít neutrální nebo dokonce ochranný vliv na rozvoj ischemické choroby srdeční, což musí být potvrzeno v intervenčních studiích“. Kohorta EPIC Norfolk zjistila, že „vyšší hladiny rostlinných sterolů, se nezdají být negativně spojeny s CAD “ u 373 případů a 758 kontrol (Pinedo et al., 2007).

Většina důkazů pro CHD není příznivá. Znepokojivé jsou také důkazy týkající se rakoviny. Existuje jeden přehled epidemiologických důkazů o fytochemikáliích a riziku rakoviny. Fytosteroly jsou jednou z pěti hlavních kategorií fytochemikálií zahrnutých do přehledu; další čtyři jsou karotenoidy, isothiokyanáty, chlorofyl a fytoestrogeny (Miller a Snyder, 2012). Tento přehled uvádí, že existuje pouze jedna studie zaměřená na fytosteroly a riziko vzniku rakoviny (Normen et al., 2001). Tato nizozemská kohortová studie zahrnovala 120 852 osob po dobu průměrně 6,3 roku sledování. Došla k závěru, že mezi příjmem fytosterolů a rizikem rakoviny tlustého střeva u mužů neexistuje žádný vztah. Mezi rizikem rakoviny konečníku a příjmem kampesterolu a stigmasterolu u mužů byla zjištěna pozitivní asociace. U žen nebyla zjištěna jasná souvislost mezi příjmem žádného z rostlinných sterolů a rizikem rakoviny tlustého střeva a konečníku.

Přes uvedené důkazy to byla nizozemská studie na 30 osobách (Kelly et al., 2011), která vyvolala změnu nařízení EU pro rostlinné steroly (ČR, 2013). Kelly et al (2011) zjistili významnou korelaci mezi koncentrací kampesterolu v krevní plazmě a tloušťkou žilek v sítnici po 85 týdnech u osob užívajících statiny a zároveň požívajících rostlinné steroly. Německý Spolkový institut pro hodnocení rizik upozornil, že o zvětšení průměru cév v sítnici se hovoří jako o časném rizikovém markeru kardiovaskulárních onemocnění (BfR, 2011). EU proto nařídila, že od února 2014 musí být na výrobcích s přidanými rostlinnými steroly uvedeno, že výrobek není určen pro osoby, které nepotřebují kontrolovat hladinu cholesterolu v krvi (ČR, 2013).

Uvádíme, že toto upozornění by mělo být rozšířeno na všechny osoby a všechny výrobky obsahující rostlinné steroly. Většina studií vyvolávajících obavy se týkala účastníků, kteří byli považováni za „rizikové“, a tedy za cílové osoby pro opatření ke snížení hladiny cholesterolu (Sudhop et al., 2002; Assmann et al., 2006; Silbernagel et al., 2010).

Rostlinné steroly skutečně snižují hladinu cholesterolu; nahrazení hladiny cholesterolu u lidí může být lepším popisem metodiky. Neexistují však žádné důkazy o tom, že rostlinné steroly snižují riziko KVO, a mnoho důkazů o tom, že jsou škodlivé.

Je načase, abychom si uvědomili, že se zabýváme zlepšováním zdravotních výsledků, a ne náhradními koncovými ukazateli. Tím, že ztratíme ze zřetele skutečné cíle, můžeme způsobit více škody než užitku.