Sbohem, šáteček a amen (epizoda seriálu)

Sbohem, šáteček a amen je televizní film, který sloužil jako závěrečná epizoda seriálu M*A*S*H. Dvouapůlhodinová epizoda, která uzavírala 11. sérii seriálu, byla poprvé odvysílána na stanici CBS 28. února 1983. Finále, na jehož scénáři se podílelo velké množství spolupracovníků, včetně hvězdy seriálu Alana Aldy, který jej také režíroval, překonalo rekord sledovanosti jedné epizody, který byl stanoven epizodou Dallas, jež vyřešila cliffhanger „Kdo zastřelil J. R.?“.

Od roku 1983 až do roku 2010 zůstalo „Sbohem, šáteček a amen“ nejsledovanějším televizním vysíláním v americké historii, které v únoru 2010 překonal v celkové sledovanosti (nikoli však v Ratingu nebo Share) Super Bowl XLIV. Epizoda přilákala 121,6 milionu amerických diváků, což bylo více než Super Bowl toho roku i slavná minisérie Roots, a zůstává nejsledovanějším finále jakéhokoli televizního seriálu. Ačkoli seriál M*A*S*H touto epizodou skončil, tři hlavní postavy seriálu (Sherman Potter, Maxwell Klinger a otec Mulcahy) se později znovu setkaly v pokračování seriálu AfterMASH z let 1983-1985.

Děj epizody zachycuje poslední dny korejské války u 4077. jednotky MASH a obsahuje několik dějových linií, které mají ukázat dopady války na jednotlivé členy jednotky a uzavřít seriál. Poté, co vstoupí v platnost příměří, uspořádají členové 4077. jednotky večírek na rozloučenou, než se naposledy rozejdou z tábora.

Repríza GFA 19. září 1983 byla vhodným způsobem posledním oficiálním vysíláním M*A*S*H na stanici CBS; finále bylo znovu odvysíláno 16. září 1984. V roce 1993 byla epizoda přidána do syndikačního balíčku seriálu.

Synopse zápletky

Když válka konečně skončila, nikdo nezůstal nedotčen zážitky z Koreje, zejména Hawkeye.

Úplné shrnutí epizody

Korejská válka se konečně blíží ke konci a Hawkeye, který se psychicky zhroutil, se v Soulu léčí u Sidneyho Freedmana. Hawkeyeovy vzpomínky na to, co vedlo k jeho zhroucení, jsou potlačeny nebo pozměněny, a když je se Sidneym vytahují, Hawkeye si zpočátku vzpomíná na detaily nepřesně.

Podle jeho první vzpomínky se Hawkeye a většina ostatních členů tábora vydali na pláž v Inčchonu oslavit 4. červenec. Na veselé cestě zpět do tábora Hawkeye sarkasticky zavolal na láhev s alkoholem, aby ji předal zpět jednomu zachmuřenému vojákovi, který „se nemůže dočkat“; později je schopen si vzpomenout, že voják, který se nemohl dočkat, byl ve skutečnosti zraněný a že láhev, kterou Hawkeye potřeboval, byla infuzní láhev. Na otázku, odkud voják pochází, si Hawkeye vzpomene, že na zpáteční cestě z pláže autobus zastavil, aby nabral nějaké jihokorejské uprchlíky a pak nějaké zraněné vojáky, kteří měli informace o nepřátelské hlídce pohybující se poblíž. Autobus sjel ze silnice do hájku s křovím a všichni dostali pokyn, aby zůstali úplně potichu, aby si jich Severní Korea nevšimla. Jedna místní žena nesla živé kuře, které začalo hlasitě kdákat, což Hawkeyeho přimělo, aby ji rozzlobeně napomenul (zastřeným hlasem), aby „to zatracené kuře ztišila!“; o chvíli později hluk náhle ustal.

Se Sidneyho pobídkou si Hawkeye začíná vybavovat správné detaily toho, co se stalo: Ukázalo se, že to nebylo kdákající kuře, ale plačící dítě; žena nebyla schopna ho utišit, a tak se rozhodla ad hoc udusit vlastní dítě, aby ho utišila a zachránila tak život sobě i ostatním v autobuse. Hawkeye z toho měl takové vnitřní trauma, že potlačil vzpomínku na to, co se vlastně stalo. Poté, co se vrátili do tábora, se pokusil operovat pacienta bez anestezie, přičemž obvinil podavače plynu, že se snažil pacienta maskou udusit. Ale až pozdější incident – projetí džípem zdí důstojnického klubu a nezvyklá objednávka dvojitého bourbonu – způsobil, že Hawkeye byl umístěn do psychiatrické léčebny.

Když si přesně vzpomněl na hrůzu, která se stala v autobuse, Hawkeye se zhroutil ve vzlycích a řekl: „Nechtěl jsem, aby to zabila! Chtěl jsem jen, aby byl klid!“ Pak Sidneymu vytkl, že ho donutil vzpomenout si, co se vlastně stalo, na což Sidney odpověděl: „Musel jsi to dostat ven. Teď jsme na půli cesty domů.“

Teď, když se mu do vědomí vrátila pravdivá vzpomínka na události v autobuse, Hawkeye přiznává, že se nervově zhroutil, a píše svému otci, aby ho informoval, že se možná brzy vrátí domů, protože pochybuje, že armáda nechá operovat chirurga, „kterému uklouzl sýr ze sušenky“. Sidney však usoudí, že je připraven k propuštění, a pošle pochybovačného Hawkeye zpět ke 4077. a slíbí mu, že ho bude pravidelně kontrolovat.

Zpět u 4077. přejede táborovou latrínu neovladatelný tank, což Charlese donutí jít si ulevit do provizorního zařízení v rokli u silnice. Když narazí na otrhanou skupinu pěti čínských vojáků na motorce, je překvapen, když se „vzdají“, a šokován, když mu prozradí, že jsou to ve skutečnosti hudebníci. Pětice Číňanů, kteří cestou hrají „Oh Susanna“, následuje zarmouceného Charlese zpět do tábora. B. J. se pak zmocní motocyklu a později Charlese rozčílí tím, že ho natře na žluto.

Frustrovaný z toho, že brzy propásne šanci získat vytoužené místo v bostonské nemocnici, se Charles utěšuje tím, že čínské hudebníky diriguje při zkoušce jedné ze svých oblíbených Mozartových skladeb (první věty Klarinetového kvintetu in A, K. 581). Navenek je na ně podrážděný kvůli jejich neschopnosti zahrát skladbu správně, ale ve skutečnosti se s nimi sblíží a oblíbí si je. Margaret se o jeho situaci doma dozví a přimluví se u vedení bostonské nemocnice, ale její snaha jí vynese jen Charlesův hněv, když se to dozví.

Když je havarovaný tank stále v táboře a Potter má rozkaz ho prozatím nenechat přemístit, zahájí nepřátelské jednotky sporadické minometné útoky proti 4077. jednotce; vypálí tři granáty a pak se rychle přesunou na jiné pozice. Během jedné palby vyběhne otec Mulcahy ven, aby otevřel provizorní ohradu pro vězně v táboře, kde je drženo několik zajatců. Nedaleko vybuchne minometná střela, Mulcahy upadne do bezvědomí a těžce si poškodí sluch (později se ukáže, že příčinou je hučení v uších). O Mulcahyho stavu ví pouze B.J. a Mulcahy ho zapřísahá mlčenlivostí, protože by ho pravděpodobně poslali domů a nemohl by pomáhat místním sirotkům.

Krátce před návratem Hawkeye z psychiatrické léčebny obdrží B.J. propouštěcí papíry a radostně proběhne táborem. Když Potterovi v jídelním stanu ukazuje papíry, je zaskočen, protože o rozkazech předem nevěděl, ale odrazuje ho také skutečnost, že kvůli B.J. odchodu bude 4077. jednotka silně poddimenzovaná a bude mít k dispozici pouze dva chirurgy. B.J. prosí Pottera, aby povolal náhradu, s čímž Potter neochotně souhlasí, a B.J. je na dobré cestě domů. Později, právě když vrtulník vzlétá, Klinger Pottera informuje, že B.J. propuštění bylo zrušeno, ale Potter Klingera přes vrtulník (z vlastní vůle) neslyší.

Zkrácený personál operačního sálu je brzy zavalen zraněnými a Potter během operace znovu volá I-Corps a rozzlobeně požaduje, aby urychlili výměnu. Hawkeye, který se vrací těsně po odchodu B.J., je naštvaný, že odešel bez rozloučení, a upozorňuje Margaret, že Trapper John odešel úplně stejným způsobem. Krátce nato, během další palby nepřátelského ostřelování, se Hawkeye rozhodne vzít věci do vlastních rukou a projede s havarovaným tankem nově vybudovanou latrínou na odlehlé táborové smetiště, dostatečně daleko od tábora, kde ostřelování nikoho nezraní. Většině tábora se uleví, že jsou nyní mimo nebezpečí, ale Mulcahy nahlas uvažuje, zda Hawkeye nebyl propuštěn příliš brzy; Potter s Mulcahyem souhlasí a zavolá Sidneymu.

Mezitím je Soon-Lee, korejská uprchlice z předchozího dílu, stále v táboře a snaží se najít svou ztracenou rodinu. Klinger si začne dělat starosti, když se dozví, že se je vydala hledat na vlastní pěst; když ji dostihne, oba si uvědomí, že k sobě něco cítí. Později ji Klinger požádá o ruku a ona souhlasí; Klinger ji obšťastňuje historkami o Toledu, ale Soon-Lee k jeho velkému zklamání odmítá opustit Koreu, dokud nenajde svou rodinu.

Salva zápalných bomb zažehla v nedalekém lese velký požár a 4077. jednotka je nucena odejít. Jakmile je tábor postaven na novém místě, přijíždí nový náhradní chirurg, ze kterého se vyklube sám B.J., který se dostal jen na Guam, než se dozvěděl o svém zrušeném propuštění. Při opětovném setkání s Hawkeym B.J. omluvně vysvětluje, že se vše odehrálo tak rychle, že neměl čas zanechat vzkaz. B.J. touží být doma včas na druhé narozeniny své dcery Erin a diskutuje s otcem Mulcahyem o pozvání sirotčince na velkou oslavu, během níž se Potter, Mulcahy a Margaret rozhodnou uspořádat „narozeniny v zastoupení“, najdou sirotčí dívku blízkou Erininu věku a prohlásí ten den za její narozeniny také, což B.J. přiměje k poznámce: „Jaký lepší dárek k narozeninám dostat než vlastní narozeniny“.

Při pohledu na všechny děti na oslavě se znepokojený Hawkeye uzavře do sebe a snaží se vyklouznout, ale Sidney, která se objeví během oslavy, ho dostihne. Hawkeye mu řekne o přemístění tanku a vyvedení všech ostatních z nebezpečí a Sidney mu odpoví, že Hawkeye udělal správnou věc. Hawkeye se pak svěří s myšlenkou, že ztratí pacienta ve své péči, což ho nikdy předtím tolik netrápilo; Freedman říká, že to z něj možná udělá ještě lepšího lékaře, než už je.

Charles se nakonec musí rozloučit s čínskými hudebníky, protože mají být použiti při výměně zajatců. Když jsou odváděni pryč, konečně mu správně zahrají Mozartovu skladbu. V tu chvíli PA oznámí zprávu, že příměří bylo konečně podepsáno a ve 22:00 hodin téže noci vstoupí v platnost příměří, které oficiálně ukončí válku. V táboře se ozve hlasitý jásot, ale oslava trvá velmi krátce, protože dorazí další zranění a Potter všem oznámí, že I-Corps je chce okamžitě zpátky v Uijeongbu, takže přednost před návratem dostanou jen pacienti, kteří nemohou čekat.

Zpět na svém starém působišti si všichni dlouze a střízlivě prohlížejí všechny škody způsobené požárem, než se vrátí do práce; většina vybavení, které tu zůstalo, byla zničena, ale budova nemocnice zůstala nějakým zázrakem nepoškozená. Tábor se opět rozkládá a dává se do práce se zbývajícími zraněnými, které přivezli zpět.

Když do začátku příměří zbývá necelých šest hodin, Hawkeye a B.J. si udělají přestávku v jídelním stanu a mluví o mnoha věcech, které jim nebudou chybět, ale pak se jejich diskuse stočí k tomu, co jim bude chybět: jeden druhému. B.J. se snaží Hawkeyeho ujistit, že se budou vídat i doma, ale vzhledem k tomu, že každý z nich žije na opačném pobřeží, Hawkeye nechápe jak a nabývá přesvědčení, že až se vrátí domů, už se nikdy neuvidí. B.J. se však s touto definitivou odmítá smířit.

Do tábora přijíždějí další zranění a Charles jde provést třídění. Ke svému zděšení však mezi nimi najde jednoho z hudebníků, smrtelně zraněného poté, co nákladní auto převážející zajatce zasáhla střelba. Poté, co se dozví, že nikdo z ostatních nepřežil, odchází viditelně otřesený Charles do bažin, kde si pustí desku s Mozartovou skladbou, kterou nacvičovali, ale to jen zesílí jeho bolest a on vztekle vytrhne desku z gramofonu a rozbije ji na kusy.

Na operační sál je přivezen další Hawkeyeův pacient: osmiletá dívka. Hawkeye nejprve váhá, ale když mu Potter nabídne, že si s ním pacienty vymění, odmítne a pustí se do práce, čímž dává najevo, že jeho zotavení je kompletní. Sidney, jehož práce je nyní u konce, opouští 4077. oddělení se stejnou větou na rozloučenou, jakou použil při jedné ze svých prvních návštěv: „Dámy a pánové, poslechněte mou radu: stáhněte si kalhoty a sklouzněte se po ledě.“

Obsluha pokračuje v činnosti po celý večer a zastaví se jen na chvíli, aby vzala na vědomí, když nastane 22:00 a oni uslyší, jak zbraně utichají během rozhlasového zpravodajství vysílaného přes reproduktor, přičemž reportér Robert Pierpoint příměří zdůrazní slovy:

„Tady to je… To je zvuk míru.“

Když je o všechny raněné postaráno, uspořádá personál v jídelně závěrečný večírek, na němž mnozí členové komentují své plány do budoucna:

• Potter se těší, až se znovu připojí ke své ženě v Missouri a stane se „polodůchodcem venkovským lékařem“, ale ještě více se stane „panem Potterem paní Potterové“.
• Po několika nabídkách ze zámoří plánuje Margaret, poté co si vezme dovolenou, pracovat v nemocnici ve Spojených státech.
• Otec Mulcahy se rozhodne opustit práci na faře a začít pracovat s neslyšícími, a i když přiznává, že mu bude chybět slyšení zpovědí, má pocit, že „po tak dlouhém poslouchání vás lidí si myslím, že už jsem slyšel skoro všechno!“
• Kellye se přihlásila, aby byla přidělena do Triplerovy armádní nemocnice v Honolulu a mohla být se svou rodinou.
• Rizzo se vrací domů do Louisiany, aby choval žáby pro francouzské restaurace.
• Hawkeye se chce „na chvíli uklidnit“ a odejít do soukromé praxe doma v Crabapple Cove, kde může lépe poznat své pacienty.
• Igor se chystá být chovatelem prasat (čímž si od Rizza vyslouží poznámku: „Whaddaya mean, gonna be?“).
• B.J. žertuje o tom, že během svého cestovního zpoždění utekl se ženou, kterou potkal na Guamu, ale pak přizná, že si jen dělal legraci.
• Charles, který získal místo, o které usiloval na bostonské Mercy, říká: „Můj život bude pokračovat podle očekávání… s jednou výjimkou: Hudba pro mě vždycky byla útočištěm před touhle mizernou zkušeností. A teď bude vždycky… připomínkou.“
• Největší překvapení ze všech přichází od Klingera, který po oznámení, že se se Soon-Lee vezmou, prozradí, že zůstává v Koreji, aby jí pomohl najít rodinu. Poté požádá Pottera, aby mu šel za svědka, což ten pokorně přijme a poté navrhne přípitek na zdraví Klingera a Soon-Lee.

Druhý den ráno jsou Klinger a Soon-Lee oddáni otcem Mulcahym, přičemž Potter jim jde za svědka a Margaret za družičku. Po obřadu se Klinger jako první rozloučí, zejména s Potterem, a pak nastoupí se Soon-Lee na volský povoz; když novomanželé odjíždějí, sestry křičí na Soon-Lee, aby hodila kytici, což udělá a Margaret ji chytí. Když je tábor definitivně rozebrán, Rizzo dá pokyn k nástupu na 8063. let a Kellye se při cestě k autobusu rozhodne, že chce na památku sundat ze sloupku nápis „Honolulu“, a všichni ostatní seberou většinu ostatních nápisů. Většina personálu, včetně všech sester, nastoupí do autobusu a naposledy odjíždí z tábora.

Charles a Margaret plánovali, že po cestě domů pojedou společně na 8063, ale Charles nemůže najít místo v Margaretině džípu, a tak pošle Rizza, aby mu sehnal jiný odvoz; Charles se pak s Margaret usmíří a dovolí jí, aby si nechala cennou knihu, kterou si od něj půjčila. Těsně před odjezdem z tábora Margaret objímají různí členové jednotky a pak se na rozloučenou dlouze a vášnivě políbí s Hawkeym. Po Margaretině odchodu je Bažina rozebrána, zatímco se její bývalí obyvatelé radostně smějí jejímu zániku. Posledním dostupným vozidlem, které má Rizzo k dispozici, je popelářský vůz, což se až příliš hodí Charlesovi, který poznamená: „Jaký lepší způsob, jak opustit smetiště?“ Poté, co poděkuje Hawkeymu a B.J., že mu pomohli „uvědomit si, o čem je návrat domů“, věnuje Charles svým kolegům poslední poděkování („Gentleme-e-en…“), než odjede do Bostonu.

Potter má v plánu naposledy se projet na svém milovaném koni Sophii, než ji daruje místnímu sirotčinci, a odjet džípem. Přemítá o tom, jak ho Hawkeye a B.J. vždycky dokázali rozesmát, když to nejvíc potřeboval, a vzpomíná, jak Charlesovi shodili kalhoty ve filmu Do dna, a přiznává, že jen předstíral, že je naštvaný, zatímco uvnitř „se smál, až se za břicho popadal“. Když Potter nasedá, Hawkeye a B.J. mu nabídnou malý symbolický dárek od srdce: formální vojenský pozdrav, který Potter před odjezdem emotivně opětuje.

Když už je většina ostatních pryč, Hawkeye a B.J. se loučí o to hůř. Když vzpomínají na společné chvíle, Hawkeye se snaží s B.J. dohodnout, že se možná ještě někdy uvidí, ale pro případ, že se tak nestane, Hawkeye B.J. řekne, jak moc pro něj znamenal, na což B.J. odpoví: „Nedokážu si představit, jak by to tady vypadalo, kdybych tě tady nenašel.“ Oba si vymění dlouhé bratrské objetí, než Hawkeye nastoupí do vrtulníku. Těsně předtím, než B.J. odjede na motorce, vykřikne na Hawkeye slib, že se uvidí doma, ale pro jistotu mu nechal vzkaz. Když se Hawkeyeův vrtulník vznese, na jeho tváři se objeví úsměv, když konečně spatří B.J. vzkaz: slovo „DOBRÝ“ napsané kameny na zemi.

Contented, Dr. Benjamin Franklin „Hawkeye“ Pierce, the last staff member to leave, sits back in his seat as he leaves the 4077th for the final time, beginning his own devoutly-wished and long-awaited journey home.

Recurring Cast/Guest stars

• Rosalind Chao as Soon-Lee
• Allan Arbus as Major Sidney Freedman
• Kellye Nakahara as Lieutenant Kellye Yamoto
• John Otrin as Ambulance Driver
• Jeff Maxwell as Igor Straminsky
• Roy Goldman as Private Roy Goldman
• Jim Lau as Chinese Musician
• Jan Jorden as Lieutenant Baker
• Jo Ann Thompson as Nurse Jo Ann
• Enid Kent as Nurse Bigelow
• Judy Farrell as Nurse Able
• Gwen Farrell as Nurse Gwen
• G.W. Bailey as Sgt. Luthor Rizzo

Trivia

• As the nurses and others leave camp for the final time, Kellye suddenly gets the urge to grab the ‚Honolulu‘ sign off of the fingerpost near the Swamp as a souvenir. Většina ostatních si vezme ostatní cedule, včetně B.J., který si samozřejmě vezme ceduli ‚San Francisco‘. Není divu, že na sloupku zůstaly jen cedule Tokio a Soul. Překvapivě chybí cedule ‚Boston‘, kterou Charles vyvěsil při svém příjezdu, ale zřejmě s ním domů nejede.
• Už potřetí v celé sérii se 4077. štěnice vypaří. Ve skutečnosti byly záběry z odposlouchávání tábora převzaty z epizody 5. série „Bug Out“. Byl moudře sestříhán tak, aby neukazoval Hawkeye, Radara a Klingera v šatech, protože v té době už přestal. Byla také přidána nová hudba a několik nových dabovaných hlasů, aby to působilo svěže.
• Líbání Hawkeye a Margaret na rozloučenou trvá 33 sekund.
• Jedná se o jedinou epizodu seriálu, ve které je název epizody superponován na obrazovce.
• Alan Alda a Loretta Swit jsou jedinými stálými herci, kteří se objevili jak v pilotní epizodě z roku 1972, tak ve finále série z roku 1983. Alda je však jediným stálým členem seriálu, který se objevil v každé epizodě seriálu (251 epizod v rozpětí 11 let). Switová se objevila ve všech epizodách seriálu kromě 11.
• Klinger prozradí, že má strýce Jameela, což odkazuje na rodné jméno Jamieho Farra: Jameel Joseph Farah.
• Ironicky, nápad, aby Klinger v závěrečné epizodě dobrovolně zůstal v Koreji, navrhl sám Jamie Farr.
• Tento díl má nejvíce scénáristů připsaných na jednu epizodu za celou dobu trvání seriálu: osm.
• Jediný případ, kdy úvodní znělka „Suicide is Painless“ (Sebevražda nebolí) pak hraje celá v celé závěrečné titulkové sekvenci namísto standardní závěrečné znělky.
• Dějová linka s lesním požárem byla do seriálu vepsána poté, co v říjnu 1982 zničil většinu venkovních kulis skutečný lesní požár. Scéna byla natočena necelých 12 hodin poté, co požár zpustošil kulisy. V listopadu 2018 se Woolseyho požár opět přehnal přes oblast, která je nyní státním parkem.
• David Ogden Stiers, který hrál Charlese, byl vždy trochu odtažitý od zbytku herců. Na rozdíl od ostatních nikdo z herců ani štábu neměl jeho přímé telefonní číslo, takže pokud a kdy bylo třeba se mu dovolat, bylo to přes vzkaz jeho agentovi. V jedné z klíčových scén Charlesova loučení dává Margaret knihu básní, o které se předtím dohadovali, a on ji podepsal – věnování je ve skutečnosti určeno jeho kolegyni Lorettě Switové a obsahuje jeho telefonní číslo. Její reakce je upřímná.