Rozdíly mezi šíitskými a sunnitskými muslimy
Konflikty mezi šíitskými a sunnitskými muslimy sahají až do sedmého století a smrti proroka Mohameda.
V poslední době se však na rozdíly mezi oběma větvemi náboženství zaměřuje pozornost, protože počet střetů mezi oběma skupinami zesílil.
Podle studie Pew Research center z roku 2009 je naprostá většina z 1,6 miliardy muslimů na světě sunnitská.
Mezi 10 % a 13 % jsou šíitští muslimové a 87 % až 90 % jsou sunnité. Sunnitští muslimové jsou také zastoupeni ve více zemích a regionech světa, zatímco většina šíitských muslimů žije ve čtyřech zemích: Íránu, Pákistánu, Indie a Iráku.
Oddělení obou skupin začalo po smrti proroka Mohameda. Většina věřila, že jeho právoplatným nástupcem je jeho tchán a blízký přítel Abú Bakr, ale malá skupina věřila, že nástupcem proroka Mohameda by měl být Alí ibn Abí Tálib, jeho bratranec a zeť a otec jeho vnuků.
Sunnitská většina dosáhla svého, neboť Abú Bakr se stal prvním muslimským chalífou a prorokovým nástupcem. Ačkoli rozkol byl zpočátku převážně politický, neboť menšinovou skupinu tvořila frakce podporující Alího moc, postupem času se rozkol vyvinul v náboženské hnutí.
Jedním z nejzásadnějších rozdílů mezi šíitskými a sunnitskými muslimy je význam, který šíité přikládají Alímu, jehož sunnité neuznávají jako prorokova právoplatného nástupce.
Jedním z nejdůležitějších dat pro šíitské muslimy je desátý den posvátného měsíce muharram (první měsíc islámského lunárního kalendáře). Šíitští muslimové slaví výročí smrti Husajna ibn Alího, vnuka proroka Mohameda a syna Alího.
Příležitost „kolektivního pokání prostřednictvím nářku a sebebičování“ se nazývá Ašúra. Tento zvyk je vlastní šíitům a často vyvolává kritiku a protesty sunnitů, kteří tento den neslaví ani jej nepovažují za důležitý.
Obě skupiny se však shodují v tom, že Mohamed je Boží posel, a dodržují pět rituálních pilířů islámu, mezi něž patří půst během ramadánu, pět denních modliteb a hadždž, každoroční pouť do Mekky, která se letos zvrhla v tlačenici, při níž zahynulo více než 700 lidí.
Obě země také sdílejí svatou knihu Korán. Hlavní rozdíl v praxi spočívá v tom, že sunnitští muslimové se při svém jednání spoléhají především na sunnu, záznam učení a výroků proroka Mohameda, zatímco šíité více na své ajatolláhy, které považují za znamení Boha na zemi.
Ačkoli mnoho šíitských a sunnitských muslimů žije v míru, průzkum Pew Research Center z roku 2012 ukazuje, že 40 % sunnitských muslimů z Blízkého východu a severní Afriky nepřijímá šíity jako souvěrce.
Konflikty v Iráku a Sýrii také ukazují na rozdělení mezi nimi, protože mnoho sunnitských mužů se přidalo k povstaleckým skupinám, zatímco muži ze šíitské komunity nejčastěji bojují na straně vládních sil nebo s nimi, uvádí BBC.